Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Tam, kde včera znamená zítra

Bolek Polívka (dále pro přehlednost jen Bolek), mim, herec, režisér, showman a dnes především principál, neuvádí autorských inscenací mnoho. A tak premiéra jeho nejnovějšího díla Šašek a syn vzbuzovala již od začátku silnou zvědavost.

Vladimír Polívka a Bolek Polívka jako Syn a Šašek FOTO JIŘÍ SALIK SLÁMA

Bolek se v posledních svých opusech jakoby loučí se svými kouzly, se svou šaškovskou korunou a předává ji svým dětem. Před dvěma lety vytvořil inscenaci s dcerou Annou (DNA), nyní přichází s – víceméně – dalším duetem se synem Vladimírem. Jejich první divadelní setkání má navíc známý předobraz v legendárním duetu Bolka s Chantal Poullain, Vladimírovou maminkou, v inscenaci z roku 1984 Šašek a královna. Odvolává se na ni nejen názvem, ale i výtvarným laděním scény a kostýmů a v závěru celou – nejpůsobivější – scénou.

V úvodu – po z reproduktorů znějícím osobním vyznání Bolka coby klauna přemítajícího o smyslu a poslání svého řemesla – sledujeme na trůnu rozvaleného nudícího se starého šaška, nyní osamělého krále (Bolek), kterak rozdává kolem sebe nesmyslné rozkazy a jako král Ubu nechává popravovat své poddané. Ztvárňují je Bolkovi tradiční herečtí-neherečtí partneři, s nimiž se zřejmě cítí na jevišti dobře.

Ne tak – obávám se – divák. Dění se tříští do víceméně předvídatelných, komediantsky nezáživných výstupů s humorem trochu prostoduchým (à la televizní Manéž), jež zachraňuje svým charismatem pouze Bolkova osobnost. Klátivě po jevišti chodí o dvou holích (odkaz na kosu z Šaška a královny) jak děsivá smrtka a řídí celé dění. Posledním z popravovaných je mladý rytíř v brnění (Vladimír Polívka), kterého se však Šašek-král rozhodne převychovat v šaška – svého nástupce. Zbaví jej brnění, zavře do klády, mučí jej a vede s ním dialogy. Dozvídáme se, že jsme se ocitli někdy v polovině 17. století, že Šašek-král je vlastně kat Mydlář, který vede celoživotní disputaci se svým bývalým spolužákem na lékařské fakultě, osobním lékařem Rudolfa II. Jesseniem, jehož musel s dalšími šestadvaceti českými pány popravit. Tento poněkud bizarní konstrukt slouží Bolkovi k rozvíjení filosoficko-existenciálních úvah nad smyslem života, nad sny a představami mládí a jejich tragičností či groteskností v reálném životě a pochybami ve stáří. Teze však rozvíjí trochu neobratně a pomalu (inscenace má s přestávkou asi dvě a půl hodiny). Vše sděluje především slovy, jevištních akcí je poskrovnu a kdysi exkluzivní Bolkovo klaunství zasvitne jen tu a tam v ojedinělých situacích (využití holí a kostýmu coby ptačích/ďábelských křídel).

Až po přestávce se začíná inscenace kloubit v kompaktnější celek. Vladimír získává víc prostoru, Bolek mu přihrává, inspiruje jej, uvádí na trůn. K hereckému partnerství a jiskření ovšem dochází jen pomálu. Nejsilnější je situace, kdy Vladimír nachází masku Královny (skutečná škraboška, již používala Poullain), zakrývá si s ní obličej a parafrázuje některé výstupy z dávné inscenace. Veřejné se zde spojuje s privátním, osobní příběh s nadčasovým. Jako by skutečně Bolek a – skrze škrabošku přítomná – Poullain předávali své žezlo synovi.

