Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Brněnská potěmkiáda

Loňský podzim v Brně probíhaly bouřlivé protesty proti škrtům v kulturních a sociálních organizacích zřizovaných městem. Pokyny připravit finanční plány na roky 2012 a 2013 s provozním příspěvkem sníženým o pětinu přišly ředitelům příspěvkovek nečekaně až na začátku září 2011. Kulturní instituce musely hledat úspory až po uzavření uměleckých plánů a jen několik měsíců před novým rozpočtovým obdobím. Veřejná prohlášení (mj. Divadla Husa na provázku, HaDivadla, studentů JAMU) vyvolala silný odpor proti rozpočtovým změnám. Situaci vyhrotil ředitel Národního divadla Brno Daniel Dvořák svými návrhy uspořit dočasným rozpuštěním souboru opery během případné sedmiměsíční rekonstrukce Janáčkova divadla a rozsáhlým propouštěním dalších zaměstanců. Velký mediální ohlas vyvolala demonstrace odborů ND proti rušení provozu opery, které se zúčastnilo přes tisíc lidí. Požadavky odborů: odvolání Dvořáka, zachování opery, odmítnutí pětinových plošných škrtů a zahájení diskuse o vhodnější formě úspor podpořila i brněnská politická opozice (KDU-ČSL, SZ a TOP 09). Odboráři dokonce podali trestní oznámení na neznámého pachatele kvůli pochybnostem v Dvořákově hospodaření, které rovněž prověřuje i kriminální policie a oddělení vnitřního auditu a kontroly MMB. Část brněnské kulturní veřejnosti také v souvislosti s náhlými škrty opakovaně kritizovala nejasná kritéria financování kultury zřizované a nezřizované městem i nedostatečný koncepční dokument. Dvořák nicméně nadále zůstává v pozici ředitele, je schválen rozpočet na rok 2012 s upraveným a relativně mírnějším snížením provozních příspěvků a na 25. ledna 2012 bude veřejně diskutován a následně politickým vedením města projednáván strategický dokument Program rozvoje kultury města Brna.

Veselé momentky z tiskovky Divadelní svět Brno a z natáčení spotu (Roman Onderka, Zbyněk Srba a Petr Oslzlý; Stanislav Moša, Petr Oslzlý, Zbyněk Srba, Daniel Dvořák a Vlastimil Peška) FOTO MICHAL RŮŽIČKA

Jak šetřit a (ne)uspořit

Původní dvouleté pětinové snížení příspěvku zůstalo hvězdárně a planetáriu, Divadlu Radost, Knihovně Jiřího Mahena, Turistickému informačnímu centru města Brna či Domu umění města Brna, který proto opustí Dům pánů z Kunštátu. Filharmonie Brno má příspěvek snížený o 10 % na čtyři roky. O 5 % je po dobu osmi let snížen příspěvek protestujícímu Centru experimentálního divadla ND Brno, ale i k celé kauze zdrženlivému Městskému divadlu Brno, které navíc bude investovat do do stavby dílen a skladů. Nutno dodat, že u příspěvkových organizací kupříkladu v sociální oblasti se škrty pohybují kolem 15 %. Touto redukcí však nezmizely problémy v hospodaření v brněnské kultuře. Je zjevné, že se zde finanční prostředky prostřednictvím dotací v rozdělují podle nejasných kritérií.

Nechybí pouze celková koncepce, ale především jasné formulované principy kulturní politiky a politická vůle prosazovat legislativní změny. Město škrty ve svých příspěvkových organizacích zdůvodnilo nutností financovat projekt Rekonstrukce, dostavba kanalizace v Brně, na který získalo prostředky z EU. Projekt byl ale připravován dlouhodobě, konkrétní kroky město podniká minimálně od r. 2008. Rozhodnutí o přidělení prostředků z EU přichází sice v srpnu 2011, ale veřejné zakázky k projektu vyhlašuje od prosince 2010. Management města nezajistil rezervy na pokrytí dlouho připravovaného projektu ani své organizace před možností úspor nevaroval. Město nijak nezdůvodnilo, na jakém základě provozní příspěvky krátí, resp. nekrátí u vybraných institucí. Argument primátora Romana Onderky, že snížení provozního příspěvku z původních 20 % na 5 % město upravilo v případech, kde hrozilo masové propouštění nebo jiné narušení chodu organizací, je vágní. K narušení chodu organizací dochází především na základě nečekaných a finanční rozvahou nepodložených pokynů k úpravě rozpočtu. Příspěvkové organizace s menším podílem z celku příspěvků (jako Dům umění města Brna) nesou největší tíhu škrtů a organizace s nejvyšší soběstačností (jako Městské divadlo Brno) má škrty nejmenší. Hlavní zátěž celkových úspor města nesou příspěvkové organizace (mj. domovy důchodců či jesle), obchodních společností s většinovým podílem města se dotýkají jen minimálně, například společnost STAREZ pronajala letos halu Rondo hokejovému klubu Kometa Brno (tím snížila své náklady na údržbu a provoz sportovišť), přesto jí nebyla snížena provozní dotace. Úspory se také vyhnou megalomanskému, předraženému a dramaturgicky zkostnatělému festivalu Divadelní svět Brno.

