Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Honibrku, ty jsi Káj?

Představení AnderSen začne jako výjev z velkého pimprlového divadla: přes scénu trhavě procházejí účinkující v barvitých kostýmech, klaní se, ozývá se hudba, která odkazuje k charakteristickému zvuku orchestrionu. Pak zazní citát: Pojďme si hrát na lidi, to je vždycky nějaká zábava… a Magdaléna Sidonová začne do mikrofonu chaoticky povídat cosi o třináctých komnatách. Když padne zmínka o Francouzích, vykouknou zpoza zadního výkrytu, pomalovaného optimisticky rozkvetlými tulipány, hlavy figur, u kterých si nemůžeme být tak docela jisti, jsou-li spíš legrační, nebo děsivé.

V inscenaci AnderSen se důsledně míchá groteskní nadsázka s pokleslým vtipkováním i barvotisková naivita s drsností FOTO KIVA

Je to charakteristické: inscenace důsledně míchá groteskní nadsázku s pokleslým vtipkováním, barvotiskovou naivitu s drsností, ale především motivy z Andersenových pohádek s osobními zážitky všech osmi aktérů. Hodně zjednodušeně řečeno, inscenátoři nechávají herce vzpomínat a pak k jejich vyprávění doplňují paralely pohádek i z deníků, ve kterých se Andersen vypisoval z nejrůznějších úzkostí a nejistot. Žádnou idylu však nenabízejí ani pohádky, tím spíš, že si tvůrci vybírali především drsné motivy, které bez příslušného kontextu často vyznívají dosti absurdně.

Začíná se ovšem zlehka, rodinnými fotografiemi (nejroztomilejším a své dospělé verzi nejpodobnějším dítětem byl Petr Čtvrtníček), objeví se záběry Dity Kaplanové jako dětské filmové hvězdy, nechybí ani neumělá maska, vyrobená podle dávné dětské kresby. Některé výjevy jsou téměř přímočaře zábavné, třeba když Čtvrtníček s korunou na hlavě rozevírá „po exhibicionisticku“ plášť na přítomné dámy a pak přihazuje narážky na Královy nové šaty; Miloslav König kontruje historkou, jak se marně pokoušel usušit pomočenou postel fénem. Sympatickou absurditou, naštěstí nijak dále neobjasňovanou, byl i nečekaný příchod Boženy Němcové, která na přítomné pány vrhala vilné pohledy a doprovázela je ještě vilnějším nadzvedáváním sukně. Ano, i my, Češi, máme své pohádkáře, na které můžeme být právem pyšní, říkali jsme si spolu se všemi vlastenci v publiku.

Postupně přibývají temnější tóny, promíchané s rozehrávanými nebo jen převyprávěnými citacemi pohádek. Samozřejmě nemůže chybět proslulý motiv z úvodu Sněhové královny: střípky ďábelského zrcadla způsobují, že lidé kolem sebe vidí jen ošklivost a zlo. V naivních deníkových zápiscích Magdalény Sidonové se pak mezi úvahami, zda ještě stále – nebo už zase – miluje Jirku Donáta, okrajově ozve, že právě vybuchl Černobyl, kombinace vojenského hodnocení, při kterém si Ivan Lupták coby cínový vojáček stále dokola prostřeluje spánek, má pro změnu ráz zpomalené rakvičkárny. Když ale dojde na vzpomínky Anežky Kubátové na úzkost v dětské léčebně a popálenou holčičku, která při zabijačce spadla do hrnce s vařící vodou a zůstala jí „jen jedna hezká tvářička“, moc prostoru pro veselí nezbývá.

Veškeré dění je trochu klaustrofobně uzavřeno do prostoru, ve kterém se rokoková zdobnost skřípavě sráží s doplňky typu umělohmotných zahradních židlí. Stejně logicky a zároveň nepatřičně ale vyhlížejí třeba i dětské boby, na kterých si vyzývavě oděná Sněhová královna odtáhne pryč Káje – poté, co se znuděně a arogantně optala všech přítomných pánů, který z nich to tedy vlastně má být (odtud i citát z titulku). Káj, nebo spíš Jiří Černý, jenž tuto postavu hraje, přitom vypráví asi nejtraumatičtější příběh ze všech, které v průběhu večera zazní: rodiče se o Vánocích nepohodnou, opijí se a servou, vyděšené dítě skončí zavřené v pokoji. Je to jedna z nemnoha pasáží, kdy to vypadá, že inscenace skutečně zabírá pod povrch. Navzdory řadě předvedených krutostí si totiž AnderSen drží ironický nadhled a nesnaží se jít tak docela na krev. A když už, tak prostřednictvím efektního obrazu: během vyprávění o marnivé dívce, kterou její červené střevíčky nutily tančit tak vytrvale, až požádala kata, aby jí usekl obě nohy, vstupuje Jana Plodková bosýma nohama do umyvadla s krvavě červenou barvou. Vypadá to výborně; elegantně smrťácké hrátky, které tatáž parta předvedla v Požitkářích, nejsou ani zdaleka zapomenuty.

