Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Šotkova veselá zoologie

Do závěru předešlé divadelní sezony a začátku té nové propašoval mladý dramatik a dramaturg Milan Šotek dvě nepříliš vábně působící zvířátka – blechy a kraby. Hru Nový bleší cirkus, jevištně poprvé realizovaný v červnu, napsal na míru pražskému Studiu Ypsilon už v roce 2011, jeho nejnovější text Fraška à la krab aneb Krabaret vznikl v rámci rezidenčního programu Centra současné dramatiky vyhlašovaného Divadlem Letí a inscenace se premiéry dočkala 1. září ve Slováckém divadle.

Kabaret

David Vaculík a Klára Vojtková v Krabaretu – bizarních scénkách ze života i krabího světa FOTO FILIP FOJTÍK

Dramatický talent prokázal Šotek v minulosti už několikrát, především v generačním Cabaretu Calembour. Zatímco jeho texty zůstávají malými, hlavně jazykovými skvosty, jejich scénické provedení tentokrát pokulhává. A zejména v případě Nového blešího cirkusu, autorem také režírovaného, je to ještě hodně milosrdný eufemismus. Sice ani hra nedosahuje kvalit Plejtváka (Cabaretem Calembour s úspěchem reprízovaného na malé scéně Ypsilonky), ovšem její nastudování stěží dosahuje úrovně scének normalizačních estrád. Vůbec celé pojetí budí dojem časů dávno minulých, případně amatérského nízkorozpočtového pokusu. Až se nechce věřit, že na režisérskou stoličku usedl mladý, ani ne třicetiletý divadelník. Přitom i u zrodu Nového blešího cirkusu dobrý nápad byl – název odkazuje k současné popularitě nového cirkusu a propojuje jej se starou pouťovou atrakcí. Situace, v níž je principál blešího cirkusu Jindřich Skořápka považován prostými vesničany za podvodníka, i vztahy v tomto malém Kocourkově našich dnů jsou příhodným základem pro komiku, na niž jsme od Milana Šotka zvyklí. Na celovečerní podívanou to ale nestačí – humor nepřichází, inscenace se postupně propadá do čím dál větší trapnosti.

Obrovským kamenem úrazu je přitom soubor Studia Ypsilon. Herci na Šotkovy repliky zjevně neslyší, jako by k rolím všichni přistupovali smrtelně odpovědně a smrtelně vážně – jenom jim nedochází, že tím smrtelným zápalem inscenaci totálně pohřbívají. Zřejmým zabitím nadějné scény je například první mezihra, v níž upocený Jakub Slach vysvětluje podstatu nového blešího cirkusu. Jedno z nejvtipnějších míst textu v jeho podání působí jako výchovné představení pro základní školy. Čestnou hereckou výjimkou je jedině hostující Lucie Polišenská coby Verunka, která jako jediná dokázala vnést do role calembourovský styl, především potřebný nadhled, a její přítomností ještě vyniklo, jak se ostatní s textem nesrovnali.

Oproti tomu hradišťský ansámbl pod režijním vedením Martiny Schlegelové se s Krabaretem Milana Šotka popasoval dobře. Schlegelová si udržela od textu odstup a herci jej dokázali interpretovat jako „šotkovinu“, na kterou jsme zvyklí.

Návrat ke kabaretní formě Milanu Šotkovi jednoznačně prospěl. Základní situace je opět jednoduchá: logopedka Zuzana a nohejbalista Jáchym, jejichž vztah prochází krizí, si z dovolené v Itálii omylem přivezou v kufru kraba. Tato událost odstartuje sérii bizarních scének z jejich života i krabího světa. Někdy možná přespříliš bizarních – dvouhodinovému kabaretnímu pásmu by neškodilo ubrat. Zmizet by mohly vstupy s mořskou pannou, proškrtat by šlo mnohé z první poloviny – smysl některých scén se totiž vyjeví až na úplném konci, a na to jsou přece jen příliš dlouhé (první scéna z krabího nebe). V Krabaretu se objevují motivy a postupy, které od Šotka známe z dřívějška (inspirace sbírkami Národního muzea, hrané vstupy v průběhu představení, údajné vypouštění obrazů aj.). Výsledek potvrzuje, že mu lépe svědčí roubování slovních hříček do příběhu s jednoduchou zápletkou a že s kabaretní formou má vyhráno – hradišťskou „frašku“ vstupy konferenciéra a hudební čísla skutečně povyšují. Jak už bylo naznačeno, svou zásluhu na tom mají herci, jimž byl text psán na míru, čehož dokázali na rozdíl od členů Ypsilonky využít. Výtečně zvládali všechna hudební čísla s živým klavírním doprovodem, Petr Čagánek se dokonce chopil houslí, Klára Vojtková zabodovala s dramatickým tangem. S potřebnou dávkou ironie přistoupili ke svým rolím hlavně David Vaculík jako Krab Edward, David Vacke jako Konferenciér i Jiří Hejcman jako ústřední hrdina Jáchym. O hudbu k inscenaci se postaral Přemysl Rut a jeho hradišťské kabarety tak byly připomenuty víc než symbolicky.

