Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Národní divadlo věc neveřejná?

Premiér Bohuslav Sobotka (ČSSD) poplácal po rameni ministra kultury Daniela Hermana (KDU-ČSL), že dobře vedl svůj resort. Sobotkův stranický kolega, senátor František Adámek, ministra ostře zkritizoval především za stav Národního divadla a také za odmítnutý „památkářský“ zákon. Nedohodli se na společném názoru. Že tím ztrácejí politické body, je asi nezajímá. Zpackanou přípravou památkářského zákona, kterým se ministr snažil na poslední chvíli dostát politickému zadání, ještě nějaké bodíky přihrál komunistům a hnutí Ano, kteří v očích veřejnosti na posledních chvíli odmítnutím zákona ve sněmovně zachránili situaci. Pak se divíme, kolik voličů touží vrátit staré pořádky. O tom, že Herman s odboráři zametli pod koberec zákon o veřejně prospěšných institucích v kultuře, se už prostě nemluví, co na tom, že ho sociální demokraté měli ve volebním programu a v legislativním plánu. Správná kultura je v jejich očích stejně ta zřizovaná, v níž pracují zaměstnanci podle tabulkových platů.

Nevraživost vůči vedení Národního divadla Adámek zjevně konzultoval s tamními odboráři, kteří jsou ve stávkové pohotovosti a stěžují si hlavně na to, že s nimi Jan Burian a ředitelé operních souborů nekomunikují. Ve Sdružení českých divadelních kritiků jsme udělali stejnou zkušenost – na debatu o stavu národnědivadelních oper nikdo z odpovědných z Národního divadla prostě nepřišel. Copak nestojí o zpětnou vazbu? Ta je přece pro každé vedení nezbytná – naložit s informacemi pak samozřejmě mohou po svém.

Národní divadlo prostě nesmí být věc neveřejná, pokud má zůstat něčím víc než v našich poměrech nejlépe dotovaným oblastním divadlem. Bez odpovědi zůstávají četné konkrétní pochybnosti, ale i požadavek na zveřejnění umělecké koncepce – že je utajená, pokud vůbec existuje, považuji za krajní lapsus vedení Národního divadla i ministra kultury. Za koncepci se vydává jen jistě potřebný plán restrukturalizovat instituci a provoz Národního divadla, ale to je jiná věc. Jak tohle už pár let probíhá a kolik to zatím stálo, se veřejnosti zase nesděluje.

František Adámek zřejmě proto v prosinci požádal ministra kultury, aby nechal ředitele Jana Buriana vypracovat, řekněme, zprávu o stavu Národního divadla – měl odpovědět na konkrétní otázky. Odpověděl někdy v březnu, údajně velmi nedostatečně – a je ticho po pěšině. Proč se tyto materiály tají, proč se jednání zavírají do stranických sekretariátů a pracoven ministerstva kultury? Tím se přece ničemu nepomůže. S takovými informacemi musí zřizovatel veřejnoprávní instituce transparentně pracovat a nejlépe vystavit je veřejné diskusi.

Veřejnoprávní instituce kategorie Národního divadla by měla s odbornou veřejností komunikovat také přes poradní orgány, samozřejmě nesestavené jen z těch, „kteří nám rozumějí“. Takový by potřebovalo i ministerstvo kultury, protože je známo, že politikové a úředníci sami nemohou dost dobře posuzovat činnosti „svého“ divadla. Když Jan Burian nastupoval, mluvil o takových grémiích, nyní má jen reprezentativní radu Národního divadla a Klub mecenášů. A při ministerstvu kultury zbyla poradní skupina, která Buriana dosadila do funkce, o její současné činnosti není známo nic – proč? Jsou v ní nesporní odborníci, copak k situaci nemají co říct? Vše je podle nich v pořádku?

