Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Tam, kde včera znamená zítra

Bolek Polívka (dále pro přehlednost jen Bolek), mim, herec, režisér, showman a dnes především principál, neuvádí autorských inscenací mnoho. A tak premiéra jeho nejnovějšího díla Šašek a syn vzbuzovala již od začátku silnou zvědavost.

Vladimír Polívka a Bolek Polívka jako Syn a Šašek FOTO JIŘÍ SALIK SLÁMA

Bolek se v posledních svých opusech jakoby loučí se svými kouzly, se svou šaškovskou korunou a předává ji svým dětem. Před dvěma lety vytvořil inscenaci s dcerou Annou (DNA), nyní přichází s – víceméně – dalším duetem se synem Vladimírem. Jejich první divadelní setkání má navíc známý předobraz v legendárním duetu Bolka s Chantal Poullain, Vladimírovou maminkou, v inscenaci z roku 1984 Šašek a královna. Odvolává se na ni nejen názvem, ale i výtvarným laděním scény a kostýmů a v závěru celou – nejpůsobivější – scénou.

V úvodu – po z reproduktorů znějícím osobním vyznání Bolka coby klauna přemítajícího o smyslu a poslání svého řemesla – sledujeme na trůnu rozvaleného nudícího se starého šaška, nyní osamělého krále (Bolek), kterak rozdává kolem sebe nesmyslné rozkazy a jako král Ubu nechává popravovat své poddané. Ztvárňují je Bolkovi tradiční herečtí-neherečtí partneři, s nimiž se zřejmě cítí na jevišti dobře.

Ne tak – obávám se – divák. Dění se tříští do víceméně předvídatelných, komediantsky nezáživných výstupů s humorem trochu prostoduchým (à la televizní Manéž), jež zachraňuje svým charismatem pouze Bolkova osobnost. Klátivě po jevišti chodí o dvou holích (odkaz na kosu z Šaška a královny) jak děsivá smrtka a řídí celé dění. Posledním z popravovaných je mladý rytíř v brnění (Vladimír Polívka), kterého se však Šašek-král rozhodne převychovat v šaška – svého nástupce. Zbaví jej brnění, zavře do klády, mučí jej a vede s ním dialogy. Dozvídáme se, že jsme se ocitli někdy v polovině 17. století, že Šašek-král je vlastně kat Mydlář, který vede celoživotní disputaci se svým bývalým spolužákem na lékařské fakultě, osobním lékařem Rudolfa II. Jesseniem, jehož musel s dalšími šestadvaceti českými pány popravit. Tento poněkud bizarní konstrukt slouží Bolkovi k rozvíjení filosoficko-existenciálních úvah nad smyslem života, nad sny a představami mládí a jejich tragičností či groteskností v reálném životě a pochybami ve stáří. Teze však rozvíjí trochu neobratně a pomalu (inscenace má s přestávkou asi dvě a půl hodiny). Vše sděluje především slovy, jevištních akcí je poskrovnu a kdysi exkluzivní Bolkovo klaunství zasvitne jen tu a tam v ojedinělých situacích (využití holí a kostýmu coby ptačích/ďábelských křídel).

Až po přestávce se začíná inscenace kloubit v kompaktnější celek. Vladimír získává víc prostoru, Bolek mu přihrává, inspiruje jej, uvádí na trůn. K hereckému partnerství a jiskření ovšem dochází jen pomálu. Nejsilnější je situace, kdy Vladimír nachází masku Královny (skutečná škraboška, již používala Poullain), zakrývá si s ní obličej a parafrázuje některé výstupy z dávné inscenace. Veřejné se zde spojuje s privátním, osobní příběh s nadčasovým. Jako by skutečně Bolek a – skrze škrabošku přítomná – Poullain předávali své žezlo synovi.

Odtud a tudy je, myslím, třeba inscenaci číst. Odtud a tudy ji však důsledně měl vést i Bolek, který je autorem, dramaturgem i režisérem. Mnoho těchto funkcí a povinností však v něm ubíjí to podstatné – klauna. Nevzniká nápady a překvapeními sršící a gagy a komediantskými schopnostmi nabitý dialog, jakými byla proslulá Bolkova dueta s Dášou Bláhovou (Am a Ea), dětským Radkem Balašem (Pépe), s Jiřím Pechou (Poslední leč) či s Chantal Poullain. Bolek je ovšem zkušený komediant a umí (a jistě bude) tvar inscenace měnit a otesávat, až vznikne klauniáda s těmito předobrazy srovnatelná. Zatím je Šašek a syn inscenace s královskou minulostí, šaškovskou budoucností, ale rozpačitou přítomností.

Divadlo Bolka Polívky, Brno – Bolek Polívka: Šašek a syn. Režie Bolek Polívka, scéna Jaroslav Milfajt, kostýmy Eva Jiříkovská, hudba David Rotter. Premiéra 25. února 2017.

  • Autor: Vladimír Hulec
  • Publikováno: 20. března 2017

Komentáře k článku: Tam, kde včera znamená zítra

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 17/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


17. 10.–30. 10. 2017

Číslo 17/2017 (17. 10.–30. 10. 2017)

Obsah čísla 17/2017

Slovo ...

Světec a čurák

Bloudíme labyrintem hrozeb a...

Komentář

Z Dialogu monolog

V polské Vratislavi začal 14. října...

Osobnost měsíce

Eva Salzmannová

Herečka Eva Salzmannová oslavila v...

Dotazník

David Doubek alias Ventolin

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Opera a (česká) televize

Hlavní cenu letošního Mezinárodního...

Fejeton

Co je dnes alternativa – ...

Alternativa byla hudební festival, na...

Kronika

Jednou větou

Pěvec Štefan Margita převzal 19....

Kritika

Šneka, či lanýže?

Po projektu Tři gentlemani, který...

Mládeži tentokrát...

Již počtvrté v olomouckém Divadle...

Česká manželka...

Když jsem před deseti lety sledovala...

O černé labuti z karavanu

Hra U Kočičí bažiny Mariny Carrové,...

A tak to jde stále dál

Nové opery určené pro běžný...

Octomilky, kvasinky a lidé

Je to pořád to samý, octomilka,...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 17/2017...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Příští vlna s dost...

Tématem letošního ročníku festivalu...

Nejen v podzemí vlny bijí do...

Pražská část 24. ročníku festivalu...

Rozhovor

Ondřej Koplík: Mě to...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Věra Ptáčková: Teď už...

Rozhovor s kunsthistoričkou

Kontext

Odvaha v dějinných...

Úvahy filmové

Bývá dáno, co je psáno?...

Poprvé před čtyřmi lety hrála...

Burza

Bojuj za mě ze všech sil,...

Herecká asociace informuje

Podoby – Řeči pohřební,...

Stručný obsah příspěvku zde není...

UFFO Společenské centrum...

Do divadla zadním vchodem

Zahraničí

O všem a o ničem aneb Kam...

Mezinárodní festival Divadelná Nitra...

Jak překročit hranice –...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Moje milá Květo

Promiň mi to oslovení, říkali jsme...

Zemřeli

Zuzana Růžičková (14. 1. 1927 Plzeň...

Výročí

Výročí 15.−30. října

Nováková Jitka, herečka (16. 10....

Paměti, záznamy, deníky

JAMU sedmdesátiletá (VII)...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Knihovnička

Vraždu bych spáchal velmi...

Pohled na opulentní, téměř...

Obrazem

Fagi a divadlo

Tanečnice

Muzeum loutkářských kultur v Chrudimi...

Pan Papírek (IV)

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 17/2017



Obsah,