Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky.

Zatím spíš dobrý nápad

Je, myslím, sehrát se všemi soubory Jihočeského divadla původní muzikál s ambicí stvořit pohled na dramatické lidské dějiny. Samozřejmě s poučením, že náš současný svět budujeme na historických událostech a měli bychom ho stvořit jako příjemné místo pro život. Jenže sympatické a možná příliš velké ambice narazily na nezkušenost jihočeských divadelníků s tímto typem produkce.

Dagmar Volfová jako Kleopatra v části Pád egyptské říše FOTO PETR ZIKMUND

Hrají tu operety i klasické muzikály, ale tohle je přece jenom jiné zadání. Nestačil nápad s mladým zvídavým Matyášem, který ve stylu sci-fi hledá svého otce-historika ztraceného v dějinách. Začne u lovců mamutů, pokračuje ve starém Egyptě, ve Francii Johanky z Arku, objevuje Nový svět s Kryštofem Kolumbem, od Galilea se přes Napoleona dostane až do „století páry“, absolvuje leteckou bitvu o Británii a nakonec zachraňuje dějinnou pravdu před příslušníky StB. Stejně jako jeho otec. Pak se už jen všichni sejdou k společnému, zřejmě šťastnému finále.

V rolích se střídají různí herci, otce povětšinou zastal Josef Průdek, když se však v jedné situaci ocitl v pozici Matyáše a jeden z mladíků v roli otce ho oslovuje jako svého syna – je to nechtěná legrace. Dobrá víra prostě vedla k neobratnostem v realizaci – skutečné muzikálové produkce se dlouhé týdny a měsíce pulírují, než ohlásí premiéru, v našich podmínkách na něco takového ovšem nemívají čas ani ty velké.

Zůstalo tak u trochu naivní hry na muzikál. Možná i proto, že se počítá s rodinným, tedy i dětským publikem. Ale spíš si myslím, že tvůrci jednak nemají s muzikálem praktické zkušenosti, a pak se na jeho půdorysu pokusili vlastně o nemuzikálový tvar. Možná své dílo za muzikál neměli vydávat. Jenže to by také nesměli opisovat jeho zavedené prostředky, a především by museli přijít s vlastní jasnou estetikou, museli by napsat nosnější dialogy a přehled dějin tematizovat do naléhavých otázek lidské existence. Prostě dát dílu smysl. Zůstalo u popisů a drobnůstek. Měl jsem pocit, jako by tvůrci komerčním muzikálem pohrdali a chtěli napsat jeho čistou „nezkaženou“ repliku.

Hudba má jen místy sílu nést situace a témata, nejvíc se prosadila v typických ansámblovkách na konci obou částí. Skladatel David Hlaváč šikovně cituje historické motivy, ale častěji jeho hudba dění spíš doprovází, bez schopnosti povýšit ho do prožitku. Je však rozhodně nejlepší součástí díla. Také nechápu, proč se inscenace tísní na malinkém jevišti historické budovy, velkorysý projekt přímo volal po velkorysém prostoru. Proměny dějišť jsou neobratné, často si musí vystačit jen se sestavou praktikáblů a teatrálními kostýmy jak z hodně tradicionalistické činohry.

Aktéři vesměs neovládají skutečné muzikálové dovednosti, a protože jsou z různých souborů, z různých typů divadla, zakopávají o sebe různé herecké techniky činoherců, tanečníků a operních pěvců. Režisér Petr Hašek je nedokázal sladit ani neuměl využít pohyb, znějící hudbu, možnosti light designu. Prostě vyjadřovací prostředky muzikálu. Také postupoval spíš činoherně, s naivní hereckou konstrukcí postav a jejich dialogů.

Nedobře se mi to píše o sympatickém a jistě pracném projektu. Imponuje mi snaha přijít v poměrech Jihočeského divadla s novými možnostmi, které by mohly naplnit umělecké ambice a hlavně by mohly oslovit rodinné publikum. Na něm je nyní třeba stavět, dobře to ředitel Lukáš Průdek ví a snaží se nabídnout divákům, co ještě neviděli.

Nakonec premiéra měla úspěch a diváci prý zatím chodí, myslím, právě zvědavi na něco neobvyklého. Nejen dokonalostí je živo divadelní umění. Pokud však v Jihočeském divadle chtějí touto cestou pokračovat, nevystačí s estetikou Kronikářů.

Jihočeské divadlo, České Budějovice – David Hlaváč, Helena Kebrtová, David Košťák: Kronikáři. Dirigent Pavel Trojan, režie Petr Hašek, choreografie a režijní spolupráce Veronika Poldauf Riedlbauchová, scéna Ján Tereba, kostýmy Jitka Nejedlá, sbormistr Martin Veselý. Původní premiéra 17. března 2017.

  • Autor: Josef Herman
  • Publikováno: 17. dubna 2017

Komentáře k článku: Zatím spíš dobrý nápad

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 10/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


16. 5.–29. 5. 2017

Číslo 10/2017 (16. 5.–29. 5. 2017)

Obsah čísla 10/2017

Slovo ...

Náš dialog, naše...

Byl to Václav Havel, který...

Osobnost měsíce

Martin Finger

jako Walter v inscenaci Homo Faber v...

K věci

Internetová kasička

Na Hithitu byly donedávna aktivní hned...

Názor

Grantová výhybka aneb K...

Pamětníci si možná vzpomenou na...

Glosa

Zašel jsem na kávu

V Brně, do kavárny Spolek, v Orlí,...

Bez pravidel se žít nedá

Podivení Marie Reslové nad...

Kritika

Kdo neskáče není My

Položil bys život za svou vlast? S tou...

Jaj, ty Nevěsty…

Sdružení Masopust uvedlo pět let...

Fraška o revoluci, která se...

Když Národní divadlo uvedlo 1....

Don Juan bez vášně

Co je za boomem uvádění Molièrova...

A nejste vy takový ten...

Don Juan se hraje v pražském Divadle...

Člověk strůjce na cestě

Poslední premiéra v ústeckém...

Tradičně, nebo moderně?

Režisér Tomáš Pilař v rozhovoru ke...

Byla, nebyla… eine kleine...

Petr Bláha jako přepjatý kabaretiér...

Prosím, jen si sáhněte!

Inscenace Prosíme nesahat! je třetím...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 10/2017...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Rozhovor

Pavla Vykopalová: Na kurtu i...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Miřenka Čechová: Prožít...

Rozhovor s tanečnicí, choreografkou a...

Burza

Zahraničí

Obrazem

O tanci i bez něj

Ve foyeru Jihočeského divadla v...

Fagi a divadlo

Expert – splněný sen II

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 10/2017



Obsah,