Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Inscenace roku

Již podvaadvacáté jsme koncem minulého roku vyhlásili anketu Divadelních novin Inscenace roku. Oslovujeme vždy nejen divadelní kritiky, ale i ostatní naše autory a vybrané osobnosti tak, abychom co nejplastičtěji pokryli inscenační události českého divadla za uplynulý rok. Každý účastník má jeden hlas a může vybrat jakoukoli inscenaci či divadelní akci vzniklou u nás či s převážnou většinou českých tvůrců od prosince předloňského roku do konce loňského. Uvede-li jich víc, jeho bod se jejich počtem dělí. Výsledky a komentář k anketě najdete na straně 14.

Nejvíce hlasů získala v anketě Maryša brněnského HaDivadla. Repro archiv HaDivadla

Nejvíce hlasů získala v anketě Maryša brněnského HaDivadla. Repro archiv HaDivadla

Pavla Bergmannová: J. Havlíček, M. Velíšek, I. Rajmont: Petrolejové lampy, r. Martin Františák, DPB Ostrava. Za působivé ztvárnění lidské bolesti a nápadité režijní pojetí, které citlivě ctí literární předlohu a poskytuje velké příležitosti hercům hlavních i vedlejších rolí.

Martin Bernátek: C. Maldonado: Sayat Nova, r. Cristina Maldonado, Jedefrau.org v Divadle Alfred ve dvoře Praha (prem. na Divadelní Floře Olomouc).

Jiří Borovička: P. Shaffer: Amadeus, r. Martin Čičvák, Divadlo na Vinohradech Praha. Hlavně kvůli vynikajícím výkonům Jiřího Dvořáka, Ivany Uhlířové a především Ondřeje Brouska, jehož už by si konečně měl někdo všimnout.

Veronika Boušová: V. Woolfová, L. Lagronová, A. Petrželková, T. Marečková: Orlando, r. Anna Petrželková, DS Masopust (Eliadova knihovna DNz) Praha. Vyznění té které reprízy ale vždy závisí i na reakcích publika, a tak uvádím ještě druhého favorita. Tím je M. O. Štědroň: Velvet Havel, r. Jan Frič, DNz Praha.

Josef Brož: W. Shakespeare: Hamlet, r. Daniel Špinar, Švandovo divadlo Praha. Zaujal mne výkon Hamleta v mimořádné kreaci Patrika Děrgela. Zejména jeho apartní spodky! Nikoho jistě nepřekvapí, že režie se ujal esteticky narcistní Daniel Špinar. A nemělo by být jinak nezaznamenáno, když jsme u toho Shakespeara – tentokrát tedy Othello, r. Michal Lang, Divadlo pod Palmovkou k vidění v Divadle v Dlouhé (Praha) –, že na prkna, co znamenají svět, vstoupila nová krásná a talentovaná Desdemona v podání Angeliky Sbouli.

Jan Císař: G. B. Shaw: Paní Warrenová, r. Ladislav Smoček, ČK Praha. Pro odvahu a schopnost převést hereckými prostředky – podle mého soudu – dnes skoro nehratelný text do adaptovaného scénického tvaru – tedy Shawovou Živnost paní Warrenové v Play Shaw Ladislav Smočka – znějící současnými tóny je pro mne Paní Warrenová v této sezoně nejzajímavější inscenací.

Kamila Černá: A. a V. Mrštíkové: Maryša, r. Lukáš Brutovský, HaDivadlo Brno.

Roman Černík: V. Emde: O mrtvých ptácích, r. Vanessa Emde, Divadlo X10 ve Strašnickém divadle Praha. Výborný současný text, šikovná režie i dramaturgie (Vojtěch Bárta) a skvělá Nataša Gáčová. Překvapivý silný zážitek na nečekaném místě.

Zbyněk Černík: A. a V. Mrštíkové: Maryša, r. L. Brutovský, HaDivadlo Brno a W. Shakespeare: Hamlet, r. D. Špinar, Švandovo divadlo Praha. Obě inscenace dokazují, že podmínkou moderní a aktuální prezentace klasiků není jejich znásilnění.

Soňa Červená: S. Stephens, M. Haddon: Podivný případ se psem, r. Janusz Klimsza, NDM (Zkušebna DAD) Ostrava.

Jan Dehner: V. Ullmann: Pád Antikrista, r. J. A. Pitínský, dir. Miloslav Oswald, MD Olomouc. Mimořádné dílo, nastudované a provedené s mimořádnou péčí. Jednoznačný úspěch souboru!

Lenka Dohnalová: Měla bych dva adepty: A. Březina, S. Červená, R. Wilson: 1914, r. Robert Wilson, ND Praha. A z New Opera Days Ostrava: M. Smolka/J. Adámek: Sezname, otevři se! Vcelku rovnocenně, možná o něco více 1914.

Lenka Dombrovská: Letos jsem viděla deset zdařilých inscenací – Vyhnání Gerty Schnirch (r. Marián Amsler, HaDivadlo), Hamlet (r. Daniel Špinar, Švandovo divadlo), Báby (r. Anna Petrželková, DNz), Hodní chlapci (r. Jan Mikulášek, DAMU), Cizinec (r. Jan Mikulášek, DNz), Labutí jezero (r. SKUTR, KD HK), Tartuffe Impromptu! (r. Jan Nebeský, ND Praha), Pustina (r. Miroslav Bambušek, Studio Hrdinů), Přízraky (r. Jan Frič, MD Kladno) a Velvet Havel (r. Jan Frič, DNz Praha). Dělit jeden hlas na desetiny je nesmysl, proto se uskrovním a volím pouze dvě poslední inscenace od režiséra Jana Friče, protože byly pro mě nejvíce překvapující (Velvet Havel samozřejmě i zásluhou skladatele a libretisty Miloše Orsona Štědroně).

