Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky.

Marek Pivovar: Jak si žijeme na severu

Festivalu OST-RA-VAR je letos dvacet let. Vznikl v roce 1997 a u jeho zrodu stál dramaturg Národního divadla moravsko­slezského Marek Pivovar. Položili jsme mu několik otázek jako jednomu z otců zakladatelů.

Proč jste založili OST-RA-VAR? Jak se rodil projekt festivalu?

S nápadem na festival přišel tehdejší šéf činohry Juraj Deák, zpočátku měl ovšem na mysli festival činohry NDM. Režisér Radovan Lipus navrhl doplnit akci o další ostravská divadla a já jsem přišel s hodnotícími semináři. U vzniku festivalu byla ještě kolegyně dramaturgyně Alice Taussiková, která vládne vrozeným skepticismem a korigovala některé naše další (lehce šílené či nereálné) nápady. Načasování nebylo náhodné: z mateřské dovolené se vracela tajemnice činohry NDM Hana Spurná, o níž jsme tušili, že dokáže celou akci organizačně zvládnout. A důvody? Ty jsou stejné i po dvaceti letech: málokterý kritik s celostátní působností přijede do Ostravy jen tak na premiéru. A to i přesto, že z Prahy už to vlakem netrvá pět hodin, ale tři, z Brna jen dvě a nějaké drobné a z Olomouce by to šlo dojet i na kole.

Na co z prvního ročníku OST-RA-VARU nelze zapomenout?

Na úžas ve tvářích většiny hostů. Netušili, o co dlouhá léta přicházeli – protože kvality ostravského divadla se samozřejmě nezrodily s festivalem, ten je „pouze“ odhalil. Jako perličku rád doplňuji vstup nejmenované kritičky do klubu v Divadle Jiřího Myrona s otázkou: Tak jak se tady na severu máte?, a okamžitou reakci Radka Lipuse, který nelenil, přinesl mapu a ukázal oné dámě, o kolik kilometrů leží Praha severněji Ostravy.

K jakým změnám, a proč, v průběhu festivalu došlo?

Na vlastní žádost festival opustilo Divadlo loutek, naopak přibyla Stará aréna. Důvody Divadla loutek nemohu vysvětlovat já, Stará aréna se z pohrobka přípravného centra kandidatury Ostravy na město kultury proměnila v čile fungující organismus, který je na cestě k postupné profesionalizaci. Ubyl jeden hodnotící seminář, místo něho jsme přidali tematický – chceme, aby se na festivalu nemluvilo jen o uvedených inscenacích, ale také o tématech širších. A každý správný festival by měl mít svůj off-program, máme ho tedy i my. Ukazuje alespoň vzorky toho, co vzniká v ostravském divadle mimo profesionální scény.

Proslulé semináře opřené o názory kritiků a vysokoškolských učitelů na jedné, a o názory studentů divadelněvědných oborů na straně druhé se už dlouho nemění – znamená to, že se model hodnocení pro účely ostrav­ských divadel osvědčil?

I semináře se proměňují – například v posledních letech nehodnotí jen kritici, pedagogové a studenti, ale také mimoostravští divadelníci. Většina z nás pořadatelů se shodla v názoru, že úroveň seminářů by měla být vyšší – a metodou pokusů a omylů se k tomu snažíme přispět. Je jasné, že bezprostředně po zhlédnutí představení – a uprostřed hektického festivalového běhu – není jednoduché formulovat vytříbené soudy, ale míra přiblížení se k nim by dle našeho názoru měla být přece jen vyšší – zvlášť, když se nemůžeme zbavit dojmu, že před deseti až patnácti lety tomu tak bylo.

Co přináší hodnocení inscenací vedení divadel, režisérům, hercům a dalším tvůrcům inscenací?

