Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Kazatelna jevištěm

Jest jeden divadelní prostor, u kterého se už zapomnělo, že je to divadelní prostor. Přesněji: který je kromě jiného i divadelním prostorem. Ještě přesněji: který býval kromě jiného i divadelním prostorem. Totiž kazatelna.

Když jsem před nějakými třiceti lety začal chodit do katolického kostela, byl to Týnský chrám a v něm proslulý páter Jiří Reinsberg. Ne, že by si posluchači vždy odnášeli z kázání památku na přesnou logickou strukturu jeho řeči. Vždycky si však z ní odnášeli silný dojem, jak se volně vinula kolem tématu a jak byla posilována kazatelovou dynamickou intonací s šepoty a výkřiky, accelerandy a ritardandy… Barokní intonací, chce se říci.

A věru, od pátera Reinsberga vede linka zpět k barokním kazatelům, kteří se nerozpakovali užívat i prostředků daleko divadelnějších. Z Jiráskova Temna známe scénu Koniášova misijního kázání, při němž je kazatel ověšen řetězy, aby touto „performancí“ názorně předvedl hrozbu pekelného žaláře – a ženy pod kazatelnou omdlévají. Jiráskovo Temno je obvykle pokládáno za knihu PROTI baroku, ale jak upozorňoval profesor Alexandr Stich: Jirásek má pro poetiku baroka veliké porozumění. Co se u Jiráskova Koniáše jeví jako obraz ŠPATNÉHO kazatele, který divadelních prvků nadužívá a zneužívá – to se objevuje v dobových líčeních působení DOBRÝCH barokních kazatelů jako de Waldt či Bilovský. „Dobrých“ – rozumí se z pozice těch, kdo české katolické baroko chtějí chválit.

Od barokních kazatelů vede linka zpět do středověku. I tehdy se při kázáních světců a/nebo reformátorů omdlévalo. Z Vávrova Jana Husa známe scénu betlémského kázání, při němž sice Jan Hus není ověšen řetězy, ale jeho rétorický výkon je tak strhující, že posluchači rovněž nemají daleko k mdlobám. Jistě, není to Hus. Je to Zdeněk Štěpánek v roli Husa, a ten by dokázal sugestivně recitovat i Kodex kanonického práva. Ale jádro jeho performance, přes vší komunistickou tendenčnost, odpovídá stylu velkých kazatelů středověku.

Od středověkých kazatelů vede linka zpět do starověku, v němž se první křesťanští kazatelé učívali od rétorů a „potulných“ filosofů pozdní antiky. A od nich k základům rétoriky, které sepsali Aristotelés či Quintilianus. A, ano, ti se čtou smrtelně nudně, protože to je ta šedá teorie, z níž má vzejít živý a přesvědčivý výkon rétora – nebo pak kazatele. I samy texty antických rétorů či křesťanských kazatelů někdy působívají šedě –, protože nejsou určeny k tichému čtení v křesle, nýbrž k performanci před publikem. Jsou to jen skripty, scénáře, partitury.

A zpět do současnosti. Když jsem se postupně ocital v jiných katolických kostelích – zjišťoval jsem, jak zoufale málo je Reinsbergů, Bilovských či Husů. Jak nejenže obsah kázání bývá pln frází, ba slaboduchostí – ale i forma bývá šeptavá, až vyšeptalá. I řekl jsem si jednoho dne: Ano, jsem člověk hříšný – ale což není nějaká užitečnější forma pokání než trpně sledovat tyto ubohé výkony a nesmět na ty šmíráky zapískat ni zabučet?

Zajisté, dle katolické nauky platně vysvěcený kněz platně slouží mši, i kdyby při kázání vypouštěl z úst prdy (jak půvabně dí jedna postava ve Jménu růže). Tak proč, u všech Janů Zlatoústých, nezůstanou při sloužení mše a trapné pokusy o kázání neodpustí nám i sobě? I řekl jsem si jednoho dne, že budu – nejen z těchto důvodů – chodit raději do kostelů evangelických. Tam vědí, že když kazatel blbě káže – je to blbý kazatel. Za pět let obešel jsem evangelických kostelů mnoho a pravím – Husů a Zlatoústých sice také není až tak mnoho, ale pod základní důstojnou úroveň kázání nikdy nepoklesnou. Pod úroveň obsahovou ani rétorickou. Proto, když mě občas v nějakém evangelickém kostele zvou, abych pronesl „hostovské“ kázání – když vystupuji na kazatelnu, klepou se mi kolena.

  • Autor: Martin C. Putna
  • Publikováno: 18. září 2017

Komentáře k článku: Kazatelna jevištěm

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 17/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


17. 10.–30. 10. 2017

Číslo 17/2017 (17. 10.–30. 10. 2017)

Obsah čísla 17/2017

Slovo ...

Světec a čurák

Bloudíme labyrintem hrozeb a...

Komentář

Z Dialogu monolog

V polské Vratislavi začal 14. října...

Osobnost měsíce

Eva Salzmannová

Herečka Eva Salzmannová oslavila v...

Dotazník

David Doubek alias Ventolin

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Opera a (česká) televize

Hlavní cenu letošního Mezinárodního...

Fejeton

Co je dnes alternativa – ...

Alternativa byla hudební festival, na...

Kronika

Jednou větou

Pěvec Štefan Margita převzal 19....

Kritika

Šneka, či lanýže?

Po projektu Tři gentlemani, který...

Mládeži tentokrát...

Již počtvrté v olomouckém Divadle...

Česká manželka...

Když jsem před deseti lety sledovala...

O černé labuti z karavanu

Hra U Kočičí bažiny Mariny Carrové,...

A tak to jde stále dál

Nové opery určené pro běžný...

Octomilky, kvasinky a lidé

Je to pořád to samý, octomilka,...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 17/2017...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Příští vlna s dost...

Tématem letošního ročníku festivalu...

Nejen v podzemí vlny bijí do...

Pražská část 24. ročníku festivalu...

Rozhovor

Ondřej Koplík: Mě to...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Věra Ptáčková: Teď už...

Rozhovor s kunsthistoričkou

Kontext

Odvaha v dějinných...

Úvahy filmové

Bývá dáno, co je psáno?...

Poprvé před čtyřmi lety hrála...

Burza

Bojuj za mě ze všech sil,...

Herecká asociace informuje

Podoby – Řeči pohřební,...

Stručný obsah příspěvku zde není...

UFFO Společenské centrum...

Do divadla zadním vchodem

Zahraničí

O všem a o ničem aneb Kam...

Mezinárodní festival Divadelná Nitra...

Jak překročit hranice –...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Moje milá Květo

Promiň mi to oslovení, říkali jsme...

Zemřeli

Zuzana Růžičková (14. 1. 1927 Plzeň...

Výročí

Výročí 15.−30. října

Nováková Jitka, herečka (16. 10....

Paměti, záznamy, deníky

JAMU sedmdesátiletá (VII)...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Knihovnička

Vraždu bych spáchal velmi...

Pohled na opulentní, téměř...

Obrazem

Fagi a divadlo

Tanečnice

Muzeum loutkářských kultur v Chrudimi...

Pan Papírek (IV)

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 17/2017



Obsah,