Věra Drápelová: D. Šostakovič: Orango & Antiformalistický jarmark, r. Sláva Daubnerová, dir. Jan Kučera, ND (na Nové scéně) Praha. Z většiny loni podprůměrných operních inscenací nakonec vychází nejlépe projekt stojící mimo operní mainstream. Dvě satirické skladby Šostakoviče dostaly živou a poetickou jevištní podobu a vznikl zábavný večer.

Jan Dvořák: A. Březina, S. Červená, R. Wilson: 1914, r. Robert Wilson, ND Praha. Jediná evropsky konkurenceschopná inscenace české činohry nabízející navíc libretem Marty Ljubkové nový metajazyk, češtinu rozpuštěnou v roztoku 5–6 jiných jazyků, řeč zrychlovanou a deformovanou až k nesrozumitelnosti, okořeněnou všemožnými zvuky, pazvuky, heky, skřeky, citoslovci, vzdychy, škyty, steny, vzlyky, mumláním, pitvořením, opakováním téhož, refrény etc. Divadlo 21. století!

Petr Dvořák: SKUTR: Labutí jezero, r. SKUTR, KD Hradec Králové.

Richard Erml: K. Steigerwald: Cena facky aneb Gottwaldovy boty, r. Břetislav Rychlík, SD Uherské Hradiště.

Jaroslav Etlík: Molière: Tartuffe Impromptu!, r. Jan Nebeský, ND Praha.

Barbora Etlíková: K. Kratochvíl: MUTE, r. Karel Kratochvíl, Studio DAMÚZA – Club Reduta Praha. T. Durdilová, M. Stojowska: 4. svět, r. Tereza Durdilová, Divadlo Archa Praha (projekt vznikl v rámci programu rezidencí Archa.lab). 4. svět pracuje s aktéry z ekonomicky nejslabší společenské vrstvy a MUTE ztvárňují mimo jiné neslyšící amatérští herci. Tvůrci umožňují publiku poznat problémy těchto menšin komplexně, dokonce i z těch úhlů pohledu, které nejsou pro aktéry zcela lichotivé. Především se jim daří kompozičně umocnit divácký zážitek z přímého setkání s „experty všedního dne“. Plně tak ospravedlňují, proč se rozhodli téma ztvárnit zrovna touto dokumentární formou.

Martin Falář: A. P. Čechov: Strýček Váňa, r. Michal Dočekal, ND Praha. Moderní uchopení klasického textu, které funguje jak v čechovovské rovině tak jako současná společenská reflexe polistopadové deziluze – ve svém minimalismu skvěle ukazuje proměnu inscenování a interpretace – zejména když člověku naskakují repliky i scény z ikonické verze Petra Lébla z DNz z 90. let.

Marina Feltlová: D. Charms: Báby, r. Anna Petrželková, DNz Praha.

Petr Feyfar: Tentokrat mne nejvíc zaujaly dvě „klasické“ inscenace: G. B. Shaw: Paní Warrenová, r. Ladislav Smoček, ČK Praha a W. Shakespeare: Othello, r. Michal Lang, Divadlo pod Palmovkou Praha. Mimochodem, moc se mi líbil i Amadeus z Brna.

Jan Foll: K. Steigerwald: Cena facky aneb Gottwaldovy boty, r. Břetislav Rychlík, SD Uherské Hradiště. Provokativní, mrazivě vtipná rekapitulace estébáckého řádění na jižní Moravě. Díky autorovi za to, že systematicky připomíná komunistická zvěrstva, režisérovi za ambivalentní využití folkloru i osvícenému majiteli La Fabriky za to, že podobné inscenace uvádí…

Vladimír Franz: J.-P. Rameau: Platée, r. Constance Larrieu, dir. Roman Válek, Hudební festival Znojmo 2014. Co se hudebního i scénického nastudování týče zcela mimořádné představení s nápaditou scénou, choreografií a vynikajícími pěveckými i hereckými výkony. Lze bez nadsázky tvrdit‚ že – navzdory nízkému rozpočtu – vznikla inscenace na evropské úrovni.

Hana Frejková: D. Charms: Báby, r. Anna Petrželková, DNz Praha. Groteskní běs odrážející atmosféru dnešního světa, sestavený na podkladě výstřižků z Charmsových mikropovídek a znovu poskládaný do nově stylizovaného tvaru.

Arnošt Goldflam: Já už tipovat nebudu, jednak vkus lidí bývá velmi různorodý a ani mu mnohdy nerozumím, dále veškeré soutěžení v této oblasti mi není sympatické… Ale pár inscenací se mi líbilo a některé – obecně vysoce hodnocené – se mi zdály až nesmyslné a nevyložené. Takže radši nic…

Jan Grulich: A. Camus: Cizinec, r. Jan Mikulášek, DNz Praha. Pro další skvělou transformaci literárního textu tohoto režijního a dramaturgického týmu do moderního divadelního jazyka.

Dana Hábová: K. Steigerwald: Cena facky aneb Gottwaldovy boty, r. Břetislav Rychlík, SD Uherské Hradiště. L. Janáček: Příhody lišky Bystroušky, r. Ondřej Havelka, ND Praha a Move On, chor. a r. Veronika Švábová, Nanohach Praha. (Báby ze Zábradlí už stojí frontu na rok 2015!)

Jiří Hanák: Špinarův Hamlet ve Švandově divadle v Praze. Velmi přesná a působivá režijní variace na známé téma a příběh, z hlediska starce generační výpověď doby, která nahrazuje slovo výraznou emotivní vizualizací.

