Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky.

Šotkova veselá zoologie

Do závěru předešlé divadelní sezony a začátku té nové propašoval mladý dramatik a dramaturg Milan Šotek dvě nepříliš vábně působící zvířátka – blechy a kraby. Hru Nový bleší cirkus, jevištně poprvé realizovaný v červnu, napsal na míru pražskému Studiu Ypsilon už v roce 2011, jeho nejnovější text Fraška à la krab aneb Krabaret vznikl v rámci rezidenčního programu Centra současné dramatiky vyhlašovaného Divadlem Letí a inscenace se premiéry dočkala 1. září ve Slováckém divadle.

Kabaret

David Vaculík a Klára Vojtková v Krabaretu – bizarních scénkách ze života i krabího světa FOTO FILIP FOJTÍK

Dramatický talent prokázal Šotek v minulosti už několikrát, především v generačním Cabaretu Calembour. Zatímco jeho texty zůstávají malými, hlavně jazykovými skvosty, jejich scénické provedení tentokrát pokulhává. A zejména v případě Nového blešího cirkusu, autorem také režírovaného, je to ještě hodně milosrdný eufemismus. Sice ani hra nedosahuje kvalit Plejtváka (Cabaretem Calembour s úspěchem reprízovaného na malé scéně Ypsilonky), ovšem její nastudování stěží dosahuje úrovně scének normalizačních estrád. Vůbec celé pojetí budí dojem časů dávno minulých, případně amatérského nízkorozpočtového pokusu. Až se nechce věřit, že na režisérskou stoličku usedl mladý, ani ne třicetiletý divadelník. Přitom i u zrodu Nového blešího cirkusu dobrý nápad byl – název odkazuje k současné popularitě nového cirkusu a propojuje jej se starou pouťovou atrakcí. Situace, v níž je principál blešího cirkusu Jindřich Skořápka považován prostými vesničany za podvodníka, i vztahy v tomto malém Kocourkově našich dnů jsou příhodným základem pro komiku, na niž jsme od Milana Šotka zvyklí. Na celovečerní podívanou to ale nestačí – humor nepřichází, inscenace se postupně propadá do čím dál větší trapnosti.

Obrovským kamenem úrazu je přitom soubor Studia Ypsilon. Herci na Šotkovy repliky zjevně neslyší, jako by k rolím všichni přistupovali smrtelně odpovědně a smrtelně vážně – jenom jim nedochází, že tím smrtelným zápalem inscenaci totálně pohřbívají. Zřejmým zabitím nadějné scény je například první mezihra, v níž upocený Jakub Slach vysvětluje podstatu nového blešího cirkusu. Jedno z nejvtipnějších míst textu v jeho podání působí jako výchovné představení pro základní školy. Čestnou hereckou výjimkou je jedině hostující Lucie Polišenská coby Verunka, která jako jediná dokázala vnést do role calembourovský styl, především potřebný nadhled, a její přítomností ještě vyniklo, jak se ostatní s textem nesrovnali.

Oproti tomu hradišťský ansámbl pod režijním vedením Martiny Schlegelové se s Krabaretem Milana Šotka popasoval dobře. Schlegelová si udržela od textu odstup a herci jej dokázali interpretovat jako „šotkovinu“, na kterou jsme zvyklí.

Návrat ke kabaretní formě Milanu Šotkovi jednoznačně prospěl. Základní situace je opět jednoduchá: logopedka Zuzana a nohejbalista Jáchym, jejichž vztah prochází krizí, si z dovolené v Itálii omylem přivezou v kufru kraba. Tato událost odstartuje sérii bizarních scének z jejich života i krabího světa. Někdy možná přespříliš bizarních – dvouhodinovému kabaretnímu pásmu by neškodilo ubrat. Zmizet by mohly vstupy s mořskou pannou, proškrtat by šlo mnohé z první poloviny – smysl některých scén se totiž vyjeví až na úplném konci, a na to jsou přece jen příliš dlouhé (první scéna z krabího nebe). V Krabaretu se objevují motivy a postupy, které od Šotka známe z dřívějška (inspirace sbírkami Národního muzea, hrané vstupy v průběhu představení, údajné vypouštění obrazů aj.). Výsledek potvrzuje, že mu lépe svědčí roubování slovních hříček do příběhu s jednoduchou zápletkou a že s kabaretní formou má vyhráno – hradišťskou „frašku“ vstupy konferenciéra a hudební čísla skutečně povyšují. Jak už bylo naznačeno, svou zásluhu na tom mají herci, jimž byl text psán na míru, čehož dokázali na rozdíl od členů Ypsilonky využít. Výtečně zvládali všechna hudební čísla s živým klavírním doprovodem, Petr Čagánek se dokonce chopil houslí, Klára Vojtková zabodovala s dramatickým tangem. S potřebnou dávkou ironie přistoupili ke svým rolím hlavně David Vaculík jako Krab Edward, David Vacke jako Konferenciér i Jiří Hejcman jako ústřední hrdina Jáchym. O hudbu k inscenaci se postaral Přemysl Rut a jeho hradišťské kabarety tak byly připomenuty víc než symbolicky.