Ve stejný den, kdy Rada města Brna rozhodla definitivně o poměru škrtů, schválila nadlimitní veřejnou zakázku „Propagace statutárního města Brna při pořádání festivalů STAROBRNO – IGNIS BRUNENSIS a Brno – město uprostřed Evropy … festival zábavy pod hrady Špilberk a Veveří v letech 2012–2015 za 12 milionů, kterou jako jediný zájemce získala firma festivaly spolupořádající, SNIP & Co. Mezi dalšími spolupořadateli je dále Jihomoravský kraj a město Brno, které zakázku zadalo. Těžko lze proto přistoupit na tvrzení vedení města o potřebě spořit.

Spolu se změnami ve financování institucí dochází v Brně k posilování politické kontroly nad kulturním provozem, konkrétně k centralizaci moci pod primátora Onderku, respektive jeho Kancelář primátora. Turistické informační centrum města Brna (TIC), od léta 2011 Brněnské kulturní centrum, působí od nového roku pod Kanceláří primátora a jak název napovídá, namísto kulturních služeb bude preferovat služby z oblasti cestovního ruchu. V důsledku mezi profilové projekty TIC patří brněnské historické podzemí, a nikoli např. osobnost skladatele Leoše Janáčka.

Od prosince 2011 RMB zavedla nový princip rozdělování čestných vstupenek na akce pořádané městskými příspěvkovými organizacemi. Lístky pro vybrané hosty, zástupce médií a odborné veřejnosti budou poskytovány lidem zahrnutým v seznamu sestaveném ředitelem příslušné organizace. Seznam ovšem podléhá schválení primátora Onderky a náměstkyně Bohuňovské.

V srpnu RMB zrušila dozorčí radu Národního divadla Brno (jmenovanou teprve v dubnu téhož roku) a znovu ji obnovila pouze ve složení dvou úřednic magistrátu a jednoho zastupitele.

Rozpuštěním většiny poradních sborů – mj. poradní sbor po kulturu, pro rodinu a sociálně vyloučené – na konci srpna 2011 zbavilo politické vedení města Brna, odborníky a ředitele příspěvkových organizací možnosti společného projednávání řešení úspor, sobě pak znemožnilo veřejnosti tlumočit a zprostředkovávat informace. Ve svém programovém prohlášení RMB sice tvrdí, že se zasadí o lepší komunikaci mezi městem a představiteli kulturní scény, nic z toho se ale neděje. Brněnskou „škrtací krizi“ nelze chápat jako dočasnou lokální kauzu, v jednání politického vedení města, protestujících (i neprotestujících) umělců i reakce odborné veřejnosti a médií lze vytušit příznaky dlouhodobějších problémů.

Kdo je ve sporu?

