Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky.

Můj lov, můj boj!

První premiérou letošní tanečně pohybové sezony v Ponci se stala inscenace Mah Hunt Lenky Vágnerové a Pavla Maška. Pod hlavičkou domovského souboru DOT504 vytvořili autorský projekt (oba jsou zároveň autory choreografie), v němž se snaží o vytvoření jazyka, který by se vymykal doposud představovaným inscenacím, jako 100 Wounded Tears a Holdin´Fast v choreografii Lindy Kapetaney a Josefa Fručka, nebo Hidden Landscape Thomase Steyaerta. Mašek i Vágnerová jsou vynikajícími tanečníky a Vágnerová má za sebou řadu zkušeností i s choreografickou praxí. Zvučná jména obou tanečníků, stejně jako značka skupiny DOT504, vzbuzují u příznivců současného tance velká očekávání a příjemné napětí.

Krvavý zápas za svitu luny

Název Mah Hunt znalcům anglického jazyka napoví, že se děj inscenace bude tematicky soustředit na „lov“. Ale co to tajemné, skoro až rituálně znějící, slovo Mah? Jedná se o jinou, foneticky zkomolenou, variantu anglického slova My (můj), nebo může význam slova zasahovat až do rovin spirituálních – Mah odkazuje k avestanskému jazyku (východní Irán), v němž znamená lunu. Oba významy lze snadno vztáhnout k inscenaci, kde je ústřední motiv lovu vodítkem pro vytváření jakékoliv pohybové kreace. Velká část scénických obrazů se navíc odehrává v pološeru, přičemž ze tmy, jakoby za svitu luny, pouze náznakově probleskují obrysy těl nebo bílé kostýmy tanečníků.

Vágnerová a Mašek proměňují prázdnou scénu Ponce v bojový ring, zajímá je maximální konfrontace fyzických sil. Celé bojové akci však dodává největší sílu prudká proměna dynamiky, kdy rychlé tempo střídá pomalé a extatickým tancem rozpálená těla vyčerpaná a zbitá padají na zem. Boj, kterého se přihlížející diváci stávají svědky, v sobě mísí lidsky agresivní a zákeřnou povahu s náznaky živočišné animality.

Zápasí muž s ženou. Chvíli má navrch on a chvíli zase ona, oba jsou lovenou zvěří a lovci zároveň. Zápas s přírodou a snaha podmanit si ji je tematický prostředek, se kterým si tanečníci pohrávají. Hledají způsoby lovu, jejichž prostřednictvím si člověk dokazuje nadřazenost nad světem zvířat, a pro tyto způsoby následně vytvářejí vhodné jevištní metafory.

Vábnička na člověka

Hojně se v Mah Hunt pracuje i s rekvizitami. Obyčejné věci jako kusy látek a oblečení v rukou obou tanečníků ožívají a získávají nové významy – udice je nahrazena černou šálou, střelná zbraň plastovou trubicí, která později poslouží jako vábnička, na níž Petr Mašek hraje jako na didgeridoo. Červený hadřík se rázem promění v květinu, stejně jako se bílý plášť stane kořistí pro krvelačné zvíře toužící po potravě. Po chvíli však lze nabýt dojmu, že se s předměty pracuje až příliš a ne vždy je tato hra objevná, zábavná, či působivá. Naopak, mnohdy upadá do prvoplánového klišé, které nepřekročí hranici pouhé hříčky.

Střídmý pohybový rejstřík tanečníci variují pomocí výrazné a hlasité etno hudby, která tanec dynamizuje a dodává mu na intenzitě a dramatičnosti. Víc než na tanečních figurách staví Vágnerová a Mašek na pohybovém divadle, důsledně provedených gestech, svalovém napětí, mimickém výrazu a kontaktních párových variacích, jež by bylo možné charakterizovat jako vzájemné přenášení nebo narážení. Vynalézavě pracují s těžištěm těla a s rovnováhou; přestože je Vágnerová drobnější a slabší, dokáže technicky mistrně a s lehkostí přenášet svého tanečního kolegu z místa na místo, zvedat ho, cloumat s ním nebo ho smýkat po podlaze.

