Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky.

Pavana za mrtvou Evitu

Ostrava se poprvé dočkala světového muzikálového hitu, když v Národním divadle moravskoslezském nastudovali Evitu Tima Riceho a Andrewa Lloyd Webbera. Zájemci z Ostravy a širokého okolí, v tomto případě jistě ne jen pravidelní návštěvníci divadla, dostali možná kultovní inscenaci, jaké spolutvoří kulturní centra všeho druhu. Soubor operety a muzikálu nastudováním Evity pak stvrdil stylový přerod, jakkoli už za sebou má obtížné muzikálové úkoly, zdejší dramaturgie je hodně vynalézavá. Evita je prostě ráznou odpovědí těm, kteří pláčou pro zdejší starou operetu.

Evita

Neplač pro mě Argentino – Hana Fialová (María Eva Duarte de Perón) FOTO MARTIN POPELÁŘ

Inscenace ve stále dobrém překladu Michaela Prostějovského je kvalitně obsazená, vymyšlená i realizovaná, žádné jen vnější pozlátko. Příběh první dámy Argentiny tu vyprávějí věcně, bez přemíry slzavého sentimentu, bez oslavy sporné historické postavy a režimu, který reprezentovala. Prostě portrét výjimečné osobnosti, nad kterým se lze spíš zamyslet než nad ním ronit slzičky.

Oblouk od úvodního k závěrečnému obrazu umírající Evy Perónové v Ostravě připomíná pavanu, pomalý tanec, při němž se z minulosti vynořují vzpomínky na peripetie jejího života a smrti. Režisér Petr Gazdík demonstruje jednotlivé situace v ostrých střizích, stylizuje je s přídechem operního jednání a směřuje vždy k podstatnému určujícímu detailu, žádné zbytečné kudrlinky. I ve vstupních tanečně hybných scénách je patrná předzvěst věcí nedobrých, které končí život Evy Perónové, ale jakými přece končívají osudy většiny lidí. Spíš než pohádku o Popelce se smutným koncem, za jakou bývá muzikálová Evita považována, předvádí inscenace koloběh života od nadějí k hořkým koncům. To je nakonec důvod, pro který s Evitou lze soucítit. I Che v parádním podání Tomáše Savky, chlapák s přímým pohledem a jistým hlasem, spíš dění komentuje, než aby s problematickou hrdinkou polemizoval. Ta má kolem sebe vůbec zajímavé muže, pozoruhodnou proměnou do role Juana Peróna prošel Marcel Školout, přesně plnil pomalý vzpomínkový temporytmus inscenace a jeho školený hlas postavě hodně svědčil.

Hana Fialová Evitou perfektně zvládla další velkou muzikálovou roli v rozsahu od bezstarostného děvčete v levných šatech přes mondénní dámu v nejlepších róbách až po osobnost, schopnou noblesně se vyrovnat se smrtelnou nemocí. Perfektně tančí, zpěvem dokáže rozlišit různé stavy své hrdinky, energicky vládne jevišti. Její Evita teprve není Popelkou, ale ambiciózní ženou, jejíž osobnost roste spolu s kariérou a dokáže plnit různé životní role – i Fialová se tak podílí na oslabení konkrét ve prospěch obecnějšího poetického vyznění inscenace. Spolu s promyšleným jednoduchým významovým aranžmá spíš statických symbolických postav poetiku inscenace nese volná scéna tónovaná vzdušnými světelnými barvami (převládá vzpomínková modrá), doplněná projekcemi, s nimiž se však pro mě mohlo šetřit.

Výtečně partituru nastudoval Jakub Žídek, orchestr pod jeho taktovkou hraje precizně, s energií, sborové pasáže jsou zvukově vyrovnané a znějí mohutně bez operetního přídechu. Není na co žehrat, snad jen, jako obvykle, na přece jen v Myronu ne zcela perfektní zvukařinu.

Jen holt takovou inscenaci těžko vměstnat do provozu repertoárového divadla. A to už někteří v Ostravě blouzní po provedení rockové opery Jesus Christ Superstar.

Národní divadlo moravskoslezské Ostrava – Andrew Lloyd Webber, Tim Rice: Evita. České přebásnění Michael Prostějovský, sound design a režie Petr Gazdík, dirigent Jakub Žídek, choreografie Lucie Holánková, scéna Ondřej Zicha, kostýmy Veronika Hindle, dramaturgie Patrick Fridrichovský. Premiéra v Divadle Jiřího Myrona 20. března 2014.

  • Autor: Josef Herman
  • Publikováno: 28. dubna 2014

Komentáře k článku: Pavana za mrtvou Evitu

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 20/2016

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


29. 11.-12. 12. 2016

Číslo 20/2016 (29. 11.-12. 12. 2016)

Obsah čísla 20/2016

Sukces měsíce

Herman Broch, Ivan Buraj: ...

Trilogie rakouského modernisty Hermanna...

Dotazník

Lukáš Melník

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Koťátko přišel, viděl a...

Příběh „krachujícího“ Divadla...

Glosa

Hovory o hranicích

Probíhá Pražský divadelní festival...

Kronika

Jednou větou

Ministerstvo kultury oznámilo, že by...

Kritika

Prodloužená ruka...

První premiérou Jihočeského divadla...

Příliš racionální...

Král Lear v Mladé Boleslavi...

Elegantní bulvár

Martin Čičvák, režisér a kmenový...

Těžká příležitost pro...

Odvážný je úmysl režiséra a šéfa...

Eklekticky zakletý vrch

Národní divadlo Brno uvedlo scénickou...

Levínského dramatické...

Běžný počítačový pokyn „Press...

Ovčáčkova hradní slavnost

To je lež jako věž, nebyla to vička...

Alžbětinec Pavel Kohout

Únorový puč 1948 je dodnes českým...

Apollinský choreograf Petr...

Brněnské Národní divadlo uvedlo v...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 20/2016...

5 zážitek / 4 nenechte si ujít / 3 je...

Festivaly

Rozhovor

Pavlína Kafková: K roli...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Miroslav Bambušek: Pálí mě...

Dramatik a režisér Miroslav Bambušek...

Burešová/Otčenášek:...

Rozhovor s uměleckým vedením Divadla...

Kontext

„České“ a...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Sláva a bída seriálů

Stručný obsah příspěvku zde není...

Těšínská jablůňka

Festival divadel Moravy a Slezska se v...

Loutky v hlubinách moře i...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Burza

Nenechme kulturu umírat!

Herecká asociace informuje

Podoby – Jak dál (k...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Moving Station / Hemžící se...

Místa pro „nová“ divadla

Došlo do redakce

Helena Albertová, Markéta...

Zahraničí

Nikolaj Chalezin: Politické...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Filmy o německých traumatech

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Zemřeli

Leonard Cohen (21. 9. 1934 Montreal,...

Výročí

Výročí 1.−15. prosince

Daňhelová Milada, tanečnice (3. 12....

Paměti, záznamy, deníky

Příběhy ze zámečku se...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Obrazem

Fagi a divadlo

Komiks 20/2016

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 20/2016



Obsah,