Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky.

Co je to tady za řev?!

Rezidenty této sezony v pražském Divadla Archa jsou Linda a Matias Straub alias Spielraum Kollektiv. Linda, některým známá ještě jako Petáková, která souběžně studovala katedru KALD DAMU a katedru nonverbálního divadla HAMU, se ve své práci zaměřuje vyloženě na naddivadelní (mezižánrové) projekty, které mají blízko k dokumentárnímu divadlu.

Spielraum Kollektiv. FOTO archiv Divadla Archa

Spielraum Kollektiv. FOTO archiv Divadla Archa

V předcházejících projektech, převážně site-specific, se soustředila na osobní rodinné mezigenerační vztahy (Nekázanka – Marie to dala. Jak to dáš ty?), na diskusi o tom, zda mít či nemít děti (NoD Roxy – Plán D), sebevraždy (kolem Nuselského mostu Proč dál?). Vůči těmto ostře vyhraněným osobním tématům se může zdát, že busking (tedy veřejné muzicírování ve veřejném prostoru) je téma spíše okrajové. Pod názvem Busking = Asking se však Spielraum Kollektiv se svým projektem přihlásil do programu Archy a získal rezidenci.

Prvním příspěvkem byla prezentace živých soch Kings of Busking na Pražském Quadriennale 2015. Ukázalo se, že téma muzicírování ve veřejném prostoru města nejen spoustu lidí zajímá, což dokázala velká účast na veřejné diskusi v Arše, ale že toto téma v poslední době doslova eskaluje. Opakovaně se už pár let vrací na schůze magistrátu hl. m. Prahy a vztah k němu je od všech zainteresovaných i nezainteresovaných velmi rozporuplný. Pryč je doba posametové euforie a ukazuje se, že svoboda některých může bránit svobodě jiných…

Průvodce večerem Jakub Čermák a muzikant Petr Krumphanzl, kterého můžete znát z dixie-kapely vyhrávající na Karlově mostě. FOTO JAN HROMÁDKO

Průvodce večerem Jakub Čermák (vlevo) a muzikant Petr Špatina. FOTO JAN HROMÁDKO

Na jedné straně lze akceptovat argumenty buskerů, že mají právo na práci, jakou si přejí dělat, tedy volné muzicírování v centru města, a že se tím Praha přibližuje ostatním evropským metropolím. Na druhé straně stížnosti občanů, kteří žijí v oblastech „postižených“ permanentní hudební produkcí všeho druhu, a tudíž nemají šanci se úpřádně vyspat, rozhodně nejsou (jen) k smíchu. A to i když jsme v Praze zvyklí na zvýšenou hladinu hluku, ať už ve formě hudby, dopravy nebo nejrůznějších nástrojů využívaných pro rekonstrukce, permanentně sedm dní v týdnu a někde i 24 hodin denně. Busking tedy rozhodně není tak banální záležitostí, jak by se na první pohled mohlo stát.

V zahraničních metropolích často obdivujeme – jako turisti – buskery, tedy pouliční muzikanty a performery všeho druhu, ale můžeme si je poslechnout či je sledovat jen tolik, kolik chceme. Ale pokud jsme sami obyvatelé městského centra, je situace jiná. Právě ve dnech před premiérou projektu Busking un/limited v Arše získal tento projekt speciální aktuálnost v podobě schválení vyhlášky hl. m. Prahy výrazně vymezující či spíše omezující busking na veřejných místech (viz http://busking.cz/clanky/presne-zneni-nove-anti-buskerske-vyhlasky-ktera-vejde-v-platnost-1brezna-2016).

Inscenace Busking un/limited, kterou připravil Spielraum Kollektiv, je zajímavá nejen tím, že v ní vystupují autentičtí buskeři, ale především tím, že autoři nestraní ani jedné straně. FOTO JAN HROMÁDKO

Inscenace Busking un/limited, kterou připravil Spielraum Kollektiv, je zajímavá nejen tím, že v ní vystupují autentičtí buskeři, ale především tím, že autoři nestraní ani jedné straně. FOTO JAN HROMÁDKO

Inscenace Busking un/limited, kterou připravil Spielraum Kollektiv, je zajímavá nejen tím, že v ní vystupují autentičtí buskeři, ale především tím, že autoři nestraní ani jedné straně, jen nabízejí a skládají fakta. Dávají zaznít slovům buskerů a kladou také otázky divákům, kteří po nabídnutí informací sami posuzují, jaký názor u nich zvítězí.