Helena Havlíková: „Moje“ inscenace roku tentokrát směřují mimo stálá divadla. V našich poměrech ojedinělým specifikem každého ročníku Hudebního festivalu Znojmo je původní nastudování hudebně-dramatického díla, které se u nás vymyká běžnému repertoáru. Tato naplňovaná vysoká ambice letos vyvrcholila Rameauovou Platée (r. Constance Larrieu, dir. Roman Válek, Czech Ensemble Baroque Orchestra & Choir, Loucký klášter). A Nové operní dny Ostrava, další unikátní festival, v němž Jiří Nekvasil a Petr Kotík nabízejí průhled do soudobé tvorby, vydal inspirativní zprávu o Seznamu (M. Smolka: Sezname, otevři se!, r. Jiří Adámek, dir. Ondřej Vrabec, NDM/DAD Ostrava), který se díky Martinovi Smolkovi, J. Adámkovi, skupině Boca Loca Lab, sboru Canticum Ostrava a Ostravské bandě s dirigentem O. Vrabcem otevřel „mluvcům“ a kontratenoristovi Jiřímu Mikuškovi – hovořili, rozmlouvali, vykládali, vemlouvali se, šeptali, šuškali, zpívali i prozpěvovali, skučeli, kvíleli, pokřikovali, huhlali, vrčeli, kničeli různé seznamy, jejichž bohaté asociace i humor vyústily do tajemného mysteria nehybnosti.

Josef Herman: Z. Fibich, A. Schulzová: Pád Arkuna, r. Jiří Heřman, dir. John Fiore, ND Praha. Mám rád velké projekty, odvážné, přesahující jen umění, i když na nich lze najít lecjaký chlup.

Bohdan Holomíček: Molière: Tartuf­fe Impromptu!, r. Jan Nebeský, ND Praha. Osvěžující a stále aktuální Nebeský a spol. A pro ND v těžkých dobách odvážný krok…

Miloš Horanský: K. J. Erben, K. Brožek, I. Brádková: Kytice, r. Karel Brožek, KD Hradec Králové. Tato Brožkova inscenace – múzická, fantaskní, z hlubin jazyka a poezie – je hodná dotýkat se Kytice – spolu s Májem a Babičkou – jedné z trojhvězdí vrcholů našeho písemnictví.

Radmila Hrdinová: L. Janáček: Věc Makropulos, r. David Radok, dir. Marko Ivanovič, ND Brno. Z. Fibich, A. Schulzová: Pád Arkuna, r. Jiří Heřman, dir. John Fiore, ND Praha. Obě inscenace naplňují (s jistými, ale nikoli zásadními výhradami) mou představu, jak se chovat k odkazu české opery způsobem, který se blíží tomu, jak se to dělá jinde v Evropě. A obě jsou důstojným příspěvkem k Roku české hudby.

Jiří Hromada: W. Shakespeare: Hamlet, r. Daniel Špinar, Švandovo divadlo Praha. Špinarovo srozumitelné generační trauma prožije omámen každý… Navíc je Patrik Děrgel krásnej…

Vladimír Hulec: J. Havelka a kol.: Regulace intimity, r. Jiří Havelka, Disk Praha. Projekt osobních zpovědí studentů KALD DAMU. Silná inscenace ve své jednoduchosti, přitom autentická, všeplatná a srozumitelná. Vypovídá o dnešních lidech i současné generaci a době víc, než si možná mnozí z nás uvědomují. Vedle ní na roveň stavím – v mnoha ohledech neporovnatelný – projekt 1914 (r. Robert Wilson, ND Praha). Výrazné dílo především po vizuální a zvukové stránce, jež jako jedno z mála u nás má světové parametry. I na nezávislé scéně se toho dělo mnoho a nerad bych ji opominul. Asi nejvíc mne zaujal projekt performera Petra Krušelnického aka Krushy Němí v režii Adama Halaše v pražském Teatro Roxy/NoD. Typicky krushovská „dead pan“ performance na rozhraní fyzického divadla a vypjatého výtvarně-zvukového (hlukového) divadla.

Tereza Hýsková: M. O. Štědroň: Velvet Havel, r. Jan Frič, DNz Praha. To by byl biják! Jen ho natočit! A na Zábradlí se z něj navíc stala srdeční záležitost. A proto – ze srdce za srdce. A za odvahu.

Petr Christov: J. Duchek: Il Congelatore – Zmrazovač, r. Jan Duchek, dir. Lukáš Habanec, Kočovné divadlo Ad Hoc. Ojedinělá hra na operu, která nepřestává být operou sui generis. Nově otextované tradiční operní hity v rámci mafiánského příběhu patří k vrcholům české textařské práce!

Josef Chuchma: Divadlo Na zábradlí: Požitkáři (r. Jan Mikulášek), Báby (r. Anna Petrželková) – dvě poslední inscenace roku 2014 v DNz ukazují, kudy se nejspíš bude ubírat inscenační styl této scény v následujícím období. Ty máloslovné, výtvarně vytříbené, sarkastické a vtipné inscenace o obyčejných a posledních věcech člověka sice nejsou úplně divadlem mého gusta, mám přece jen raději „mluvnější“ kusy, nicméně Zábradlí začíná mít svůj styl, svoji úroveň. To mu dlouhá léta scházelo. A na současné divadelní mapě Prahy je taková výraznost a vyhraněnost bohužel výjimkou. A jestli mohu dodat i netip, pak tedy inscenaci 1789 v Národním divadle (režie Vladimír Morávek) a Paní Warrenová v Činoherním klubu (režie Ladislav Smoček), oboje obraz dramaturgické bezradnosti o čem a jak dnes a tady hrát.

