Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Život toužících žen

Protože Petru Hůlovou soustavně čtu, a znám tedy i její Macochu, šel jsem do HaDivadla s napětím, jak si s tímto románem, postrádajícím formální přehlednost, jež usnadňuje přerod prózy ve scénický útvar, poradí dramatizace, kterou za autorčiny spolupráce pořídila a režírovala Kamila Polívková.

V Macoše se kouzlí s obrazy i se slovy FOTO MARTA SOBOTKOVÁ

Scénograf Antonín Šilar dal na jeviště postavit terasu, ale připomínala i jiná prostředí, například cirkusové. Na horizont se promítalo a kamera zavěšená doprostřed scény a spouštěná občas podle potřeby až k podlaze vrhala na něj jednak působivé konkrétní detaily, jednak volně asociované obrazy zabarvující děj.

Kamila Polívková otevřela inscenaci přímo provokativně jako asketickou: nehybně stojící pětice hereček – vpředu Kamila Valůšková, Lucie Andělová a Táňa Malíková, za nimi Simona Peková a Marie Ludvíková – vyprávěla příklady ženských střetnutí s okolím, které charakterizuje převážně mužské nepochopení. Některé výroky vyvolávaly smích. Trvalo to poměrně dlouho. Mladá dvojice z první řady se dala ošálit a odešla zřejmě v domnění, že bude celý večer probíhat jako recitace.

Režisérka uplatňovala své trumfy uvážlivě a postupně. Marie Ludvíková ztělesnila zklamané pocity matky, o kterou děti nedbají, Simona Peková promlouvala za manželku, jejíž manželství se rozpadlo. Na scéně začal pohyb a banalita projevovala stále vrývavější a přízračnější tvář: role Kamily Valůškové vyvrcholila rozměrným, bezeslovným a úchvatným výstupem ženy v delirantním stavu, v němž se marně snaží zapálit cigaretu nebo zapnout přenosný přijímač. Několik diváků se i tentokrát zasmálo. Opakované nezdary skutečně působily komicky, ale partnerky na jevišti reagovaly účastně, podávaly ztroskotankyni ruku a výsledný akord se zadíral pod kůži. Směšný dojem v někom budily také zvětšené promítané portréty hrdinek: realistická podrobnost najednou vyzněla jako banalita.

Simona Peková ztvárnila umírání své postavy a Lucie Andělová provázela ten smrtelný výjev počínáním, v němž se kuchyňsky vyhlížející výkon – nabírala kostky ledu z chladničky a polila je vařící vodou – mísil s magickým účinem: mlhavá pára zaplavila jevištní plochu a pohltila mrtvolu. Slitina banality a drásavé poezie byla pro celou inscenaci příznačná. Andělová-spisovatelka si upřímně zadávala s tuctovými ženskými příběhy a přitom se vážně trápila tím, že jí praktické starosti překážejí v tvorbě.

Kamera přitom kouzlila. Umisťovala na horizont obrazy, které se konkretizovaly jako reálné: hmyz na dně vinné sklenky se v hereččině podání ocitl v jejích ústech, přičemž efekt završil vyplazený zčernalý jazyk. Táňa Malíková skvěle odehrála osud individua, které se hroutí a nakonec se zhroutilo pod náporem protichůdných úkolů, jež si samo vytklo nebo do nichž se dalo vpravit. Padlo do propasti, totiž uniklo do choroby, podlehlo ničivé zlobě, která se obrací i vůči vlastním dětem, s úlevou přijalo odvoz na kliniku a vesele si uvědomilo, že kdo léčbu nenastoupí dobrovolně, nikdy se neuzdraví a získá jistotu, že se nebude nucen vrátit ke svému nesnesitelnému údělu. Šílenství demonstrované jako věcný výraz adekvátní, logické reakce na situaci korunovala režie ve finále tím, že zpívající představitelku zasypala shůry zlatým deštěm. Divadelní oslavu trpitelky kontrapunktovala skutečnost, že zlatý dojem vytvářely laciné pozlátkové útržky.

Život žen marně toužících po všestranném rozvinutí svých schopností v mužském a necitelném světě došel zobrazení na scéně i v literatuře mnohokrát. Petra Hůlová má dar autentického a sympaticky drsného, bezohledného a vynalézavého pojmenování. Kamila Polívková tuto vlastnost obohatila o originální pohled, se kterým nazírá běžnou realitu. Do sálu HaDivadla přivála dech básnické fantazie, jakou miluju v poezii Desnosově a Péretově nebo v obrazech Magrittových a Toyen. Výsledkem byl nevšední, silný divácký zážitek.

HaDivadlo, Brno – Petra Hůlová, Kamila Polívková: Macocha. Úprava a režie Kamila Polívková, scéna a světelný design Antonín Šilar, kostýmy Zuzana Formánková, hudba Ivan Acher, dramaturgie Matěj Nytra. Premiéra 6. června 2017. (Psáno z reprízy 9. června 2017.)

  • Autor: Milan Uhde
  • Publikováno: 27. června 2017

Komentáře k článku: Život toužících žen

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 15/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


19. 9.–2. 10. 2017

Číslo 15/2017 (19. 9.–2. 10. 2017)

Obsah čísla 15/2017

Slovo ...

Kazatelna jevištěm

Jest jeden divadelní prostor, u...

Sukces měsíce

Collectif Malunés: Forever,...

Belgie, Francie. Režijní dohled...

Dotazník

Markéta Dvořáková

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

O návštěvě ministra...

Ve čtvrtek 7. září přijel do...

Fejeton

Tři a

Když mě redakce těchto novin...

Názor

Otevřené dopisy ministru...

V Praze 11. září 2017 Vážený pane...

Anketa

Kronika

Jednou větou

V areálu bývalé papírny ve Vraném...

Kritika

Absurdní cesta k domácímu...

Make no Noise je paradoxní název pro...

Z borůvčí do hrobky

Několik glos k Theatrum Kuks, 23.–27....

Ach, ti muži

Odumírání vztahu v manželství má...

Cosi shnilého ve městě...

Jako poslední premiéru minulé sezony...

Není co vzkázat, ale je o...

Jak vývoj divadelního jazyka na...

Ovčáček se vrací

Když v listopadu loňského roku...

Všelidové divadlo – Cirkus...

Divadelní avantgardy 20. století snily...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 15/2017...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Rozhovor

Vladimír Polívka: Jen se...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Lenka Dombrovská...

Starý operní kritik Josef Herman se...

Kauza

Kontext

O talentu a kontaminaci hnusem

Ačkoli se neustále mluví o potřebě...

Středověk dnes

Úvahy filmové

Židé v moderních českých ...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Burza

Kolegyně a kolegové!

Herecká asociace informuje

Podoby – Většina...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Hudební divadlo Karlín

Do divadla zadním vchodem

Zahraničí

Od dekonstrukce k příběhu...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

René Tuček – pěvec se...

(8. 1. 1936 Praha – 26. 8. 2017...

Vladimír Brabec byl chlap...

(15. 5. 1934 Praha – 1. 9. 2017 Nová...

Výročí

Výročí 16.−30. září

Kožíšková Kristina, korepetitorka...

Paměti, záznamy, deníky

JAMU sedmdesátiletá (V)...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Obrazem

Pan Papírek… (II)

Ako to bolo za komunizmu

Letos 7. listopadu uplyne sto let od...

Fagi a divadlo

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 15/2017



Obsah,