Odtud a tudy je, myslím, třeba inscenaci číst. Odtud a tudy ji však důsledně měl vést i Bolek, který je autorem, dramaturgem i režisérem. Mnoho těchto funkcí a povinností však v něm ubíjí to podstatné – klauna. Nevzniká nápady a překvapeními sršící a gagy a komediantskými schopnostmi nabitý dialog, jakými byla proslulá Bolkova dueta s Dášou Bláhovou (Am a Ea), dětským Radkem Balašem (Pépe), s Jiřím Pechou (Poslední leč) či s Chantal Poullain. Bolek je ovšem zkušený komediant a umí (a jistě bude) tvar inscenace měnit a otesávat, až vznikne klauniáda s těmito předobrazy srovnatelná. Zatím je Šašek a syn inscenace s královskou minulostí, šaškovskou budoucností, ale rozpačitou přítomností.

Divadlo Bolka Polívky, Brno – Bolek Polívka: Šašek a syn. Režie Bolek Polívka, scéna Jaroslav Milfajt, kostýmy Eva Jiříkovská, hudba David Rotter. Premiéra 25. února 2017.

  • Autor: Vladimír Hulec
  • Publikováno: 20. března 2017

Komentáře k článku: Tam, kde včera znamená zítra

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 20/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


28. 11.–11. 12. 2017

Číslo 20/2017 (28. 11.–11. 12. 2017)

Obsah čísla 20/2017

Slovo ...

Senioři jsou top!

Napsat úvodník pro Divadelní noviny...

Sukces měsíce

Husa na provázku – Dobru,...

Husa na provázku – Dokumentární...

Dotazník

Bohdana Pavlíková

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Katalog uměleckých prací

Nový Katalog prací začne platit od 1....

Fejeton

Když hrají PH pro PP

Když hrají perfektní herci pro...

Názor

Operou obchází strašidlo

Strašidlo režisérismu. Píše Rudolf...

Glosa

Pamětní Rusalka v Národním

Večerní představení Dvořákovy...

Anketa

Video: Ceny Divadelních novin...

Podívejte se na celý záznam z...

Ceny DN 2016/2017: Ve znamení...

Divadelní noviny udělily včera ve...

Kronika

Jednou větou

Tým učitelů Jazykového gymnázia...

Kritika

Slepý výstřel

Divadlo LETÍ představilo v české...

Podnikatelka na dně

Před pár lety Petr Zelenka napsal hru...

Nejde o život, ale o...

Národní divadlo představilo na...

Břit bez ostří

Inscenace Tajný deník Adriana Molea ve...

Ministerstvo máklých kroků

Přední pražská skupina současného...

Tváří v tvář teroru

Terorista unese dopravní letadlo se 164...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 20/2017...

5 zážitek / 4 nenechte si ujít / 3 je...

Festivaly

Opera 2017 – hudební...

Letošní 13. ročník festivalu...

Rozhovor

Rostislav Novák ml.: Chci v...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Katharina Schmitt: Přízraky...

Rozhovor s libretistkou a režisérkou...

Kontext

Kulturní populismus Hradu

ÚVAHY VÝTVARNÉ

Sněhulák, čtverec a...

Ve filmovém přepisu románové krimi...

Moderní operní režie jako...

Hlavní sdělení této knihy je...

Burza

OPERA 2017 – ceny Libušky

Cena kritiků za nejlepší inscenaci...

Nominace na Ceny Thálie v...

Herecká asociace informuje

Podoby – Návrat

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zahraničí

Londýnské doteky

Stručný obsah příspěvku zde není...

Vilmos Vajdai: Útlak divadlu...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Zemřeli

Karin Dor (22. 2. 1938 Wiesbaden,...

Výročí

Výročí 1.−15. prosince

Boudová Nela, herečka (1. 12. 1967)...

Paměti, záznamy, deníky

Divadlo v kostce

Myslíte si, že lze za jeden den a...

Knihovnička

Došlo do redakce

Iva Němcová: Osobnosti české...

Obrazem

Fagi a divadlo

Iva Němcová

V Galerii Českých center v Rytířské...

Pan Papírek… (VI)

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 20/2017



Obsah,