Olga Janáčková: Za operní inscenace roku 2014 považuji (chronologicky) Foersterovu Evu v DFXŠ v Liberci (r. Linda Keprtová, dir. Martin Doubravský), Fibichův Pád Arkuna v ND Praha (r. Jiří Heřman, dir. John Fiore) a Ullmannův Pád Antikrista v MD Olomouc (r. J. A. Pitínský, dir. Miloslav Oswald). Všechny z pohledu dramaturgického a také inscenačního.

Zuzana Jindrová: J. Havlíček, M. Velíšek, I. Rajmont: Petrolejové lampy, r. Martin Františák, DPB Ostrava. Je to důsledně „nějak“, je to o něčem a všechno se propojuje – prostě radost z divadla (dívadla i sluchadla).

Kateřina Jírová: W. Shakespeare: Hamlet, r. Daniel Špinar, Švandovo divadlo Praha. Velmi pozoruhodné je expresivní šílenství Ofélie.

Jan Jiřík: E. F. Burian: Vojna, r. Jaroslava Šiktancová, BodyVoiceBand Praha. Ač lehce staršího data (říjen 2013), pro mne inscenace roku 2014.

Vladimír Just: Uvádím tentokrát tři mimopražské, neboť nevidím v Praze nic srovnatelného. N. V. Gogol, Š. Otčenášek, H. Burešová: Mrtvé duše, r. Hana Burešová, MD Brno. Tuto i kvůli mimořádným (už po několikáté!) výkonům Michala Isteníka a Jana Mazáka. J. Havlíček, M. Velíšek, I. Rajmont: Petrolejové lampy, r. Martin Františák, DPB Ostrava. Už jsem se domníval, že nikdo tu Štěpku po Pavle Tomicové (a filmové Janžurové) nemůže zahrát stejně dobře. Fenomenální Sylvie Krupanská mě vyvedla z omylu. A jako třetí G. Grekov, J. Muravickij: Neuvěřitelné příhody Julie a Nataši, r. Ivan Krejčí, KS Aréna Ostrava. Nejlepší komorní činohra v republice se opět s úspěchem pokusila o „ruskou duši po ostravsku“, tentokrát s vydatným přispěním faustovské legendy.

Jan Kerbr: R. Novák ml.: Dolls, r. Rostislav Novák ml., La Putyka Praha.

Petr KlariN Klár: J. Havlíček, I. Rajmont, M. Velíšek: Petrolejové lampy, r. Martin Františák, DPB Ostrava. Čistota, nadčasovost a krása!

Jan Kolář: M. O. Štědroň: Velvet Havel, r. Jan Frič, DNz Praha. Pro tu odvahu předvést Václava Havla ne jako ikonu, ale jako živou bytost se všemi chybami, a to v kuriózním kabaretu, s inspirovanou Štědroňovou hudbou, která zůstává v paměti ještě dlouho po návratu z divadla domů.

Karel Král: Čtyři, tři, dva, jedna (Jemně inscenovaný koncert), Boca Loca Lab Praha. Tato produkce byla sice oficiálně poprvé uvedena už v roce 2013, jenže se hrála doslova párkrát, pročež uvedení v roce 2014 považuji za premiéru svého druhu. Pro mě to byl jeden z nejsilnějších divadelně-hudebních zážitků roku. Autory skladeb (jak tato čísla ve všech čtyřech položkách nazývá program) jsou Martin Smolka, Michal Nejtek a Jiří Adámek. Jde o krátké „songy“ pojaté jako lehká, velmi příjemná múza. Kdyby se to v roce 2015 hrálo, tak doporučuji navštívit.

Andrej Krob: Hodně se mi líbil mim Vojtěch Svoboda v inscenaci režiséra Radima Vizváryho podle libreta Václava Havla Perpetuum Mobile v Knihovně Václava Havla. Během představení mně napadlo, jak marné je věznit klauny. Přitom všude na světě jich jsou plné kriminály.

Viktor Kronbauer: Jako každou divadelní sezonu jsem viděl a nafotografoval desítky inscenací, ale musím vzpomenout na „své“ srdeční Divadlo Husa na provázku. Třicátého března byl v Brně krásný slunečný den a v Huse se odehrávalo cosi krásného a nezapomenutelného. Ke stému výročí Bohumila Hrabala bylo vypuštěno z balkonu divadla přesně v poledne sto poštovních holubů, přičemž hrála hudba a zvonily zvony. Této kráse předcházelo vyznání Vladimíra Morávka, Petra Oslzlého a Ivoše Krobota k Bohumilu Hrabalovi, kolem spousta lidí. Večer Provázci zahráli mimořádné představení Rozvzpomínání s Jiřím Pechou, po představení guláš podle Bohumila, pivo… a pak hudba a společná zábava. Do divadla jsem vstoupil před polednem a odcházel ve dvě ráno… nechtělo se mi odejít. V hotelu jsem nemohl usnout, v uších mi znělo typické šustění křídel, zvony a před sebou jsem viděl obrazy z jeviště. To jsem už velmi dlouho nezažil a Huse za to děkuji.

Jiří P. Kříž: K. Tučková, D. Gombár: Žítkovské bohyně, r. Dodo Gombár, MD Zlín. Dlouho jsem uvažoval, jestli tip dělit. Nakonec jsem ale dospěl k názoru, že Žítkovské bohyně, i když jsou nepřenosné, takže v Brně ani v Praze nemohou bodovat, tudíž zůstanou nedoceněné, jsou letos inscenací tak bezkonkurenční a výjimečnou, že je dám nejenom jako tip pro DN, ale s největší pravděpodobností také pro Neradoky. Tipoval je vůbec ještě někdo?

