Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Depresivní děti dospěle

Ve stísněném předsálí Venuše ve Švehlovce začíná akce ještě před samotným představením Martyrium aneb Umění trpět: přítomní jsou vyzváni, aby si do kelímku nalili tolik krvavě vyhlížející tekutiny, kolik sami prožili utrpení. Docela dobrý způsob, jak diváky přimět k tomu, aby se nad otázkou (nejen vlastního) utrpení zamysleli. Obdobný smysl mělo později intermezzo, ve kterém bylo nutné si vybrat svého konkrétního herce – a ten si pak své „příznivce“ odvedl do ústraní, kde je trochu potrápil vyprávěním ústícím do nutnosti podstoupit nepříjemné rozhodování.

Depresivní děti toužící po penězích ukazují, jak se správně trpí...  FOTO MICHAELA ŠKVRŇÁKOVÁ

Depresivní děti toužící po penězích ukazují, jak se správně trpí… FOTO MICHAELA ŠKVRŇÁKOVÁ

Z trochu jiné strany je téma utrpení otevřeno pomocí dvou paralelních projekcí ukazujících opravdové sebezraňování a jeho filmové markýrování. Komentář významně dodá, že sice nechceme vidět skutečnou bolest, ale rádi se vzrušujeme sledováním utrpe­ní simulovaného, zpopovatělého. Následuje několik víceméně samostatných scén, které tuto tezi rozvíjejí prostřednictvím volných asociací na příběhy pětice světců. Režisér Jakub Čermák si přitom dává záležet na tom, aby vytvořil dráždivě dekadentní atmosféru, plnou krve, dusné erotiky a nejrůznějších popkulturních odkazů. Nechybí ironie, groteskní vykloubenosti ani příležitostné žerty, tvůrci však nenechávají nikoho na pochybách, že to všechno míní doopravdy.

To, že se nesnadné téma ohledává bez bezpečných zadních vrátek ironického odstupu, patří k nejsympatičtějším rysům inscenace. Horší je, že celek působí poněkud nesourodě – jakkoli lze rozumět snaze přistoupit ke každému ze světců rozdílně. Začne se v intencích předehry téměř dokumentárním (a záměrně nejednoznačným) porovnáním dvou podob svatého Sebastiána: obyčejný utrápený muž a proti němu zidealizovaný, zerotizovaný obraz pohledného mladíka svůdně probodnutého šípy. Zatímco reálný mučedník odříkává nudné krédo, jeho efektnější alter ego sebevědomě podotkne, že to byl on, kdo dokázal na víru obrátit více lidí. Příběh svatého Alexeje, jenž strávil většinu života nepoznán jako almužník ve své vlastní rodině, je naproti tomu podán jako téměř čapkovsky – a poněkud lacině – psychologizující apokryf, zdůrazňující bolest, kterou světec způsobil svým blízkým. A do toho režisér v roli Marie Egyptské vystřihne sólo, které prostřednictvím efektních obrazů směřuje k trochu samoúčelně položené otázce: jaká síla dokázala v jediný okamžik proměnit nymfomanku v asketickou světici?

Jednoznačné uznání si naopak zaslouží divadelní stránka. Plynule běžící inscenace nabízí řadu silných obrazů, pětice herců udržuje uměřenou, účinnou stylizaci, která podle potřeby osciluje mezi obřadností a civilní věcností. Dobře patrné to bylo ve vůbec nejvýraznější části večera, připomínající svatou Ágnes (ta byla nahá vláčena starověkým Římem do nevěstince). Barbora Šupová za pomalého blikání stroboskopu shazuje šaty (tento obraz se opakuje stále dokola) a souběžně se ozývají zvuky jakési brutální pornografické scény; herečka úplně civilně mluví o tom, že násilí a ponižování mohou být nepřiznaně vzrušující, a přidává i jednu zcela osobní vzpomínku, čímž motiv napůl ponižujícího a napůl dráždivého obnažení zdvojí. Vzdor jisté mravokárnosti je to výstup, který působí magicky.

Je skoro škoda, že výstupem Ágnes představení neskončilo. Následuje totiž výše zmíněná mezihra (která v naší skupině vyzněla poněkud rozpačitě) a po ní ilustrativní, zdlouhavý epilog se svatou Praxedou, schraňující krev mučedníků. Vzdor všem výhradám však nelze přehlédnout, že Depresivní děti tentokrát přišly s inscenací opravdu „dospělou“, divadelně dotaženou a velmi netuctovou.

