Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Život toužících žen

Protože Petru Hůlovou soustavně čtu, a znám tedy i její Macochu, šel jsem do HaDivadla s napětím, jak si s tímto románem, postrádajícím formální přehlednost, jež usnadňuje přerod prózy ve scénický útvar, poradí dramatizace, kterou za autorčiny spolupráce pořídila a režírovala Kamila Polívková.

V Macoše se kouzlí s obrazy i se slovy FOTO MARTA SOBOTKOVÁ

Scénograf Antonín Šilar dal na jeviště postavit terasu, ale připomínala i jiná prostředí, například cirkusové. Na horizont se promítalo a kamera zavěšená doprostřed scény a spouštěná občas podle potřeby až k podlaze vrhala na něj jednak působivé konkrétní detaily, jednak volně asociované obrazy zabarvující děj.

Kamila Polívková otevřela inscenaci přímo provokativně jako asketickou: nehybně stojící pětice hereček – vpředu Kamila Valůšková, Lucie Andělová a Táňa Malíková, za nimi Simona Peková a Marie Ludvíková – vyprávěla příklady ženských střetnutí s okolím, které charakterizuje převážně mužské nepochopení. Některé výroky vyvolávaly smích. Trvalo to poměrně dlouho. Mladá dvojice z první řady se dala ošálit a odešla zřejmě v domnění, že bude celý večer probíhat jako recitace.

Režisérka uplatňovala své trumfy uvážlivě a postupně. Marie Ludvíková ztělesnila zklamané pocity matky, o kterou děti nedbají, Simona Peková promlouvala za manželku, jejíž manželství se rozpadlo. Na scéně začal pohyb a banalita projevovala stále vrývavější a přízračnější tvář: role Kamily Valůškové vyvrcholila rozměrným, bezeslovným a úchvatným výstupem ženy v delirantním stavu, v němž se marně snaží zapálit cigaretu nebo zapnout přenosný přijímač. Několik diváků se i tentokrát zasmálo. Opakované nezdary skutečně působily komicky, ale partnerky na jevišti reagovaly účastně, podávaly ztroskotankyni ruku a výsledný akord se zadíral pod kůži. Směšný dojem v někom budily také zvětšené promítané portréty hrdinek: realistická podrobnost najednou vyzněla jako banalita.

Simona Peková ztvárnila umírání své postavy a Lucie Andělová provázela ten smrtelný výjev počínáním, v němž se kuchyňsky vyhlížející výkon – nabírala kostky ledu z chladničky a polila je vařící vodou – mísil s magickým účinem: mlhavá pára zaplavila jevištní plochu a pohltila mrtvolu. Slitina banality a drásavé poezie byla pro celou inscenaci příznačná. Andělová-spisovatelka si upřímně zadávala s tuctovými ženskými příběhy a přitom se vážně trápila tím, že jí praktické starosti překážejí v tvorbě.

Kamera přitom kouzlila. Umisťovala na horizont obrazy, které se konkretizovaly jako reálné: hmyz na dně vinné sklenky se v hereččině podání ocitl v jejích ústech, přičemž efekt završil vyplazený zčernalý jazyk. Táňa Malíková skvěle odehrála osud individua, které se hroutí a nakonec se zhroutilo pod náporem protichůdných úkolů, jež si samo vytklo nebo do nichž se dalo vpravit. Padlo do propasti, totiž uniklo do choroby, podlehlo ničivé zlobě, která se obrací i vůči vlastním dětem, s úlevou přijalo odvoz na kliniku a vesele si uvědomilo, že kdo léčbu nenastoupí dobrovolně, nikdy se neuzdraví a získá jistotu, že se nebude nucen vrátit ke svému nesnesitelnému údělu. Šílenství demonstrované jako věcný výraz adekvátní, logické reakce na situaci korunovala režie ve finále tím, že zpívající představitelku zasypala shůry zlatým deštěm. Divadelní oslavu trpitelky kontrapunktovala skutečnost, že zlatý dojem vytvářely laciné pozlátkové útržky.