Eva Kyselo: No uprimne nic ma nedostalo do kolien, ale ak mam vybrať jednu tak: D. Šostakovič: Orango & Antiformalistický jarmark, r. Sláva Daubnerová, dir. Jan Kučera, ND Praha. Za odvážny dramaturgický krok vedenia opery ND „pokrstiť“ Novú scénu riskantným operným objavom, dvoma zdanlivo nezlučiteľnými krátkymi operami. V nápaditej réžii S. Daubnerovej a hlavne vďaka mimoriadnemu (aj hereckému) výkonu dirigenta J. Kučeru tak vznikla originálna inscenácia, ktorá aj umelecky aj svojím polemickým podtextom presne zapadá do aktuálneho spoločenského dialógu, pre ktorý by priestor Novej scény mohol byť ideálnym.

Tatjana Lazorčáková: J. Havlíček, M. Velíšek, I. Rajmont: Petrolejové lampy, r. Martin Františák, DPB Ostrava. Scénicky působivá inscenace se silným příběhem, detailně promyšlenou režií a mimořádnými hereckými výkony.

Rudolf Leška: Z. Fibich, A. Schulzová: Pád Arkuna, r. Jiří Heřman, dir. John Fiore, ND Praha.

Kateřina LeškováDolenská: V. Peřina a kol.: O beránkovi, který spadl z nebe, r. Michaela Homolová, Naivní divadlo Liberec. Tým pod vedením režisérky M. Homolové se s fenoménem pre-mateřinkového divadla, v českém kontextu do té doby nevyzkoušeným, vyrovnal originálně, nápaditě a s humorem. Poetická loutková inscenace potěší všechny bez ohledu na věk.

René Levínský: V. Peřina a kol.: O beránkovi, který spadl z nebe, r. Michaela Homolová, Naivní divadlo Liberec. V tomto roce jsem viděl téměř výlučně dětská představení (nikdo není v Praze šťastnější než já, že Lokvar hraje od nové sezony pravidelně v DvD!), proto jsem si dovolil svůj hlas delegovat na dceru. Bez zaváhání volila libereckého Beránka a ani já bych nehlasoval jinak. Takže: dva hlasy pro ND Liberec!

Otto Linhart: P. Zajíček: Pustina, r. Miroslav Bambušek, Studio Hrdinů Praha. Jedinečný způsob jevištního zpracování textů Pavla Zajíčka (jež se doposud mohly zdát divadelně nerealizovatelné). Hudební inscenace M. Bambuška je nejenom nejlepším dosavadním dílem tohoto režiséra a inscenací nejlépe využívající prostor Studia Hrdinů, ale hlavně důkazem toho, že divadlo poezie je stále naživu.

Marcela Magdová: Svůj hlas půlím na dva tipy: H. Ibsen: ízraky, r. Jan Frič, MD Kladno. Podmanivý obraz zvrhlého světa, kterému ve znamení kříže plamenně kárá modrooký démon – jednoznačný výkon roku Tomáše Petříka. I za to, že zde stěny roní krev. Druhá část hlasu: J. Mikulášek a kol.: Hodní chlapci, r. Jan Mikulášek, Disk Praha. Koláž směšně krutých situací na téma násilí, která nestoudně rozryje divácké emoce. Nezaměnitelný režijní rukopis a herecké nasazení dvanácti absolventů KALD na školní půdě.

Martin Macháček: K. Tučková, M. Amsler: Vyhnání Gerty Schnirch, r. Marián Amsler, HaDivadlo Brno. O odchodu M. Amslera z HaDivadla se toho napsalo dost. Právě v okamžiku, kdy bylo oficiálně oznámeno, že pozici uměleckého šéfa po několika sezonách opouští, si najednou všichni všimli, že v „HaDivadle byl nějaký Amsler“, kterému se podařilo stabilizovat – před jeho nástupem – nejasnou, rozpačitou situaci souboru. Inscenace podle románu Kateřiny Tučkové v sobě zobrazuje veškeré kvality, které HaDivadlu za dobu svého působení vetknul.

Nina Malíková: V. Peřina a kol.: O beránkovi, který spadl z nebe, r. Michaela Homolová, Naivní divadlo Liberec. Poetické představení pro ty skoro úplně nejmenší, které potěší i další věkové kategorie. Ve světě zklamání a násilí nesentimentální příběh o přátelství, naději a pomoci.

Luboš Mareček: N. V. Gogol: Mrtvé duše, r. Hana Burešová, MD Brno. Dramatizace Gogolovy románové předlohy diváka strhne chytrým humorem, nápaditou stylizací, přesnými typy a efektně vyhroceným závěrem. A nakonec vám v této nijak neaktualizované podívané dojde, že se tady zdaleka nešklebí Rusko poloviny předminulého století.

Zdena Mejzlíková: J. Havelka a kol.: Šílenství, r. Jiří Havelka, DNz Praha. Inscenace mi přišla pozoruhodná proto, že evokuje atmosféru filmu noir.

Dominik Melichar: Bambuškově a Zajíčkově Pustině ve Studiu Hrdinů v Praze, toliko divadelně vizualizované poezii. To, co dokázal Miroslav Bambušek s apokalyptickými verši Pavla Zajíčka, hudbou DG 307, videoprojekcemi, spolu s tím, co dokázal vytáhnout z projevu Miroslava Mejzlíka nebo samotného Pavla Zajíčka, který burácí stejně jako před třiceti lety, šílenou a nádhernou kombinací toho všeho, dělá z Pustiny výkladní skříň Studia Hrdinů.

