Divadelní noviny Aktuální vydání 19/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

19/2019

ročník 28
12. 11.–25. 11. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Živé divadlo potřebuje současné texty

    17. září se v Berlíně konalo čtení současných evropských her pod názvem Nová dramatika z Evropy. Bylo koncipováno jako pendant k německojazyčnému Theatertreffen a zároveň součástí prestižního Literárního festivalu. Všem šesti pozvaným hrám bylo společné jedno: groteskní a společensko-kritický pohled na realitu, nad níž ztrácí postavy her kontrolu. Všechny hry bylo možno číst jako kruté analýzy ekonomické krize a rozpadu solidárních a sociálních hodnot.

    Mimořádného ohlasu se na festivalu dočkal český zástupce, dramatik Roman Sikora, se svou hrou Zpověď masochisty. Sikora sleduje současný politický a ekonomický vývoj optikou svého hlavního hrdiny – masochisty, který požaduje od svého zaměstnavatele nižší plat, otrocké a násilné zacházení, oklešťování osobní svobody apod., aby ukojil své touhy. Konsekventní dekonstrukcí reality Sikora přesvědčivě rozkrývá společenské mechanismy, které učinily z jedince pouze zcela nahraditelné ozubené kolečko v naprázdno běžícím stroji. Hlavní sponzor festivalu, velkoprůmyslník Heinz Dürr, pak se Sikorou živě debatoval o kritice kapitalismu a ukázalo se, že je podrobným znalcem Sikorovy hry. Současná divadelní hra je totiž v Německu zcela samozřejmě považována za důležitý nástroj celospolečenského dialogu o námi žité realitě.

    Hra Zpověď masochisty, která zcela novátorsky pracuje s principy politického divadla, vznikla díky péči Divadla Letí a Centra současné dramatiky, v jejichž rezidenčním programu se Sikora ocitl. Podpora vzniku a inscenování nových dramatických textů je podmínkou toho, aby se na současném divadle skutečně hrálo o problémech tohoto světa. Mechanismy, které zaručí dostatek kvalitních textů, se u nás právě díky těmto institucím postupně etablují. Patří k nim nejen připravenost dramaturgie uvádět současnou hru, ale i rezidenční programy, navázání autora/autorky na „jeho“/„její“ divadlo, perspektivně plánovaná spolupráce mezi autory a praktickým divadlem a také festivaly, soutěže a ceny.

    O tom, že to současné drama nemá na divadle lehké, svědčilo i sympozium DRAMplan2011, které zorganizoval Institut umění – Divadelní ústav ve spolupráci s Centrem současné dramatiky v rámci projektu Generační ikony. Jeden z pozvaných mluvčích, Christopher Campbell, dramaturg londýnského Royal Court Theatre, divadla, které je se svým systémem workshopů a rezidenčních programů nejdůležitější evropskou institucí etablující nové divadelní autory, tady mluvil o velké inflaci autorského potenciálu, o honbě za novými hvězdnými jmény, o malém prostoru pro zrání dramatiků a jejich inscenátorů. O to hůře jsou na tom pak v celosvětovém měřítku autoři tzv. „malých jazyků“. Další host sympozia, bývalý dramaturg londýnského Národního divadla Jack Bradley, měl s sebou dalekosáhlý výčet současných autorů uvedených za jeho éry. Nebyl mezi nimi jediný autor „východního bloku“, natož pak Čech. Pilířem podpory nové dramatiky je ale zejména vytvoření vstřícného domácího prostředí. Není proto divu, že se z řady divadel zabývajících se aktuální dramatikou stávají jacísi agenti svých autorů na mezinárodní scéně. Na základě tohoto principu funguje třeba barcelonské divadlo Sala Beckett, o kterém hovořila režisérka Gloria Balañà. Yvonne Büdenhölzer pak představila soutěžní přehlídku současné dramatiky Stückemarkt konanou v rámci Theatertreffen, kde působí jako hlavní dramaturgyně. Vítěznému textu je zde zaručena inscenace, další texty jsou produkovány formou rozhlasové hry.

    Žánr divadelní hry totiž není papírovým žánrem, ožívá až ve styku s publikem. Je tedy potřeba podporovat divadlo, které se vydává cestou nových, neosvědčených her a jmen autorů, nespoléhá se na ověřené tituly, ale riskuje a hledá texty, které se rodí z potřeby autorů vyjádřit se k této době prostřednictvím divadla. Zajistit dobré podmínky pro inscenování současných her znamená umožnit divadlu vrátit se k jeho nejvlastnějšímu potenciálu – totiž k reflexi reality tady a teď, v přímém dialogu s publikem. V tom je přece divadlo v naší mediálně odlidštěné době nepostradatelné.


    Komentáře k článku: Živé divadlo potřebuje současné texty

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,