Na jedno by si mohl Milan Šotek ještě dát pozor – nedoříkávat vtipy za každou cenu. Utrpěly tím obě hry, na jevišti pak o to víc. Kouzlem jazykové hříčky by mělo být i to, že divák čte mezi řádky a že si ji domyslí sám (není kupříkladu nutné objasňovat, že kratochvíle je vlastně krátkou chvílí).

Nový bleší cirkus nelze po červnové premiéře hodnotit jinak než jako velký režijní a dramaturgický přešlap. Pokud inscenace neprošla přes prázdniny radikální proměnou, směřuje nejspíš k rychlému stažení z repertoáru. Také na Frašce à la krab by bylo co zlepšovat, ale poetikou i humorem se mnohem více blíží oblíbeným Kalavečerům či Kvidoulení. Věřím, že se ji na Malé scéně Slováckého divadla časem povede vybrousit v krabaretní kousek, který obstojí u diváků i v kontextu nadějné tvorby Milana Šotka.

Tereza Hýsková

Studio Ypsilon – Milan Šotek: Nový bleší cirkus. Režie Milan Šotek, dramaturgie Jaroslav Etlík, Tereza Karpianus, scéna Karel Čapek, kostýmy Petra Krčmářová, hudba Zdeněk Dočekal. Premiéra 6. června 2014. (Psáno z reprízy 9. června 2014.)

Slovácké divadlo Uherské Hradiště, Malá scéna – Milan Šotek: Fraška à la krab (Krabaret). Režie Martina Schlegelová, dramaturgie Iva Šulajová, výprava Aneta Grňáková, hudba Přemysl Rut. Premiéra 1. září 2014. (Psáno z reprízy 7. září 2014.)

  • Autor: Tereza Hýsková
  • Publikováno: 22. září 2014

Komentáře k článku: Šotkova veselá zoologie

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 17/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


17. 10.–30. 10. 2017

Číslo 17/2017 (17. 10.–30. 10. 2017)

Obsah čísla 17/2017

Slovo ...

Světec a čurák

Bloudíme labyrintem hrozeb a...

Komentář

Z Dialogu monolog

V polské Vratislavi začal 14. října...

Osobnost měsíce

Eva Salzmannová

Herečka Eva Salzmannová oslavila v...

Dotazník

David Doubek alias Ventolin

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Opera a (česká) televize

Hlavní cenu letošního Mezinárodního...

Fejeton

Co je dnes alternativa – ...

Alternativa byla hudební festival, na...

Kronika

Jednou větou

Pěvec Štefan Margita převzal 19....

Kritika

Šneka, či lanýže?

Po projektu Tři gentlemani, který...

Mládeži tentokrát...

Již počtvrté v olomouckém Divadle...

Česká manželka...

Když jsem před deseti lety sledovala...

O černé labuti z karavanu

Hra U Kočičí bažiny Mariny Carrové,...

A tak to jde stále dál

Nové opery určené pro běžný...

Octomilky, kvasinky a lidé

Je to pořád to samý, octomilka,...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 17/2017...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Příští vlna s dost...

Tématem letošního ročníku festivalu...

Nejen v podzemí vlny bijí do...

Pražská část 24. ročníku festivalu...

Rozhovor

Ondřej Koplík: Mě to...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Věra Ptáčková: Teď už...

Rozhovor s kunsthistoričkou

Kontext

Odvaha v dějinných...

Úvahy filmové

Bývá dáno, co je psáno?...

Poprvé před čtyřmi lety hrála...

Burza

Bojuj za mě ze všech sil,...

Herecká asociace informuje

Podoby – Řeči pohřební,...

Stručný obsah příspěvku zde není...

UFFO Společenské centrum...

Do divadla zadním vchodem

Zahraničí

O všem a o ničem aneb Kam...

Mezinárodní festival Divadelná Nitra...

Jak překročit hranice –...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Moje milá Květo

Promiň mi to oslovení, říkali jsme...

Zemřeli

Zuzana Růžičková (14. 1. 1927 Plzeň...

Výročí

Výročí 15.−30. října

Nováková Jitka, herečka (16. 10....

Paměti, záznamy, deníky

JAMU sedmdesátiletá (VII)...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Knihovnička

Vraždu bych spáchal velmi...

Pohled na opulentní, téměř...

Obrazem

Fagi a divadlo

Tanečnice

Muzeum loutkářských kultur v Chrudimi...

Pan Papírek (IV)

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 17/2017



Obsah,