Celek inscenace se tříští do krátkých obrazů, v nichž interpreti nabízejí něžnou stínohru, divokou hudbu, uklidňující a tajemné zvuky džungle nebo dokonale sladěný pohyb jemně vystínovaný na milimetr přesně rozvrženým světelným designem. Všechno dohromady navozuje lyrickou atmosféru dramatizovanou opakujícími se zápasy, v nichž jeden loví a druhý je loven, přičemž se tyto role pravidelně střídají. Vizuálně poutavé scény plynou svižně jedna za druhou, někdy jsou drasticky vyhlížející situace lovu nadsazeny groteskou – scéna, v níž si Vágnerová a Mašek navzájem zaháknou ruce do úst a činí, jako by se z tohoto spojení nemohli vyvléci. Vypadá to bolestivě, ale tváře tanečníků, zpitvořené protažením kůže do stran, celou situaci odlehčují.

V Mah Hunt se setkáváme s řadou dobrých nápadů – od práce se světlem a rekvizitami až po obrovské chůdy – a také s množstvím nesporně originálních režijních i choreografických vkladů. Inscenace však přesto postrádá emocionální přesah, magičnost, fatálnost či rituální atmosféru, k níž bylo na začátku představení tak slibně nakročeno. Jako by byli oba tvůrci doslova polapeni svým tématem, pro nějž vymysleli poutavou formu, tu však nedokázali naplnit obsahem. Pohár nepřetekl a žízeň po zážitku nebyla uhašena.

DOT504 Dance Company – Mah Hunt. Choreografie a interpretace Lenka Vágnerová & Pavel Mašek, hudební koláž Ondřej Dědeček, scénografie a světelný design Jakub Kopecký, světla Jan Mlčoch, zvuk Ondřej Dědeček. Premiéry 4. a 5. září 2010 v divadle Ponec.

  • Autor: Veronika Štefanová
  • Publikováno: 08. září 2010

Komentáře k článku: Můj lov, můj boj!

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 8/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


18. 4.–1. 5. 2017

Číslo 8/2017 (18. 4.–1. 5. 2017)

Obsah čísla 8/2017

Slovo ...

Běloruské divadlo ve...

Vždycky mě fascinuje, když se...

Sukces měsíce

Sousoší J. V. Stalina opět...

Letenské sousoší k poctě J. V....

Dotazník

Filip Huml Král

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

O koprodukcích v opeře

V zásadě lze rozlišit dva typy...

Fejeton

Hejt od dědka

Sere mě, že mi mladý hezký holky...

Názor

O čem (ne)vypověděla ...

Program festivalu zahrnoval tři sóla,...

Kronika

Jednou větou

V sobotu 25. března se v Jihočeském...

Kritika

Havlův odkaz vlámským...

Když se světoznámý vlámský...

Zamiloval se v Ostravě

Ostravské Národní divadlo...

Ti hoši docela zlobí, ale ne...

A skutečně: v Synáčcích jsme hozeni...

Dvě sestry

Nuselská Fidlovačka se od počátku...

Zatím spíš dobrý nápad

Je, myslím, sehrát se všemi soubory...

Hvězdný prach jsi a v...

Choreograf Michal Záhora, estét s...

Španělské rytmy obrazy...

Inscenace Krvavá svatba dua SKUTR a...

Mezi pobřežími plují naše...

Operu Láska na dálku lze považovat za...

Život jako bezvýznamná hra

Divadlo na Vinohradech slaví...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 8/2017...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Divadelní mládí v Brně

Ani letošnímu festivalu divadelních...

Rozhovor

Milan Kňažko: Některé...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Miroslav Bambušek: Není...

Rozhovor o Pustině, divadle a filmu

Kontext

Krajiny zjizvených duší

Stručný obsah příspěvku zde není...

Pérák mezi námi

Je pozdní říjnový večer roku 1837....

Burza

Poděbradské dny poezie po...

Herecká asociace informuje

Podoby

Stručný obsah příspěvku zde není...

Městské divadlo Mladá...

Do divadla zadním vchodem

Zahraničí

Sergej Fedotov: Navazujeme...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Mezi sněním, politikou a...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Zemřeli

Věra Špinarová (22. 12. 1951...

Výročí

Výročí 1.−15. května

Barušová Marie, herečka (1. 5. 1932)...

Paměti, záznamy, deníky

Jan Skopeček: Má poslední...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Obrazem

Jára Cimrman dobývá...

Járy Cimrmana se poprvé vydal dobýt...

Fagi a divadlo

Expert – manželská etuda

Příloha

Divadelní svět Brno 2017

Program Divadelní svět Brno 2017...

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 8/2017



Obsah,