Divadelní noviny Aktuální vydání 17/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

17/2019

ročník 28
15. 10.–28. 10. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Zvěsti z Krytu (No. 20/2)

    I dovoluji si, abych byl humornější, jak má bloger být, upozornit, že kromě obecně známých menšin, z nichž některé spíše jen exhibují, než aby byly utiskovány, existuje i menšina lidí s nedeformovaným vkusem, která opovrhuje jim vnucovaným kultem násilí, blbosti, degenerované pseudozábavnosti, upadlého vkusu a pornografie. A ta že snad má také právo na život.

    Radim Vašinka recituje Egona Bondyho na Divadelní pouti, 1990. FOTO archiv Radima Vašinky

    Radim Vašinka recituje Egona Bondyho na Divadelní pouti, 1990. FOTO archiv Radima Vašinky

    Co já se jen naslýchal – a za bolševika to po nějakou dobu dokonce snad i fungovalo – že na jednom z programů by měly být, a snad i byly, pořady tzv. umělecky náročnější. Pak byly filmové kluby. Pak noční filmové kluby. A teď snad už jen občas půlnoční. Snad v důsledku občasného záchvatu špinavého svědomí. Aby se vlk nažral a hlavně kozy zůstaly celé.

    Jsem zvědav, jak se s tím vším vyrovná onen proklamovaný nový občanský zákoník se svým právem „brát se o štěstí svoje, své rodiny a blízkých“. (Mimochodem: nějací, údajně studenti (!) se pozastavovali nad významem slovesa „bráti se o něco“! Místo, aby se poučili a poděkovali za obohacení svého chudičkého esemeskového jazyka, žádali jeho zrušení! To už nezůstává rozum stát, to aby člověk rovnou zaplakal. A zase: s rozkazem přejít v projevech televizních moderátorů, dříve hlasatelů, k obecné češtině se dostáváme k oné nátlakové politice sdělovacích prostředků, populisticky vedoucí ke – česky řečeno -zglajchšaltování snad přímo „etických norem“ znění rodného jazyka. Ve jménu většiny, která je líná milovat mateřštinu. A mít k ní úctu.)

    Interiér Divadla Orfeus Radima Vašinky (dnes A-studio Rubín) v 2. polovině 60. let. Na schodech stojící herec Jiří Kellner, vlevo vzadu Pavel Linhart, pozdější divadelní dobrodruh, vpravo vzadu R. V., uprostřed herec Tomšů, vpravo herečka Stanislava Vránová. FOTO archiv Radima Vašinky

    Interiér Divadla Orfeus Radima Vašinky na Malé Straně v Praze (dnes A-studio Rubín) v 2. polovině 60. let. Na schodech stojící herec Jiří Kellner, vlevo vzadu Pavel Linhart, pozdější divadelní dobrodruh, vpravo vzadu R. V., uprostřed herec Tomšů, vpravo herečka Stanislava Vránová. FOTO archiv Radima Vašinky

    U těch menšin bych se ještě rád zastavil. Ono je jich opravdu víc než jen homosexuálové a Romové.

    Stala se nám se ženou, když jsme se těšili, že si v létě odpočineme nejen od práce, ale i od Prahy, že se v sousedství naší chaty, kterou máme na okraji lesa v celkem poklidné rekreační osadě u Kamýka nad Vltavou rozhodl nový majitel sousední parcely zbourat chatu, co na ní stála, a místo ní postavit megalomanskou naddimenzovanou kýčovitou stavbu „kanadského srubu“, jakousi ohavnou stodolu, zcela jistě narušující přírodní ráz krajiny. Nám přitom oznámil, když to tam začal planýrovat pomocí těžké stavební techniky, že tam chce postavit takovou malou chatu. Naše stanovisko ho pochopitelně nezajímalo. Nastalo peklo. Z toho vzešla naše stížnost, dresovaná KHS v Příbrami. Došla odpověď:

    Krajská hygienická stanice Středočeského kraje se sídlem v Praze, územní pracoviště v Příbrami, přijala dne 23. 07. 2013 váš podnět týkající se obtěžování nadměrnou hlučností a prašností při stavebních úpravách — novostavba objektu v chatové oblasti Blatnice, Velká u Kamýka n. Vltavou, 262 63 Kamýk n. Vltavou.

    V ní mne nejvíce zaujal odstaveček, kvůli kterému celou tuto kauzu uvádím:

    Vzhledem k tomu, že problematika obtěžování hlukem ze stavební činnosti se ve smyslu požadavků nařízení vlády Č. 272/2011 Sb. o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací nevztahuje na rekreační objekty, tj. objekty nesloužící k trvalému pobytu osob, a dále problematika zvýšené prašnosti nespadá do působnosti orgánu ochrany veřejného zdraví, byla vaše stížnost dnešního dne postoupena místně příslušnému stavebnímu úřadu OU Kamýk n. Vltavou k dalšímu řešení.