Depresivní děti touží po penězích: Martyrium aneb Umění trpět. Režie Jakub Čermák, výprava José Alejandro Gonzales, dramaturgie Veronika Musilová Kyriánová. Premiéra 7. června 2016 ve Venuši ve Švehlovce.

  • Autor: Vladimír Mikulka
  • Publikováno: 20. června 2016

Komentáře k článku: Depresivní děti dospěle

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 16/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


3. 10.–16. 10. 2017

Číslo 16/2017 (3. 10.–16. 10. 2017)

Obsah čísla 16/2017

Slovo ...

Divadlo, které si nerozumí

Mám dojem, že účastníci...

Sukces měsíce

Národní divadlo...

SUKCES MEZINÁRODNÍHO FESTIVALU DIVADLO

Dotazník

VerRich

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Seminář o umělecké kritice

Do Centra současného umění DOX...

Anketa

Kronika

Jednou větou

Vlastivědné muzeum v Olomouci...

Kritika

Nedává, nebere

Poslední premiérou loňské sezony...

Každý musí sestoupit do...

Hrát na konci léta v krásném...

Vykřičíme všechnu bídu

Součástí pracovních oslav deseti let...

Mysteriózní film o temné...

Závěrečným představením...

Dosažení vyšších cílů

V roce 1999 uvedl Petr Lébl v rámci...

Jak budovat nový svět

Neznám knížku slovenské autorky...

Vše, anebo nic o synech a...

Nápad přivézt na plzeňský festival...

Místo srdce máme troud

Rumunské maďarskojazyčné divadlo z...

Slepá avantgarda (proti)

Inscenace polského TR Warszawa Holzwege...

Otázky bez odpovědí (pro)

Možná si toho nejsme plně vědomi,...

Zločin a trest v celé...

Nejen zlí jazykové tvrdí, že mnohé...

Šílenství jako stav světa?

Gogolovy Bláznovy zápisky – o...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 16/2017...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Divadelní smrti aneb Festival...

Podle mého si „přední příčky“...

Mysteriózní film o temné...

Závěrečným představením...

Dosažení vyšších cílů

V roce 1999 uvedl Petr Lébl v rámci...

Jak budovat nový svět

Neznám knížku slovenské autorky...

Vše, anebo nic o synech a...

Nápad přivézt na plzeňský festival...

Místo srdce máme troud

Rumunské maďarskojazyčné divadlo z...

Slepá avantgarda (proti)

Inscenace polského TR Warszawa Holzwege...

Otázky bez odpovědí (pro)

Možná si toho nejsme plně vědomi,...

Zločin a trest v celé...

Nejen zlí jazykové tvrdí, že mnohé...

Šílenství jako stav světa?

Gogolovy Bláznovy zápisky – o...

Rozhovor

René Levínský: Píšu,...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Filip Barankiewicz:...

Rozhovor s novým uměleckým šéfem...

Kontext

O divadelním létě (nejen) v...

Zdá se, že vypravit se do divadla...

Burza

Joan Brehms se vrací domů

Národní muzeum informuje

Nominace na Cenu Thálie

Herecká asociace informuje

Podoby – Květáci

Stručný obsah příspěvku zde není...

Divadlo Radost Brno

Do divadla zadním vchodem

Zahraničí

Aurora Lubos: Čekám, až mě...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Radu Afrim: Stačí tři zvuky...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Ohlasy

Ještě k Národnímu divadlu

ohlasy: Ad DN 15/2017, str. 2

Zemřeli

Zemřeli

Arnošt Svoboda (6. 2. 1941 Třebíč...

Jan Tříska bohužel...

Nemohu stále uvěřit, že nepřijde....

Výročí

Výročí 1.−15. října

Černý Ondřej, ředitel, kritik a...

Paměti, záznamy, deníky

JAMU sedmdesátiletá (VI)...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Obrazem

Fagi a divadlo

Jan Tříska

Ve Stříbrné ulici na Starém Městě...

Pan Papírek… ( III )

Příloha

Poděkování

Mezinárodní divadelní festival PALM...

Palm Off Fest 2017 – program

20. října v 19 hodin Zahájení...

Visegrád by chyběl stejně...

V posledních měsících jsou stále...

O střední Evropě

Střední Evropa existuje a my v ní,...

Nová pravice ve střední...

Rodí se nová střední Evropa a jeden...

Lze zachránit střední...

Střední Evropa, o které kdysi psal...

Lze žít a hrát divadlo...

Druhý ročník setkání divadel...

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 16/2017



Obsah,