Patřím k oněm turistům, kteří v ulicích metropolí rádi postojí u nejrůznějších produkcí, ale (možná i vzhledem k věku) jsem stále alergičtější na zvýšenou hladinu hluku. Jak v restauracích, tak i v ulicích. A to nechodím na diskotéky ani si nepouštím hudbu do sluchátek. A tak jsem byla hodně zvědavá, „co z toho vyleze“.

V Arše nás už při sestupu do podzemí vítalo příjemné brnkání na různé nástroje a zpěv buskerů. Krátce před začátkem produkce jsme byli zákulisím vedeni do Malého sálu Archy, abychom společně s průvodcem Jakubem Čermákem vstoupili do jakéhosi zmenšeného světa centra Prahy. Uprostřed bylo pódium, přehlídkové molo, na příchodové straně několik projekčních pláten. Na tom hlavním se v průběhu večera střídavě promítaly záběry z centra Prahy a dokumentární rozhovory. Jeho prostřednictvím – pomocí živé kamerky – jsou nám také přiblížováni všichni účinkující.

Hráč na skleničky Petr Špatina. FOTO JAN HROMÁDKO

Hráč na skleničky Petr Špatina. FOTO JAN HROMÁDKO

Molo obkružují ze všech stran stolečky s židlemi pro dvě, tři či čtyři osoby. Na každém stolku svítí minidomeček a jsou k dispozici červené a zelené figurky ze hry Člověče nezlob se. Na čtyřech okolních moni-stagích jsou rozmístěni čtyři buskeři. Diváci jsou vyzváni, aby si vyhledali místo, které se jim líbí (každý stůl symbolizuje nějakou část centra Prahy – Celetná, Václavák, Můstek, náměstí Republiky, Hradčany…).

Usedám na Můstku. Jakub Čermák informuje diváky o buskingu a klade – buskerům i divákům – všetečné otázky. Postupně se tak tříbí – a konfrontují – názory diváků na busking v ulicích Prahy. Jak byste třeba odpovědi na otázky: Měla by se dát svoboda vystupovat v ulicích města komukoli, nebo je třeba nějaké umělecké regulace? Kdy pro vás hluk v centru překročí únosnou mez? Odstěhujete se, nebo bude bojovat a psát stížnosti na magistrát? Stanou se z vás aktivisti požadující nápravu (omezení) produkcí? Podle toho, jak odpovíte, dáte k domečku buď červenou nebo zelenou figurku, a čeho je u stolu více, na takovou barvu změníte svítící domeček.

Mladičká písničkářka s kytarou Tereza Bártová a hudebník Petr Krumphanzl. FOTO JAN HROMÁDKO

Mladičká písničkářka Tereza Bártová a hudebník z Karlova mostu Petr Krumphanzl. FOTO JAN HROMÁDKO

Fenomén buskingu je v průběhu zhruba devadesáti minut probrán poměrně zevrubně. Dozvíme se něco o jeho historii (zaměřené ovšem výhradně na hudební produkce, i když podle Wikipedie je třeba brát toto slovo jako pojem zahrnující všechny oblasti pouličního umění) spojené především s protestním muzicírováním šedesátých let XX. století i o jeho současnosti, o výhodách i úskalích této práce. A zároveň nám sami buskeři vyvracejí i různé legendy, spojené především se závratnými výdělky a motivací jednotlivců věnovat se této činnosti. Je patrné, že se organizátoři věnovali tématu do hloubky a že i „vzorky“ buskerů jsou velmi zajímavě – rozuměj různorodě – vybrány.

Extravagantní veterán Jiří Wehle, který vesměs zpívá staré písně a hraje k nim na dudy, na niněru, na šalmaj a další tradiční nástroje. FOTO JAN HROMÁDKO

Extravagantní veterán Jiří Wehle, který zpívá staré písně a hraje k nim na dudy, na niněru, na šalmaj a další tradiční nástroje. FOTO JAN HROMÁDKO

Představují nám ty, kteří dnes toto „řemeslo“ v ulicích Prahy provozují. Mladičká písničkářka s kytarou Tereza Bártová, muzikant Petr Krumphanzl, kterého můžete znát z dixie-kapely vyhrávající na Karlově mostě, hráč na skleničky Petr Špatina a extravagantní veterán Jiří Wehle, který zpívá staré písně a hraje k nim na dudy, na niněru, na šalmaj a další tradiční nástroje. Tento typ produkce neslouží k to mu, aby přinášel divákovi estetický zážitek (alespoň mně nepřinesl), ale aby jej velmi důrazně přiměl k přemýšlení nad problémy, které jsou součástí našeho života a k nimž – chtě nechtě – musíme zaujmout stanovisko. To je ostatně také jeden z cílů divadla.

