Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2019

ročník 28
25. 6.–2. 9. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Zprávy z centra smíchu (No. 7)

    Soutěžní program letošního ročníku Grand Festivalu smíchu je minulostí. Nyní už nás čeká jen vyhlášení výsledků a ještě dvě nesoutěžní komedie z doprovodného programu. Neděle večer patřila Dejvickému divadlu a jeho veleúspěšné inscenaci Dealer´s Choice (Kdo rozdává, rozhodne).

    Nehraj s kartami, hraj s těmi druhými

    Patrick Marber rád píše hry o skutečném životě. Jeho prvotina Dealer´s Choice vychází ze spisovatelových reálných zkušeností se závislostí na hazardních hrách. Kdo z diváků nikdy žádnou takovou hru nehrál, ale mohl být bez obav – do světa Marberových postav lze vklouznout nerušeně, jejich charaktery jsou extraktem lidí a jejich postojů a vlastností, se kterými se dnes a denně setkává každý. Znalost pokeru a jeho slangu ovšem divácký zážitek ještě umocňuje.

    Nehraj s kartami, hraj s těmi druhými. Snímek HYNEK GLOS

    Majitel prosperující restaurace Stephen, jeho syn Carl a zaměstnanci podniku se každý týden scházejí ve sklepě stravovacího zařízení, kde dlouho do noci hrají poker. Někteří prohrávají, jiní vítězí, zdá se ale, že nikdo není se svou situací úplně spokojen. A co teprv, když se jednoho večera do hry zamíchá nevinně vypadající Ash, který je ve skutečnosti profesionálním hráčem?!

    Inscenace režiséra Jiřího Pokorného spoléhá na dva základní stavební pilíře. Prvním je vtipně a svižně napsaný text hry, druhým (v tomto případě klíčovým) je herecká souhra celého ansámblu. Nehraj s kartami, hraj s těmi druhými, říká jedna postava Marberovy komedie a herci se touto radou do puntíku řídili. Především díky jejich souhře se podařilo vytvořit inscenaci, která přesahuje obvyklou škatulku moderní konverzační komedie. Třebaže se například celá druhá polovina představení odehrává za pokerovým stolem, je dynamická, jako by šlo a divokou grotesku. Ačkoliv s odchodem větší části postav začíná rytmus inscenace trochu pokulhávat, vážně laděný závěr dokládá, že detailní vykreslení vztahů mezi postavami mělo svůj  přesně vymezený záměr.

    Václav Trojan a Jiří Neužil. Snímek HYNEK GLOS

    Nejvýraznější ze všech je Václav Neužil v roli naivního číšníka Mugsyho. Ač je to postava evidentně nesnesitelná a herec ji v tomto duchu interpretuje, dokáže v ní objevit i velký komediální potenciál, aniž by se uchýlil se k vulgaritám či přehrávání.

    Za vůbec nejzdařilejší ovšem považuji výkon Davida Novotného. Role distingovaného majitele restaurace mu přesně sedí, zrovna tak jako bílý oblek, který mu sluší stejně jako fotbalový dres v seriálu Okresní přebor. Novotný rozehrává svou postavu do několika poloh, v kterých osciluje mezi puntičkářem, pečlivě se starajícím o svůj podnik a zapisujícím všechny odehrané pokerové partie, a člověkem toužícím pomoci nejen svému synovi, ale i svým zaměstnancům. Z postavy je cítit opravdovost a jakýsi těžko popsatelný pocit smutku. Relativně upozaděný zůstává – oproti svým jiným kreacím v divadle – Ivan Trojan, což je ale dáno tím, že v roli profesionálního hráče se příliš nesluší ukazovat ostatním své emoce. Pro úspěch ve hře musí zachovat „poker face“.

    David Novotný a Václav Neužil. Snímek HYNEK GLOS

    Vlastně je s podivem, že Dealer´s Choice se dočkala své české premiéry až loni v Dejvickém divadle. Britský dramatik Patrick Marber ji napsal již v roce 1995 a vzhledem k tomu, že se jedná o kus lehce stravitelný pro běžného diváka, ale oslovující i divadelní kritiky, je překvapivé, že po tomto kusu čeští dramaturgové nesáhli dřív. Text je zárukou kvality, kterou Dejvičtí nejen potvrdili, ale hru posunuli od očekávatelné tragikomedie k jedinečnému divadelnímu zážitku.

    Bezvýhradného diváckého nadšení se však inscenace – k mému údivu – na pardubickém festivalu nedočkala. Ne snad, že by herci nepodali výborné výkony (viděl bych zde hned několik kandidátů na individuální ocenění pro nejlepšího herce), ale drobné rozpaky zřejmě způsobil fakt, že by se mohla Komedií roku stát inscenace, která ve své druhé půli již komedií v podstatě není. Asi se trochu opakuju, ale takové je specifikum pardubického Grand festival klání: příliš se myslí na soutěžení a čistotu žánru.

    Suchý revival…


    Trio Orozovič – Šotek – Suchý z Tábora. Snímnek archiv Cabaret Calembour

    Ve stejný čas jako v budově Městského divadla začínali soutěžit herci z Dejvic, se na Malé scéně ve dvoře představili bývalí spolužáci z DAMU, kteří společně vytvořili projekt Cabaret Calembour. Do Pardubic přijeli s inscenací Cvidoule di Campo, která je autorským kabaretem s vloženým minimuzikálem Sukna. Autory hravé inscenace jsou Igor Orozovič, Jiří Suchý z Tábora a Milan Šotek. První je členem činohry Národního divadla moravskoslezského v Ostravě, druhý hraje v Moravském divadle Olomouc a třetí je tamtéž dramaturgem. Autorskou trojici doplňují ještě dvě dámy – herečka olomoucké činohry Klára Klepáčková a členka Divadla na Vinohradech Lucie Polišenská.

    Autorskou trojici doplňují ještě dámy. Snímek archiv Cabaret Calembour

    Kabaret z pražské Kampy se vyznačuje jemným slovním humorem ne nepodobným tomu, se kterým kdysi prorazil principál Semaforu Jiří Suchý z Prahy. Dokonce i písňové texty vynikají obdobně precizní hrou se slovy. Inscenaci doprovází živá kapela a je jen škoda, že na komorní scéně pardubického divadla inscenace tak úplně nevyzněla. Dovedl bych si pro ni představit vhodnější prostor, ve kterém by diváci seděli někde u kavárenských stolků a se skleničkou vína naslouchali hudebně nápaditým písničkám.


    Komentáře k článku: Zprávy z centra smíchu (No. 7)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,