Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vykřičíme všechnu bídu

Součástí pracovních oslav deseti let existence pražského souboru Spitfire Company byla hned počátkem nové sezony inscenace inspirovaná knihou běloruské spisovatelky Světlany Alexijevičové Doba z druhé ruky. Autorka sice obdržela předloni Nobelovu cenu, ale nikoli konkrétně za ni, jak Spitfire nepřesně uváděli v mnohočetných propagačních materiálech, nýbrž mimo jiné za ni. Verdikt nobelovské poroty totiž zněl, že autorka poctu získává za polyfonní tvorbu zobrazující utrpení a i hrdinství v současnosti.

Některé scény inscenace Konec — člověka / Doba z druhé ruky jsou výmluvné až příliš FOTO VOJTĚCH BRTNICKÝ

Produkce nazvaná Konec – – – člověka / Doba z druhé ruky zasluhuje, to je třeba vypíchnout a předeslat, respekt pro svou produkční zvládnutost, inscenační velkolepost – a to vše jen kvůli dvěma provedením v Jatkách 78. Živé hudební kvarteto, více než desítka herců, výpravná a promyšlená scénografie. Vše zahráno s nasazením, nadoraz. Miřenka Čechová a Petr Boháč se tu (opět) projevili jako „mnohorucí“ tvůrci a šéfové, kteří svůj ansámbl dokážou dovést k výsledku, který stojí za pozornost. Bez ohledu na to, že k němu lze vznést poměrně zásadní výtky.

Bezmála pětisetstránková kniha Doba z druhé ruky je vpravdě mnohohlasem „postsovětských“ lidí, kteří měli a mají pocit, že byli a jsou podváděni. Čechová s Boháčem tu mocnou slovní hmotu vzali coby inspiraci k deseti obrazům, v nichž řečovou masu přetavili do výmluvných scén. Výmluvných však ve své většině, bohužel, až příliš. Obraznost tu kráčí ruku v ruce s doslovností, která se sice v knize rovněž vyskytuje, avšak v rámci nejednoznačnosti polyfonně vedených zpovědí. Inscenace dobových, historických obrazů je – obecně vzato – divácky vděčná, ale i svým způsobem nebezpečná věc, protože přirozeně inklinuje k ilustraci. A víceméně chronologicky poskládané obrazy v zářijové inscenaci Spitfire Company všemi použitými prostředky v podstatě ilustrují, co se po pádu SSSR zejména v Rusku dělo: euforie z nabyté svobody a z mnohočetného pádu hranic, nová představa o krásných zítřcích, rychlé procitání do reality bez pravidel, v nichž vyzněný blahobyt pro sebe urvala jen tenká vrstva dobře informovaných a bezskrupulózních dravců, vpád teroristických aktů do ruské reality, nárůst každodenní agrese a probuzení nacionalismu… Lidé se cítí opuštěni a ztraceni.

Čechová s Boháčem & kolektiv stvořili desatero obrazů se silným přesvědčením, že sice pracují s něčím, co primárně existovalo a existuje v Rusku, ale velmi těsně se týká rovněž české polistopadové reality, přítomnosti především. Proto jako motto použili slogan „90. léta jsme prošvihli“ a proto z podtitulu knižní předlohy – Konec rudého člověka – učinili titul, v němž adjektivum nahradili třemi pomlčkami: Konec – – – člověka. Ale to je omyl: Konec člověka se nekoná! Ostatně tak apokalypticky a posthumánně ta inscenace ani nevyznívá. Spitfire Company v logice své poetiky i tentokrát akcentují emoce, pohyby, záškuby, výkřiky, mnohost výrazu. Pracují s pocity, atakují diváka zážitkem, který mu má umožnit lépe si uvědomit, že obdobně jako Rusové, respektive postsovětští občané, jsme stiženi frustrací z porevolučního vývoje, že v nás vzlínají resentimenty a pokrevní a národnostní pudy, že machismus nekončí, machismus trvá apod. Inscenace Konec – – – člověka / Doba z druhé ruky toto vše sugerovala s intenzitou, jíž nelze upřít upřímnost, technickou náročnost a produkční schopnost – vždyť pro načtení úryvků z knihy Alexijevičové, které v nahrávce běží pod některými scénami, soubor získal na tři desítky „pražskokavárenských“ osob(ností). Všechna ta energie však ústí v ujištění, že věci se mají právě tak, jak si nejčastěji a vlastně nejpohodlněji myslíme, že nyní jsou. Takže jsme si to znovu řekli a můžeme jít zalehnout do svých pořád tak nějak postkomunistických příbytků…