Josef Mlejnek: A. a V. Mrštíkové: Maryša. Režie Lukáš Brutovský, HaDivadlo Brno. Představení se vryje do paměti jako reliéf nebo starý dřevořez. Podobný pocit: J. Hav­líček, M. Velíšek, I. Rajmont: Petrolejové lampy, r. Martin Františák, DPB Ostrava.

Alena Morávková: P. Shaffer: Amadeus, r. Vladimír Morávek, DHnP Brno. V inscenaci dominovaly výkony Miroslava Donutila a jeho syna Martina.

Jana Návratová: J. Havelka, Clarinet Factory, VerTeDance: Korekce, r. Jiří Havelka, VerTeDance Praha. Z novějších bych hlasovala pro Phrasing the Pain, chor. Ann van den Broek, 420People, Praha. Ale jestli mám dát jeden hlas, patří Korekci.

Bohumil Nekolný: K. Steigerwald: Cena facky aneb Gottwaldovy boty, r. Břetislav Rychlík, SD Uherské Hradiště. Pro postoj, který se míjí s dobou, ale i pro výkony souboru.

Michal Novák: Přijímám záměr této ankety, aby nominace byla jasným výstřelem. Volbu mi ztěžují například Havelkova Korekce (VerTeDance), Burešové Mrtvé duše (MD Brno) nebo nedávná premiéra české verze Rentu, muzikálu, jejž pražská scéna potřebovala jako prase drbání. Nakonec svůj celý hlas dávám inscenaci Edward Albee: Kdo se bojí Virginie Woolfové?, r. Petr Svojtka, Divadlo Rokoko / MDP Praha.

Jana Paterová: A. a V. Mrštíkové: Maryša. Režie Lukáš Brutovský, HaDivadlo Brno.

Jana Pilátová: P. Štourač a kol.: Den osmý, r. Pavel Štourač, Divadlo Continuo Malovice.

Vojtěch Poláček: Wariot Ideal: GundR, Wariot Ideal v Alfredu ve dvoře Praha. Inscenace zprostředkovává téma utrpení za použití psychického, ale dokonce i fyzického týrání diváka – odvážné a pozoruhodné.

Martin Porubjak: N. V. Gogol: Mrtvé duše, r. Hana Burešová, MD Brno. Réžia Hany Burešovej a fenomenálny herec Michal Isteník v hlavnej úlohe!. A (bohužiaľ) mimo anketu: J. Havelka: Dechovka, Divadlo Vosto5 Praha (videl som v Kultúrnom dome JAS v Plzni). Nemilosrdný portrét národnej povahy – nielen v minulom storočí ale až podnes.

Zdeněk Potužil: Už jsem u divadla přes padesát let a každá jeho návštěva mně působí velké utrpení. Takže čím méně, tím lépe. Furt fandím lidem z Divadla Na zábradlí. Ale tip mám z televize: dramatický počin České století – televize nedělá národ negramotným, leč snaží se o opak. Mrazivé Vraždění soudruha se skvělým Gottwaldem Jiřího Vyorálka nebo letos Poslední hurá s výrazným Havlem Marka Daniela.

Bronislav Pražan: P. Shaffer: Amadeus, r. Martin Čičvák, DnV Praha. Režisér dokázal povýšit romantizující hru o genialitě, průměrnosti a závisti na drama takřka antických rozměrů o zápasu člověka s Bohem. Lví podíl na tomto „povýšení“ mají Ondřej Brousek a Jiří Dvořák v hlavních rolích. E. Albee: Kdo se bojí Virginie Woolfové, r. Petr Svojtka, Divadlo Rokoko / MDP Praha – pozoruhodná autorská renovace klasického titulu ve skvělém překladu Jiřího Joska. Režie P. Svojtky je podřízena smyslu, nikoli efektům, a Aleš Procházka s Veronikou Gajerovou podávají své životní výkony.

Josef Ptáček: V. Peřina a kol.: O beránkovi, který spadl z nebe, r. Michaela Homolová, Naivní divadlo Liberec. Ani ne tak kvůli sobě, ale děti ji spontánně berou. V divadle zážitek.

Kateřina Rathouská: Tentokrát mám dvě: Miloš Orson Štědroň: Velvet Havel, r. Jan Frič, DNz Praha a P. Zajíček: Pustina, r. Miroslav Bambušek, Studio Hrdinů Praha

Jiří Bilbo Reidinger: Pro mě v podstatě cokoli z Divadla Na zábradlí. Hlavně Divadlo Gočár, ale i Velvet Havel a aktuálně Báby. Jekyllohydeovský smích od ucha k uchu, upřímné veselí spojené se špetkou šílenství. Zeboucí smích… Sálem vanul ruský smrádeček. Volím tedy tyto tři, byť do – pro anketu „správného“ – termínu premiéry jsem se trefil jen jednou z nich. Vzhůru na Zábradlí, kde skrz smích léčí nonsensy nonsensy…

Jan Rejžek: P. Zajíček: Pustina, r. Miroslav Bambušek, Studio Hrdinů Praha. Drtivý atak na všechny smysly s vynikajícím živým doprovodem DG 307. Filip Topol a Ivan Martin Jirous se na nebesích radují.

Marie Reslová: Hlasuji pro Bouři režijního dua SKUTR v holešovických Jatkách78. Za skvělé metaforické divadlo i za tu naději, že každá „bouře“ je příležitost vrátit se k sobě samým.

Josef Rubeš: W. Shakespeare: Hamlet, r. Daniel Špinar, Švandovo divadlo Praha. Špinar ve skvělé formě, současné divadlo se zřetelným výkladem a uhrančivými obrazy. Patrik Děrgel na sobě opravdu zapracoval.

