Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky.

Marek Pivovar: Jak si žijeme na severu

Festivalu OST-RA-VAR je letos dvacet let. Vznikl v roce 1997 a u jeho zrodu stál dramaturg Národního divadla moravsko­slezského Marek Pivovar. Položili jsme mu několik otázek jako jednomu z otců zakladatelů.

Proč jste založili OST-RA-VAR? Jak se rodil projekt festivalu?

S nápadem na festival přišel tehdejší šéf činohry Juraj Deák, zpočátku měl ovšem na mysli festival činohry NDM. Režisér Radovan Lipus navrhl doplnit akci o další ostravská divadla a já jsem přišel s hodnotícími semináři. U vzniku festivalu byla ještě kolegyně dramaturgyně Alice Taussiková, která vládne vrozeným skepticismem a korigovala některé naše další (lehce šílené či nereálné) nápady. Načasování nebylo náhodné: z mateřské dovolené se vracela tajemnice činohry NDM Hana Spurná, o níž jsme tušili, že dokáže celou akci organizačně zvládnout. A důvody? Ty jsou stejné i po dvaceti letech: málokterý kritik s celostátní působností přijede do Ostravy jen tak na premiéru. A to i přesto, že z Prahy už to vlakem netrvá pět hodin, ale tři, z Brna jen dvě a nějaké drobné a z Olomouce by to šlo dojet i na kole.

Na co z prvního ročníku OST-RA-VARU nelze zapomenout?

Na úžas ve tvářích většiny hostů. Netušili, o co dlouhá léta přicházeli – protože kvality ostravského divadla se samozřejmě nezrodily s festivalem, ten je „pouze“ odhalil. Jako perličku rád doplňuji vstup nejmenované kritičky do klubu v Divadle Jiřího Myrona s otázkou: Tak jak se tady na severu máte?, a okamžitou reakci Radka Lipuse, který nelenil, přinesl mapu a ukázal oné dámě, o kolik kilometrů leží Praha severněji Ostravy.

K jakým změnám, a proč, v průběhu festivalu došlo?

Na vlastní žádost festival opustilo Divadlo loutek, naopak přibyla Stará aréna. Důvody Divadla loutek nemohu vysvětlovat já, Stará aréna se z pohrobka přípravného centra kandidatury Ostravy na město kultury proměnila v čile fungující organismus, který je na cestě k postupné profesionalizaci. Ubyl jeden hodnotící seminář, místo něho jsme přidali tematický – chceme, aby se na festivalu nemluvilo jen o uvedených inscenacích, ale také o tématech širších. A každý správný festival by měl mít svůj off-program, máme ho tedy i my. Ukazuje alespoň vzorky toho, co vzniká v ostravském divadle mimo profesionální scény.

Proslulé semináře opřené o názory kritiků a vysokoškolských učitelů na jedné, a o názory studentů divadelněvědných oborů na straně druhé se už dlouho nemění – znamená to, že se model hodnocení pro účely ostrav­ských divadel osvědčil?

I semináře se proměňují – například v posledních letech nehodnotí jen kritici, pedagogové a studenti, ale také mimoostravští divadelníci. Většina z nás pořadatelů se shodla v názoru, že úroveň seminářů by měla být vyšší – a metodou pokusů a omylů se k tomu snažíme přispět. Je jasné, že bezprostředně po zhlédnutí představení – a uprostřed hektického festivalového běhu – není jednoduché formulovat vytříbené soudy, ale míra přiblížení se k nim by dle našeho názoru měla být přece jen vyšší – zvlášť, když se nemůžeme zbavit dojmu, že před deseti až patnácti lety tomu tak bylo.

Co přináší hodnocení inscenací vedení divadel, režisérům, hercům a dalším tvůrcům inscenací?

To je velice různorodé. Někdo na semináře nechodí, někdo tvrdí, že mu nedávají nic, nebo ho jen rozčilují – a někdo se snaží oddělovat zrno od plev a zrno pak přidávat při pečení svých dalších opusů a plevy vlastní odhazovat. Ať se to komukoli z nás líbí, nebo ne, názory zaznívající na seminářích pronášejí diváci o něco poučenější než ti „běžní“a stojí za to jim naslouchat. I s tím rizikem, že člověk uslyší, s prominutím, úplnou kravinu, protože nikdy neví, kdy se naopak objeví tvrzení, které mu něco dá.

Co jste si z nich odnesl vy?

Pokud jde o mne, byl jsem asi osm let, řečeno s Radovanem Lipusem, „na posedu“, kritiky jsem psával, což, když jsem později „slezl mezi zvěř“, vedlo k posunu prahu bolesti, takže v přijímání ran jsem malinko odolnější.

  • Autor: DN
  • Publikováno: 28. prosince 2016

Komentáře k článku: Marek Pivovar: Jak si žijeme na severu

Komentáře k tomuto článku byly uzavřeny.


Aktuální vydání 3/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


7. 2.–20. 2. 2017

Číslo 3/2017 (7. 2.–20. 2. 2017)

Obsah čísla 3/2017

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 3/2017



Obsah,