Proč nebyli schopni zástupci kulturní sféry koordinovat vzájemný postup? Tvrdím, že nejde o spor zástupců kultury a politiků (často předkládaný jako boj Dobra se Zlem), ale o konflikt mocenských zájmů napříč politikou i kulturou zastíraný rétorikou zajišťující polarizaci sporu na morální souboj mezi „čistou“ kulturou a „špinavou“ politikou. Takovouto rétoriku polarizace kultura – politika používá např. Jana Soukupová v článku Brněnští konšelé a hlavy na tyčích (DN 18/2011). Popisuje, jak Tradice prapodivných kroků brněnské radnice pokračuje totiž od středověku dodnes. Do protikladu staví pochybné praktiky brněnských konšelů či pánů z provincie a kritiky z Prahy, nezpochybnitelné, celostátní osobnosti. Tuto zavádějící polaritu kulturní veřejnost versus nekulturní politická reprezentace převádí Josef Kovalčuk (Divadlo, nebo kanalizace, DN 18/2011) na dědictví komunistického režimu a dnešní kulturní veřejnosti jako nositelky morálního hodnot. Soukupová i Kovalčuk tak dnes, 22 let po změně režimu, opakují polarizaci opoziční kultura a disent versus represivní státní aparát, aniž by reflektovali, že jsou sami součástí tohoto „dědictví“, které navíc svými myšlenkovými schématy pomáhají – bezděčně – udržovat. Démonizují komunistický režim a idealizují kulturní veřejnost, problémy současného světa vykládají jako přetrvávání světa minulého, otázka úspor a zásahů vedení města je chápána jako otázka sociální či morální, a nikoliv politická. Svádět problémy na rezidua „bolševismu“ je dnes anachronismem, příznakem neschopnosti aktuálně vyložit současný vztah kultury a politiky a vede k udržování zkostnatělého stavu v brněnské divadelní kultuře zřizované městem (paradoxně to platí zejména o Centru experimentálního divadla).

V důsledku proto Josef Kovalčuk – pars pro toto – považuje nekompromisní požadavek města škrtat za nečekanou „studenou sprchu“, a nikoli za důsledek dlouhodobých problémů. To vede k naivnímu nebo naopak klientelistickému přístupu k vládnoucí moci, k systému vzájemného jištění. Kulturní život v Brně dosud neprovázely tahanice ohledně financování či výběrových řízení jako v Praze jenom proto, že zde existuje dlouhodobě zakonzervovaný stav a relativní zajištění rozložení moci v kultuře. Kulturní pracovníci v oblasti divadla zřizovaného městem se sami podílejí na vytváření pseudoreality. Ústředním místem jejich pseudoprotestů je zasedací místnost brněnského magistrátu. Protestující se spokojili s dočasným řešením namísto protestu proti celému způsobu opatřování úspor a relativně přezíravě se zachovali ke škrty postiženým organizacím v sociální oblasti, zaklínali se obranou hodnot či kulturního dědictví, ačkoliv ještě před pár lety oceňovali kulturnost zdejšího primátora. V důsledku tak usilovali jen o konzervaci současného stavu. To vyhovuje politickému vedení města, jemuž divadelníci paradoxně poskytují svými protesty legitimitu a prestiž.

Podzimní bouře připomněly, že si některá divadla budují nostalgický pomník vlastní minulosti. Zásadní paradox brněnské kultury, kterým se odlišuje např. od Prahy, si vysvětluji metaforou Potěmkinovy vesnice, kdy značná část rozpočtu je vynakládána na kulturu, ale živému umění mimo zavedené struktury se nijak velké podpory nedostává. Bohatě je financován problematický festival, ale na úkor celoročního provozu divadel. Na propagaci města jsou poskytovány dotace i zakázky, získává je však obchodní společnost pořádající ohňostroje. Protesty jsou vedeny převážně proti výměře škrtů, méně již vůči kulturní politice města, ředitelé divadel nacházejí společnou řeč při pořádání nákladného festivalu, ale ne při hledání úspor. Když nastane problém, jako např. v hospodaření ředitele Dvořáka v NDB, nedošlo na externí forenzní audit, nýbrž započala dlouhodobá „velká“ kontrola, u které se sice posouvá termín, zvyšuje se počet kontrolorů, nicméně ji provádí orgán města, který měl nejasnostem předejít, a nikoli je dodatečně prověřovat.

Aktivity protestujících jsem podporoval, přesto je nyní chápu jako krátkozraké a politicky uchýlené. Pokud divadelníci nejsou schopni zohlednit společenský a politický rozměr svého čím dál více vratkého postavení, a proto se uchylují k obraně a prosazení výhradně svých partikulárních zájmů, ztrácí jejich činnost podstatnou část svého smyslu a legitimity. Kulturní a uměleckou činnost je třeba nejen hájit, ale i obhajovat věcnými argumenty.

Edit: Původně bylo v popisce čtyř v moravských krojích pějících brněnských divadelníků mylně uvedeno místo ředitele Divadla Radost Vlastimila Pešky (zcela vpravo) profesora a bývalého rektora MU a senátora Jiřího Zlatušku.

