Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky.

Pavana za mrtvou Evitu

Ostrava se poprvé dočkala světového muzikálového hitu, když v Národním divadle moravskoslezském nastudovali Evitu Tima Riceho a Andrewa Lloyd Webbera. Zájemci z Ostravy a širokého okolí, v tomto případě jistě ne jen pravidelní návštěvníci divadla, dostali možná kultovní inscenaci, jaké spolutvoří kulturní centra všeho druhu. Soubor operety a muzikálu nastudováním Evity pak stvrdil stylový přerod, jakkoli už za sebou má obtížné muzikálové úkoly, zdejší dramaturgie je hodně vynalézavá. Evita je prostě ráznou odpovědí těm, kteří pláčou pro zdejší starou operetu.

Evita

Neplač pro mě Argentino – Hana Fialová (María Eva Duarte de Perón) FOTO MARTIN POPELÁŘ

Inscenace ve stále dobrém překladu Michaela Prostějovského je kvalitně obsazená, vymyšlená i realizovaná, žádné jen vnější pozlátko. Příběh první dámy Argentiny tu vyprávějí věcně, bez přemíry slzavého sentimentu, bez oslavy sporné historické postavy a režimu, který reprezentovala. Prostě portrét výjimečné osobnosti, nad kterým se lze spíš zamyslet než nad ním ronit slzičky.

Oblouk od úvodního k závěrečnému obrazu umírající Evy Perónové v Ostravě připomíná pavanu, pomalý tanec, při němž se z minulosti vynořují vzpomínky na peripetie jejího života a smrti. Režisér Petr Gazdík demonstruje jednotlivé situace v ostrých střizích, stylizuje je s přídechem operního jednání a směřuje vždy k podstatnému určujícímu detailu, žádné zbytečné kudrlinky. I ve vstupních tanečně hybných scénách je patrná předzvěst věcí nedobrých, které končí život Evy Perónové, ale jakými přece končívají osudy většiny lidí. Spíš než pohádku o Popelce se smutným koncem, za jakou bývá muzikálová Evita považována, předvádí inscenace koloběh života od nadějí k hořkým koncům. To je nakonec důvod, pro který s Evitou lze soucítit. I Che v parádním podání Tomáše Savky, chlapák s přímým pohledem a jistým hlasem, spíš dění komentuje, než aby s problematickou hrdinkou polemizoval. Ta má kolem sebe vůbec zajímavé muže, pozoruhodnou proměnou do role Juana Peróna prošel Marcel Školout, přesně plnil pomalý vzpomínkový temporytmus inscenace a jeho školený hlas postavě hodně svědčil.

Hana Fialová Evitou perfektně zvládla další velkou muzikálovou roli v rozsahu od bezstarostného děvčete v levných šatech přes mondénní dámu v nejlepších róbách až po osobnost, schopnou noblesně se vyrovnat se smrtelnou nemocí. Perfektně tančí, zpěvem dokáže rozlišit různé stavy své hrdinky, energicky vládne jevišti. Její Evita teprve není Popelkou, ale ambiciózní ženou, jejíž osobnost roste spolu s kariérou a dokáže plnit různé životní role – i Fialová se tak podílí na oslabení konkrét ve prospěch obecnějšího poetického vyznění inscenace. Spolu s promyšleným jednoduchým významovým aranžmá spíš statických symbolických postav poetiku inscenace nese volná scéna tónovaná vzdušnými světelnými barvami (převládá vzpomínková modrá), doplněná projekcemi, s nimiž se však pro mě mohlo šetřit.

Výtečně partituru nastudoval Jakub Žídek, orchestr pod jeho taktovkou hraje precizně, s energií, sborové pasáže jsou zvukově vyrovnané a znějí mohutně bez operetního přídechu. Není na co žehrat, snad jen, jako obvykle, na přece jen v Myronu ne zcela perfektní zvukařinu.

Jen holt takovou inscenaci těžko vměstnat do provozu repertoárového divadla. A to už někteří v Ostravě blouzní po provedení rockové opery Jesus Christ Superstar.

Národní divadlo moravskoslezské Ostrava – Andrew Lloyd Webber, Tim Rice: Evita. České přebásnění Michael Prostějovský, sound design a režie Petr Gazdík, dirigent Jakub Žídek, choreografie Lucie Holánková, scéna Ondřej Zicha, kostýmy Veronika Hindle, dramaturgie Patrick Fridrichovský. Premiéra v Divadle Jiřího Myrona 20. března 2014.

  • Autor: Josef Herman
  • Publikováno: 28. dubna, 2014

Komentáře k článku: Pavana za mrtvou Evitu

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 11/2016

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


24. 5.-6. 6. 2016

Číslo 11/2016 (24. 5.-6. 6. 2016)

Obsah čísla 11/2016

Sloupek

Shakespeare 2016

Kolem třiadvacátého dubna jsem...

Sukces měsíce

Bohuslav Martinů: Epos o...

Režie Jiří Heřman, Národní divadlo...

Dotazník

Honza Malík

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Přátelství, to je někdy...

Kde se vzal, tu se vzal, vznikl v...

Fejeton

Nežli žít na kolenou, to...

Tdtdtdtrrr! Špička jazyka za...

Glosa

O symbolech

Konec druhé světové války slaví...

Kronika

Jednou větou

Národní divadlo získalo zpět...

Kritika

Maškaráda v kostce

Maškaráda Michaila Jurjeviče...

Toyen a Woolfová na...

Nanohach končí! Týden před Vánoci...

Spor Shylocka s korektností

Monodrama u nás nepříliš známého...

Záměny pohlaví, moudrost i...

Inscenace oblíbené Shakespearovy...

Karel IV. byl sympaťák

K oslavám sedmistého výročí...

Dokonalost ne vždy dokonalá

Brněnská tvůrčí skupina DOK.TRIN si...

Kouzla pro rodiče s dětmi

Nový šéf opery Jihočeského divadla...

Nechat díl práce na...

Elementárně syrový dramatický...

Étos kusu tkví v osudech...

Inscenace Otvírání studánek Alfréda...

Co je vlastně étos tohoto...

Otvírání studánek Alfréda Radoka...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 11/2016...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Rozhovor

Marie Štípková: Díky...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Miloš Horanský: Buďte...

Rozhovor s režisérem

Honza Malík: Rozchod...

Rozhovor s tanečníkem a choreografem

Kontext

EFB a jeho cesty za operou

E. F. Burian (1904–1959) byl génius...

Když nám je spolu tak...

Úvahy filmové

Duše okouzlená…...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Burza

Fagi a divadlo

Podoby – Varování

Kdyby se všechna varování naplnila,...

Studentská Thálie 2016...

Herecká asociace informuje

Místo činu: Komedie

Eutanazie je v našich zeměpisných...

Levínský píše Uhdemu

Dnes se Ti trochu zdráhám psát,...

S nevysloveným nelze...

Ve čtvrtek 31. března vystoupil ve...

Došlo do redakce

Jan Steklík: Grafické partitury CD,...

Zahraničí

Mistři pěvci pařížští

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Zemřeli

Karol Machata (13. 1. 1928 Malacky,...

Výročí

Výročí 1.−15. června

Vaštová Věra, sólistka operety (1....

Paměti, záznamy, deníky

Jak potkat „tvořivé...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 11/2016



Obsah,