Divadelní noviny Aktuální vydání 19/2018

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

19/2018

ročník 25
13. 11.–26. 11. 2018
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Když slova nejsou potřeba

    Mladý soubor BodyVoiceBand představil v prostoru pro nová umění – Jatka78 hudebně taneční kompozici pro herce a živou kapelu s názvem Negativ. Pohybově a hlasově (pěvecky) zdatní činoherci tak navazují na svou předchozí činnost, zejména na doposud nejúspěšnější inscenaci hudebně dramatické skladby Vojna, jež vznikla podle dochovaných textů a partitury E. F. Buriana.

    FOTO TOMÁŠ SVOBODA

    V Martinů-Drtikolovském schématu sledujeme koláž jednotlivých vztahů… FOTO TOMÁŠ SVOBODA

    Hlavním stavebním kamenem inscenace Negativ režisérky Jaroslavy Šiktancové a choreografa Martina Packa se stala hudba Bohuslava Martinů. BodyVoiceBand si propůjčila melodie a motivy z tanečních skladeb a jeho Kuchyňskou revue z roku 1927 (která byla původně složena pro jednoaktový jazzový balet choreografky Jarmily Kröschlové), jež zazní v plném znění. Pomyslná taktovka Martinů však nebyla jediným leitmotivem inscenace, soubor se nechal inspirovat také tvorbou českého fotografa Františka Drtikola. Kontrast, který touto hudebně obrazovou kombinací vzniká – prostota fotografovy kompozice, jeho práce se stínem a světlem a oproti tomu dynamika a dravost skladeb – je základním klíčem výstavby inscenace. Tématem, které se spojením zjevuje, je vztah muže a ženy.

    Inscenaci zahajuje plejáda pohybů a kreací, které mohou připomínat podivnou jazzovou rozcvičku nebo pózy pro pomyslného fotografa. Prvním zvukem je „skřípot“ dlaní po podlaze a později se postupně přidávají první tóny, zprvu pouze od herců jako a cappella. Vzniká fragment hudebně pohybových čísel, který se brzy obrodí v komplexní choreografii, jejímž hlavním nástrojem není pouze hudba, ale také pohyb, hlas (herci intonují beze slov a tím podporují hudební linku) a světlo.

    V Martinů-Drtikolovském schématu sledujeme koláž jednotlivých vztahů, která s nadhledem komentuje těžkou lehkost bytí muže a ženy v klasických genderových stereotypech. Jsou zde zachyceny krátké obrazy, vedené na významy bohatou hudbou a precizně dokreslované nejen vztahy mezi páry, ale i vztahy mezi všemi na jevišti. Nonverbální a mnohdy až groteskní hra názorně ukazuje situace, které důvěrně známe a k jejichž popisu není potřeba jediného slova. Každý z herců má svůj osobitý projev a přesto přesně zapadá do předem zvolené stylizace a nenarušuje syntetičnost inscenace jako celku.

    BodyVoiceBand je soubor, plný energického mládí, s citem pro přesný timing, jenž dává vzniknout nejen pohybovým, ale i výrazovým gagům, které se objeví v rámci jednotlivých tanečních výstupů nebo „zazní“ do ticha. Synchronizace všech užitých složek a výrazových prostředků je chvályhodná a dokazuje nejen hravost, ale i soustředěnost souboru na „řemeslo“, které by jim, jakožto činohercům, nemuselo být právě nejbližší.

    BodyVoiceBand: Negativ. Režie Jaroslava Šiktancová, dramaturgie a světelná koncepce Zuzana Burianová, choreografie Martin Pacek, hudební aranžmá a nastudování Dušan Navařík a Zdeněk Dočekal. Premiéra 23. listopadu 2015 v prostoru Jatka78.


    Komentáře k článku: Když slova nejsou potřeba

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,