Tento typ produkce neslouží k to mu, aby přinášel divákovi estetický zážitek, ale aby jej velmi důrazně přiměl k přemýšlení nad problémy, které jsou součástí našeho života. FOTO JAN HROMÁDKO

Tento typ produkce neslouží k to mu, aby přinášel divákovi estetický zážitek, ale aby jej velmi důrazně přiměl k přemýšlení nad problémy, které jsou součástí našeho života. FOTO JAN HROMÁDKO

A nejde jen o uvažování o obecných pojmech, jako je svoboda, umění či komerce, ale jde též – a v tomto případě především – o ekologii prostředí, v němž žijeme.

Spielraum Kollektiv: Busking un/limited. Režie: Linda Straub, koncept a dramaturgie: Mathias Straub, Linda Straub, scénografie: Mathias Straub, Linda Straub, Michal Horáček, light design: Michal Horáček, kamera: Klára Belicová, účinkují: Tereza Bártová, Jakub Čermák, Petr Krumphanzl, Petr Špatina, Jiří Wehle. Divadlo Archa Praha. Premiéra 4. března 2016.

  • Autor: Jana Soprová
  • Publikováno: 14. března, 2016

Komentáře k článku: Co je to tady za řev?!

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 13/2016

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


21. 6.-1. 9. 2016

Číslo 13/2016 (21. 6.-1. 9. 2016)

Obsah čísla 13/2016

Sloupek

Poslední sloupek

Setkal jsem se nedávno v kavárně s...

Sukces měsíce

Ch. W. Gluck: Orfeus a...

Koprodukce Hudební fakulty a Divadelní...

Dotazník

Vladimír Marek

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Zrušit, nebo novelizovat?

Podle legislativního plánu vlády má...

Názor

Glosa

Ediční čin, nebo...

Bezmála sedmisetstránková kniha...

Anketa

Po sezoně a před...

Konec divadelní sezony si zaslouží...

Kritika

Depresivní děti dospěle

Ve stísněném předsálí Venuše ve...

Žádná luza, perfektní...

Poslechnout si zase jednou operu...

Doba ledová v Čechii

Poslední premiérou sezony v...

Mezi minulostí a...

Jako poslední činoherní premiéru...

Vyhaslý rocker Oblomov

Po Haně Burešové a Štěpánu...

Při mém zeleném ptáku, to...

Do poměrně zkostnatělého prostředí...

Evžen Oněgin za železnou...

Puškinův Evžen Oněgin jako příběh...

Pochybnost anglicky zvaná...

Když v roce 2012 uvedlo Dejvické...

Mlč a tanči!

Po osmdesáti letech se na scénu...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 13/2016...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Rozhovor

Tomáš Dianiška: Láká mě...

Stručný obsah příspěvku zde není...

SKUTR: Bystrouška je...

Rozhovor s režijním tandemem

Kontext

Hrdinové a padouši po...

Úvahy filmové

Důlní divadlo

Letošní osmý ročník festivalu Dream...

Divadelní svět Brno o...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Burza

Fagi a divadlo

Podoby – Co se stalo U...

Žena Marie se vracela z venčení psa v...

Došlo do redakce

Jan V. Kratochvíl: Básník okamžiku...

Muzeum české loutky a...

Národní muzeum informuje

Prázdninové spočinutí

Herecká asociace informuje

Divadlo na cucky Olomouc

Místa pro „nová“ divadla

Levínský píše Uhdemu

Když už se nedostanu do Berlína a po...

NA LETNÍ LETNÉ

V polovině srpna začíná festival...

Zahraničí

Divadelní Oscaři – Tony...

V neděli 12. června byly v newyorském...

Divadlo nesené vánkem

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Zemřeli

Adolf Born (12. 6. 1930 České Velenice...

Paměti, záznamy, deníky

Divadla v lesích a na...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Příloha

Česko-polsko-slovenské...

První ročník mezinárodního...

Jan Klata: Nebojte se

Už třetí sezonu je režisér Jan...

Krystian Lupa: Politika je...

Práce polského režiséra, scénografa...

Setkání divadel střední...

V Divadle pod Palmovkou na přelomu...

Dnes o všem pochybuji –...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 13/2016



Obsah,