Život žen marně toužících po všestranném rozvinutí svých schopností v mužském a necitelném světě došel zobrazení na scéně i v literatuře mnohokrát. Petra Hůlová má dar autentického a sympaticky drsného, bezohledného a vynalézavého pojmenování. Kamila Polívková tuto vlastnost obohatila o originální pohled, se kterým nazírá běžnou realitu. Do sálu HaDivadla přivála dech básnické fantazie, jakou miluju v poezii Desnosově a Péretově nebo v obrazech Magrittových a Toyen. Výsledkem byl nevšední, silný divácký zážitek.

HaDivadlo, Brno – Petra Hůlová, Kamila Polívková: Macocha. Úprava a režie Kamila Polívková, scéna a světelný design Antonín Šilar, kostýmy Zuzana Formánková, hudba Ivan Acher, dramaturgie Matěj Nytra. Premiéra 6. června 2017. (Psáno z reprízy 9. června 2017.)

  • Autor: Milan Uhde
  • Publikováno: 27. června 2017

Komentáře k článku: Život toužících žen

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 2/2018

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


23. 1.–5. 2. 2018

Číslo 2/2018 (23. 1.–5. 2. 2018)

Obsah čísla 2/2018

Slovo ...

Kultura buranství

Jelikož přelom roku je celkově na...

Sukces měsíce

Charles Gounod: Faust a...

Janáčkova opera Národního divadla v...

Dotazník

Ivan Pinkava

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Kolik stojí Velké divadlo?

Velké divadlo, historická scéna...

Fejeton

Už jim zase hráblo aneb Jak...

Povídka divadelní

Kronika

Jednou větou

1 Horácké divadlo Jihlava má od...

Kritika

Potkali se v Pardubicích

Režisér Michael Tarant má zálibu v...

Porušení mravního i...

Břetislav Rychlík se jako režisér...

Strašlivý vztek?

České divadlo vzalo Caryl Churchill na...

Když člověku rupnou...

Výraznou linii tvorby Divadla Tramtarie...

Šest žen znovuzrozených

Šest žen (původně Šest žen...

Dobře vržené kostky

Inscenací s poněkud dlouhým názvem...

Znepokojivý obraz minulosti i...

Když na počátku padesátých let...

Fikce, historie, nebo...

Dystopický román Kaspara Collinga...

Studený ohňostroj, či...

Na mnoha místech českých zemí byl...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 2/2018...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Rozhovor

Jana Burkiewiczová: Baví mě...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Dominika Špalková: Divadlo...

Rozhovor s uměleckou šéfkou Divadla...

Kontext

Tři billboardy skeptických...

Úvahy filmové

Svobodný v nezavedených...

Začátkem roku po těžké nemoci...

DAMU potemněla

Aby ne – je sobotní pozdní večer...

Moc sladkého škodí! Momenty...

Na tradičním loutkářském festivalu...

Burza

Podoby – Přebytek

Stručný obsah příspěvku zde není...

Divadlo v Dlouhé Praha

Do divadla zadním vchodem

Zahraničí

Inspirující outsider

Stručný obsah příspěvku zde není...

Bill C. Davis: Každá hra si...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Ohlasy

Oprava

V popiscích k Velkému rozhovoru se...

Zemřeli

Byla to přísná ženská,...

(30. května 1944 Český Brod – 10....

Zemřeli

Marián Labuda (28. 10. 1944 Hontianske...

Výročí

Výročí 15.−31. ledna

Mikšaník Vratislav, sólista baletu...

Paměti, záznamy, deníky

O poslušné lokajské ...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Knihovnička

Došlo do redakce

Ajrin Zlámalová: Nebyla jsem vždycky...

Služebník slova rekapituluje

Přednáším poezii více než 40 let....

Obrazem

Divadlo 1918–2018

České divadlo se přirozeně prolíná...

Zákulisí Baletu ND

Balet Národního divadla nabídl při...

Fagi a divadlo

Pan Papírek… (XI)

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 2/2018



Obsah,