Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2019

ročník 28
25. 6.–2. 9. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Zprávy z centra smíchu (No. 6)

    Velká neznámá. Tak většina lidí přistupovala k šesté soutěžní komedii Kacířka, kterou do Pardubic přivezlo Západočeské divadlo v Chebu. Chebské divadlo je na festivalu nováčkem, od Pardubic je navíc vzdálené natolik, že asi i zarytý příznivec divadla by si výlet na některou z chebských inscenací dvakrát rozmýšlel. Pro chebské herce to ale nebyla špatná startovní pozice, mohli jen překvapit. Nehrozilo jim, že zklamou očekávání, jako se to (alespoň v mém případě) stalo u boleslavského Zločinu v Posázavském Pacifiku.

    Pro koho?

    Na motivy tří staropražských legend vznikl vokálně-loutkový projekt tří herců (zleva Luděk Smadiš, Barbora Vyskočilová a Petr Hašek). Snímek archiv Geisslers Hofcomoedianten

    Ještě před soutěžním představením bylo možné navštívit doprovodný program. Představení určené v prvé řadě pro děti jsem na letošním festivalu zatím úspěšně vynechával, ale inscenace Pražské legendy kuksko-pražské legendy Geisslers Hofcomoedianten měla zajímavou anotaci, a tak jsem v sobotní odpoledne vypravil do bohužel ne zcela zaplněné Malé scény ve dvoře. Na motivy tří staropražských legend vznikl vokálně-loutkový projekt tří herců (Barbora Vyskočilová, Luděk Smadiš a Petr Hašek). Inscenace je založená na pohybu, rytmu a živé atmosféře. Ta vychází především z celkem originální poetiky, jež v sobě snoubí komediantství na hraně černého humoru a laskavého hororu. Bohužel jsem ale zcela nepochopil, komu je zvolený koncept určen. Použité divadelní prostředky ukazovaly na menší děti, složitá struktura příběhu by však dětského diváka patrně dost zaskočila. Přiznám se, že nejsem zpětně schopen rekonstruovat, o čem ony tři staropražské legendy vlastně byly. Ale třeba je to tím, že mi chybí dětská představivost, nebo tím, že s postupujícím časem jsem byl stále méně schopen udržet pozornost.

    Globální oteplování – ano, či ne?

    Příběh Kacířky se točí kolem doktorky Diany Cassellové (Radmila Urbanová), která chce zveřejnit svůj výzkum zpochybňující fenomén globálního oteplování. Snímek archiv ZD Cheb

    Soutěžní Kacířka je konverzační komedií, která se do Chebu dostala pouhých osm měsíců po londýnské premiéře v Royal Court. Jejím překladatelem a zároveň režisérem je umělecký šéf Západočeského divadla Zdeněk Bartoš. Hlavním tématem je globální oteplování, text je ovšem i určitým zamyšlením nad smyslem a pozicí různých druhů aktivismu v dnešní společnosti.

    Příběh se točí kolem doktorky Diany Cassellové, která chce zveřejnit svůj výzkum zpochybňující fenomén globálního oteplování. To se ovšem (ze zcela zištných důvodů) nelíbí jejímu nadřízenému profesoru Maloneymu. Do toho doktorce chodí výhružky smrti od jisté ekoteroristické organizace a navíc se její bulimická dcera Phoebe zamiluje do podivínského studenta Bena.

    Tuším, že byl Klaus označen za „samolibého skeptika z Prahy“. Snímek archiv ZD Cheb

    Každá soutěžní inscenace má na pardubickém Grand Festivalu smíchu svého patrona. Chebské představení měl uvést herec Jiří Bartoška, který se ovšem v tu samou chvíli nacházel na předávání Českých lvů, a tak poslal alespoň telefonický vzkaz. V kuloárech se ovšem vtipkovalo, že jako kmotr představení měl být pozván český prezident Václav Klaus, možná by se pak chebští herci dočkali i potlesku vestoje. Vzhledem k tématu hry se pochopitelně v inscenaci vyskytne i jméno „předního českého klimatologa“ v ne úplně pozitivní konotaci (tuším, že byl Klaus označen za „samolibého skeptika z Prahy“). Jinak je ovšem text nakloněn spíše skeptickému postoji ke globálnímu oteplování, zvláště ve druhé části, kde hrdinové zjišťují, že vědecký výzkum jejich hlavního konkurenta není nic jiného než velký podvod.

