Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Teror v kremelské koncertní síni

Studio Hrdinů stále pokračuje v cestě s cílem vytvořit v Praze svébytnou divadelní scénu s vlastním výrazem, i přes riziko užšího diváckého okruhu. O jeho propojenosti s bývalým Pražským komorním divadlem se toho napsalo už spoustu. Nová inscenace Den opričníka, za níž stojí scénograf­ka a režisérka Kamila Polívková, je důkazem, že tato spolupráce je podanou rukou návratu troufalosti mezi pražská divadla.

Den Opričnika

Karel Dobrý a Dana Poláková ve vypjaté scéně Dni opričníka FOTO JAN DVOŘÁK

Inscenace vznikla na motivy proslulé stejnojmenné knihy Vladimira Sorokina. Román vyšel poprvé v roce 2006 a vyvolal hned po svém vydání řadu diskusí a bouřlivých reakcí. Přísně chronologické vyprávění jednoho vysoce postaveného opričníka Andreje Daniloviče Pařeza nás sice přenáší do Ruska blízké budoucnosti, do roku 2027, zároveň je však velmi ostře mířenou kritikou především současného stavu ruské politiky a společnosti. Svým archaizovaným jazykem porušujícím syntax současné ruštiny se vrací do 16. století, tedy do doby, kdy car Ivan Hrozný opričninu (svou osobní gardu a tajnou policii, která měla za úkol likvidovat všechny nepřátele samoděržaví) zavedl a nepřímo tak dává do souvislosti krutost Ivanovy vlády s aktuální Putinovou politikou.

Zdálo by se, že román tak naléhavě odkazující na ruské reálie a ruskou historii, vysmívající se morálce právě ruské vrchnosti a varující před tendencemi právě ruské politiky bude jen těžko převeditelný do jiného (byť velmi blízkého) kontextu. Inscenace Kamily Polívkové však ukázala, nakolik je Sorokinův text platný všeobecně a srozumitelný i pro neznalé ruských souvislostí. Polívkové se podařilo pečlivým výběrem z předlohy vyextrahovat text, který sice stále stojí na pozadí ruského světa, který však všechny své postavy dokonale zobecňuje a typizuje. Tomu navíc dopomáhá dechberoucí výkon Karla Dobrého v roli opričníka Pařeza, který z čistě ruské nemilosrdnosti ztělesněné v osobní gosudarově stráži dokázal udělat přehlídku absurdnosti krutosti a moci jakéhokoli vládnoucího zřízení v jeho obecnosti. Scéna, kdy Pařez topí a znásilňuje manželku nepřítele státu (Dana Poláková) ve vaně, byla tak intenzivní, že nejeden divák pocítil nutkání se nebohé ženy zastat.

Celé představení se odehrává v předsálí, v prostoru mezi toaletami. Scéně vévodí napuštěná vana a za ní na zdi visící maska psa (spolu s koštětem znak opričniny). V souladu s knihou začíná i divadelní zpracování snem Pařeza o běžícím bílém koni a kocovinovým probuzením. Pak už se ale Polívková s předlohou rozchází, když celý den opričníka zasazuje na scénu kremelské síně koncertní a každý moment svého dne komentuje Pařez jako další číslo. Zároveň se na scéně objevují další a další vedlejší postavy, dosud sedící mezi diváky, které Pařez, v duchu své povinnosti chránit režim, mučí, týrá, popř. vraždí. Tím dostává inscenace ráz jakési estrády, což ještě zvyšuje ironičnost chování naplňovatele moci. Trochu zklamání však bylo provedení bujarého konce dne, který vyvrcholí drogovým opojením a skupinovým sexem všech opričníků, a které se v Polívkové realizaci omezilo pouze na odrecitování příslušné pasáže a neoriginální projekci pohybujících se světelných bodů.

Je také pravda, že některé pasáže, které mají v románu hluboký vývoj, jsou zde obnaženy až příliš hrubě a člověk neznalý předlohy se může trochu ztrácet; na druhou stranu estrádní způsob vyprávění toleruje fragmentárnost a dílčí nesrozumitelnost, pokud jako celek funguje. A tady myslím je třeba znovu vyzdvihnout výkon Karla Dobrého, který svou flexibilitou drží tuto křehkou inscenaci pohromadě.

