Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Hamletovská love story

Málo hranou operu Hamlet nenapsal Ambroise Thomas podle Shakespeara, libreto mu připravili Michel Carré a Jules Barbier podle divadelní hry Alexandra Dumase a Françoise Paula Meurice z roku 1847. Tedy podle romantického pojetí Hamleta, v němž je nejdůležitější duchařina a sentimentálně tragický příběh lásky Hamleta s Ofélií – on zůstane naživu a je odsouzen vládnout. Skladatel využil možnost napsat velkou, pěvecky virtuózní scénu šílenství a smrti Ofélie, jaké tehdy byly ve velké oblibě. Jana Sibera zvládla mistrně vražedný part a právem sklidila největší ovace ostravského publika, které bylo inscenací nadšeno. Také jsem se nechal střídmě dojmout.

„Být, či nebýt, ach záhado! Zemřít! Spát! Spát!“ Romantický rozervanec Hamlet (Thomas Weinhappel) neví, co si počít FOTO MARTIN POPELÁŘ

„Být, či nebýt, ach záhado! Zemřít! Spát! Spát!“ Romantický rozervanec Hamlet (Thomas Weinhappel) neví, co si počít FOTO MARTIN POPELÁŘ

Ne že bych horoval pro francouzské sentimentální kusy. Dramaturgie se však nebála z obsáhlé partitury vystříhat poutavý dramatický příběh založený na logickém vývoji událostí a na průzkumu psychických trablů postav. Bratrovrah Claudius tu sám činí pokání ve své největší árii a smrt z ruky Hamleta přijímá jako rozhřešení. Martin Gurbaľ postavu coby směsici touhy po moci, po švagrové, strachu a výčitek svědomí podal věrohodně, dlouho jsem od něho také neslyšel tak krásné legato, jako když se obří soše zavražděného bratra Claudius vyznával z vraždy. Není divu, že za sochou schovaný Hamlet v té chvíli nemohl trestat. Zato své matce Gertrudě hned poté vmetl do tváře veškerý vztek a pohanu. Zazpívala ji a jednáním vystihla dokonale Janja Vuletic jako poddajnou loutku, chladnou vůči zavražděnému manželovi.

Z Hamleta učinil Thomas Weinhappel rozmáchlými gesty a plavnými pohyby romantického rozervance jak z učebnice. Na témbr jeho trochu utopeného hlasu jsem si musel zvyknout, ale výsledek byl exkluzivní. Pěvci pomohla i jeho vizáž ztepilého mladého muže, je si jí správně vědom. Především však věcně reagoval na situace, na partnery – dala se poznat pevná režijní ruka Radovana Lipuse.

Ten v opeře debutoval. Dřívější nabídky odmítal pro jinou práci zvláště v televizních „šumných“ seriálech. V nich, myslím, dopracoval schopnost střídat věcné sdělení s teatrální demonstrací, což nyní vrchovatě zužitkoval v opeře. Připomněl mi nejlepší operní režie Jozefa Bednárika, založené na stejném kontrastu stylů a prostředků v analogickém francouzském repertoáru, jen je Lipus uměřenější, racionálnější, zdrženlivý vůči líbivému řešení. Takovým ohromil pouze ve vrcholné scéně – poetické, výtvarně opulentní a pečlivými narážkami připravené smrti Ofélie! Lipus neváhal její snovou atmosféru doladit symbolickými tanečními, či spíše pantomimickými doprovodnými postavami. Baletní scény zrušila už dramaturgická úprava a Igora Vejsadu nechal režisér jen pohybově dotvořit jevištní dění. Nejvíc jsem ocenil promyšlené střídání stylů v precizně vypracované herecké souhře – zcela přirozeně pěvci podle potřeby postavy demonstrovali, psychologicky vyhrávali i artistně přehrávali. Lipus je dokonce občas nechal v obvyklých „operáckých“ postojích – i ty mohou být účinné coby součást promyšleného celku.

Bez perfektně připraveného sboru a stylového hudebního nastudování Tomášem Braunerem by to ovšem nešlo. Zkrátka se hodně zadařilo! A Lipuse bych hned přemlouval na další operní režii.

Národní divadlo moravskoslezské, Ostrava – Ambroise Thomas: Hamlet. Opera o pěti dějstvích, hráno ve francouzském originále s titulky. Hudební nastudování Tomáš Brauner, režie Radovan Lipus, scéna David Bazika, videoprojekce Otakar Mlčoch, kostýmy Eva Kotková, pohybová spolupráce Igor Vejsada, sbormistr Igor Galatenko, dramaturgie Eva Mikulášková. Premiéra 3. března 2016.

  • Autor: Josef Herman
  • Publikováno: 15. března 2016

Komentáře k článku: Hamletovská love story

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 17/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


17. 10.–30. 10. 2017

Číslo 17/2017 (17. 10.–30. 10. 2017)

Obsah čísla 17/2017

Slovo ...

Světec a čurák

Bloudíme labyrintem hrozeb a...

Komentář

Z Dialogu monolog

V polské Vratislavi začal 14. října...

Osobnost měsíce

Eva Salzmannová

Herečka Eva Salzmannová oslavila v...

Dotazník

David Doubek alias Ventolin

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Opera a (česká) televize

Hlavní cenu letošního Mezinárodního...

Fejeton

Co je dnes alternativa – ...

Alternativa byla hudební festival, na...

Kronika

Jednou větou

Pěvec Štefan Margita převzal 19....

Kritika

Šneka, či lanýže?

Po projektu Tři gentlemani, který...

Mládeži tentokrát...

Již počtvrté v olomouckém Divadle...

Česká manželka...

Když jsem před deseti lety sledovala...

O černé labuti z karavanu

Hra U Kočičí bažiny Mariny Carrové,...

A tak to jde stále dál

Nové opery určené pro běžný...

Octomilky, kvasinky a lidé

Je to pořád to samý, octomilka,...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 17/2017...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Příští vlna s dost...

Tématem letošního ročníku festivalu...

Nejen v podzemí vlny bijí do...

Pražská část 24. ročníku festivalu...

Rozhovor

Ondřej Koplík: Mě to...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Věra Ptáčková: Teď už...

Rozhovor s kunsthistoričkou

Kontext

Odvaha v dějinných...

Úvahy filmové

Bývá dáno, co je psáno?...

Poprvé před čtyřmi lety hrála...

Burza

Bojuj za mě ze všech sil,...

Herecká asociace informuje

Podoby – Řeči pohřební,...

Stručný obsah příspěvku zde není...

UFFO Společenské centrum...

Do divadla zadním vchodem

Zahraničí

O všem a o ničem aneb Kam...

Mezinárodní festival Divadelná Nitra...

Jak překročit hranice –...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Moje milá Květo

Promiň mi to oslovení, říkali jsme...

Zemřeli

Zuzana Růžičková (14. 1. 1927 Plzeň...

Výročí

Výročí 15.−30. října

Nováková Jitka, herečka (16. 10....

Paměti, záznamy, deníky

JAMU sedmdesátiletá (VII)...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Knihovnička

Vraždu bych spáchal velmi...

Pohled na opulentní, téměř...

Obrazem

Fagi a divadlo

Tanečnice

Muzeum loutkářských kultur v Chrudimi...

Pan Papírek (IV)

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 17/2017



Obsah,