Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vykřičíme všechnu bídu

Součástí pracovních oslav deseti let existence pražského souboru Spitfire Company byla hned počátkem nové sezony inscenace inspirovaná knihou běloruské spisovatelky Světlany Alexijevičové Doba z druhé ruky. Autorka sice obdržela předloni Nobelovu cenu, ale nikoli konkrétně za ni, jak Spitfire nepřesně uváděli v mnohočetných propagačních materiálech, nýbrž mimo jiné za ni. Verdikt nobelovské poroty totiž zněl, že autorka poctu získává za polyfonní tvorbu zobrazující utrpení a i hrdinství v současnosti.

Některé scény inscenace Konec — člověka / Doba z druhé ruky jsou výmluvné až příliš FOTO VOJTĚCH BRTNICKÝ

Produkce nazvaná Konec – – – člověka / Doba z druhé ruky zasluhuje, to je třeba vypíchnout a předeslat, respekt pro svou produkční zvládnutost, inscenační velkolepost – a to vše jen kvůli dvěma provedením v Jatkách 78. Živé hudební kvarteto, více než desítka herců, výpravná a promyšlená scénografie. Vše zahráno s nasazením, nadoraz. Miřenka Čechová a Petr Boháč se tu (opět) projevili jako „mnohorucí“ tvůrci a šéfové, kteří svůj ansámbl dokážou dovést k výsledku, který stojí za pozornost. Bez ohledu na to, že k němu lze vznést poměrně zásadní výtky.

Bezmála pětisetstránková kniha Doba z druhé ruky je vpravdě mnohohlasem „postsovětských“ lidí, kteří měli a mají pocit, že byli a jsou podváděni. Čechová s Boháčem tu mocnou slovní hmotu vzali coby inspiraci k deseti obrazům, v nichž řečovou masu přetavili do výmluvných scén. Výmluvných však ve své většině, bohužel, až příliš. Obraznost tu kráčí ruku v ruce s doslovností, která se sice v knize rovněž vyskytuje, avšak v rámci nejednoznačnosti polyfonně vedených zpovědí. Inscenace dobových, historických obrazů je – obecně vzato – divácky vděčná, ale i svým způsobem nebezpečná věc, protože přirozeně inklinuje k ilustraci. A víceméně chronologicky poskládané obrazy v zářijové inscenaci Spitfire Company všemi použitými prostředky v podstatě ilustrují, co se po pádu SSSR zejména v Rusku dělo: euforie z nabyté svobody a z mnohočetného pádu hranic, nová představa o krásných zítřcích, rychlé procitání do reality bez pravidel, v nichž vyzněný blahobyt pro sebe urvala jen tenká vrstva dobře informovaných a bezskrupulózních dravců, vpád teroristických aktů do ruské reality, nárůst každodenní agrese a probuzení nacionalismu… Lidé se cítí opuštěni a ztraceni.

Čechová s Boháčem & kolektiv stvořili desatero obrazů se silným přesvědčením, že sice pracují s něčím, co primárně existovalo a existuje v Rusku, ale velmi těsně se týká rovněž české polistopadové reality, přítomnosti především. Proto jako motto použili slogan „90. léta jsme prošvihli“ a proto z podtitulu knižní předlohy – Konec rudého člověka – učinili titul, v němž adjektivum nahradili třemi pomlčkami: Konec – – – člověka. Ale to je omyl: Konec člověka se nekoná! Ostatně tak apokalypticky a posthumánně ta inscenace ani nevyznívá. Spitfire Company v logice své poetiky i tentokrát akcentují emoce, pohyby, záškuby, výkřiky, mnohost výrazu. Pracují s pocity, atakují diváka zážitkem, který mu má umožnit lépe si uvědomit, že obdobně jako Rusové, respektive postsovětští občané, jsme stiženi frustrací z porevolučního vývoje, že v nás vzlínají resentimenty a pokrevní a národnostní pudy, že machismus nekončí, machismus trvá apod. Inscenace Konec – – – člověka / Doba z druhé ruky toto vše sugerovala s intenzitou, jíž nelze upřít upřímnost, technickou náročnost a produkční schopnost – vždyť pro načtení úryvků z knihy Alexijevičové, které v nahrávce běží pod některými scénami, soubor získal na tři desítky „pražskokavárenských“ osob(ností). Všechna ta energie však ústí v ujištění, že věci se mají právě tak, jak si nejčastěji a vlastně nejpohodlněji myslíme, že nyní jsou. Takže jsme si to znovu řekli a můžeme jít zalehnout do svých pořád tak nějak postkomunistických příbytků…