Inscenace má však ještě jednu linku, vzpomínky Andersena, plné úzkostí a nejistoty. Nepůsobí sice vždy tak docela ústrojně (zajíců se tu zkrátka občas honí až příliš), připravují však půdu pro závěrečný obraz, výmluvný a současně typicky mikuláškovský: prostor se otevře, objeví se sytými barvami nasvícená konstrukce ve tvaru domu, jemuž uprostřed dominuje lehce našikmený kříž. Na strmých schodech pod ním se ve finále shromáždí všichni účinkující, vyslechnou si vyprávění o Andersenově umírání a společně zazpívají píseň o hvězdě (v logice groteskně pojaté inscenace přitom je, že technici začínají scénu okamžitě rozebírat).

Vědomí smrti, nadosobního řádu a věčnosti je pro tvorbu dánského pohádkáře neodmyslitelné; dobře, že se prosadilo i v AnderSenovi. Zábradlí ve svém novém titulu volně navazuje na Hamlety, v nichž všichni společně napůl žertovně a napůl vážně vymítali traumata své herecké profese. Nyní tedy hrají znovu o sobě a opět to není marné – nikdy však není na škodu připomenout si i trochu vzdálenější obzory.

Divadlo Na zábradlí, Praha – Hans Christian Andersen a kolektiv: AnderSen aneb Fantazie mě přivede do blázince. Režie Jan Mikulášek, dramaturgie Petr Štědroň a Dora Viceníková, scéna a kostýmy Marek Cpin, hudba Miloslav König, light design Jan Jungvirt. Premiéry 2. a 3. června 2017.

  • Autor: Vladimír Mikulka
  • Publikováno: 16. června 2017

Komentáře k článku: Honibrku, ty jsi Káj?

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 20/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


28. 11.–11. 12. 2017

Číslo 20/2017 (28. 11.–11. 12. 2017)

Obsah čísla 20/2017

Slovo ...

Senioři jsou top!

Napsat úvodník pro Divadelní noviny...

Sukces měsíce

Husa na provázku – Dobru,...

Husa na provázku – Dokumentární...

Dotazník

Bohdana Pavlíková

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Katalog uměleckých prací

Nový Katalog prací začne platit od 1....

Fejeton

Když hrají PH pro PP

Když hrají perfektní herci pro...

Názor

Operou obchází strašidlo

Strašidlo režisérismu. Píše Rudolf...

Glosa

Pamětní Rusalka v Národním

Večerní představení Dvořákovy...

Anketa

Video: Ceny Divadelních novin...

Podívejte se na celý záznam z...

Ceny DN 2016/2017: Ve znamení...

Divadelní noviny udělily včera ve...

Kronika

Jednou větou

Tým učitelů Jazykového gymnázia...

Kritika

Slepý výstřel

Divadlo LETÍ představilo v české...

Podnikatelka na dně

Před pár lety Petr Zelenka napsal hru...

Nejde o život, ale o...

Národní divadlo představilo na...

Břit bez ostří

Inscenace Tajný deník Adriana Molea ve...

Ministerstvo máklých kroků

Přední pražská skupina současného...

Tváří v tvář teroru

Terorista unese dopravní letadlo se 164...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 20/2017...

5 zážitek / 4 nenechte si ujít / 3 je...

Festivaly

Opera 2017 – hudební...

Letošní 13. ročník festivalu...

Rozhovor

Rostislav Novák ml.: Chci v...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Katharina Schmitt: Přízraky...

Rozhovor s libretistkou a režisérkou...

Kontext

Kulturní populismus Hradu

ÚVAHY VÝTVARNÉ

Sněhulák, čtverec a...

Ve filmovém přepisu románové krimi...

Moderní operní režie jako...

Hlavní sdělení této knihy je...

Burza

OPERA 2017 – ceny Libušky

Cena kritiků za nejlepší inscenaci...

Nominace na Ceny Thálie v...

Herecká asociace informuje

Podoby – Návrat

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zahraničí

Londýnské doteky

Stručný obsah příspěvku zde není...

Vilmos Vajdai: Útlak divadlu...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Zemřeli

Karin Dor (22. 2. 1938 Wiesbaden,...

Výročí

Výročí 1.−15. prosince

Boudová Nela, herečka (1. 12. 1967)...

Paměti, záznamy, deníky

Divadlo v kostce

Myslíte si, že lze za jeden den a...

Knihovnička

Došlo do redakce

Iva Němcová: Osobnosti české...

Obrazem

Fagi a divadlo

Iva Němcová

V Galerii Českých center v Rytířské...

Pan Papírek… (VI)

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 20/2017



Obsah,