Na jedno by si mohl Milan Šotek ještě dát pozor – nedoříkávat vtipy za každou cenu. Utrpěly tím obě hry, na jevišti pak o to víc. Kouzlem jazykové hříčky by mělo být i to, že divák čte mezi řádky a že si ji domyslí sám (není kupříkladu nutné objasňovat, že kratochvíle je vlastně krátkou chvílí).

Nový bleší cirkus nelze po červnové premiéře hodnotit jinak než jako velký režijní a dramaturgický přešlap. Pokud inscenace neprošla přes prázdniny radikální proměnou, směřuje nejspíš k rychlému stažení z repertoáru. Také na Frašce à la krab by bylo co zlepšovat, ale poetikou i humorem se mnohem více blíží oblíbeným Kalavečerům či Kvidoulení. Věřím, že se ji na Malé scéně Slováckého divadla časem povede vybrousit v krabaretní kousek, který obstojí u diváků i v kontextu nadějné tvorby Milana Šotka.

Tereza Hýsková

Studio Ypsilon – Milan Šotek: Nový bleší cirkus. Režie Milan Šotek, dramaturgie Jaroslav Etlík, Tereza Karpianus, scéna Karel Čapek, kostýmy Petra Krčmářová, hudba Zdeněk Dočekal. Premiéra 6. června 2014. (Psáno z reprízy 9. června 2014.)

Slovácké divadlo Uherské Hradiště, Malá scéna – Milan Šotek: Fraška à la krab (Krabaret). Režie Martina Schlegelová, dramaturgie Iva Šulajová, výprava Aneta Grňáková, hudba Přemysl Rut. Premiéra 1. září 2014. (Psáno z reprízy 7. září 2014.)

  • Autor: Tereza Hýsková
  • Publikováno: 22. září 2014

Komentáře k článku: Šotkova veselá zoologie

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 6/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


21. 3.–3. 4. 2017

Číslo 6/2017 (21. 3.–3. 4. 2017)

Obsah čísla 6/2017

Slovo ...

Téma?

Jako čtenář českých divadelních...

Sukces měsíce

M. Kunze, S. Levay: Rebecca

Národní divadlo moravskoslezské...

Dotazník

Marka Míková

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Komedie aneb Zpět do vlídné...

Rada hlavního města Prahy rozhodla,...

Fejeton

Homo ludens aneb Člověk bez...

Po nějaké době se vracím na stránky...

Názor

Manipulace a neznalost Jana...

V úvodním textu DN č. 5 nazvaném O...

Anketa

Kronika

Jednou větou

Muzikál Srdcový král pražského...

Kritika

Faustovo prokletí

Faustovo prokletí Hectora Berlioze je v...

Ideál ženy v zrcadle

Letošní sezona v Městském divadle v...

Činohra v cizí kůži

Mají-li návštěvníci HaDivadla před...

Podzemní proces

V legendárním pražském kině v...

Klasika pro mládež?

Jako třetí díl volné trilogie...

Tam, kde včera znamená...

Bolek Polívka (dále pro přehlednost...

Nečitelná láska paní...

Jen několik měsíců po vydání...

Lidové divadlo podle Martinů

Měl jsem v poslední době štěstí...

Smějící se bestie Tomáš...

Tomáš Dianiška je bůh. Tedy podle...

Modernismus a avantgardismus ...

Když jsem vstoupil do provázkovského...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 6/2017...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Rozhovor

Šimon Dominik: Nezačínám...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Je čas uvést věci do pohybu

Rozhovor s novými šéfy činohry a...

Kontext

Akademie v mantinelech...

Poslední únorovou neděli se v Los...

Kulatý stůl Divadelních...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Burza

Výstavy – výstavy –...

Národní muzeum informuje

Nejlepší herec nemusí...

Herecká asociace informuje

Podoby: Nevyžádaný dopis...

Píšu ti milá, jaks správně poznala,...

Divadlo Antonína Dvořáka...

Do divadla zadním vchodem

Zahraničí

Maxim Didenko: Divadlo je...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Vladimíre, děkuju

Vladimír Vašut byl taneční kritik a...

Zemřeli

Vladimír Vašut (26. 3. 1931 Dolní...

Výročí

Výročí 1.−15. dubna

Riedlbauch Václav, skladatel (1. 4....

Paměti, záznamy, deníky

Jan Skopeček: Má poslední...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Obrazem

Fagi a divadlo

Prokletí

Osmnáctého února měla ve...

Expert – manifest

Příloha

Události z historie školy

1945 d dekretem prezidenta republiky...

Doctores honoris causa JAMU

Janáčkova akademie múzických umění...

Devět „nej“ brněnské...

Janáčkova akademie múzických umění...

Anketa s výraznými...

1. Jak vzpomínáte na studia, co jste...

Kalendář akcí k oslavám /...

24. března / Divadlo na Orlí...

Moderní vysoká škola s...

Vládním zákonem z 12. září 1947...

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 6/2017



Obsah,