Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Pavana za mrtvou Evitu

Ostrava se poprvé dočkala světového muzikálového hitu, když v Národním divadle moravskoslezském nastudovali Evitu Tima Riceho a Andrewa Lloyd Webbera. Zájemci z Ostravy a širokého okolí, v tomto případě jistě ne jen pravidelní návštěvníci divadla, dostali možná kultovní inscenaci, jaké spolutvoří kulturní centra všeho druhu. Soubor operety a muzikálu nastudováním Evity pak stvrdil stylový přerod, jakkoli už za sebou má obtížné muzikálové úkoly, zdejší dramaturgie je hodně vynalézavá. Evita je prostě ráznou odpovědí těm, kteří pláčou pro zdejší starou operetu.

Evita

Neplač pro mě Argentino – Hana Fialová (María Eva Duarte de Perón) FOTO MARTIN POPELÁŘ

Inscenace ve stále dobrém překladu Michaela Prostějovského je kvalitně obsazená, vymyšlená i realizovaná, žádné jen vnější pozlátko. Příběh první dámy Argentiny tu vyprávějí věcně, bez přemíry slzavého sentimentu, bez oslavy sporné historické postavy a režimu, který reprezentovala. Prostě portrét výjimečné osobnosti, nad kterým se lze spíš zamyslet než nad ním ronit slzičky.

Oblouk od úvodního k závěrečnému obrazu umírající Evy Perónové v Ostravě připomíná pavanu, pomalý tanec, při němž se z minulosti vynořují vzpomínky na peripetie jejího života a smrti. Režisér Petr Gazdík demonstruje jednotlivé situace v ostrých střizích, stylizuje je s přídechem operního jednání a směřuje vždy k podstatnému určujícímu detailu, žádné zbytečné kudrlinky. I ve vstupních tanečně hybných scénách je patrná předzvěst věcí nedobrých, které končí život Evy Perónové, ale jakými přece končívají osudy většiny lidí. Spíš než pohádku o Popelce se smutným koncem, za jakou bývá muzikálová Evita považována, předvádí inscenace koloběh života od nadějí k hořkým koncům. To je nakonec důvod, pro který s Evitou lze soucítit. I Che v parádním podání Tomáše Savky, chlapák s přímým pohledem a jistým hlasem, spíš dění komentuje, než aby s problematickou hrdinkou polemizoval. Ta má kolem sebe vůbec zajímavé muže, pozoruhodnou proměnou do role Juana Peróna prošel Marcel Školout, přesně plnil pomalý vzpomínkový temporytmus inscenace a jeho školený hlas postavě hodně svědčil.

Hana Fialová Evitou perfektně zvládla další velkou muzikálovou roli v rozsahu od bezstarostného děvčete v levných šatech přes mondénní dámu v nejlepších róbách až po osobnost, schopnou noblesně se vyrovnat se smrtelnou nemocí. Perfektně tančí, zpěvem dokáže rozlišit různé stavy své hrdinky, energicky vládne jevišti. Její Evita teprve není Popelkou, ale ambiciózní ženou, jejíž osobnost roste spolu s kariérou a dokáže plnit různé životní role – i Fialová se tak podílí na oslabení konkrét ve prospěch obecnějšího poetického vyznění inscenace. Spolu s promyšleným jednoduchým významovým aranžmá spíš statických symbolických postav poetiku inscenace nese volná scéna tónovaná vzdušnými světelnými barvami (převládá vzpomínková modrá), doplněná projekcemi, s nimiž se však pro mě mohlo šetřit.

Výtečně partituru nastudoval Jakub Žídek, orchestr pod jeho taktovkou hraje precizně, s energií, sborové pasáže jsou zvukově vyrovnané a znějí mohutně bez operetního přídechu. Není na co žehrat, snad jen, jako obvykle, na přece jen v Myronu ne zcela perfektní zvukařinu.

Jen holt takovou inscenaci těžko vměstnat do provozu repertoárového divadla. A to už někteří v Ostravě blouzní po provedení rockové opery Jesus Christ Superstar.

Národní divadlo moravskoslezské Ostrava – Andrew Lloyd Webber, Tim Rice: Evita. České přebásnění Michael Prostějovský, sound design a režie Petr Gazdík, dirigent Jakub Žídek, choreografie Lucie Holánková, scéna Ondřej Zicha, kostýmy Veronika Hindle, dramaturgie Patrick Fridrichovský. Premiéra v Divadle Jiřího Myrona 20. března 2014.

  • Autor: Josef Herman
  • Publikováno: 28. dubna 2014

Komentáře k článku: Pavana za mrtvou Evitu

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 19/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


14. 11.–27. 11. 2017

Číslo 19/2017 (14. 11.–27. 11. 2017)

Obsah čísla 19/2017

Slovo ...

Ministerstvo mrtvé kultury

Bonviván a scénograf Daniel Dvořák...

Sukces měsíce

Prokletí v Praze

Teatr Powszechny, Varšava (Polsko) –...

Dotazník

Marwan Alsolaiman

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Co stojí Plácido Domingo

Zhruba dva roky vyjednávali nejprve...

Fejeton

Tragédi

Josífek nikdy nezvedá oči od...

Kronika

Jednou větou

Vítězi letošního ročníku ankety...

Kritika

Vládci ve spodním prádle

Hra Jamese Goldmana Lev v zimě měla...

Rozmohl se nám tu takový...

Je mi to nepříjemné – ale prostě...

Tato hra není v pohodě

Inscenace Jsme v pohodě reprezentuje v...

Pět sester, Antone...

Požehnáním pro každý soubor je...

Postaru, ale působivě

Původní operní novinka v...

Amazonky – podvratný sen...

Amazonky, které měly premiéru v...

Ženy a muži klasicky i...

Dlouho očekávaná premiéra Baletu...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 19/2017...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Abychom neztratili úplně...

Palm Off Fest již druhým rokem...

Hubu mu zacpeme přesvatým...

V českých katolických kruzích koluje...

Vzhůru na barikády!

V Divadle pod Palmovkou se letos...

Rozhovor

Jiří Josek: Překlad je...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Jitka Jílková: Letos...

Rozhovor s ředitelkou Pražského...

Kauza

Kontext

Růžové zahrady na Kavčích...

Ne, nebudu krtincům z Kavčích hor,...

Lekce flamenka

Díky Magdaleně Kožené a jejímu...

Sympozium jako prostor k...

Původní význam řeckého slova z...

Burza

Na místě předmluvy

Národní muzeum informuje

Psáno o letošních...

Herecká asociace informuje

Podoby – Kdyby odpůrci…

Stručný obsah příspěvku zde není...

Severočeské divadlo opery a...

Do divadla zadním vchodem

Zahraničí

Oliver Frljić: Skutečný...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Kultura v zajetí...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Zemřeli

Otto Šujan (2. 6. 1930 Zvolen,...

Výročí

Výročí 15.–30. listopadu

Rozmus Andrzej, herec (16. 11. 1967) △...

Paměti, záznamy, deníky

Zábradlí ve skle

Jednou z událostí divadelní sezony...

Knihovnička

Došlo do redakce

Helena Albertová: Karel Zmrzlý...

Tradiční divadlo radikálně...

Asi málokdo si ve světové teatrologii...

Obrazem

Fagi a divadlo

Plakát je poselství

Ve středu 25. října začala ve foyer...

Pan Papírek… (V)

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 19/2017



Obsah,