Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Kazatelna jevištěm

Jest jeden divadelní prostor, u kterého se už zapomnělo, že je to divadelní prostor. Přesněji: který je kromě jiného i divadelním prostorem. Ještě přesněji: který býval kromě jiného i divadelním prostorem. Totiž kazatelna.

Když jsem před nějakými třiceti lety začal chodit do katolického kostela, byl to Týnský chrám a v něm proslulý páter Jiří Reinsberg. Ne, že by si posluchači vždy odnášeli z kázání památku na přesnou logickou strukturu jeho řeči. Vždycky si však z ní odnášeli silný dojem, jak se volně vinula kolem tématu a jak byla posilována kazatelovou dynamickou intonací s šepoty a výkřiky, accelerandy a ritardandy… Barokní intonací, chce se říci.

A věru, od pátera Reinsberga vede linka zpět k barokním kazatelům, kteří se nerozpakovali užívat i prostředků daleko divadelnějších. Z Jiráskova Temna známe scénu Koniášova misijního kázání, při němž je kazatel ověšen řetězy, aby touto „performancí“ názorně předvedl hrozbu pekelného žaláře – a ženy pod kazatelnou omdlévají. Jiráskovo Temno je obvykle pokládáno za knihu PROTI baroku, ale jak upozorňoval profesor Alexandr Stich: Jirásek má pro poetiku baroka veliké porozumění. Co se u Jiráskova Koniáše jeví jako obraz ŠPATNÉHO kazatele, který divadelních prvků nadužívá a zneužívá – to se objevuje v dobových líčeních působení DOBRÝCH barokních kazatelů jako de Waldt či Bilovský. „Dobrých“ – rozumí se z pozice těch, kdo české katolické baroko chtějí chválit.

Od barokních kazatelů vede linka zpět do středověku. I tehdy se při kázáních světců a/nebo reformátorů omdlévalo. Z Vávrova Jana Husa známe scénu betlémského kázání, při němž sice Jan Hus není ověšen řetězy, ale jeho rétorický výkon je tak strhující, že posluchači rovněž nemají daleko k mdlobám. Jistě, není to Hus. Je to Zdeněk Štěpánek v roli Husa, a ten by dokázal sugestivně recitovat i Kodex kanonického práva. Ale jádro jeho performance, přes vší komunistickou tendenčnost, odpovídá stylu velkých kazatelů středověku.

Od středověkých kazatelů vede linka zpět do starověku, v němž se první křesťanští kazatelé učívali od rétorů a „potulných“ filosofů pozdní antiky. A od nich k základům rétoriky, které sepsali Aristotelés či Quintilianus. A, ano, ti se čtou smrtelně nudně, protože to je ta šedá teorie, z níž má vzejít živý a přesvědčivý výkon rétora – nebo pak kazatele. I samy texty antických rétorů či křesťanských kazatelů někdy působívají šedě –, protože nejsou určeny k tichému čtení v křesle, nýbrž k performanci před publikem. Jsou to jen skripty, scénáře, partitury.

A zpět do současnosti. Když jsem se postupně ocital v jiných katolických kostelích – zjišťoval jsem, jak zoufale málo je Reinsbergů, Bilovských či Husů. Jak nejenže obsah kázání bývá pln frází, ba slaboduchostí – ale i forma bývá šeptavá, až vyšeptalá. I řekl jsem si jednoho dne: Ano, jsem člověk hříšný – ale což není nějaká užitečnější forma pokání než trpně sledovat tyto ubohé výkony a nesmět na ty šmíráky zapískat ni zabučet?

Zajisté, dle katolické nauky platně vysvěcený kněz platně slouží mši, i kdyby při kázání vypouštěl z úst prdy (jak půvabně dí jedna postava ve Jménu růže). Tak proč, u všech Janů Zlatoústých, nezůstanou při sloužení mše a trapné pokusy o kázání neodpustí nám i sobě? I řekl jsem si jednoho dne, že budu – nejen z těchto důvodů – chodit raději do kostelů evangelických. Tam vědí, že když kazatel blbě káže – je to blbý kazatel. Za pět let obešel jsem evangelických kostelů mnoho a pravím – Husů a Zlatoústých sice také není až tak mnoho, ale pod základní důstojnou úroveň kázání nikdy nepoklesnou. Pod úroveň obsahovou ani rétorickou. Proto, když mě občas v nějakém evangelickém kostele zvou, abych pronesl „hostovské“ kázání – když vystupuji na kazatelnu, klepou se mi kolena.

  • Autor: Martin C. Putna
  • Publikováno: 18. září 2017

Komentáře k článku: Kazatelna jevištěm

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 3/2018

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


6. 2.–19. 2. 2018

Číslo 3/2018 (6. 2.–19. 2. 2018)

Obsah čísla 3/2018

Slovo ...

O pitomcích

Prezidentem České republiky se na...

Sukces měsíce

Benjamin Britten: Billy Budd

Státní opera v Národním divadle,...

Dotazník

Martina Kinská

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Trilobit

Vyhynulý mořský živočich jako by...

Fejeton

Povídka z Říma:...

Třetí Řím čeká, až se probudím,...

Glosa

Postarat se o nejmladší!

Kdykoli narazím na aktivity Nadačního...

Kronika

Jednou větou

Pražské Studio Alta oslaví v roce...

Kritika

Jak slunce stvořilo svět

Naivní divadlo uzavřelo svůj volný...

Zachraň strom!

Románová prvotina Timothée de...

Když vdovy hrají tenis

Operu Dvě vdovy napsal Bedřich Smetana...

Sestry na cestě od iluzí k...

Komorní scéna Aréna opět obrátila...

Cirkusový klaun Ernani

Po téměř sto sedmdesáti letech se...

A slova stékají jako med

Činoherní klub se otevírá...

Taškařice ze škamen

Komedie Úča musí pryč! dramatika...

Masky revolučního divadla

Bez roku čtyřicet let stará hra...

Billy Budd jako Špinarův...

I am an old man who has experienced...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 3/2018...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Rozhovor

Vladimír Kratina: Jsem kluk z...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Kateřina Bohadlová:...

Rozhovor s ŘEDITELKOU souboru Geisslers...

Kontext

Stopy Zorky Ságlové

Úvahy výtvarné

Od všeho něco

Po dvou pražských a jednom brněnském...

To snad ČT nemyslí...

Úvahy TELEVIZNÍ

Burza

Užší nominace Cen Thálie...

Činohra Tereza Dočkalová – Nora,...

Divadlo 1918–2018

Divadelní zákon 1948 Za počátek...

Podoby – U Růže

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zahraničí

V domě plném vlasů a...

V Semperově opeře v Drážďanech se...

Lázně jako magický prostor...

Sdílení zážitku je důležité pro...

Skutečnost může být jen...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Zemřeli

Oldřich Veselý (13. 11. 1948 Brno –...

Výročí

Výročí 1.−15. února

Haken Petr, herec (1. 2. 1963) △...

Paměti, záznamy, deníky

O poslušné lokajské ...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Knihovnička

Došlo do redakce

Ivan Martin Jirous: Ochranný dohled...

Nad největším melodramem

Věra Šustíková je velkým znalcem...

Obrazem

Fagi a divadlo

Tylovo divadlo Kutná Hora

Do divadla zadním vchodem

Vlasta Fialová (1928–1998)

Moravské zemské muzeum v Brně...

Pan Papírek… (XII)

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 3/2018



Obsah,