Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Inscenace roku

Do jubilejního 25. ročníku ankety Inscenace roku přispělo šestaosmdesát respondentů. Drtivá většina žije a pracuje v Praze (72), jen několik z nich je z Brna (6), Olomouce (4), Plzně (2), Ostravy a Zlína (po jednom). Nehledejme v tom pragocentrismus, ale přirozené rozložení divadel a jejich reflexe v Česku. Že to má vliv na nominace všech zdejších cen, i naší ankety, je samozřejmé, notoricky známé a často kritizované. Jenže tak tomu prostě je. Prezentaci mimopražských počinů před „pražskými kritiky“ ještě umožňují některé celostátní festivaly (DIVADLO Plzeň) nebo divadla pořádají své místní přehlídky s cílem kritickou obec na pár dnů přivézt do svého sídla (OST-RA-VAR). Tvorbu mimo Prahu kromě několika jednotlivců pravidelně sleduje jen pár operních kritiků a také členové komisí Cen Thálie.

Miloslav König na trůnu a Martin Dohnal u klavíru vypráví o životní cestě v inscenaci Deník zlodějě FOTO BOHDAN HOLOMÍČEK

 

Přesto se zdá, že podstatné počiny dokáže zdejší kritická reflexe zachytit a že mnozí „Pražáci“ hlasují pro mimopražské inscenace: do Prahy směřovalo 48 nominací, do Brna 13, do Ostravy 11, do Liberce 6, do Plzně 2 a do Zlína a Hradce Králové po jedné nominaci. Z „místních“ tipujících se na pražských nominacích podílelo 44 respondentů, na brněnských 4, na ostravských a zlínské 1, na nominacích pro Liberec, Plzeň, Hradec Králové se nepodílel žádný místní.

Z divadel získaly divadelní společnost Masopust devět nominací a Divadlo pod Palmovkou osm nominací. Následuje ostravská Komorní scéna Aréna se sedmi nominacemi, Národní divadlo Brno a Naivní divadlo Liberec s pěti nominacemi, Národní divadlo Praha, Lachende Bestien a Divadlo v Dlouhé pak získaly po čtyřech nominacích.

Dvě inscenace ostatním trochu odskočily: Deník zloděje divadelní společnosti Masopust získal devět nominací, Nora (Domeček pro panenky) Divadla pod Palmovkou osm. Obě v režii Jana Nebeského, který se stal nekorunovaným králem ankety. Následují Vyrozumění Komorní scény Aréna a Jsou místa oblíbená tmou, kde nikdy nic na ostrovech se skrývá odlehlých z Naivního divadla Liberec (obě 5 nominací), Láska na dálku Janáčkovy opery Brno, Sezuan společnosti Lachende Bestien a Lucerna Divadla v Dlouhé (všechny 4 nominace), Konec — člověka / Doba z druhé ruky Spitfire Company, Naše třída brněnské Polárky a Dynastie (Lehman Brothers) z Divadla Husa na provázku (3 nominace). Po dvou nominacích získaly Amazonky v La Fabrice, Macbeth – Too Much Blood z Divadla Na zábradlí, Smíření z Komorní scény Aréna a Orfeus Tygra v tísni.

Sotva lze z ankety usoudit na obecnější trendy, následující berte jen jako postřehy. Zaujaly inscenace, které dokázaly výrazným estetickým gestem sdělit podstatné věci. Inscenace, jimž není lhostejné, co se kolem nás děje. Které svým způsobem naplnily poslání divadla jako veřejné diskuse. Dalo by se mluvit o zvýšení zájmu o politické věci, i když označit soubor tomu odpovídajících produkcí za politické divadlo ve smyslu známém z německého prostředí bych si netroufl.

Ale nemusí jít jen o politiku, která teď českou společnost jitří. Většina nominovaných inscenací vychází z návaznosti na tradiční fortelnou poetiku pevného, dobře napsaného textu (partitury, scénáře – dramatizace, libreta – choreografie). A další po svém o pevný tvar usilují.

Dá se asi mluvit o jistém sbližování „běžných“ souborů s alternativními, o společném přibližování se k výrazné poetice a výpovědi z různých stran. Dá se možná mluvit o nárůstu inscenační velkorysosti, účinné okázalosti jevištních prostředků, které slouží věci, nikoli jen oblouznění smyslů.

Podle skeptiků se v roce 2017 moc neurodilo. Jiní se zase nemohli rozhodnout, co z bohaté úrody nominovat – já mezi nimi. Uvidíme, jak to bude zase za rok.

  • Autor: Josef Herman
  • Publikováno: 08. ledna 2018

Komentáře k článku: Inscenace roku

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 2/2018

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


23. 1.–5. 2. 2018

Číslo 2/2018 (23. 1.–5. 2. 2018)

Obsah čísla 2/2018

Slovo ...

Kultura buranství

Jelikož přelom roku je celkově na...

Sukces měsíce

Charles Gounod: Faust a...

Janáčkova opera Národního divadla v...

K věci

Kolik stojí Velké divadlo?

Velké divadlo, historická scéna...

Fejeton

Už jim zase hráblo aneb Jak...

Povídka divadelní

Kritika

Znepokojivý obraz minulosti i...

Když na počátku padesátých let...

Fikce, historie, nebo...

Dystopický román Kaspara Collinga...

Studený ohňostroj, či...

Na mnoha místech českých zemí byl...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 2/2018...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Rozhovor

Dominika Špalková: Divadlo...

Rozhovor s uměleckou šéfkou Divadla...

Obrazem

Zákulisí Baletu ND

Balet Národního divadla nabídl při...

Fagi a divadlo

Pan Papírek… (XI)

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 2/2018



Obsah,