Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Teror v kremelské koncertní síni

Studio Hrdinů stále pokračuje v cestě s cílem vytvořit v Praze svébytnou divadelní scénu s vlastním výrazem, i přes riziko užšího diváckého okruhu. O jeho propojenosti s bývalým Pražským komorním divadlem se toho napsalo už spoustu. Nová inscenace Den opričníka, za níž stojí scénograf­ka a režisérka Kamila Polívková, je důkazem, že tato spolupráce je podanou rukou návratu troufalosti mezi pražská divadla.

Den Opričnika

Karel Dobrý a Dana Poláková ve vypjaté scéně Dni opričníka FOTO JAN DVOŘÁK

Inscenace vznikla na motivy proslulé stejnojmenné knihy Vladimira Sorokina. Román vyšel poprvé v roce 2006 a vyvolal hned po svém vydání řadu diskusí a bouřlivých reakcí. Přísně chronologické vyprávění jednoho vysoce postaveného opričníka Andreje Daniloviče Pařeza nás sice přenáší do Ruska blízké budoucnosti, do roku 2027, zároveň je však velmi ostře mířenou kritikou především současného stavu ruské politiky a společnosti. Svým archaizovaným jazykem porušujícím syntax současné ruštiny se vrací do 16. století, tedy do doby, kdy car Ivan Hrozný opričninu (svou osobní gardu a tajnou policii, která měla za úkol likvidovat všechny nepřátele samoděržaví) zavedl a nepřímo tak dává do souvislosti krutost Ivanovy vlády s aktuální Putinovou politikou.

Zdálo by se, že román tak naléhavě odkazující na ruské reálie a ruskou historii, vysmívající se morálce právě ruské vrchnosti a varující před tendencemi právě ruské politiky bude jen těžko převeditelný do jiného (byť velmi blízkého) kontextu. Inscenace Kamily Polívkové však ukázala, nakolik je Sorokinův text platný všeobecně a srozumitelný i pro neznalé ruských souvislostí. Polívkové se podařilo pečlivým výběrem z předlohy vyextrahovat text, který sice stále stojí na pozadí ruského světa, který však všechny své postavy dokonale zobecňuje a typizuje. Tomu navíc dopomáhá dechberoucí výkon Karla Dobrého v roli opričníka Pařeza, který z čistě ruské nemilosrdnosti ztělesněné v osobní gosudarově stráži dokázal udělat přehlídku absurdnosti krutosti a moci jakéhokoli vládnoucího zřízení v jeho obecnosti. Scéna, kdy Pařez topí a znásilňuje manželku nepřítele státu (Dana Poláková) ve vaně, byla tak intenzivní, že nejeden divák pocítil nutkání se nebohé ženy zastat.

Celé představení se odehrává v předsálí, v prostoru mezi toaletami. Scéně vévodí napuštěná vana a za ní na zdi visící maska psa (spolu s koštětem znak opričniny). V souladu s knihou začíná i divadelní zpracování snem Pařeza o běžícím bílém koni a kocovinovým probuzením. Pak už se ale Polívková s předlohou rozchází, když celý den opričníka zasazuje na scénu kremelské síně koncertní a každý moment svého dne komentuje Pařez jako další číslo. Zároveň se na scéně objevují další a další vedlejší postavy, dosud sedící mezi diváky, které Pařez, v duchu své povinnosti chránit režim, mučí, týrá, popř. vraždí. Tím dostává inscenace ráz jakési estrády, což ještě zvyšuje ironičnost chování naplňovatele moci. Trochu zklamání však bylo provedení bujarého konce dne, který vyvrcholí drogovým opojením a skupinovým sexem všech opričníků, a které se v Polívkové realizaci omezilo pouze na odrecitování příslušné pasáže a neoriginální projekci pohybujících se světelných bodů.

