Zlomvaz zleva (No. 0)
Několik měsíců drnčí telefony mezi Prahou, Brnem, Bratislavou a Banskou Bystricou. Produkční tamních divadelních škol usilovně dohadují podmínky květnového festivalu Zlomvaz. Studují technické parametry hracích prostor, s dobrou vírou vysvětlují požadavky svých umělců. Nervově se hroutí, aby vzápětí nadějně prohlásili: Ono to vyjde.
V podobném rozpoložení jsou i herci a mladí režiséři, pro které je účast na pražském divadelním festivalu uměleckých škol často první prezentací mimo domovskou scénu. Klid nevládne ani v řadách domácích Pražanů. Hrají v důvěrně známém prostoru, a to je přece jistá výhoda. Očekává se nadstandardní výsledek. Podaří se? Neztrácejí víru ani naději.
Poslední přípravy probíhají i na scénách divadla Disk, Ypsilon a Archa, kde letošní již osmnáctý ročník Zlomvazu proběhne. Jeho podtitulem je Voyer. Proč ne, má na něj nárok, dosáhl plnoletosti.
S nadějí očekávají dnešní dopoledne i diváci, týdny masírovaní tramvajovou a nárožní propagací.
A v neposlední řadě se chystám i já. Dospávám probdělé noci, masíruji zadní svalstvo, ostřím zrak a brousím tužky, abych po poledni s láskou zahájila několikadenní divadelní maratón. Běží se na několika tratích současně, takže bohužel není v silách jedince všechno absolvovat. Můj výběr bude osobní. S dobrou vírou ale slibuji zprávy o všech sedmi soutěžních inscenacích. Jedna z nich získá v neděli večer medaili nejlepšího běžce.
Otřepaná fráze říká: Není důležité vyhrát, ale zúčastnit se. Takže ať se nám všem dobře běží. Zlomme vaz!
Komentáře k článku: Zlomvaz zleva (No. 0)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
