Divadelní noviny Aktuální vydání 17/2018

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

17/2018

ročník 25
16. 10.–29. 10. 2018
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Dokořán 2018 (No. 2)

    Druhý den festivalu Dokořán pro hudební divadlo, v neděli 10. června, se hrály dvě zahraniční inscenace: pohádka Josefa Mokoše Zhavranelí Bratislavského bábkového divadla a muzikál Jonathana Larsona Rent v nastudování Městského divadla Lublaň.

    Zhavranelí není nic jiného než pohádka Sedm havranů podle Boženy Němcové. Do programu muzikálové přehlídky se zřejmě dostala pro svou na hudbě postavenou jevištní poetiku. My starší podobné inscenace známe z 80. let minulého století, spolu se studiovými divadly pomáhaly nalomit uniformní estetiku.

    Zhavranelí FOTO BBD BRATISLAVA

    Herci sami ze sebe obličejovými maskami a gesty udělali zčásti loutky a napomohli vytříbené vizualitě představení. Vystačili s plátnem a různými klacky a kůly a holemi (dřevo jako oduševnělý materiál bylo oblíbené i v těch osmdesátkách) a většinu vyprávění dokonale zazpívali čistými svěžími hlasy s absolutně přesnou intonací ve složitých vícehlasech. Už jen samotná hudební kompozice byla famózní, vycházela z folklóru, středověké hudby a z působivosti lidských hlasů jako nejdokonalejších hudebních nástrojů. Jinak už byly potřeba jen bubny a různá chřestidla. Trochu zádumčivá až smutná inscenace, jako kdyby chtěla dětem ukázat nejen čistou krásu, ale také nespravedlnosti života, které je třeba brát tak, jak přijdou – i když pohádka samozřejmě dopadne dobře.

    Zhavranelí FOTO BBD BRATISLAVA

    Některé děti hru přímo hltaly, jiné, spíš ty menší, se trochu neorientovaly mimo jiné i pro slovenštinu, které zřejmě nerozumí jako opravdu cizímu jazyku. I pro připomínku jevištní slovenštiny bylo dobře Zhavranelé pozvat, jakkoli pochybuji, že se jejich poetika dá zahrnout pod muzikálové, možná ani ne hudební divadlo. Ale o tom se mimo jiné asi bude debatovat u čtvrtečního Kulatého stolu.

    ///

    Matic Lukšič (Mark Cohen) FOTO ALJOŠA REBOLJ

    Rent je výjimečný muzikál z konce XX. století (1996), hrál se anglicky také v pražském Divadle Na prádle, kde nyní velmi zdařile uvádějí jeho blízkého příbuzného Tick, tick …bum. Rent je variací Pucciniho Bohémy, ta americká bohéma žije ve squotu, fetuje, uzavírá hetero i homosexuální svazky, všechny konfliktní, umírá na AIDS. Některé scény nejsou vhodné pro Slušné lidi a ortodoxní křesťany, mělo se varovat. V pražském provedení, jistě ne dokonalém, jsem ocenil drsné nevyumělkované vyznění příběhu mladých ztroskotanců, technicky myslím dokonalejší provedení lublaňských zvláštní dílo zglajchšaltovalo do běžného středního proudu. A to přesto, že lublaňský soubor je po čertech dobrý, všichni dokonale zpívají, hrají a tančí, a jsou na jevišti velmi osobití. Stejně tak beatovou kapelu mají výtečnou. Grobiánské nazvučení, v jehož mohutných decibelech znělo všechno stejně, mi však opravdu nesedlo.

    Rent FOTO ALJOŠA REBOLJ

    Režíroval Stanislav Moša, který s lublaňským divadlem (spolu se svým brněnsko-mezinárodním týmem) spolupracuje velmi úspěšně léta a výsledky předvedl v řadě vynikajících inscenací na předchozích ročnících festivalu Dokořán. Předpokládám, že Rent nastuduje Moša i v Brně, tak tomu vždycky bylo a takový titul si Brno jistě zaslouží. Ale červíček pochybností nad tímto pojetím hlodá, také pro trochu mechanické opakování základních dispozic postav a pro poněkud vyprázdněná opakovaná gesta.

    Viktorija Bencik Emeršič (Mimi) a Filip Samobor (Roger Davis) FOTO ALJOŠA REBOLJ

    Vydařený denní program uzavřel Zdenek Merta u klavíru v rámci volných koncertů, na které dramaturg Jan Šotkovský, když uvádí každé představení, pravidelně zve. Myslím zbytečně, místa si rezervují místní, kteří vědí, jak na to, a na přespolní se nedostane. Tedy co a jak Zdenek Merta zahrál popsat nemohu. Opět chyběly denní vývěsky, slovenský program k mání nebyl a slovinský se rozdával zdarma, a tudíž se na mnohé nedostalo. Ve dvoraně se dnes ani negrilovalo. Nevím také o žádném tiskovém centru nebo zpravodajství, novinářům nejsou k dispozici ani tiskové fotografie a ty, které tu nabízím, jsem musel složitě vyhledat na internetu.

    Tak je to pár hostovaček, anebo opravdový festival? Moje pochybnosti rostou…

    Bratislavské bábkové divadlo, Bratislava (Slovensko) – Jozef Mokoš: Zhavranelí.  Režie Peter Palik, dramaturgie Katarína Jánošová, hudba Martin Geišberg, scéna a loutky Martina Fintorová, kostýmy Elisabeth Wittgruber, pohybová spolupráce Stanislava Vlčeková. Premiéra 30. září 2016, na festivalu Dokořán 10. června v Divadle Radost.

    Mestno gledališče ljubljansko, Lublaň (Slovinsko) – Jonathan Larson: Rent. Slovinský překlad Milan Dekleva, režie Stanislav Moša, hudební nastudování Miha Petric, dramaturgie Petra Pogorevc, scéna Christoph Weyers, kostýmy Andrea Kučerová, choreografie Žigan Krajnčan. Premiéra 21. září 2017, na festivalu Dokořán 10. června na Činoherní scéně MdB.

    ///

    Více na i-DN:

    Dokořán 2018 (No. 1)

    Resty Josefa Hermana (No.1): Dokořán (No.3)


    Komentáře k článku: Dokořán 2018 (No. 2)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,