Divadelní noviny Aktuální vydání 12/2018

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

12/2018

ročník 25
12. 6.–25. 6. 2018
  • Zprávy
  • Kritika
  • Seriály a blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 290)

    Realistické drama o rozpadu hodnot a morální krizi člověka Eyolfek napsal Henrik Ibsen v Norsku roku 1894. Byl jsem zvědav…

    Ve foyeru HaDivadla stála dekorace – maketa kuchyňské buňky vybavená stolem, pohovkou, kastroly, mixery a snad i mikrovlnou troubou… Pohledná kuchařka krájela jablka…

    Usedl jsem a z prvé řady se díval na kupu nedbale pokrytou hadrem a na dlouhý temný tunel, v jehož vzdáleném ústí svítila světla moderně zařízené kuchyně. K mému překvapení se tam v dálavách počal odvíjet děj hry.

    K mému překvapení se tam v dálavách počal odvíjet děj hry. FOTO MARTA SOBOTKOVÁ

    Za paní Ritou Almersovou (Lucie Andělová) přijela švagrová Asta (Agáta Kryštůfková) a nad krájenými jablky si povídaly. Jejich nevzrušivý rozhovor doléhal díky zvukové technice k uším diváků. Do kuchyně vstoupil pán domu, spisovatel Almers (Matěj Nechvátal). Navrátil se z ozdravného pobytu v horách. Usedl na pohovku. Do kuchyně přibyl člověk s kamerou. Jim pořizované záběry byly přenášeny na bílé plátno nad tunelem. Devítiletý synáček s bandáží na choré noze Eyolfek (Antonín Šitavanc) vtrhl do vzdálené místnosti a projevoval radost ze setkání s otcem. Dováděl a dožadoval se pozornosti… Hlasy se slévaly v nesrozumitelný skřípot. Do kuchyně vešla do hader zabalená starší žena (Marie Ludviková) a nabídla odchyt krys. Tuto, pro děj důležitou epizodu, kameraman rozostřil. Na plátně se zjevilo jakési surrealistické monstrum…

    Holohlavý muž Borgman projevoval náklonnost snad k Astě. Možná k Eyolfkovi. FOTO MARTA SOBOTKOVÁ

    V kuchyni zavládl pohyb… Holohlavý muž Borgman (Jiří M. Valůšek) projevoval náklonnost snad k Astě. Možná k Eyolfkovi. Asta asi ke spisovateli, svému bratru Albertu Almersovi.

    Kameraman byl dominantní… V detailech kamery se dala rozpoznat Almersova vyhaslost a nespokojenost. Ritina živočišná touha po manželově objetí také. Nebylo jednoduché dešifrovat vzdálené dění dramatu „bezkontaktního“ divadla.

    Nebylo jednoduché dešifrovat vzdálené dění dramatu „bezkontaktního“ divadla. FOTO MARTA SOBOTKOVÁ

    Paní Rita nasypala pokrájená jablka do mixeru a stroj je počal drtit… Nepříjemný zvuk vibroval divadlem… Do kuchyně dorazila zpráva, že se Eloyfek utopil. Otevřely se dveře, prudké světlo řízlo diváky do očí. Na štěrk vyběhla zoufalá matka Rita. Upadla a v bolestných křečích se svíjela. Vířila kol sebe oblaka světélkujícího prachu…

    Prach usedal, dům v dáli i projekční plátno temněly… Nic se nedělo… Šokované obecenstvo dlouhou chvíli nechápalo, že je meziaktní přestávka…

    Malba Alexeje Kljujkova k inscenaci Eyolf v HaDivadle. Repro HaDi

    Ptal jsem se Josefa Kovalčuka, jednoho ze zakladatelů HaDivadla, co na představení říká. Pokrčil rameny a smutně poznamenal: Nová estetika. Jsme staří…

