Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky.

Zatím spíš dobrý nápad

Je, myslím, sehrát se všemi soubory Jihočeského divadla původní muzikál s ambicí stvořit pohled na dramatické lidské dějiny. Samozřejmě s poučením, že náš současný svět budujeme na historických událostech a měli bychom ho stvořit jako příjemné místo pro život. Jenže sympatické a možná příliš velké ambice narazily na nezkušenost jihočeských divadelníků s tímto typem produkce.

Dagmar Volfová jako Kleopatra v části Pád egyptské říše FOTO PETR ZIKMUND

Hrají tu operety i klasické muzikály, ale tohle je přece jenom jiné zadání. Nestačil nápad s mladým zvídavým Matyášem, který ve stylu sci-fi hledá svého otce-historika ztraceného v dějinách. Začne u lovců mamutů, pokračuje ve starém Egyptě, ve Francii Johanky z Arku, objevuje Nový svět s Kryštofem Kolumbem, od Galilea se přes Napoleona dostane až do „století páry“, absolvuje leteckou bitvu o Británii a nakonec zachraňuje dějinnou pravdu před příslušníky StB. Stejně jako jeho otec. Pak se už jen všichni sejdou k společnému, zřejmě šťastnému finále.

V rolích se střídají různí herci, otce povětšinou zastal Josef Průdek, když se však v jedné situaci ocitl v pozici Matyáše a jeden z mladíků v roli otce ho oslovuje jako svého syna – je to nechtěná legrace. Dobrá víra prostě vedla k neobratnostem v realizaci – skutečné muzikálové produkce se dlouhé týdny a měsíce pulírují, než ohlásí premiéru, v našich podmínkách na něco takového ovšem nemívají čas ani ty velké.

Zůstalo tak u trochu naivní hry na muzikál. Možná i proto, že se počítá s rodinným, tedy i dětským publikem. Ale spíš si myslím, že tvůrci jednak nemají s muzikálem praktické zkušenosti, a pak se na jeho půdorysu pokusili vlastně o nemuzikálový tvar. Možná své dílo za muzikál neměli vydávat. Jenže to by také nesměli opisovat jeho zavedené prostředky, a především by museli přijít s vlastní jasnou estetikou, museli by napsat nosnější dialogy a přehled dějin tematizovat do naléhavých otázek lidské existence. Prostě dát dílu smysl. Zůstalo u popisů a drobnůstek. Měl jsem pocit, jako by tvůrci komerčním muzikálem pohrdali a chtěli napsat jeho čistou „nezkaženou“ repliku.

Hudba má jen místy sílu nést situace a témata, nejvíc se prosadila v typických ansámblovkách na konci obou částí. Skladatel David Hlaváč šikovně cituje historické motivy, ale častěji jeho hudba dění spíš doprovází, bez schopnosti povýšit ho do prožitku. Je však rozhodně nejlepší součástí díla. Také nechápu, proč se inscenace tísní na malinkém jevišti historické budovy, velkorysý projekt přímo volal po velkorysém prostoru. Proměny dějišť jsou neobratné, často si musí vystačit jen se sestavou praktikáblů a teatrálními kostýmy jak z hodně tradicionalistické činohry.

Aktéři vesměs neovládají skutečné muzikálové dovednosti, a protože jsou z různých souborů, z různých typů divadla, zakopávají o sebe různé herecké techniky činoherců, tanečníků a operních pěvců. Režisér Petr Hašek je nedokázal sladit ani neuměl využít pohyb, znějící hudbu, možnosti light designu. Prostě vyjadřovací prostředky muzikálu. Také postupoval spíš činoherně, s naivní hereckou konstrukcí postav a jejich dialogů.

Nedobře se mi to píše o sympatickém a jistě pracném projektu. Imponuje mi snaha přijít v poměrech Jihočeského divadla s novými možnostmi, které by mohly naplnit umělecké ambice a hlavně by mohly oslovit rodinné publikum. Na něm je nyní třeba stavět, dobře to ředitel Lukáš Průdek ví a snaží se nabídnout divákům, co ještě neviděli.

Nakonec premiéra měla úspěch a diváci prý zatím chodí, myslím, právě zvědavi na něco neobvyklého. Nejen dokonalostí je živo divadelní umění. Pokud však v Jihočeském divadle chtějí touto cestou pokračovat, nevystačí s estetikou Kronikářů.

Jihočeské divadlo, České Budějovice – David Hlaváč, Helena Kebrtová, David Košťák: Kronikáři. Dirigent Pavel Trojan, režie Petr Hašek, choreografie a režijní spolupráce Veronika Poldauf Riedlbauchová, scéna Ján Tereba, kostýmy Jitka Nejedlá, sbormistr Martin Veselý. Původní premiéra 17. března 2017.

  • Autor: Josef Herman
  • Publikováno: 17. dubna 2017

Komentáře k článku: Zatím spíš dobrý nápad

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 12/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


13. 6.–26. 6. 2017

Číslo 12/2017 (13. 6.–26. 6. 2017)

Obsah čísla 12/2017

Slovo ...

O sochaři, jehož zabil...

Říkalo se mu „fronta na maso“....

Sukces měsíce

Divadelní Flora Olomouc

Divadelní festival v Olomouci již...

K věci

Rozdělování veřejných...

V Brně se po roce 1989 pomalu a s...

Fejeton

Povaha česká prokouřená

Blížila se půlnoc posledního...

Názor

„Kouříme? Nekouříme –...

Titulní citát z Havlovy Zahradní...

Glosa

Nedá mi to

Karla Hofmannová na vedlejší straně...

Přehlížená Afrika

Třináctý ročník festivalu Tvůrčí...

Kritika

Divadelní galerie

Na začátku Fragmentů milostných...

S Čechovem neradno režijně...

Racek, jedna z pětice „velkých...

Honibrku, ty jsi Káj?

Představení AnderSen začne jako...

To je směšné, cha, cha,...

David Drábek uvařil hradeckého...

Pěkná napodobenina

Plzeňská opera uvedla českou...

Nový pokus o Žítkovské...

Dodo Gombár se jako režisér a...

Tři muži v chalupě aneb...

Závěrečná část „angažované,...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 12/2017...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Rozhovor

Jak se vaše divadlo vyrovná...

Rozhovor s řediteli o kouření v...

Kauza

Kontext

Burza

Zahraničí

Zemřeli

Obrazem

Akce / Action

Výpravnou publikaci Akce/Action...

Expert – obřad jako obraz

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 12/2017



Obsah,