Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky.

Depresivní děti dospěle

Ve stísněném předsálí Venuše ve Švehlovce začíná akce ještě před samotným představením Martyrium aneb Umění trpět: přítomní jsou vyzváni, aby si do kelímku nalili tolik krvavě vyhlížející tekutiny, kolik sami prožili utrpení. Docela dobrý způsob, jak diváky přimět k tomu, aby se nad otázkou (nejen vlastního) utrpení zamysleli. Obdobný smysl mělo později intermezzo, ve kterém bylo nutné si vybrat svého konkrétního herce – a ten si pak své „příznivce“ odvedl do ústraní, kde je trochu potrápil vyprávěním ústícím do nutnosti podstoupit nepříjemné rozhodování.

Depresivní děti toužící po penězích ukazují, jak se správně trpí...  FOTO MICHAELA ŠKVRŇÁKOVÁ

Depresivní děti toužící po penězích ukazují, jak se správně trpí… FOTO MICHAELA ŠKVRŇÁKOVÁ

Z trochu jiné strany je téma utrpení otevřeno pomocí dvou paralelních projekcí ukazujících opravdové sebezraňování a jeho filmové markýrování. Komentář významně dodá, že sice nechceme vidět skutečnou bolest, ale rádi se vzrušujeme sledováním utrpe­ní simulovaného, zpopovatělého. Následuje několik víceméně samostatných scén, které tuto tezi rozvíjejí prostřednictvím volných asociací na příběhy pětice světců. Režisér Jakub Čermák si přitom dává záležet na tom, aby vytvořil dráždivě dekadentní atmosféru, plnou krve, dusné erotiky a nejrůznějších popkulturních odkazů. Nechybí ironie, groteskní vykloubenosti ani příležitostné žerty, tvůrci však nenechávají nikoho na pochybách, že to všechno míní doopravdy.

To, že se nesnadné téma ohledává bez bezpečných zadních vrátek ironického odstupu, patří k nejsympatičtějším rysům inscenace. Horší je, že celek působí poněkud nesourodě – jakkoli lze rozumět snaze přistoupit ke každému ze světců rozdílně. Začne se v intencích předehry téměř dokumentárním (a záměrně nejednoznačným) porovnáním dvou podob svatého Sebastiána: obyčejný utrápený muž a proti němu zidealizovaný, zerotizovaný obraz pohledného mladíka svůdně probodnutého šípy. Zatímco reálný mučedník odříkává nudné krédo, jeho efektnější alter ego sebevědomě podotkne, že to byl on, kdo dokázal na víru obrátit více lidí. Příběh svatého Alexeje, jenž strávil většinu života nepoznán jako almužník ve své vlastní rodině, je naproti tomu podán jako téměř čapkovsky – a poněkud lacině – psychologizující apokryf, zdůrazňující bolest, kterou světec způsobil svým blízkým. A do toho režisér v roli Marie Egyptské vystřihne sólo, které prostřednictvím efektních obrazů směřuje k trochu samoúčelně položené otázce: jaká síla dokázala v jediný okamžik proměnit nymfomanku v asketickou světici?

Jednoznačné uznání si naopak zaslouží divadelní stránka. Plynule běžící inscenace nabízí řadu silných obrazů, pětice herců udržuje uměřenou, účinnou stylizaci, která podle potřeby osciluje mezi obřadností a civilní věcností. Dobře patrné to bylo ve vůbec nejvýraznější části večera, připomínající svatou Ágnes (ta byla nahá vláčena starověkým Římem do nevěstince). Barbora Šupová za pomalého blikání stroboskopu shazuje šaty (tento obraz se opakuje stále dokola) a souběžně se ozývají zvuky jakési brutální pornografické scény; herečka úplně civilně mluví o tom, že násilí a ponižování mohou být nepřiznaně vzrušující, a přidává i jednu zcela osobní vzpomínku, čímž motiv napůl ponižujícího a napůl dráždivého obnažení zdvojí. Vzdor jisté mravokárnosti je to výstup, který působí magicky.