Spitfire Company, Praha – Světlana Alexijevičová, Miřenka Čechová, Petr Boháč: Konec – – – člověka / Doba z druhé ruky. Koncept, režie Miřenka Čechová, Petr Boháč, scénografie Petr Boháč, hudba Jan Kučera, masky Paulina Skavova, zvukový design Martin Tvrdý, světelný design Martin Špetlík. Jediná dvě uvedení 12. a 13. září 2017 v prostoru Jatka 78.

  • Autor: Josef Chuchma
  • Publikováno: 03. října 2017

Komentáře k článku: Vykřičíme všechnu bídu

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 4/2018

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


20. 2.–5. 3. 2018

Číslo 4/2018 (20. 2.–5. 3. 2018)

Obsah čísla 4/2018

Slovo ...

V povolební kocovině

Tak se vám svěřím. Ani tři týdny...

Dotazník

Tereza Volánková

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Ceny Thálie s Václavem...

Herecká asociace oznámila zásadní...

Fejeton

Divadlo pije!

Divadlo žije! Divadlo pije! Fenomén...

Názor

Jak v Národním divadle...

Myslel jsem, že stoletým výročím...

Kronika

Jednou větou

Na piazzetě Národního divadla (nám....

Kritika

Jeviště plná techniky a...

Plzeňské Divadlo J. K. Tyla nabízí...

Příroda proti kultuře

Divadelní spolek Tygr v tísni se v...

Smutná válečná romance

Novelu Petr a Lucie napsal Romain...

Krejčík by se nezlobil

O’Caseyho Pension pro svobodné pány...

Zrození, život, smrt

DUP39, tedy podzemní sály a zákoutí...

Nenechat se sbalit do Ikea...

Hra Burgtheater (1983) Elfriede Jelinek...

Trochu si zahajlujeme a...

Činohra pražského Národního divadla...

William Shakespeare, Klatův...

Jan Klata je prvoligový evropský...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 4/2018...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Dotkni se komedie a zazpívej

Na pardubickém GRAND Festivalu smíchu...

Rozhovor

Ivana Uhlířová: Vůle,...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Felix Koch a Nathalie Frank:...

Rozhovor se zástupci sdružení LAFT...

Kontext

Hmyz na divadle a u voleb

Světoznámý český výtvarník Jan...

Co s tím ministr kultury...

Ministra kultury v demisi Ilji Šmída...

Burza

Ceny Thálie 2017

Herecká asociace informuje

Divadlo 1918–2018

Rudozelený anton pro EFB Aprílové...

Podoby – Brambory

Stručný obsah příspěvku zde není...

Sbírka trofejí

Národní muzeum informuje

O zapomenuté hvězdě operety

Dlužíme vzpomínku paní Dagmar...

Zahraničí

Divadlo v troskách –...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Jan Klata: Teď a tady budu...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Zemřel

Jiří Laštovka (21. 7. 1978 České...

O zapomenuté hvězdě operety

Dlužíme vzpomínku paní Dagmar...

Paměti, záznamy, deníky

O poslušné lokajské ...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Knihovnička

Došlo do redakce

Payanoia: Pajány CD Galén, 42:07 min....

Postdramatično, kam se...

Někdy se to prostě stane. Nad...

Obrazem

Konkurs Fotografii Teatralnej

V Polsku se již třetím rokem koná...

Fagi a divadlo

Pan Papírek… (XIII)

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 4/2018



Obsah,