Studio Hrdinů – Vladimir Sorokin, Kamila Polívková: Den opričníka. Překlad Libor Dvořák. Scénář, výprava, režie Kamila Polívková, dramaturgie Jan Horák, hudba Ivan Acher. Premiéra 7. února 2013 ve Veletržním paláci.

  • Autor: Dominik Melichar
  • Publikováno: 05. března 2013

Komentáře k článku: Teror v kremelské koncertní síni

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 16/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


3. 10.–16. 10. 2017

Číslo 16/2017 (3. 10.–16. 10. 2017)

Obsah čísla 16/2017

Slovo ...

Divadlo, které si nerozumí

Mám dojem, že účastníci...

Sukces měsíce

Národní divadlo...

SUKCES MEZINÁRODNÍHO FESTIVALU DIVADLO

Dotazník

VerRich

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Seminář o umělecké kritice

Do Centra současného umění DOX...

Anketa

Kronika

Jednou větou

Vlastivědné muzeum v Olomouci...

Kritika

Nedává, nebere

Poslední premiérou loňské sezony...

Každý musí sestoupit do...

Hrát na konci léta v krásném...

Vykřičíme všechnu bídu

Součástí pracovních oslav deseti let...

Mysteriózní film o temné...

Závěrečným představením...

Dosažení vyšších cílů

V roce 1999 uvedl Petr Lébl v rámci...

Jak budovat nový svět

Neznám knížku slovenské autorky...

Vše, anebo nic o synech a...

Nápad přivézt na plzeňský festival...

Místo srdce máme troud

Rumunské maďarskojazyčné divadlo z...

Slepá avantgarda (proti)

Inscenace polského TR Warszawa Holzwege...

Otázky bez odpovědí (pro)

Možná si toho nejsme plně vědomi,...

Zločin a trest v celé...

Nejen zlí jazykové tvrdí, že mnohé...

Šílenství jako stav světa?

Gogolovy Bláznovy zápisky – o...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 16/2017...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Divadelní smrti aneb Festival...

Podle mého si „přední příčky“...

Mysteriózní film o temné...

Závěrečným představením...

Dosažení vyšších cílů

V roce 1999 uvedl Petr Lébl v rámci...

Jak budovat nový svět

Neznám knížku slovenské autorky...

Vše, anebo nic o synech a...

Nápad přivézt na plzeňský festival...

Místo srdce máme troud

Rumunské maďarskojazyčné divadlo z...

Slepá avantgarda (proti)

Inscenace polského TR Warszawa Holzwege...

Otázky bez odpovědí (pro)

Možná si toho nejsme plně vědomi,...

Zločin a trest v celé...

Nejen zlí jazykové tvrdí, že mnohé...

Šílenství jako stav světa?

Gogolovy Bláznovy zápisky – o...

Rozhovor

René Levínský: Píšu,...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Filip Barankiewicz:...

Rozhovor s novým uměleckým šéfem...

Kontext

O divadelním létě (nejen) v...

Zdá se, že vypravit se do divadla...

Burza

Joan Brehms se vrací domů

Národní muzeum informuje

Nominace na Cenu Thálie

Herecká asociace informuje

Podoby – Květáci

Stručný obsah příspěvku zde není...

Divadlo Radost Brno

Do divadla zadním vchodem

Zahraničí

Aurora Lubos: Čekám, až mě...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Radu Afrim: Stačí tři zvuky...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Ohlasy

Ještě k Národnímu divadlu

ohlasy: Ad DN 15/2017, str. 2

Zemřeli

Zemřeli

Arnošt Svoboda (6. 2. 1941 Třebíč...

Jan Tříska bohužel...

Nemohu stále uvěřit, že nepřijde....

Výročí

Výročí 1.−15. října

Černý Ondřej, ředitel, kritik a...

Paměti, záznamy, deníky

JAMU sedmdesátiletá (VI)...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Obrazem

Fagi a divadlo

Jan Tříska

Ve Stříbrné ulici na Starém Městě...

Pan Papírek… ( III )

Příloha

Poděkování

Mezinárodní divadelní festival PALM...

Palm Off Fest 2017 – program

20. října v 19 hodin Zahájení...

Visegrád by chyběl stejně...

V posledních měsících jsou stále...

O střední Evropě

Střední Evropa existuje a my v ní,...

Nová pravice ve střední...

Rodí se nová střední Evropa a jeden...

Lze zachránit střední...

Střední Evropa, o které kdysi psal...

Lze žít a hrát divadlo...

Druhý ročník setkání divadel...

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 16/2017



Obsah,