Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky.

Hvězdný prach jsi a v hvězdný prach se obrátíš

Pulsary jsou rotující hvězdy, které vyzařují elektromagnetické záření. Intenzita záření se pro vzdáleného pozorovatele pravidelně mění, pravděpodobně v souvislosti s rotací hvězdy.

(Wikipedie)

Choreograf Michal Záhora, estét s mystickými sklony, ve svých posledních výrazných choreografiích Orbis pictus a Diptych vyvolával filosoficky zasněné obrazy. A zasněným obrazem je i jeho nové dílo pro pět tanečníků – Pulsar, pokus o ultimátní prožitek neuchopitelnosti vesmíru a vrženosti člověka do nekonečna.

Jitka Čechová a Roman Zotov v bílém – jako zasvěceni pro rituál… FOTO VOJTĚCH BRTNICKÝ

Pět tanečníků – Jitka Čechová, Tereza Krejčová, Nikola Němcová, Roman Zotov a na premiéře Michal Záhora – je už svým vzezřením předurčeno k vyšším cílům; oblečeni v bílém jako zasvěcovaní pro rituál. Gázová část kostýmu se kolem bělostných těl antigravitačně vznáší, předjímajíc budoucí stav beztíže. Bílé rozptýlené světlo spíše zamlžuje, než osvětluje neurčitý prostor – „nekonečný, ale omezený vesmír“. Současně reálný i nereálný. Tanečníci – naši potomci a zároveň i předchůdci v tomto vesmíru – rozehřívají své atomy pro svou misi.

Choreograf trval evidentně na co nejpřirozenějším pohybu skupiny. Principem choreografické skladby Michala Záhory jsou pohybové impulzy přenášené od těla k tělu; a trsy těchto těl poté žene jejich energie od sebe, expanzivně do prostoru, avšak jiné, opačné, jakoby atomické pouto je drží při sobě přitažlivou silou na trajektoriích prázdné scény. Vzájemný kontakt tanečníků je netoliko vytvářením tvaru – vždy čistého, panenského, svěžího, jakkoli někdy i obligátního. Sledujeme i křivku jejich energie. Její zahušťování a řídnutí. Plynutí, vznášení, zadržovaná síla – to jsou znaky Záhorova choreografického imprintu. Při vší jednotě stylu a určité anonymitě atomů se tanečníci a jejich vůle a osobnosti neztrácejí. Je tu prostor pro osobní gesto i malá sóla. Bohatá vztahová a energetická napětí mohou vznikat pouze ve skupině, proto je třeba uvítat, že choreograf tentokrát skupinu zvolil.

Vesměs mladí tanečníci dostali výjimečnou příležitost a nepromarnili ji. Splnili choreografovy nároky tvarové, pobývali spolu na jevišti v propojení, byli umělecky ukáznění a lnuli s pochopením k obsahu díla. Unesli kolektivní práci i sólové výstupy.

Tančí jako napůl omámeni. Jejich pohledy směřují hluboko dovnitř nebo daleko do vesmíru. Oni vlastně netančí, tanec se jim stává silou jejich lehkosti, bytostným neklidem atomů, kterými v omezeném nekonečnu jsou. První část choreografie můžeme chápat jako přípravu na zasvěcení, kterým bude let do vesmíru, do hlubší reality, než je hmota.

Druhá část vytváří iluzi letu vesmírem, přesvědčivou, chvílemi opojnou. Opojnou proto, že sny o letu, a navíc o letu vesmírem patří k těm nejzažranějším v lidském vědomí. Letět tak nekonečným prostorem ve světle hvězd bez bázně a bezpečně jako na kouzelném koberci a rozhlížet se po kráse Všehomíra! A nemuset své tělo ve strachu a ohrožení skrývat do skafandrů a ocelových plášťů vzducholodí. Být ve vesmíru tělesně. Moci být ve vesmíru sám sebou. A být tam legitimně. Splnilo se to Jitce Čechové. V odvěkém snu se bílé tělo tanečnice vznáší ve zvedačce zaplavované proudy světla. Plave, otočena do publika zády, do obličeje jí není vidět; avšak z jejího uvolněného napětí, jejího tělesného výrazu, vyzařuje pocit lehkosti, svoboda, zvědavost a absence strachu. Je to euforizující pohled.

