Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Život toužících žen

Protože Petru Hůlovou soustavně čtu, a znám tedy i její Macochu, šel jsem do HaDivadla s napětím, jak si s tímto románem, postrádajícím formální přehlednost, jež usnadňuje přerod prózy ve scénický útvar, poradí dramatizace, kterou za autorčiny spolupráce pořídila a režírovala Kamila Polívková.

V Macoše se kouzlí s obrazy i se slovy FOTO MARTA SOBOTKOVÁ

Scénograf Antonín Šilar dal na jeviště postavit terasu, ale připomínala i jiná prostředí, například cirkusové. Na horizont se promítalo a kamera zavěšená doprostřed scény a spouštěná občas podle potřeby až k podlaze vrhala na něj jednak působivé konkrétní detaily, jednak volně asociované obrazy zabarvující děj.

Kamila Polívková otevřela inscenaci přímo provokativně jako asketickou: nehybně stojící pětice hereček – vpředu Kamila Valůšková, Lucie Andělová a Táňa Malíková, za nimi Simona Peková a Marie Ludvíková – vyprávěla příklady ženských střetnutí s okolím, které charakterizuje převážně mužské nepochopení. Některé výroky vyvolávaly smích. Trvalo to poměrně dlouho. Mladá dvojice z první řady se dala ošálit a odešla zřejmě v domnění, že bude celý večer probíhat jako recitace.

Režisérka uplatňovala své trumfy uvážlivě a postupně. Marie Ludvíková ztělesnila zklamané pocity matky, o kterou děti nedbají, Simona Peková promlouvala za manželku, jejíž manželství se rozpadlo. Na scéně začal pohyb a banalita projevovala stále vrývavější a přízračnější tvář: role Kamily Valůškové vyvrcholila rozměrným, bezeslovným a úchvatným výstupem ženy v delirantním stavu, v němž se marně snaží zapálit cigaretu nebo zapnout přenosný přijímač. Několik diváků se i tentokrát zasmálo. Opakované nezdary skutečně působily komicky, ale partnerky na jevišti reagovaly účastně, podávaly ztroskotankyni ruku a výsledný akord se zadíral pod kůži. Směšný dojem v někom budily také zvětšené promítané portréty hrdinek: realistická podrobnost najednou vyzněla jako banalita.

Simona Peková ztvárnila umírání své postavy a Lucie Andělová provázela ten smrtelný výjev počínáním, v němž se kuchyňsky vyhlížející výkon – nabírala kostky ledu z chladničky a polila je vařící vodou – mísil s magickým účinem: mlhavá pára zaplavila jevištní plochu a pohltila mrtvolu. Slitina banality a drásavé poezie byla pro celou inscenaci příznačná. Andělová-spisovatelka si upřímně zadávala s tuctovými ženskými příběhy a přitom se vážně trápila tím, že jí praktické starosti překážejí v tvorbě.

Kamera přitom kouzlila. Umisťovala na horizont obrazy, které se konkretizovaly jako reálné: hmyz na dně vinné sklenky se v hereččině podání ocitl v jejích ústech, přičemž efekt završil vyplazený zčernalý jazyk. Táňa Malíková skvěle odehrála osud individua, které se hroutí a nakonec se zhroutilo pod náporem protichůdných úkolů, jež si samo vytklo nebo do nichž se dalo vpravit. Padlo do propasti, totiž uniklo do choroby, podlehlo ničivé zlobě, která se obrací i vůči vlastním dětem, s úlevou přijalo odvoz na kliniku a vesele si uvědomilo, že kdo léčbu nenastoupí dobrovolně, nikdy se neuzdraví a získá jistotu, že se nebude nucen vrátit ke svému nesnesitelnému údělu. Šílenství demonstrované jako věcný výraz adekvátní, logické reakce na situaci korunovala režie ve finále tím, že zpívající představitelku zasypala shůry zlatým deštěm. Divadelní oslavu trpitelky kontrapunktovala skutečnost, že zlatý dojem vytvářely laciné pozlátkové útržky.