    Inscenace byla herecky vyrovnaná a  kvalitní. Snímek archiv ZD Cheb

    Chebská inscenace byla pro festival zřetelným osvěžením, protože to vskutku nebyla žádná řachanda, což sice snižuje její šance na titul Komedie roku, ale zase nikomu nebude splývat s jinými festivalovými produkcemi. Ocenit je v tomto případě třeba především dramaturgickou odvahu chebského divadla. Kacířka není žádnou sázkou na jistotu, spíše naopak. U třiatřicetitisícového města by člověk podvědomě očekával samé provařené tituly, jako tomu je třeba v dramaturgii Horáckého divadla Jihlava.

    Dramaturgicky tedy opravdu zajímavá volba, zpracování už tak oslnivé není. Předně – ani text britského autora Richarda Beana není tou nejlepší konverzačkou, která k nám z britských ostrovů dorazila. Především v první části mnohé dialogy tzv. „šustí papírem“. Autor se do nich snažil zakomponovat co největší množství faktů a odborných termínů, takže místy zněly hodně šroubovaně. Druhá půlka je ovšem výrazně povedenější, což se projevilo v samotném představení. Diváci se kromě vědeckého mudrování dočkaly téměř detektivní zápletky a nakonec i hollywoodského happyendu, který naštěstí nebyl chebskými brán zcela vážně. Zajímavostí festivalového představení bylo, že si na druhé dějství museli diváci počkat o poznání déle, než je běžné. Při přestavbě scény se totiž zjistilo, že se chebská inscenace na jeviště Východočeského divadla nevejde. Přestávka se tak protáhla a diváci měli možnost místo herců sledovat pobíhající kulisáky. Vše se ale nakonec vyřešilo, a tak mohlo představení nerušeně pokračovat.

    Text nakloněn spíše skeptickému postoji ke globálnímu oteplování. Snímek archiv ZD Cheb

    Vzhledem k aktuálnímu tématu hry se tvůrci chebské inscenace snažili používat i současné vyjadřovací prostředky – především plátno s velkoplošnými projekcemi ledních medvědů či kouřících elektráren. Moc smysluplně – vzhledem k ději – sice tyto předěly nepůsobily, ale v kontextu inscenace nerušily. Dobrým nápadem byl živý vstup z Malediv při scéně interview hlavní hrdinky v televizi BBC. Možná by ale nebylo na škodu, kdyby byla úloha ze záznamu pouštěného maledivského ministra svěřena někomu s většími hereckými zkušenostmi.

    Jinak ovšem byla chebská inscenace herecky vyrovnaná a  kvalitní. Nejvíc asi diváky zaujal ústřední pár Radmila Urbanová (Dr. Diana Cassellová) a Tomáš Kolomazník (prof. Kevin Maloney), který se tak vrátil na „domácí“ jeviště, kde před časem působil. Diana Toniková jako bulimická Phoebe sice nezklamala, ale její obsazení se myslím míjelo s jejím hereckým typem. Jindřich Kotula v komické úloze studenta Bena působil tak trochu jako Lexa z nováckého sitcomu Comeback (kde tuto postavu hraje Matouš Ruml). Proč ne, když se to nepřehání.

    Kacířka se do Chebu dostala pouhých osm měsíců po londýnské premiéře v The Royal Court Theatre. Snímek archiv ZD Cheb

    Jediné, co se tedy na inscenaci Kacířky opravdu nepovedlo, jsou dva pěvecké vstupy. Hudebně a pěvecky nepřesvědčivé, postrádající jakýkoliv smysl. Naštěstí byly pouze dva. Nutno ovšem podotknout, že názory na festivalový příspěvek Západočeského divadla se v zákulisí hodně lišily, z mnoha stran zaznívaly i dost kritické ohlasy. Diváci přijali Kacířku bez bouřlivějšího ohlasu, ale také jsem nezaznamenal nějaké přestávkové úprky.

    Chybí už tak jen jeden soutěžní titul. Rozhodovat o konečném výsledku letošního klání tedy bude „ten, kdo rozdává“ – mám-li použít podtitul dejvického Dealer´s Choice, které celou přehlídku touto komedií dnes zakončí.


    Komentáře k článku: Zprávy z centra smíchu (No. 6)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,