Pokud jde o celek: Možná, že kompoziční přehlednost, jednoduché členění choreografické struktury i poněkud bezprostřední prezentace smyslu ubírá celku na tajemství, na přesvědčivosti. Střídmý, ale promyšlený light design (Prokop Vondruška, Robert Štěpánek) spoluvytvářel atmosféru ve shodě se záměry autora. Ovšem nedosahoval takového bohatství valérů, na jaké jsme si zvykli v předešlých dvou Záhorových choreografiích. Obecně je nová Záhorova inscenace velmi zdařilá, ale stín předešlých „highlightů“ Orbis pictus a Diptych nepřekročila.

Michal Záhora: Pulsar. Kostýmy Zuzana Kubíčková, hudba Carlo Natoli, světelný design Prokop Vondruška, Robert Štěpánek. Premiéra 19. března 2017 v divadle Ponec.

  • Autor: Nina Vangeli
  • Publikováno: 17. dubna 2017

Komentáře k článku: Hvězdný prach jsi a v hvězdný prach se obrátíš

  1. Irena Babická

    Děkuji paní Vangeli za výstižnou recenzi. Není to recenze v pravém smyslu slova, ale popis představení lehký a vznášející se jako samotné představení. Mne osobně zaujala ještě Tereza Krejčová. Éterickou postavou, držením těla a prožitkem.

    24.04.2017 (10.16), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 8/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


18. 4.–1. 5. 2017

Číslo 8/2017 (18. 4.–1. 5. 2017)

Obsah čísla 8/2017

Slovo ...

Běloruské divadlo ve...

Vždycky mě fascinuje, když se...

Sukces měsíce

Sousoší J. V. Stalina opět...

Letenské sousoší k poctě J. V....

Dotazník

Filip Huml Král

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

O koprodukcích v opeře

V zásadě lze rozlišit dva typy...

Fejeton

Hejt od dědka

Sere mě, že mi mladý hezký holky...

Názor

O čem (ne)vypověděla ...

Program festivalu zahrnoval tři sóla,...

Kronika

Jednou větou

V sobotu 25. března se v Jihočeském...

Kritika

Havlův odkaz vlámským...

Když se světoznámý vlámský...

Zamiloval se v Ostravě

Ostravské Národní divadlo...

Ti hoši docela zlobí, ale ne...

A skutečně: v Synáčcích jsme hozeni...

Dvě sestry

Nuselská Fidlovačka se od počátku...

Zatím spíš dobrý nápad

Je, myslím, sehrát se všemi soubory...

Hvězdný prach jsi a v...

Choreograf Michal Záhora, estét s...

Španělské rytmy obrazy...

Inscenace Krvavá svatba dua SKUTR a...

Mezi pobřežími plují naše...

Operu Láska na dálku lze považovat za...

Život jako bezvýznamná hra

Divadlo na Vinohradech slaví...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 8/2017...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Divadelní mládí v Brně

Ani letošnímu festivalu divadelních...

Rozhovor

Milan Kňažko: Některé...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Miroslav Bambušek: Není...

Rozhovor o Pustině, divadle a filmu

Kontext

Krajiny zjizvených duší

Stručný obsah příspěvku zde není...

Pérák mezi námi

Je pozdní říjnový večer roku 1837....

Burza

Poděbradské dny poezie po...

Herecká asociace informuje

Podoby

Stručný obsah příspěvku zde není...

Městské divadlo Mladá...

Do divadla zadním vchodem

Zahraničí

Sergej Fedotov: Navazujeme...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Mezi sněním, politikou a...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Zemřeli

Věra Špinarová (22. 12. 1951...

Výročí

Výročí 1.−15. května

Barušová Marie, herečka (1. 5. 1932)...

Paměti, záznamy, deníky

Jan Skopeček: Má poslední...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Obrazem

Jára Cimrman dobývá...

Járy Cimrmana se poprvé vydal dobýt...

Fagi a divadlo

Expert – manželská etuda

Příloha

Divadelní svět Brno 2017

Program Divadelní svět Brno 2017...

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 8/2017



Obsah,