Život žen marně toužících po všestranném rozvinutí svých schopností v mužském a necitelném světě došel zobrazení na scéně i v literatuře mnohokrát. Petra Hůlová má dar autentického a sympaticky drsného, bezohledného a vynalézavého pojmenování. Kamila Polívková tuto vlastnost obohatila o originální pohled, se kterým nazírá běžnou realitu. Do sálu HaDivadla přivála dech básnické fantazie, jakou miluju v poezii Desnosově a Péretově nebo v obrazech Magrittových a Toyen. Výsledkem byl nevšední, silný divácký zážitek.

HaDivadlo, Brno – Petra Hůlová, Kamila Polívková: Macocha. Úprava a režie Kamila Polívková, scéna a světelný design Antonín Šilar, kostýmy Zuzana Formánková, hudba Ivan Acher, dramaturgie Matěj Nytra. Premiéra 6. června 2017. (Psáno z reprízy 9. června 2017.)

  • Autor: Milan Uhde
  • Publikováno: 27. června 2017

Komentáře k článku: Život toužících žen

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 19/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


14. 11.–27. 11. 2017

Číslo 19/2017 (14. 11.–27. 11. 2017)

Obsah čísla 19/2017

Slovo ...

Ministerstvo mrtvé kultury

Bonviván a scénograf Daniel Dvořák...

Sukces měsíce

Prokletí v Praze

Teatr Powszechny, Varšava (Polsko) –...

Dotazník

Marwan Alsolaiman

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Co stojí Plácido Domingo

Zhruba dva roky vyjednávali nejprve...

Fejeton

Tragédi

Josífek nikdy nezvedá oči od...

Kronika

Jednou větou

Vítězi letošního ročníku ankety...

Kritika

Vládci ve spodním prádle

Hra Jamese Goldmana Lev v zimě měla...

Rozmohl se nám tu takový...

Je mi to nepříjemné – ale prostě...

Tato hra není v pohodě

Inscenace Jsme v pohodě reprezentuje v...

Pět sester, Antone...

Požehnáním pro každý soubor je...

Postaru, ale působivě

Původní operní novinka v...

Amazonky – podvratný sen...

Amazonky, které měly premiéru v...

Ženy a muži klasicky i...

Dlouho očekávaná premiéra Baletu...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 19/2017...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Abychom neztratili úplně...

Palm Off Fest již druhým rokem...

Hubu mu zacpeme přesvatým...

V českých katolických kruzích koluje...

Vzhůru na barikády!

V Divadle pod Palmovkou se letos...

Rozhovor

Jiří Josek: Překlad je...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Jitka Jílková: Letos...

Rozhovor s ředitelkou Pražského...

Kauza

Kontext

Růžové zahrady na Kavčích...

Ne, nebudu krtincům z Kavčích hor,...

Lekce flamenka

Díky Magdaleně Kožené a jejímu...

Sympozium jako prostor k...

Původní význam řeckého slova z...

Burza

Na místě předmluvy

Národní muzeum informuje

Psáno o letošních...

Herecká asociace informuje

Podoby – Kdyby odpůrci…

Stručný obsah příspěvku zde není...

Severočeské divadlo opery a...

Do divadla zadním vchodem

Zahraničí

Oliver Frljić: Skutečný...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Kultura v zajetí...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Zemřeli

Otto Šujan (2. 6. 1930 Zvolen,...

Výročí

Výročí 15.–30. listopadu

Rozmus Andrzej, herec (16. 11. 1967) △...

Paměti, záznamy, deníky

Zábradlí ve skle

Jednou z událostí divadelní sezony...

Knihovnička

Došlo do redakce

Helena Albertová: Karel Zmrzlý...

Tradiční divadlo radikálně...

Asi málokdo si ve světové teatrologii...

Obrazem

Fagi a divadlo

Plakát je poselství

Ve středu 25. října začala ve foyer...

Pan Papírek… (V)

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 19/2017



Obsah,