Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2019

ročník 28
25. 6.–2. 9. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Galileo mezi Bohem a zemí aneb Spiklenci pravdy

    Je Galileo hrdina, který si zachránil život, aby mohl dále pokračovat ve své tvorbě, nebo je zbabělec, jenž se zalekl mučidel? Na tuto brechtovskou otázku nepřináší inscenace Život Galileiho v Divadle Na zábradlí jednoznačnou odpověď, což jí však neubírá na svéprávnosti.

    Život Galileiho v DnZ

    V popředí dětsky zapálený učedník Andrea Sarti (Ivan Lupták) a nejednoznačný Galileo Galilei (Miloslav Mejzlík) FOTO BOHDAN HOLOMÍČEK

    Když Galileiho žák Andrea Sarti vyslovuje domněnku, že odvolání jeho učitele byl diplomatický záměr, odpovídá Galileo: nebylo žádného záměru. Tato věta je v inscenaci pateticky akcentována, Galileo (Miloslav Mejzlík) je zespoda „ďábelsky“ nasvícen a jeho hlas je vysílán jako zemské dunění k nebi, s nímž je bytostně spjat. V tom rouhavě kajícím hlase je tolik síly a mužnosti, že Galilea pomyslně táhne vzhůru, místo toho, aby ho srazil do pekel. V antihrdinovi Galileovi je více života než v jeho odpůrcích i přátelích. Proto je svým (divadelním) způsobem přece jen hrdinou Brechtovy hry i inscenace Davida Czesanyho.

    Inscenátoři hru zkrátili, čímž některé Brechtovy motivy zesílili, jiné zeslabili. Redukován je i počet postav. Představitelé církevní moci jsou zastoupeni rtuťovitou skupinkou herců, jíž dělí jen milimetr od polohy excentrických klaunů, měnících na různých mocenských postech jen stylizovaně uniformní kostýmy. Všude Galileo naráží na obdobnou lidskou hradbičku, která je sice dosti titěrná, zato však nezdolná. Kromě dětsky zapáleného učedníka Andrey Sartiho (Ivan Lupták) je Galileiho parťákem v obrazoboreckém astronomickém bádání spolupracovník Sagredo (sloučení dvou postav hry). Roman Zach zde zastupuje všechny, kdo s nadšením s mistrem sdílí závratnost pohledu dalekohledem na odkryté taje vesmíru, zároveň jsou však před branami nového věku zděšeni oprávněnou předtuchou obranných represí mocných. Mladičký Andrea před hledáčkem dalekohledu úžasem málem omdlí, stržen závratí z nově viděného nebeského života se však lidí už bát nestačí.

    Nejvýraznějším posunem oproti původnímu Brechtovu pojetí je potlačení (nikoliv ovšem úplná negace) Galileiho tělesnosti, především jeho žravosti (akcentované v původním neseškrtaném textu hlavně v závěrečné fázi – po odvolání). Zmínky o vědcově zálibě v jídle a pití sice v replikách zůstávají, důraz je však soustředěně směřován k poživačnosti poznání. Požitek z badatelského dobrodružství ústí až v extatické opojení. Úlitbou tělesným radovánkám je neustálé popíjení z vinných lahví, jemuž holduje hlavně bonvivánský Sagredo, patrně aby zdolal závrať z poznání. Vědecké bádání má tak podobu nepřetržitého mejdanu spiklenců pravdy, jehož tmelící páteří je tvůrčí práce. Paralely s disidentským hnutím jsou nabíledni, dokonce se vyskytuje v tomto směru i náznak ironie (např. „bezdomovecký“ potlach u táboráku za romantických zvuků Zachovy kytary).

    Síla intelektu a osobnosti, jakou inscenace prostřednictvím Mejzlíkova Galilea (statečného dobrodruha vědy i diplomaticky manévrujícího dvorního šaška) vyzařuje, však přesahuje záběr takovéhoto historizujícího rakursu. Všechny aktualizace, archaizace, popření či potvrzení Brechtových teorií jsou zrnkem písku před erupcí talentu a pudu tvořivosti, živlů spjatých s neodvratně a věčně proměnlivou oblohou. V této inscenaci hry materialisty Brechta Galileo na otázku Sagreda: A kde je pak Bůh? neodpoví vztekle, jak je předepsáno v textu, ale bezděčně se přikrčí jako klouček čekající z tajemného prostoru pohlavek. Tento Galileo není člověkem bez Boha. Jeho tvůrčí síla se vztahuje k zázračné síle nebes, jež jsou v inscenaci vyjádřena až pohádkově jednoduše – vše pokrývající projekcí vířivého deště hvězd, která doprovází poslední slova inscenace: Jaká je noc? – Jasná. Sesazení Boha mocenských pravidel nevede k jeho likvidaci, ale k návratu tam, kam patří – na nebesa, jejichž součástí je i pohybem oživlá země.

    Divadlo Na zábradlí – Bertolt Brecht: Život Galileiho. Překlad Rudolf Vápeník a Ludvík Kundera (texty písní), dramaturgie Ivana Slámová, scéna Jonáš Czesaný, kostýmy Kateřina Štefková, hudba Hanns Eisler, Jiří Samek a Roman Zach, režie David Czesany. Premiéra 21. prosince 2012.

    Hodnocení: 3,5

    Také Nezdařená cesta vesmírem od Marcely Magdové (hodnocení: 1)


    Komentáře k článku: Galileo mezi Bohem a zemí aneb Spiklenci pravdy

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,