Je také pravda, že některé pasáže, které mají v románu hluboký vývoj, jsou zde obnaženy až příliš hrubě a člověk neznalý předlohy se může trochu ztrácet; na druhou stranu estrádní způsob vyprávění toleruje fragmentárnost a dílčí nesrozumitelnost, pokud jako celek funguje. A tady myslím je třeba znovu vyzdvihnout výkon Karla Dobrého, který svou flexibilitou drží tuto křehkou inscenaci pohromadě.

Studio Hrdinů – Vladimir Sorokin, Kamila Polívková: Den opričníka. Překlad Libor Dvořák. Scénář, výprava, režie Kamila Polívková, dramaturgie Jan Horák, hudba Ivan Acher. Premiéra 7. února 2013 ve Veletržním paláci.

  • Autor: Dominik Melichar
  • Publikováno: 05. března 2013

Komentáře k článku: Teror v kremelské koncertní síni

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 21/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


12. 12.–25. 12. 2017

Číslo 21/2017 (12. 12.–25. 12. 2017)

Obsah čísla 21/2017

Slovo ...

Něco pro mě, nic pro...

Soubor Schauspiel Hannover v režii...

Osobnost měsíce

Sandra Hüller

Herečka a zpěvačka Sandra Hüller ve...

Dotazník

Jana Orlová

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Půlměsíc na pražském nebi

Koncem listopadu se nad Prahou...

Fejeton

POVÍDKA: O Jonášovi

Jonáš byl největším talentem v...

Názor

Teoreticky o cestě do pekel

Překvapilo mě, jaký ohlas vyvolal...

Kronika

Jednou větou

Ve dnech 1.–16. listopadu se v Praze...

Kritika

Zavřete oči, našeptávač...

Na začátku, před oponou, sluha Dubois...

Havlův vzkaz dnešku ...

Komorní scéna Aréna po Smíření –...

Podzemní ambasáda

Projekt In the Name of Gift vznikl ve...

Maryša umazaná od mouky

Jako červená, vlastně spíš bílá...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 21/2017...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Zvony i vlast

Románová prvotina „bezdomovce“...

Revoluce k ničemu

Na letošním ročníku festivalu...

Bezmocná angažovanost...

Nic proti doku-divadlu, divadlu...

Samopal versus smích dětí...

Soucit. Příběh kulometu je v...

Zamilovat si Sandru Hüller

Curyšský Theater Neumarkt představil...

Banální hovory z butiku...

Označit kultovní rakouskou dramatičku...

Módní ikona „Elfi“ (pro)

Šest postav s baterkami hledá nikoli...

Ouverture!

Skladatelé psávali předehry z...

Dnešní svět podle...

Na konci devadesátých let pro mě byly...

Naše stará a nová Evropa

Pražský divadelní festival...

Rozhovor

Radek Holub: Prát se umím,...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Martin Františák: Nechci...

Rozhovor s uměleckým šéfem činohry...

Kontext

Kohout se dočkal

Vyhlášení Ceny Jindřicha...

Hutných patnáct let Petra...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Burza

Adventní bilancování mého...

Herecká asociace informuje

Podoby – Pivo si dám až...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Venuše ve Švehlovce, Praha

Do divadla zadním vchodem

Zahraničí

Může divadlo zapomínat?

Dvakrát ze Slovensko-Česka

Nesnesitelná mateřská...

Dvakrát ze Slovensko-Česka

Dopředu, ale kam?

Międzynarodowy Festiwal Teatralny...

Zemřeli

Zemřeli

Jiří Kyselák (9. 8. 1952 Brno – 19....

Výročí

Výročí 1.−15. prosince

Boudová Nela, herečka (1. 12. 1967)...

Paměti, záznamy, deníky

My jsme ten oheň nezapálili...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Knihovnička

Došlo do redakce

RR Rozhovory Revolver Revue 2016, 776...

Fundovaně, a přitom...

Pomyslné nůžky už se nerozevírají,...

Obrazem

Malované opony divadel...

Přesně po šesti letech od vydání...

Fagi a divadlo

Pan Papírek… (VIII)

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 21/2017



Obsah,