Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Kazatelna jevištěm

Jest jeden divadelní prostor, u kterého se už zapomnělo, že je to divadelní prostor. Přesněji: který je kromě jiného i divadelním prostorem. Ještě přesněji: který býval kromě jiného i divadelním prostorem. Totiž kazatelna.

Když jsem před nějakými třiceti lety začal chodit do katolického kostela, byl to Týnský chrám a v něm proslulý páter Jiří Reinsberg. Ne, že by si posluchači vždy odnášeli z kázání památku na přesnou logickou strukturu jeho řeči. Vždycky si však z ní odnášeli silný dojem, jak se volně vinula kolem tématu a jak byla posilována kazatelovou dynamickou intonací s šepoty a výkřiky, accelerandy a ritardandy… Barokní intonací, chce se říci.

A věru, od pátera Reinsberga vede linka zpět k barokním kazatelům, kteří se nerozpakovali užívat i prostředků daleko divadelnějších. Z Jiráskova Temna známe scénu Koniášova misijního kázání, při němž je kazatel ověšen řetězy, aby touto „performancí“ názorně předvedl hrozbu pekelného žaláře – a ženy pod kazatelnou omdlévají. Jiráskovo Temno je obvykle pokládáno za knihu PROTI baroku, ale jak upozorňoval profesor Alexandr Stich: Jirásek má pro poetiku baroka veliké porozumění. Co se u Jiráskova Koniáše jeví jako obraz ŠPATNÉHO kazatele, který divadelních prvků nadužívá a zneužívá – to se objevuje v dobových líčeních působení DOBRÝCH barokních kazatelů jako de Waldt či Bilovský. „Dobrých“ – rozumí se z pozice těch, kdo české katolické baroko chtějí chválit.

Od barokních kazatelů vede linka zpět do středověku. I tehdy se při kázáních světců a/nebo reformátorů omdlévalo. Z Vávrova Jana Husa známe scénu betlémského kázání, při němž sice Jan Hus není ověšen řetězy, ale jeho rétorický výkon je tak strhující, že posluchači rovněž nemají daleko k mdlobám. Jistě, není to Hus. Je to Zdeněk Štěpánek v roli Husa, a ten by dokázal sugestivně recitovat i Kodex kanonického práva. Ale jádro jeho performance, přes vší komunistickou tendenčnost, odpovídá stylu velkých kazatelů středověku.

Od středověkých kazatelů vede linka zpět do starověku, v němž se první křesťanští kazatelé učívali od rétorů a „potulných“ filosofů pozdní antiky. A od nich k základům rétoriky, které sepsali Aristotelés či Quintilianus. A, ano, ti se čtou smrtelně nudně, protože to je ta šedá teorie, z níž má vzejít živý a přesvědčivý výkon rétora – nebo pak kazatele. I samy texty antických rétorů či křesťanských kazatelů někdy působívají šedě –, protože nejsou určeny k tichému čtení v křesle, nýbrž k performanci před publikem. Jsou to jen skripty, scénáře, partitury.

A zpět do současnosti. Když jsem se postupně ocital v jiných katolických kostelích – zjišťoval jsem, jak zoufale málo je Reinsbergů, Bilovských či Husů. Jak nejenže obsah kázání bývá pln frází, ba slaboduchostí – ale i forma bývá šeptavá, až vyšeptalá. I řekl jsem si jednoho dne: Ano, jsem člověk hříšný – ale což není nějaká užitečnější forma pokání než trpně sledovat tyto ubohé výkony a nesmět na ty šmíráky zapískat ni zabučet?

Zajisté, dle katolické nauky platně vysvěcený kněz platně slouží mši, i kdyby při kázání vypouštěl z úst prdy (jak půvabně dí jedna postava ve Jménu růže). Tak proč, u všech Janů Zlatoústých, nezůstanou při sloužení mše a trapné pokusy o kázání neodpustí nám i sobě? I řekl jsem si jednoho dne, že budu – nejen z těchto důvodů – chodit raději do kostelů evangelických. Tam vědí, že když kazatel blbě káže – je to blbý kazatel. Za pět let obešel jsem evangelických kostelů mnoho a pravím – Husů a Zlatoústých sice také není až tak mnoho, ale pod základní důstojnou úroveň kázání nikdy nepoklesnou. Pod úroveň obsahovou ani rétorickou. Proto, když mě občas v nějakém evangelickém kostele zvou, abych pronesl „hostovské“ kázání – když vystupuji na kazatelnu, klepou se mi kolena.

  • Autor: Martin C. Putna
  • Publikováno: 18. září 2017

Komentáře k článku: Kazatelna jevištěm

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 20/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


28. 11.–11. 12. 2017

Číslo 20/2017 (28. 11.–11. 12. 2017)

Obsah čísla 20/2017

Slovo ...

Senioři jsou top!

Napsat úvodník pro Divadelní noviny...

Sukces měsíce

Husa na provázku – Dobru,...

Husa na provázku – Dokumentární...

Dotazník

Bohdana Pavlíková

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Katalog uměleckých prací

Nový Katalog prací začne platit od 1....

Fejeton

Když hrají PH pro PP

Když hrají perfektní herci pro...

Názor

Operou obchází strašidlo

Strašidlo režisérismu. Píše Rudolf...

Glosa

Pamětní Rusalka v Národním

Večerní představení Dvořákovy...

Anketa

Video: Ceny Divadelních novin...

Podívejte se na celý záznam z...

Ceny DN 2016/2017: Ve znamení...

Divadelní noviny udělily včera ve...

Kronika

Jednou větou

Tým učitelů Jazykového gymnázia...

Kritika

Slepý výstřel

Divadlo LETÍ představilo v české...

Podnikatelka na dně

Před pár lety Petr Zelenka napsal hru...

Nejde o život, ale o...

Národní divadlo představilo na...

Břit bez ostří

Inscenace Tajný deník Adriana Molea ve...

Ministerstvo máklých kroků

Přední pražská skupina současného...

Tváří v tvář teroru

Terorista unese dopravní letadlo se 164...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 20/2017...

5 zážitek / 4 nenechte si ujít / 3 je...

Festivaly

Opera 2017 – hudební...

Letošní 13. ročník festivalu...

Rozhovor

Rostislav Novák ml.: Chci v...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Katharina Schmitt: Přízraky...

Rozhovor s libretistkou a režisérkou...

Kauza

Kontext

Kulturní populismus Hradu

ÚVAHY VÝTVARNÉ

Sněhulák, čtverec a...

Ve filmovém přepisu románové krimi...

Moderní operní režie jako...

Hlavní sdělení této knihy je...

Burza

OPERA 2017 – ceny Libušky

Cena kritiků za nejlepší inscenaci...

Nominace na Ceny Thálie v...

Herecká asociace informuje

Podoby – Návrat

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zahraničí

Londýnské doteky

Stručný obsah příspěvku zde není...

Vilmos Vajdai: Útlak divadlu...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Zemřeli

Karin Dor (22. 2. 1938 Wiesbaden,...

Výročí

Výročí 1.−15. prosince

Boudová Nela, herečka (1. 12. 1967)...

Paměti, záznamy, deníky

Divadlo v kostce

Myslíte si, že lze za jeden den a...

Knihovnička

Došlo do redakce

Iva Němcová: Osobnosti české...

Obrazem

Fagi a divadlo

Iva Němcová

V Galerii Českých center v Rytířské...

Pan Papírek… (VI)

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 20/2017



Obsah,