    Královská šekspírtovská na jedné z Divadelních poutí – vzadu Jiří Gogela, Eva Kulichová, Radim Vašinka, Irena Hýsková, Jana Vodseďálková, vpředu Jiří Krytinář. FOTO archiv Radima Vašinky

    Královská šekspírtovská na jedné z Divadelních poutí – vzadu Jiří Gogela, Eva Kulichová, Radim Vašinka, Irena Hýsková, Jana Vodseďálková, vpředu Jiří Krytinář. FOTO archiv Radima Vašinky

    Tedy: žádný stavební úřad se neozval, i když ve své stížnosti jsem navíc ještě uvedl, že podle mého názoru se jedná o zásadní porušení krajinného charakteru této oblasti, což patří k jeho hlavním povinnostem, ale zásadně mne nadzvedlo konstatování existence nařízení vlády, které činí část občanů tohoto státu bezprávnými, protože ze znění tohoto zákona logicky vyplývá diskriminace občana odvozená z faktu, že když není trvale přihlášen k pobytu, je méněcenným a nemá právo na ochranu před počínáním, které by v případě, že by trvale hlášen byl, znamenalo porušení zákona. Není to trochu pakárna? Chápu, že je dovoleno dělat nadnormativní hluk v době, kdy „rekreant“ není přítomen, ale v případě, že tam je, resp. dokonce když tam tráví dovolenou, by se snad na něj mohl brát ohled jako na normálního občana (za kterého jej nařízení vlády nepovažuje!). Ať se tam staví mimo sezonu!

    Roztomilí neúnavní pracovníci pracovali samozřejmě od rána až do večera, po celé léto, většinou do 18-ti hodin, i o víkendech, nikterak se neomezujíce v nadbytečné hlučnosti včetně rozhlasové pop-muziky. Délka jejich činnosti byla přímo úměrná minimálnímu počtu dělníků – byli čtyři nebo jich bylo snad pět.

    Radim Vašinka jako Baal a Jan Zelenka ve stejnojmenné Brechtově hře, uváděné v r. 1971 v čs.premiéře. FOTO archiv Radima Vašinky

    Radim Vašinka jako Baal a Jan Zelenka ve stejnojmenné Brechtově hře, uváděné Divadlem Orfeus v r. 1970 v čs. premiéře. FOTO archiv Radima Vašinky

    Prostý selský rozum mi ovšem napovídá, že ono problematické znění nařízení vlády (vzešlé ovšem z vůle lidu, a tedy i mé) by snad mohlo být usměrněno vyhláškou obecního úřadu, respektující např. rekreační charakter chatového seskupení oblasti Blanice. O nepochopitelném stanovisku stavebního odboru (nerespektování krajinného charakteru oblasti) jsem se už zmínil.

    A teď jsem věru zvědav, jak tomu bude v novém roce s mým právem „brát se o štěstí svoje, své rodiny a blízkých“. Když dosud k mému štěstí patřil i pohled na oblohu, nezhyzděnou tou příšerností, realizovanou ze zvůle bohatce, kterého nezajímá nejen nějaké mínění nějakého souseda, co tam má postavenou jakousi chatičku, ale ani nějaké estetické cítění (ani netuší, že by mohlo něco takového existovat). Boudu 8 metrů vysokou, zabírající i značnou část našeho výhledu na oblohu, napere prostě do krajiny a šmytec. Jak to všechno souvisí? Myslím, že docela úzce. Těsně.

    Vasinka-wiki-logo

    Jako tečku dovolím si proto ocitovat několik řádků z Wikipedie, ať je o čem přemýšlet:

    Slovem kultura (cultura, příčestí trpné latinského colere, pěstovat, tedy „co je pěstováno“) se původně označovalo pěstování užitkových plodin. Jako metaforu je použil Marcus Tullius Cicero pro překlad Platónova pojmu „péče o duši“ a od 16. století se používá pro označení vybraných lidských činností, zejména uměleckých (tzv. „vysoká kultura“). Do ní patří literatura, umění, hudba, případně i věda a filosofie. Proti této vybrané, elitní vysoké kultuře, vyžadující vzdělání a péči, stála potom „nízká“ či lidová kultura, pozdější popkultura. Podle toho se pak lidé i celé národy mohly dělit na více či méně kultivované, případně barbarské. Výzkumem kultury se zabývá kulturologie.

    Kultura v širším významu

    J. W. Goethe na svém putování Itálií v létě 1786. Repro archiv

    J. W. Goethe na svém putování Itálií v létě 1786. Repro archiv

    Proti tomuto úzkému významu pojmu kultury se ohradil už Johann Wolfgang von Goethe. V jeho pojmu kultury prý nesmí chybět ani oblečení a jídelní zvyky, dějiny ani filosofie, umění ani věda, dětské hry ani přísloví, hospodářství ani literatura, politika ani soukromí, ba ani poukaz na škody vznikající odlesněním hor. Právě v tomto širokém významu dnes pojem kultury užívá antropologie i sociologie.

    Kultura tedy zahrnuje všechno to, s čím se člověk nerodí, ale

    • co se musí naučit, aby se stal platným členem své společnosti;

    • co sám většinou nevytváří, nýbrž přejímá od starších;

    • co je spíše kolektivním a často anonymním, nastřádaným dílem mnoha generací;

    • co se udržuje tím, že se o to lidé starají a pečují;

    • co dané společenství spojuje a zároveň odlišuje od jiných.

    /Dokončení 29. 12./


    Komentáře k článku: Zvěsti z Krytu (No. 20/2)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,