Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky.

Teror v kremelské koncertní síni

Studio Hrdinů stále pokračuje v cestě s cílem vytvořit v Praze svébytnou divadelní scénu s vlastním výrazem, i přes riziko užšího diváckého okruhu. O jeho propojenosti s bývalým Pražským komorním divadlem se toho napsalo už spoustu. Nová inscenace Den opričníka, za níž stojí scénograf­ka a režisérka Kamila Polívková, je důkazem, že tato spolupráce je podanou rukou návratu troufalosti mezi pražská divadla.

Den Opričnika

Karel Dobrý a Dana Poláková ve vypjaté scéně Dni opričníka FOTO JAN DVOŘÁK

Inscenace vznikla na motivy proslulé stejnojmenné knihy Vladimira Sorokina. Román vyšel poprvé v roce 2006 a vyvolal hned po svém vydání řadu diskusí a bouřlivých reakcí. Přísně chronologické vyprávění jednoho vysoce postaveného opričníka Andreje Daniloviče Pařeza nás sice přenáší do Ruska blízké budoucnosti, do roku 2027, zároveň je však velmi ostře mířenou kritikou především současného stavu ruské politiky a společnosti. Svým archaizovaným jazykem porušujícím syntax současné ruštiny se vrací do 16. století, tedy do doby, kdy car Ivan Hrozný opričninu (svou osobní gardu a tajnou policii, která měla za úkol likvidovat všechny nepřátele samoděržaví) zavedl a nepřímo tak dává do souvislosti krutost Ivanovy vlády s aktuální Putinovou politikou.

Zdálo by se, že román tak naléhavě odkazující na ruské reálie a ruskou historii, vysmívající se morálce právě ruské vrchnosti a varující před tendencemi právě ruské politiky bude jen těžko převeditelný do jiného (byť velmi blízkého) kontextu. Inscenace Kamily Polívkové však ukázala, nakolik je Sorokinův text platný všeobecně a srozumitelný i pro neznalé ruských souvislostí. Polívkové se podařilo pečlivým výběrem z předlohy vyextrahovat text, který sice stále stojí na pozadí ruského světa, který však všechny své postavy dokonale zobecňuje a typizuje. Tomu navíc dopomáhá dechberoucí výkon Karla Dobrého v roli opričníka Pařeza, který z čistě ruské nemilosrdnosti ztělesněné v osobní gosudarově stráži dokázal udělat přehlídku absurdnosti krutosti a moci jakéhokoli vládnoucího zřízení v jeho obecnosti. Scéna, kdy Pařez topí a znásilňuje manželku nepřítele státu (Dana Poláková) ve vaně, byla tak intenzivní, že nejeden divák pocítil nutkání se nebohé ženy zastat.

Celé představení se odehrává v předsálí, v prostoru mezi toaletami. Scéně vévodí napuštěná vana a za ní na zdi visící maska psa (spolu s koštětem znak opričniny). V souladu s knihou začíná i divadelní zpracování snem Pařeza o běžícím bílém koni a kocovinovým probuzením. Pak už se ale Polívková s předlohou rozchází, když celý den opričníka zasazuje na scénu kremelské síně koncertní a každý moment svého dne komentuje Pařez jako další číslo. Zároveň se na scéně objevují další a další vedlejší postavy, dosud sedící mezi diváky, které Pařez, v duchu své povinnosti chránit režim, mučí, týrá, popř. vraždí. Tím dostává inscenace ráz jakési estrády, což ještě zvyšuje ironičnost chování naplňovatele moci. Trochu zklamání však bylo provedení bujarého konce dne, který vyvrcholí drogovým opojením a skupinovým sexem všech opričníků, a které se v Polívkové realizaci omezilo pouze na odrecitování příslušné pasáže a neoriginální projekci pohybujících se světelných bodů.

Je také pravda, že některé pasáže, které mají v románu hluboký vývoj, jsou zde obnaženy až příliš hrubě a člověk neznalý předlohy se může trochu ztrácet; na druhou stranu estrádní způsob vyprávění toleruje fragmentárnost a dílčí nesrozumitelnost, pokud jako celek funguje. A tady myslím je třeba znovu vyzdvihnout výkon Karla Dobrého, který svou flexibilitou drží tuto křehkou inscenaci pohromadě.

Studio Hrdinů – Vladimir Sorokin, Kamila Polívková: Den opričníka. Překlad Libor Dvořák. Scénář, výprava, režie Kamila Polívková, dramaturgie Jan Horák, hudba Ivan Acher. Premiéra 7. února 2013 ve Veletržním paláci.

  • Autor: Dominik Melichar
  • Publikováno: 5. března, 2013

Komentáře k článku: Teror v kremelské koncertní síni

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 13/2016

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


21. 6.-1. 9. 2016

Číslo 13/2016 (21. 6.-1. 9. 2016)

Obsah čísla 13/2016

Sloupek

Poslední sloupek

Setkal jsem se nedávno v kavárně s...

Sukces měsíce

Ch. W. Gluck: Orfeus a...

Koprodukce Hudební fakulty a Divadelní...

Dotazník

Vladimír Marek

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Zrušit, nebo novelizovat?

Podle legislativního plánu vlády má...

Glosa

Ediční čin, nebo...

Bezmála sedmisetstránková kniha...

Kritika

Depresivní děti dospěle

Ve stísněném předsálí Venuše ve...

Žádná luza, perfektní...

Poslechnout si zase jednou operu...

Doba ledová v Čechii

Poslední premiérou sezony v...

Mezi minulostí a...

Jako poslední činoherní premiéru...

Vyhaslý rocker Oblomov

Po Haně Burešové a Štěpánu...

Při mém zeleném ptáku, to...

Do poměrně zkostnatělého prostředí...

Evžen Oněgin za železnou...

Puškinův Evžen Oněgin jako příběh...

Pochybnost anglicky zvaná...

Když v roce 2012 uvedlo Dejvické...

Mlč a tanči!

Po osmdesáti letech se na scénu...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 13/2016...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Rozhovor

Tomáš Dianiška: Láká mě...

Stručný obsah příspěvku zde není...

SKUTR: Bystrouška je...

Rozhovor s režijním tandemem

Kontext

Hrdinové a padouši po...

Úvahy filmové

Důlní divadlo

Letošní osmý ročník festivalu Dream...

Divadelní svět Brno o...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Burza

Fagi a divadlo

Podoby – Co se stalo U...

Žena Marie se vracela z venčení psa v...

Došlo do redakce

Jan V. Kratochvíl: Básník okamžiku...

Muzeum české loutky a...

Národní muzeum informuje

Prázdninové spočinutí

Herecká asociace informuje

Divadlo na cucky Olomouc

Místa pro „nová“ divadla

Levínský píše Uhdemu

Když už se nedostanu do Berlína a po...

NA LETNÍ LETNÉ

V polovině srpna začíná festival...

Zahraničí

Divadelní Oscaři – Tony...

V neděli 12. června byly v newyorském...

Divadlo nesené vánkem

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Zemřeli

Adolf Born (12. 6. 1930 České Velenice...

Paměti, záznamy, deníky

Divadla v lesích a na...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Příloha

Česko-polsko-slovenské...

První ročník mezinárodního...

Jan Klata: Nebojte se

Už třetí sezonu je režisér Jan...

Krystian Lupa: Politika je...

Práce polského režiséra, scénografa...

Setkání divadel střední...

V Divadle pod Palmovkou na přelomu...

Dnes o všem pochybuji –...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 13/2016



Obsah,