Kdyby Františku Adámkovi šlo o Národní divadlo, a ne o politické body, musel by přece dávno iniciovat praktické kroky k nějakému řešení. Kdežto on rozdmýchává emoce v rozhovorech, zvláště uspěl na portálu Parlamentní listy. Ministerstvo kultury mlčí, k hrozbě stávky jeho mluvčí Simona Cigánová naposledy podotkla: Příspěvkové organizace, jejichž je ministerstvo zřizovatelem, jsou samostatně hospodařící instituce se samostatným managementem, který je plně kompetentní k řešení všech situací. Jenže senátor Adámek kompetentnost Jana Buriana tvrdě zpochybňuje. Není na místě to konečně vyjasnit?

Z hrozivého počtu 1300 zaměstnanců je ve stávkové pohotovosti nějakých šedesát sboristů z Unie profesionálních zpěváků vedené Jakubem Hrubým. Mají však podporu řady významných odborových organizací a svazů – proč ale ne dalších odborářů Národního divadla? Jsou jejich požadavky správné, nebo ne? Pochybuji, že by to mělo nechat ministra kultury a odbornou veřejnost v klidu.

Jenže se nic neděje. Snad neveřejně v politických kuloárech, kdo ví. K dobru Národního divadla však utajená jednání sotva povedou.

  • Autor: Josef Herman
  • Publikováno: 06. září 2017

Komentáře k článku: Národní divadlo věc neveřejná?

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 19/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


14. 11.–27. 11. 2017

Číslo 19/2017 (14. 11.–27. 11. 2017)

Obsah čísla 19/2017

Slovo ...

Ministerstvo mrtvé kultury

Bonviván a scénograf Daniel Dvořák...

Sukces měsíce

Prokletí v Praze

Teatr Powszechny, Varšava (Polsko) –...

Dotazník

Marwan Alsolaiman

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Co stojí Plácido Domingo

Zhruba dva roky vyjednávali nejprve...

Fejeton

Tragédi

Josífek nikdy nezvedá oči od...

Kronika

Jednou větou

Vítězi letošního ročníku ankety...

Kritika

Vládci ve spodním prádle

Hra Jamese Goldmana Lev v zimě měla...

Rozmohl se nám tu takový...

Je mi to nepříjemné – ale prostě...

Tato hra není v pohodě

Inscenace Jsme v pohodě reprezentuje v...

Pět sester, Antone...

Požehnáním pro každý soubor je...

Postaru, ale působivě

Původní operní novinka v...

Amazonky – podvratný sen...

Amazonky, které měly premiéru v...

Ženy a muži klasicky i...

Dlouho očekávaná premiéra Baletu...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 19/2017...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Abychom neztratili úplně...

Palm Off Fest již druhým rokem...

Hubu mu zacpeme přesvatým...

V českých katolických kruzích koluje...

Vzhůru na barikády!

V Divadle pod Palmovkou se letos...

Rozhovor

Jiří Josek: Překlad je...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Jitka Jílková: Letos...

Rozhovor s ředitelkou Pražského...

Kauza

Kontext

Růžové zahrady na Kavčích...

Ne, nebudu krtincům z Kavčích hor,...

Lekce flamenka

Díky Magdaleně Kožené a jejímu...

Sympozium jako prostor k...

Původní význam řeckého slova z...

Burza

Na místě předmluvy

Národní muzeum informuje

Psáno o letošních...

Herecká asociace informuje

Podoby – Kdyby odpůrci…

Stručný obsah příspěvku zde není...

Severočeské divadlo opery a...

Do divadla zadním vchodem

Zahraničí

Oliver Frljić: Skutečný...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Kultura v zajetí...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Zemřeli

Otto Šujan (2. 6. 1930 Zvolen,...

Výročí

Výročí 15.–30. listopadu

Rozmus Andrzej, herec (16. 11. 1967) △...

Paměti, záznamy, deníky

Zábradlí ve skle

Jednou z událostí divadelní sezony...

Knihovnička

Došlo do redakce

Helena Albertová: Karel Zmrzlý...

Tradiční divadlo radikálně...

Asi málokdo si ve světové teatrologii...

Obrazem

Fagi a divadlo

Plakát je poselství

Ve středu 25. října začala ve foyer...

Pan Papírek… (V)

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 19/2017



Obsah,