To je velice různorodé. Někdo na semináře nechodí, někdo tvrdí, že mu nedávají nic, nebo ho jen rozčilují – a někdo se snaží oddělovat zrno od plev a zrno pak přidávat při pečení svých dalších opusů a plevy vlastní odhazovat. Ať se to komukoli z nás líbí, nebo ne, názory zaznívající na seminářích pronášejí diváci o něco poučenější než ti „běžní“a stojí za to jim naslouchat. I s tím rizikem, že člověk uslyší, s prominutím, úplnou kravinu, protože nikdy neví, kdy se naopak objeví tvrzení, které mu něco dá.

Co jste si z nich odnesl vy?

Pokud jde o mne, byl jsem asi osm let, řečeno s Radovanem Lipusem, „na posedu“, kritiky jsem psával, což, když jsem později „slezl mezi zvěř“, vedlo k posunu prahu bolesti, takže v přijímání ran jsem malinko odolnější.

  • Autor: DN
  • Publikováno: 28. prosince 2016

Komentáře k článku: Marek Pivovar: Jak si žijeme na severu

Komentáře k tomuto článku byly uzavřeny.


Aktuální vydání 6/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


21. 3.–3. 4. 2017

Číslo 6/2017 (21. 3.–3. 4. 2017)

Obsah čísla 6/2017

Slovo ...

Téma?

Jako čtenář českých divadelních...

Sukces měsíce

M. Kunze, S. Levay: Rebecca

Národní divadlo moravskoslezské...

Dotazník

Marka Míková

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Komedie aneb Zpět do vlídné...

Rada hlavního města Prahy rozhodla,...

Fejeton

Homo ludens aneb Člověk bez...

Po nějaké době se vracím na stránky...

Názor

Manipulace a neznalost Jana...

V úvodním textu DN č. 5 nazvaném O...

Anketa

Kronika

Jednou větou

Muzikál Srdcový král pražského...

Kritika

Faustovo prokletí

Faustovo prokletí Hectora Berlioze je v...

Ideál ženy v zrcadle

Letošní sezona v Městském divadle v...

Činohra v cizí kůži

Mají-li návštěvníci HaDivadla před...

Podzemní proces

V legendárním pražském kině v...

Klasika pro mládež?

Jako třetí díl volné trilogie...

Tam, kde včera znamená...

Bolek Polívka (dále pro přehlednost...

Nečitelná láska paní...

Jen několik měsíců po vydání...

Lidové divadlo podle Martinů

Měl jsem v poslední době štěstí...

Smějící se bestie Tomáš...

Tomáš Dianiška je bůh. Tedy podle...

Modernismus a avantgardismus ...

Když jsem vstoupil do provázkovského...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 6/2017...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Rozhovor

Šimon Dominik: Nezačínám...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Je čas uvést věci do pohybu

Rozhovor s novými šéfy činohry a...

Kontext

Akademie v mantinelech...

Poslední únorovou neděli se v Los...

Kulatý stůl Divadelních...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Burza

Výstavy – výstavy –...

Národní muzeum informuje

Nejlepší herec nemusí...

Herecká asociace informuje

Podoby: Nevyžádaný dopis...

Píšu ti milá, jaks správně poznala,...

Divadlo Antonína Dvořáka...

Do divadla zadním vchodem

Zahraničí

Maxim Didenko: Divadlo je...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Vladimíre, děkuju

Vladimír Vašut byl taneční kritik a...

Zemřeli

Vladimír Vašut (26. 3. 1931 Dolní...

Výročí

Výročí 1.−15. dubna

Riedlbauch Václav, skladatel (1. 4....

Paměti, záznamy, deníky

Jan Skopeček: Má poslední...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Obrazem

Fagi a divadlo

Prokletí

Osmnáctého února měla ve...

Expert – manifest

Příloha

Události z historie školy

1945 d dekretem prezidenta republiky...

Doctores honoris causa JAMU

Janáčkova akademie múzických umění...

Devět „nej“ brněnské...

Janáčkova akademie múzických umění...

Anketa s výraznými...

1. Jak vzpomínáte na studia, co jste...

Kalendář akcí k oslavám /...

24. března / Divadlo na Orlí...

Moderní vysoká škola s...

Vládním zákonem z 12. září 1947...

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 6/2017



Obsah,