    Ve druhé části se režisér Ivan Buraj rozhodl osudy a hrdiny Ibsenova dramatu divákům přiblížit. Přesunul dění na jevištní prostor před diváky. Asta odkryla doposud nehybnou hromadu. Pod plachtou byl skrytý stůl. Usedla na židli vedle bratra Alberta. Sourozenci hovořili o smrti Eyolfka. I o tom, že kdyby se narodila Asta jako kluk, byla by se jmenovala Eyolf… Herecký projev obou je jemný, realistický, tichý…

    Zdrcený Almers se vrhal na sestru, bral ji do náruče a bránící se Asta ze všech sil křičela. FOTO MARTA SOBOTKOVÁ

    Následný manželský rozhovor Alfreda a Rity o tom, kdo z nich dvou může za smrt synka Eyolfka, končil prudkou hádkou. Působivá je scéna Alfredova duševního rozpoložení, ve které nešťastný spisovatel běhá zahradou od ničeho k ničemu jako šílenec a postupně se obnažuje. Vzrušující podívanou připravila režie i v následném setkání Alfreda s Astou. Zdrcený Almers se vrhal na sestru, bral ji do náruče a bránící se Asta ze všech sil křičela.

    Na prostřídávání dějových sekvencí používal režisér světelné clony, jež určovaly temporytmus představení.

    I další dialog režisér řeší metodou narůstání polohy napjatého klidu do propuknutí emocí. Stavitel cest Borgman své vyznání Astě vykřičel. Asta opouští bohatý dům manželů Almersových i ctitele Borgmana. Nešťastný pisatel knihy o odpovědnosti člověka Alfred za ní křičí: Prcháš přede mnou….

    Herecký projev obou je jemný, realistický, tichý… FOTO MARTA SOBOTKOVÁ

     

    Nekonečně dlouhá je závěrečná meditace manželů, jak to bude v jejich životech dál. Alfred chce odejít do hor, Rita naopak hodlá vzít do domu všechny vesnické chudáky a zabydlet jimi Eyolfkovy pokoje. Bude nadále utrácet své zlato a své lesy.

    Seděli v zahradě u stolu, popíjeli víno. Rozhovor, bohatý na pauzy, byl dělen několika zatměními. Rita zvolá: Budu pomáhat chudým… Alfred řekne: Budu pomáhat…

    Běhali zahradou a z domu vynášeli různé předměty. Na stůl položili notebook. Z bedny se rozkutálela jablíčka. Alfred se do jednoho zakousl. Shůry se začaly sypat zlaté lístky…

    Režisérova podoba návratu do ráje… Snad… FOTO MARTA SOBOTKOVÁ

    Vydechl jsem. Režisérova podoba návratu do ráje… Snad…

    Jel jsem tramvají a přemýšlel nad slovy Josefa Kovalčuka: Nová estetika.

    Nu, řekl bych, experiment naplněný hereckými výkony Lucie Andělové, Agáty Kryštůfkové, Matěje Nechvátala, Jiřího M. Valůška a Marie Ludvíkové

    O režii Ivana Buraje se zajisté bude diskutovat dlouho…

    Brno – Komín, 20. 11. 2017

    HaDivadlo, Brno – Henrik Ibsen: Eyolf. Překlad: František Fröhlich, režie: Ivan Buraj, dDramaturgie: Matěj Nytra, výprava: Antonín Šilar a Ivan Buraj, asistentka výpravy: Karolína Srpková, kameramani: Matěj Nytra a David Matuška, úprava hudby: Pavel V. Bolka. Hrají – Alvers: Matěj Nechvátal j.h., Rita: Lucie Andělová, Asta: Agáta Kryštůfková, Borgman: Jiří. M. Valůšek, Krysařka: Marie Ludvíková, Eyolfek: Antonín Šitavanc j.h. Premiéra: 16. 11. 2017. v rámci 43. sezony HaDivadla Věčný návrat – Krize budoucnosti.


    Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 290)

    1. Josef Pelikán

      Díky
      za výmluvnou divadelní recenzi. Už vím, na co asi nepůjdu. Závažných témat je plný svět a umělé mučivé scény těžké k chápání mě nelákají.

      05.12.2017 (12.21), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,