Je skoro škoda, že výstupem Ágnes představení neskončilo. Následuje totiž výše zmíněná mezihra (která v naší skupině vyzněla poněkud rozpačitě) a po ní ilustrativní, zdlouhavý epilog se svatou Praxedou, schraňující krev mučedníků. Vzdor všem výhradám však nelze přehlédnout, že Depresivní děti tentokrát přišly s inscenací opravdu „dospělou“, divadelně dotaženou a velmi netuctovou.

Depresivní děti touží po penězích: Martyrium aneb Umění trpět. Režie Jakub Čermák, výprava José Alejandro Gonzales, dramaturgie Veronika Musilová Kyriánová. Premiéra 7. června 2016 ve Venuši ve Švehlovce.

  • Autor: Vladimír Mikulka
  • Publikováno: 20. června 2016

Komentáře k článku: Depresivní děti dospěle

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 13/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


27. 6.–4. 9. 2017

Číslo 13/2017 (27. 6.–4. 9. 2017)

Obsah čísla 13/2017

Slovo ...

Divadelní sezona končí

Divadlům i Divadelním novinám, které...

Sukces měsíce

Lazebník sevillský

Hudba Gioacchino Rossini, libreto Cesare...

Dotazník

Mathias Straub

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Praha je nejvýznamnějším...

Hlavní město Praha (HMP) je už...

Fejeton

Plavba na vlnách imaginace

Liberec, 14. června, devět hodin...

Názor

Glosa

Ke grantové politice

V 10. čísle Divadelních novin mne...

Anketa

Cena Josefa Balvína za sezonu...

Cenu Josefa Balvína za sezonu 2016/2017...

Kritika

Kapitálová škola hrou

Michal Dočekal, ředitel Činohry...

Žižkovy voči…

Proč jsem se jen, já osel, nevymlouval...

Život toužících žen

Protože Petru Hůlovou soustavně čtu,...

Nesnesitelná přesycenost...

Ve čtvrtém patře Divadla pod...

Calembour natřikrát

Znáte čokoládu Studentská pečeť?...

Když Čapek potkal Havla

Výrazné didaktické úmysly...

Kouzelný cirkus bratří...

Nejnovější inscenace Deadtown je v...

Dělat operní legraci je...

A pořádná dřina, protože se...

Kar za bolavé duše

První hru Natalie Kocab můžeme číst...

Jen panda je černá a bílá...

Režisér Michal Hába miluje...

Inspirativní střípky z...

Už je to dvacet let, co Arnošt...

Bayreuthský Lohengrin v...

Dílo Richarda Wagnera je velkolepé,...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 13/2017...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Bouřlivá divadelní Ostrava

V moravskoslezské metropoli proběhl na...

Rozhovor

Miroslav Hanuš: Ptali se mě,...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Filip Nuckolls: Ztratili jsme...

Rozhovor s režisérem a scenáristou...

Kauza

Kontext

Koncepce kulturní politiky...

Pražští zastupitelé schválili...

Pokus o dada 21. století...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Vybočení z řady aneb...

Úvahy rozhlasové

Burza

Vážení kolegové, milí...

Herecká asociace informuje

Podoby – Jak přeříznout...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Studio Ypsilon Praha

Do divadla zadním vchodem

Divadelní tipy redaktorů DN...

Josef Herman O prázdninách se hraje...

Zahraničí

Mozart v bažinách

Únos ze serailu je na jevišti...

Mezi elegancí a barbarstvím

Stručný obsah příspěvku zde není...

Kam kráčíš, Polsko?

Jiří Havelka koncem loňského roku...

Zemřeli

Zemřeli

Eduard Dřízga / Andrej Maťašík /...

Za Pavlem Kohnem

(14. října 1929 Praha – 18. června...

Výročí

Výročí 16. července –...

Novák Josef, režisér (16. 7. 1942)...

Paměti, záznamy, deníky

JAMU sedmdesátiletá (III)...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Knihovnička

Došlo do redakce

Jiří Suchý & Jiří Šlitr:...

Skripta, paměti, či sumář...

Když se kniha jmenuje prostě O...

Obrazem

Stimulovat pouliční scénu

Snímek Zdeňka Velena pochází ze...

Fagi a divadlo

Expert – nadějné vyhlídky

Příloha

Když máš v ruce...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 13/2017



Obsah,