Ivan Ruml: Z. Fibich, A. Schulzová: Pád Arkuna, r. Jiří Heřman, dir. John Fiore, ND Praha. Inscenace dokázala při dokonalém respektu k Fibichově romantické hudbě aktualizovat archaickou látku, která pojednává v této režijní koncepci především o náboženské nesnášenlivosti a názorové netoleranci.

Simona Rybáková: J. Cemerek: Loser(s), r. Jarek Cemerek, DaeMen Praha. Skvělá práce s živou hudbou a zvuky Ondřeje Havlíka, neboli dýdžeje En.dru.

Roman Sikora: Letos jsem skoro nic neviděl, a to, co jsem viděl, nestálo za nic.

Vlasta Smoláková: A. a V. Mrštíkové: Maryša, r. Lukáš Brutovský, HaDivadlo Brno. Ve všech aspektech nadstandardně pronikavé a vzrušující moderní divadlo.

Vítězslav Sladký: T. Rice, A. L. Webber: Evita, r. Petr Gazdík, dir. Jakub Žídek, NDM Ostrava. Ostravští umělci učinili kvalitním provedením světoznámé rockpopové opery další krok na cestě od operetního souboru provinčního charakteru k sebevědomému a dravějšímu ansámblu, který je schopen na solidní úrovni interpretovat i moderní muzikálový repertoár.

Jana Soprová: W. Shakespeare: Othel­lo, r. Daniel Špinar, ND (Stavovské) Praha. Špinar dokazuje, že lze připravit inscenaci, která je koncepčně a herecky pozoruhodná a zároveň není určena jen pro omezený okruh spřízněných kritiků. Výborné výkony ústřední trojice Dobrý-Prachař-Borová.

Jana Soukupová: N. V. Gogol: Mrtvé duše, r. Hana Burešová, MD Brno. Ve všech složkách účinné jevištní ztvárnění „snu o ruské duši“, jež přesně v Gogolově duchu varuje i před její odvrácenou stranou; současně působící, divadelně precizní a nezvykle účinná jevištní podoba literární látky, na níž si vylámali zuby četní divadelníci i filmaři.

Milan Strotzer: J. Duchek: Il Congelatore – Zmrazovač (Opera mafia o 3 dějstvích), r. Jan Duchek, dir. Lukáš Habanec, Kočovné divadlo Ad Hoc (soubor nemá trvalé místo působení, je složen z osob od Příbrami po Zlín). Inscenace je vyslána na celosvětový festival amatérského divadla a patrně ji pro její kvalitu a sdělnost čeká putování po celém světě.

Jiří Svoboda: Molière: Tartuffe Impromptu!, r. Jan Nebeský, ND Praha. D. Drábek: Velká mořská víla, r. David Drábek, KD Hradec Králové.

Doubravka Svobodová: B. Holiček: Demokracie, r. Braňo Holiček, Divadlo Minor – řekla bych, že i mnozí dospělí konečně pochopili její ambivalentní podstatu a že je třeba volit… W. Shakespeare: Mnoho povyku pro nic, r. Hana Burešová, Divadlo v Dlouhé. Inscenace sice nepřináší objevnou problematiku či zlomový výklad díla, je však nazkoušeny a hrána s vysokou profesionalitou ve všech jejích složkách, jev v současnosti již málo vídaný.

Lenka Šaldová: V. Peřina a kol.: O beránkovi, který spadl z nebe, r. Michaela Homolová, Naivní divadlo Liberec. Drobnost, ale nádherná. Představení, které ze mě na chvíli udělalo malé dítě, žasnoucí nad zázrakem zvaným divadlo.

Michal Šanda: P. Zajíček: Pustina, r. Miroslav Bambušek, Studio Hrdinů Praha. Už sám o sobě je Pavel Zajíček charis­matická osobnost, stačí jenom, aby tak seděl v hospodě, pil pivo a mlčel. A což teprve, když začne recitovat svoje texty! Jurodivý režisér Bambušek, temní DG 307, to vše orámované krajně neútulnou betonovou pustinou ve Studiu Hrdinů.

Jakub Škorpil: Svůj hlas dávám Maryše HaDivadla (Alois a Vilém Mrštíkové: Maryša, r. Lukáš Brutovský, HaDivadlo Brno). Zdaleka nejintenzivnějším divadelním zážitkem roku pro mne ale byl provoz divadla Letí. Byť – přiznávám – z důvodů spíše osobních. V kategorii „divadelní bizár roku“ pak jednoznačně vítezí performance Petra Lanty a přátel Kabaret McDonagh na Vánočním večírku Společnosti Dr. Krásy v Jaboku – mix „inscenované zkoušky“ a „zkoušené inscenace“.

Jitka Šotkovská: B. Brecht: Svatba, režie Anna Petrželková, SD Uherské Hra­diště. Petrželková Brechtovu jednoaktovku vidí jako melancholickou grotesku lidské existence, kterou zároveň dokáže suverénní soubor podat s živelnou hravostí.

Jiří Štefanides: J. Havlíček, M. Velíšek, I. Rajmont: Petrolejové lampy, r. Martin Františák, DPB Ostrava. Uhrančivá současná režie v historickém vizuálu s vynikajícími hereckými výkony, zejména Sylvie Krupanské v roli Štěpánky. Inscenace přináší nové akcenty do poetiky tohoto divadla.

Martin J. Švejda: J. Mikulášek, D. Viceníková: Požitkáři, r. Jan Mikulášek, DNz Praha.