Spitfire Company, Praha – Světlana Alexijevičová, Miřenka Čechová, Petr Boháč: Konec – – – člověka / Doba z druhé ruky. Koncept, režie Miřenka Čechová, Petr Boháč, scénografie Petr Boháč, hudba Jan Kučera, masky Paulina Skavova, zvukový design Martin Tvrdý, světelný design Martin Špetlík. Jediná dvě uvedení 12. a 13. září 2017 v prostoru Jatka 78.

  • Autor: Josef Chuchma
  • Publikováno: 03. října 2017

Komentáře k článku: Vykřičíme všechnu bídu

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 20/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


28. 11.–11. 12. 2017

Číslo 20/2017 (28. 11.–11. 12. 2017)

Obsah čísla 20/2017

Slovo ...

Senioři jsou top!

Napsat úvodník pro Divadelní noviny...

Sukces měsíce

Husa na provázku – Dobru,...

Husa na provázku – Dokumentární...

Dotazník

Bohdana Pavlíková

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Katalog uměleckých prací

Nový Katalog prací začne platit od 1....

Fejeton

Když hrají PH pro PP

Když hrají perfektní herci pro...

Názor

Operou obchází strašidlo

Strašidlo režisérismu. Píše Rudolf...

Glosa

Pamětní Rusalka v Národním

Večerní představení Dvořákovy...

Anketa

Video: Ceny Divadelních novin...

Podívejte se na celý záznam z...

Ceny DN 2016/2017: Ve znamení...

Divadelní noviny udělily včera ve...

Kronika

Jednou větou

Tým učitelů Jazykového gymnázia...

Kritika

Slepý výstřel

Divadlo LETÍ představilo v české...

Podnikatelka na dně

Před pár lety Petr Zelenka napsal hru...

Nejde o život, ale o...

Národní divadlo představilo na...

Břit bez ostří

Inscenace Tajný deník Adriana Molea ve...

Ministerstvo máklých kroků

Přední pražská skupina současného...

Tváří v tvář teroru

Terorista unese dopravní letadlo se 164...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 20/2017...

5 zážitek / 4 nenechte si ujít / 3 je...

Festivaly

Opera 2017 – hudební...

Letošní 13. ročník festivalu...

Rozhovor

Rostislav Novák ml.: Chci v...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Katharina Schmitt: Přízraky...

Rozhovor s libretistkou a režisérkou...

Kauza

Kontext

Kulturní populismus Hradu

ÚVAHY VÝTVARNÉ

Sněhulák, čtverec a...

Ve filmovém přepisu románové krimi...

Moderní operní režie jako...

Hlavní sdělení této knihy je...

Burza

OPERA 2017 – ceny Libušky

Cena kritiků za nejlepší inscenaci...

Nominace na Ceny Thálie v...

Herecká asociace informuje

Podoby – Návrat

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zahraničí

Londýnské doteky

Stručný obsah příspěvku zde není...

Vilmos Vajdai: Útlak divadlu...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Zemřeli

Karin Dor (22. 2. 1938 Wiesbaden,...

Výročí

Výročí 1.−15. prosince

Boudová Nela, herečka (1. 12. 1967)...

Paměti, záznamy, deníky

Divadlo v kostce

Myslíte si, že lze za jeden den a...

Knihovnička

Došlo do redakce

Iva Němcová: Osobnosti české...

Obrazem

Fagi a divadlo

Iva Němcová

V Galerii Českých center v Rytířské...

Pan Papírek… (VI)

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 20/2017



Obsah,