  • Autor: Martin Bernátek
  • Publikováno: 25. ledna 2012

Komentáře k článku: Brněnská potěmkiáda

  1. Ludvík Faruga

    Naprosto přesná analýza. Obě fotografie jsou pak symbolem nejvyšší formy lidské prostituce.

    28.01.2012 (9.14), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 16/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


3. 10.–16. 10. 2017

Číslo 16/2017 (3. 10.–16. 10. 2017)

Obsah čísla 16/2017

Slovo ...

Divadlo, které si nerozumí

Mám dojem, že účastníci...

Sukces měsíce

Národní divadlo...

SUKCES MEZINÁRODNÍHO FESTIVALU DIVADLO

Dotazník

VerRich

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Seminář o umělecké kritice

Do Centra současného umění DOX...

Anketa

Kronika

Jednou větou

Vlastivědné muzeum v Olomouci...

Kritika

Nedává, nebere

Poslední premiérou loňské sezony...

Každý musí sestoupit do...

Hrát na konci léta v krásném...

Vykřičíme všechnu bídu

Součástí pracovních oslav deseti let...

Mysteriózní film o temné...

Závěrečným představením...

Dosažení vyšších cílů

V roce 1999 uvedl Petr Lébl v rámci...

Jak budovat nový svět

Neznám knížku slovenské autorky...

Vše, anebo nic o synech a...

Nápad přivézt na plzeňský festival...

Místo srdce máme troud

Rumunské maďarskojazyčné divadlo z...

Slepá avantgarda (proti)

Inscenace polského TR Warszawa Holzwege...

Otázky bez odpovědí (pro)

Možná si toho nejsme plně vědomi,...

Zločin a trest v celé...

Nejen zlí jazykové tvrdí, že mnohé...

Šílenství jako stav světa?

Gogolovy Bláznovy zápisky – o...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 16/2017...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Divadelní smrti aneb Festival...

Podle mého si „přední příčky“...

Mysteriózní film o temné...

Závěrečným představením...

Dosažení vyšších cílů

V roce 1999 uvedl Petr Lébl v rámci...

Jak budovat nový svět

Neznám knížku slovenské autorky...

Vše, anebo nic o synech a...

Nápad přivézt na plzeňský festival...

Místo srdce máme troud

Rumunské maďarskojazyčné divadlo z...

Slepá avantgarda (proti)

Inscenace polského TR Warszawa Holzwege...

Otázky bez odpovědí (pro)

Možná si toho nejsme plně vědomi,...

Zločin a trest v celé...

Nejen zlí jazykové tvrdí, že mnohé...

Šílenství jako stav světa?

Gogolovy Bláznovy zápisky – o...

Rozhovor

René Levínský: Píšu,...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Filip Barankiewicz:...

Rozhovor s novým uměleckým šéfem...

Kontext

O divadelním létě (nejen) v...

Zdá se, že vypravit se do divadla...

Burza

Joan Brehms se vrací domů

Národní muzeum informuje

Nominace na Cenu Thálie

Herecká asociace informuje

Podoby – Květáci

Stručný obsah příspěvku zde není...

Divadlo Radost Brno

Do divadla zadním vchodem

Zahraničí

Aurora Lubos: Čekám, až mě...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Radu Afrim: Stačí tři zvuky...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Ohlasy

Ještě k Národnímu divadlu

ohlasy: Ad DN 15/2017, str. 2

Zemřeli

Zemřeli

Arnošt Svoboda (6. 2. 1941 Třebíč...

Jan Tříska bohužel...

Nemohu stále uvěřit, že nepřijde....

Výročí

Výročí 1.−15. října

Černý Ondřej, ředitel, kritik a...

Paměti, záznamy, deníky

JAMU sedmdesátiletá (VI)...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Obrazem

Fagi a divadlo

Jan Tříska

Ve Stříbrné ulici na Starém Městě...

Pan Papírek… ( III )

Příloha

Poděkování

Mezinárodní divadelní festival PALM...

Palm Off Fest 2017 – program

20. října v 19 hodin Zahájení...

Visegrád by chyběl stejně...

V posledních měsících jsou stále...

O střední Evropě

Střední Evropa existuje a my v ní,...

Nová pravice ve střední...

Rodí se nová střední Evropa a jeden...

Lze zachránit střední...

Střední Evropa, o které kdysi psal...

Lze žít a hrát divadlo...

Druhý ročník setkání divadel...

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 16/2017



Obsah,