Divadelní noviny Aktuální vydání 6/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

6/2019

ročník 28
19. 3.–1. 4. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Zpěv, drogy a pochyby

    Není to tak dávno, co Miřenka Čechová uvedla v Ponci tanečně vizuální portrét umělkyně, osobní zpověď a zároveň pátrání po smyslu uměleckého tvoření Faith, a Irina Andreeva s dnes už téměř kultovním souborem Teater Novogo Fronta představili typově podobný projekt Too Close To The Sun. I nová inscenace TNF tematizuje vztah umělce a jeho talentu, jeho víry v hodnotu vlastního počínání. Možná ani nepřekvapí, že na režii a dramaturgii Too Close To The Sun se podílel performer a choreograf Radim Vizváry, který společně s Miřenkou Čechovou založil soubor fyzického divadla Tantehorse.

    FOTO ARCHIV SOUBORU

    Too Close To The Sun je především taneční divadlo, kromě zpěvu v něm slovo nezazní. FOTO ARCHIV SOUBORU

    V každém případě, pokud to takto půjde dál, budou se možná budoucí divadelní teoretikové a historici zabývat otázkou, zda desátá léta druhého tisíciletí neznamenala v uměleckém vyjádření obrat k existencialismu, v tematizování pochybností o smysluplnosti tvorby jako takové.

    V To Close To The Sun je takovým umělcem nadaná zpěvačka (Irena Kristeková), která prochází tím, co by se dalo nazvat talentovým syndromem. Skvěle zpívá a se svým talentem je za dobře. Dosud zřejmě nebyla nucena vážit na vahách, zda je pro ni umělecká kariéra tou jedinou náplní života, nebo zda jej lze naplnit i jinak. Talent je originálně personifikován v další postavě, kterou ztvárnila tvůrkyně konceptu Irina Andreeva. Je to postava nemluvící, v podstatě jen tančící a šklebící se a svou zpěvačku neustále pokoušející. Spíše talent-mefisto než talent-dar.

    Chtěli-li tvůrci znovu otevřít otázku, zda je talent darem a zda ti šťastlivci mají být za něj vděčni, podařilo se jim spíš navodit pocit, že je talent maniodepresivním břemenem, který má své lepší dny a svého hostitele přivádí k euforii a horší dny, kdy by se oba nejraději sprovodili ze světa.

    Dokud zpěvačka se svým pianistou (David Hlaváč), který zároveň plní metaforickou roli mementa starých dobrých časů, jen zpívá po barech a udivuje svým výrazem (mimochodem Irena Kristeková zpívá opravdu skvěle), je všechno v pořádku, střelka vztahu s talentem zůstává v klidu, maximálně se lehce pošťuchují. Jakmile však do jejího světa vtrhne muž, tanečník, stepař a především láska (Jan Bursa), střelka začne létat a rovnováha balit. Stejně tak to ale začne balit i narativní kontinuálnost, zdůvodnění sledu některých scén.

    Co se stalo, že se zpěvačka po krásně prožitých chvílích s mužem nadšeně vrací ke zpěvu? A sjížděla se kokainem už před jejich setkáním, nebo s tím začala až tehdy, kdy se to provalilo? A jakou jinou roli tu hrají drogy než jako typické klišé ve vyprávění o umělcích, kteří nezvládají (nebo i zvládají, to je jedno…) své vlastní povolání? Too Close To The Sun je především taneční divadlo, kromě zpěvu v něm slovo nezazní, vše se vypráví tancem, takže je možné, že mi některé návaznosti unikly. I přesto se mi však jeví jako tematicky nedotažené, resp. nedotažené v naplnění tématu.

    To, co se ukazuje, zpěv, tanec, to vše si nese typickou TNF poetiku a je radost to sledovat – zejména pojetí Talentu je, jak jsme u Iriny zvyklí, skvělou kombinací grotesky a „vážného“ tance, Irina Andreeva svým tancem skutečně vypráví, nenavozuje pouze atmosféru; scéna lezoucího Talentu jako červa skrz propletená těla milenců je bohužel jednou z mála, která zůstane v paměti. To, co však zůstává skryto, co je nedopovězené, příběh za-obrazem, působí poněkud chaotickým dojmem a je těžké se orientovat v tom, co se zrovna ta která scéna pokouší sdělit (pokud vám tedy nestačí držet se té nejzjevnější linie zpěvačka – muž – láska – drogy – pád a obrazem se pouze těšit bez nároku na hlubší sdělení).

    Pokud se někdy stane to, že se skutečně bude věda zabývat otázkou, zda naše současná umělecká generace neprožívá v této době nějakou deziluzi z umělecké tvorby jako takové a jak tento nihilismus promítala do svých děl (schválně si zkuste říct, zda něco takového cítíte i v literatuře, filmu nebo výtvarných počinech), Too Close To The Sun bude nepochybně jednou z hlavních položek těchto studií. Zároveň se ale možná ukáže, že dráha jejich sdělení nějak diváky minula a dopadem už bylo dokonalé zapomnění. Jen bych rád vyslovil obavu, aby se tyto existenciální tendence nezvrátily v pouhá terapeutická cvičení umělců bez schopnosti oslovit širší obecenstvo.

    Teatr Novogo Fronta: Too Close To The Sun. Režie Irina Andreeva, režijní a pohybová spolupráce Radim Vizváry, choreograficka spolupráce Jan Bursa, hudba David Hlavac, Petr Wajsar. Premiéra 28. dubna 2014 ve Studiu Alta. (Psáno z reprízy 23. května.)


    Komentáře k článku: Zpěv, drogy a pochyby

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,