Divadelní noviny Aktuální vydání 17/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

17/2019

ročník 28
15. 10.–28. 10. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Zklidněná energetická bomba

    Petry Bučkové vyzařuje na jevišti nezkrotná energie. Při osobním setkání, které jsme pojaly jako pozdně dopolední snídani v kavárně, však působí tato jednatřicetiletá herečka spíš nesměle. Neomylně vybírá osamocený stůl v rohu místnosti a objednává si kávu a croissant. Její živelnou vnitřní energii prozrazují navenek jenom jiskrné oči a občasné výbuchy nakažlivého smíchu. Je pravda, že se poslední dobou snažím nebýt taková energetická bomba a trochu se zklidnit. Dřív se mě všichni spíš báli, protože jsem navenek působila až moc suverénně. Teď se učím dávat najevo svoje slabosti a vůbec působit víc žensky.

    S přemírou energie se Petra ostatně vypořádává už odmala, kdy se před realitou často utíkala do vlastní fantazie. Po večerech si v setmělém pokoji ovázala okolo pasu peřinu a přehrávala dialogy vymyšlených příběhů. Jako dcera vojáka neušla zvláštní výchově, kterou ale s odstupem hodnotí jako dobrý vklad do života. Vánoce v kasárnách, sto jarních kilometrů s vojáky, a když už jsem nemohla, „povzbuzení“ historkami o Meresjevovi.

    Když bylo Petře jedenáct a její sestře pět, rodina se z Tábora přestěhovala do Brna. Byl to pro mě šok. Chodila jsem v Brně po ulicích a brečela, nikoho jsem tam neznala, neuměla jezdit tramvají. Do toho nastupující puberta a rozchod rodičů. Dodnes ve mně toto období zůstává jako hodně bolestné.

    I když se ráda předváděla, recitovala, zpívala s babičkou lidovky Jožky Černého, rodiče její sklony k herectví krotili. Po gymnáziu Petra kvůli finanční situaci rodiny neuvažovala o vysoké škole. Využila talentu na jazyky a s čerstvou státnicí z francouzštiny nastoupila jako asistentka do zahraniční pobočky plynárenské firmy. Vydržela u toho dva roky. Pak se ve mně znovu probudila touha po vysoké, tak jsem si objevila na JAMU obor Dramatická výchova. Sama jsem se připravila na přijímačky a vzali mě. Stejně tak jsem za rok úspěšně prošla přijímačkami na činohru. Nepočítala jsem s výsledkem, prostě jsem to chtěla zkusit.

    Po škole odešla se spolužákem Pavlem Gajdošem do Ostravy. V Divadle Petra Bezruče si za dva roky zahrála třeba lady Macbeth, Natašu ve Třech sestrách nebo Lulu ve Zběsilosti v srdci. Herecké naplnění přesto necítila. Teď už vím, že všechny velké role, které jsem u Bezručů hrála, na mě byly tehdy ještě moc. Nebyla jsem na ně připravená a dost vyzrálá.

    Vrátila se proto do Brna a nastoupila do Polárky, která hraje hlavně pro děti. Někteří kroutili hlavou nad takovým krokem, když navíc Polárka v té době řešila existenční problémy. Petra však dala na svoji intuici a nelitovala. Prožila šťastné dva roky, než znovu zatoužila po změně a přijala nabídku do HaDivadla.

    Se smíchem teď přiznává, že místo očekávaného příchodu do „dekadentní díry“ našla příjemnou hereckou partu, ve které se znovu potkala i se spolužáky z JAMU Honzou Grundmanem a Martinem Siničákem. Za letošní sezonu nazkoušela v HaDivadle tak pestrou směsku rolí, že by jí leckterá kolegyně mohla závidět – namátkou neurotičku Ljubu v Balákových Bohnicích, náměstkovu ženu Annu v Procházkově Uchu nebo sebevražedkyni v Psychóze ve 4.48 od Sarah Kane. Kromě toho ještě stihla hostovat v Redutě v kritikou ceněné inscenaci Elementární částice režiséra Jana Mikuláška.

    Do nabitého diáře Petry Bučkové patří už šestým rokem také práce zdravotního klauna. Docházím za dětmi na onkologii nebo ke starým lidem na geriatrii. Jako doktorka René Rentgenová si s kolegou, doktorem Žouželíkem vymýšlíme improvizace na různá témata. Sama jsem v mládí strávila dost času po nemocnicích a s několika těžkými úrazy si poležela na jipce, takže o důležitosti zdraví vím svoje.

    Do budoucna se Petra Bučková ničemu nebrání, ale chce žít hlavně „teď“ a zvídavě objevovat všechno nové. Jako třeba zpěv, masérský kurz nebo výuku čínštiny, za kterou odjela jedno léto do kláštera ve Svatém Janu pod Skalou. Pokud dodrží svůj nastavený model pracovních „dvouletek“, čeká ji minimálně ještě jedna sezona v HaDivadle. A potom – kdo ví.


    Komentáře k článku: Zklidněná energetická bomba

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,