Milan Uhde: Anketám tohoto druhu se vyhýbám, protože mě především před sebou samým usvědčují z toho, jak málo jsem současné české divadlo v minulém roce sledoval, ale tentokrát s chutí označím inscenaci dramatizace Gogolových Mrtvých duší, kterou v MD Brno režírovala Hana Burešová.

Petr Váša: S. Petrů: Daemoni, r. Zuzana Patráková, DS Paradox Brno. Autorská hra o Jiřím Mahenovi a Bořivoji Srbovi. Dámy se nebojí velkých slov i témat, jejich divadlo o divadle je přesvědčivé a plné nenápadné hudebnosti.

Jan Vodňanský: G. B. Shaw: Paní Warrenová, r. Ladislav Smoček, ČK Praha. Pozoruhodná Smočkova režie umocňuje komický účinek textu zejména v poloze simultánních dialogů a ovšem i ve vedení hereckých poloh jednotlivých rolí.

Jiří Voráč: B. Schneiderová: Slovosledi ve vlastní šťávě, Storytellingový soubor Slovosledi, Praha-Brno. S vědomým rizikem osobní zaujatosti nominuji podnik své dcery, průkopnice storytellingu v českých zemích, a jejich autenticky pábitelskou kratochvíli, kterou uvádějí po klubech a hospodách a na divadelních festivalech. Je to zábavné, osobní a neotřelé vypravěčské divadlo. Docela jiné než na stojáka.

David Zábranský: M. O. Štědroň: Velvet Havel, r. Jan Frič, DNz Praha. Je to vtipné, chytré, profesionální a jen lehce, snesitelně ideologické.

Michal Zahálka: A. a V. Mrštíkové: Maryša, r. Lukáš Brutovský, HaDivadlo Brno.

Vít Závodský: Z přibližně pěti souměřitelných nastudování vybírám – K. Tučková, D. Gombár: Žítkovské bohyně, r. Dodo Gombár, MD Zlín. Inscenátoři vhled do nelineárního, časové i místní roviny prolínajícího děje s výraznými hereckými kreacemi ve složitém propletenci generačních vztahů příliš neusnadňují. Realistická scénografie, obohacená znakovými prvky, umožňuje simultaneitu emočně vypjatých, mnohdy krutých akcí a dodává jim metaforickou, až myticky magickou platnost vypovídající baladickou formou o fatálních křižovatkách lidských osudů. Jeden z vrcholů posledních zlínských sezon.

Marie Zdeňková: V. Woolfová, L. Lagronová: Orlando, r. Anna Petrželková, Masopust/DNz (Eliadova knihovna) Praha. Hlavně kvůli představitelce chlapecké inkarnace Orlanda Anežce Kubátové, jež se zhostila nelehkého úkolu s hereckým umem i těžko definovatelnou „zvláštností“ – zná být mladě reálná i nadčasově éterická, dekadentně dekorativní i poeticky niterná.

Alena Zemančíková: A. a V. Mrštíkové: Maryša, r. Lukáš Brutovský, HaDivadlo Brno. Inscenace o „vyřizování účtů“ krásně pracující s moravskou řečí. A Miloš Maršálek v roli Lízala.

Ivan Žáček: A. a V. Mrštíkové: Maryša, r. Lukáš Brutovský, HaDivadlo Brno.

  • Autor: DN
  • Publikováno: 07. ledna 2015

Komentáře k článku: Inscenace roku

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 15/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


19. 9.–2. 10. 2017

Číslo 15/2017 (19. 9.–2. 10. 2017)

Obsah čísla 15/2017

Slovo ...

Kazatelna jevištěm

Jest jeden divadelní prostor, u...

Sukces měsíce

Collectif Malunés: Forever,...

Belgie, Francie. Režijní dohled...

Dotazník

Markéta Dvořáková

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

O návštěvě ministra...

Ve čtvrtek 7. září přijel do...

Fejeton

Tři a

Když mě redakce těchto novin...

Názor

Otevřené dopisy ministru...

V Praze 11. září 2017 Vážený pane...

Anketa

Kronika

Jednou větou

V areálu bývalé papírny ve Vraném...

Kritika

Absurdní cesta k domácímu...

Make no Noise je paradoxní název pro...

Z borůvčí do hrobky

Několik glos k Theatrum Kuks, 23.–27....

Ach, ti muži

Odumírání vztahu v manželství má...

Cosi shnilého ve městě...

Jako poslední premiéru minulé sezony...

Není co vzkázat, ale je o...

Jak vývoj divadelního jazyka na...

Ovčáček se vrací

Když v listopadu loňského roku...

Všelidové divadlo – Cirkus...

Divadelní avantgardy 20. století snily...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 15/2017...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Rozhovor

Vladimír Polívka: Jen se...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Lenka Dombrovská...

Starý operní kritik Josef Herman se...

Kauza

Kontext

O talentu a kontaminaci hnusem

Ačkoli se neustále mluví o potřebě...

Středověk dnes

Úvahy filmové

Židé v moderních českých ...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Burza

Kolegyně a kolegové!

Herecká asociace informuje

Podoby – Většina...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Hudební divadlo Karlín

Do divadla zadním vchodem

Zahraničí

Od dekonstrukce k příběhu...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

René Tuček – pěvec se...

(8. 1. 1936 Praha – 26. 8. 2017...

Vladimír Brabec byl chlap...

(15. 5. 1934 Praha – 1. 9. 2017 Nová...

Výročí

Výročí 16.−30. září

Kožíšková Kristina, korepetitorka...

Paměti, záznamy, deníky

JAMU sedmdesátiletá (V)...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Obrazem

Pan Papírek… (II)

Ako to bolo za komunizmu

Letos 7. listopadu uplyne sto let od...

Fagi a divadlo

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 15/2017



Obsah,