Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Marek Pivovar: Jak si žijeme na severu

Festivalu OST-RA-VAR je letos dvacet let. Vznikl v roce 1997 a u jeho zrodu stál dramaturg Národního divadla moravsko­slezského Marek Pivovar. Položili jsme mu několik otázek jako jednomu z otců zakladatelů.

Proč jste založili OST-RA-VAR? Jak se rodil projekt festivalu?

S nápadem na festival přišel tehdejší šéf činohry Juraj Deák, zpočátku měl ovšem na mysli festival činohry NDM. Režisér Radovan Lipus navrhl doplnit akci o další ostravská divadla a já jsem přišel s hodnotícími semináři. U vzniku festivalu byla ještě kolegyně dramaturgyně Alice Taussiková, která vládne vrozeným skepticismem a korigovala některé naše další (lehce šílené či nereálné) nápady. Načasování nebylo náhodné: z mateřské dovolené se vracela tajemnice činohry NDM Hana Spurná, o níž jsme tušili, že dokáže celou akci organizačně zvládnout. A důvody? Ty jsou stejné i po dvaceti letech: málokterý kritik s celostátní působností přijede do Ostravy jen tak na premiéru. A to i přesto, že z Prahy už to vlakem netrvá pět hodin, ale tři, z Brna jen dvě a nějaké drobné a z Olomouce by to šlo dojet i na kole.

Na co z prvního ročníku OST-RA-VARU nelze zapomenout?

Na úžas ve tvářích většiny hostů. Netušili, o co dlouhá léta přicházeli – protože kvality ostravského divadla se samozřejmě nezrodily s festivalem, ten je „pouze“ odhalil. Jako perličku rád doplňuji vstup nejmenované kritičky do klubu v Divadle Jiřího Myrona s otázkou: Tak jak se tady na severu máte?, a okamžitou reakci Radka Lipuse, který nelenil, přinesl mapu a ukázal oné dámě, o kolik kilometrů leží Praha severněji Ostravy.

K jakým změnám, a proč, v průběhu festivalu došlo?

Na vlastní žádost festival opustilo Divadlo loutek, naopak přibyla Stará aréna. Důvody Divadla loutek nemohu vysvětlovat já, Stará aréna se z pohrobka přípravného centra kandidatury Ostravy na město kultury proměnila v čile fungující organismus, který je na cestě k postupné profesionalizaci. Ubyl jeden hodnotící seminář, místo něho jsme přidali tematický – chceme, aby se na festivalu nemluvilo jen o uvedených inscenacích, ale také o tématech širších. A každý správný festival by měl mít svůj off-program, máme ho tedy i my. Ukazuje alespoň vzorky toho, co vzniká v ostravském divadle mimo profesionální scény.

Proslulé semináře opřené o názory kritiků a vysokoškolských učitelů na jedné, a o názory studentů divadelněvědných oborů na straně druhé se už dlouho nemění – znamená to, že se model hodnocení pro účely ostrav­ských divadel osvědčil?

I semináře se proměňují – například v posledních letech nehodnotí jen kritici, pedagogové a studenti, ale také mimoostravští divadelníci. Většina z nás pořadatelů se shodla v názoru, že úroveň seminářů by měla být vyšší – a metodou pokusů a omylů se k tomu snažíme přispět. Je jasné, že bezprostředně po zhlédnutí představení – a uprostřed hektického festivalového běhu – není jednoduché formulovat vytříbené soudy, ale míra přiblížení se k nim by dle našeho názoru měla být přece jen vyšší – zvlášť, když se nemůžeme zbavit dojmu, že před deseti až patnácti lety tomu tak bylo.

Co přináší hodnocení inscenací vedení divadel, režisérům, hercům a dalším tvůrcům inscenací?

To je velice různorodé. Někdo na semináře nechodí, někdo tvrdí, že mu nedávají nic, nebo ho jen rozčilují – a někdo se snaží oddělovat zrno od plev a zrno pak přidávat při pečení svých dalších opusů a plevy vlastní odhazovat. Ať se to komukoli z nás líbí, nebo ne, názory zaznívající na seminářích pronášejí diváci o něco poučenější než ti „běžní“a stojí za to jim naslouchat. I s tím rizikem, že člověk uslyší, s prominutím, úplnou kravinu, protože nikdy neví, kdy se naopak objeví tvrzení, které mu něco dá.

Co jste si z nich odnesl vy?

Pokud jde o mne, byl jsem asi osm let, řečeno s Radovanem Lipusem, „na posedu“, kritiky jsem psával, což, když jsem později „slezl mezi zvěř“, vedlo k posunu prahu bolesti, takže v přijímání ran jsem malinko odolnější.

  • Autor: DN
  • Publikováno: 28. prosince 2016

Komentáře k článku: Marek Pivovar: Jak si žijeme na severu

Komentáře k tomuto článku byly uzavřeny.


Aktuální vydání 17/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


17. 10.–30. 10. 2017

Číslo 17/2017 (17. 10.–30. 10. 2017)

Obsah čísla 17/2017

Slovo ...

Světec a čurák

Bloudíme labyrintem hrozeb a...

Komentář

Z Dialogu monolog

V polské Vratislavi začal 14. října...

Osobnost měsíce

Eva Salzmannová

Herečka Eva Salzmannová oslavila v...

Dotazník

David Doubek alias Ventolin

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Opera a (česká) televize

Hlavní cenu letošního Mezinárodního...

Fejeton

Co je dnes alternativa – ...

Alternativa byla hudební festival, na...

Kronika

Jednou větou

Pěvec Štefan Margita převzal 19....

Kritika

Šneka, či lanýže?

Po projektu Tři gentlemani, který...

Mládeži tentokrát...

Již počtvrté v olomouckém Divadle...

Česká manželka...

Když jsem před deseti lety sledovala...

O černé labuti z karavanu

Hra U Kočičí bažiny Mariny Carrové,...

A tak to jde stále dál

Nové opery určené pro běžný...

Octomilky, kvasinky a lidé

Je to pořád to samý, octomilka,...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 17/2017...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Příští vlna s dost...

Tématem letošního ročníku festivalu...

Nejen v podzemí vlny bijí do...

Pražská část 24. ročníku festivalu...

Rozhovor

Ondřej Koplík: Mě to...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Věra Ptáčková: Teď už...

Rozhovor s kunsthistoričkou

Kontext

Odvaha v dějinných...

Úvahy filmové

Bývá dáno, co je psáno?...

Poprvé před čtyřmi lety hrála...

Burza

Bojuj za mě ze všech sil,...

Herecká asociace informuje

Podoby – Řeči pohřební,...

Stručný obsah příspěvku zde není...

UFFO Společenské centrum...

Do divadla zadním vchodem

Zahraničí

O všem a o ničem aneb Kam...

Mezinárodní festival Divadelná Nitra...

Jak překročit hranice –...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Moje milá Květo

Promiň mi to oslovení, říkali jsme...

Zemřeli

Zuzana Růžičková (14. 1. 1927 Plzeň...

Výročí

Výročí 15.−30. října

Nováková Jitka, herečka (16. 10....

Paměti, záznamy, deníky

JAMU sedmdesátiletá (VII)...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Knihovnička

Vraždu bych spáchal velmi...

Pohled na opulentní, téměř...

Obrazem

Fagi a divadlo

Tanečnice

Muzeum loutkářských kultur v Chrudimi...

Pan Papírek (IV)

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 17/2017



Obsah,