Divadelní noviny Aktuální vydání 15/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

15/2019

ročník 28
17. 9.–30. 10. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Balabán z hadrů

    Může se zdát poněkud paradoxní, že tvůrčí tým okolo režiséra Filipa Nuckollse a dramaturga Vladimíra Čepka ve snaze nepolevit a udržet program spolku Činoherák Ústí živý, inscenuje dílo, jehož tématem je smrt. Jako literární předlohu si totiž zvolili poslední román Jana Balabána Zeptej se táty, v němž se autor vyrovnává se smrtí otce. Rozhodnutí dramatizovat dílo Jana Balabána je odvážné, jeho sugestivním popisům, charakteristikám a líčením může jevištní zkratka znatelně ublížit. Jazyk a styl tohoto brilantního prozaika jsou navíc náročné na udržení přijatelného tempa inscenace, což se v Ústí projevilo.

    Zeptej se táty

    Kryštof Rímský hraje autorovo alter ego Emila sebejistě, bez demonstrování přehnané pokory či uměleckého elitářství FOTO MIROSLAV ROSENDORF

    Předloze konflikt nechybí, je přítomen především v postavě souseda, jenž viní zesnulého, že byl režimním konfidentem. Žalobce však komunikuje neviděn – výhradně prostřednictvím dopisů. Možná proto tvůrci narychlo vygradovali děj do podoby nadsazeného loutkového soudu, při němž stojí proti sobě zesnulý otec – lékař Jan Nedoma a žalobce – pan Wolf. Naneštěstí tato scéna až příliš karikuje autorem jinak propracovávaného, sourozenci obávaného a zároveň respektovaného souseda.

    Na jevišti sledujeme trojici herců – Annu Fišerovou, Kryštofa Rímského a Matúše Bukovčana – představující tři osiřelé sourozence, z nichž občas některý z role vystoupí, aby sehrál vedlejší postavu nosnou pro tu či onu dějovou epizodu. Kvalita a působivost každého výjevu jsou kolísavé. Kryštof Rímský hraje autorovo alter ego Emila sebejistě, bez demonstrování přehnané pokory či uměleckého elitářství. Anně Fišerové v roli sestry celoživotně limitované chatrným zdravím se průběžně dostává více a více prostoru, dokud nakonec neusedne za pomyslný soudcovský stolec. Fišerové se daří vykreslit dvě tváře této postavy – dospělou, životně neukotvenou ženu na straně jedné a zvídavou holčičku s nekonečným proudem otázek na straně druhé. Inscenaci stavěné na takřka poetickém textu, bohužel, zásadně ublížilo obsazení role bratra Hanse Matúšem Bukovčanem, jemuž se na jevišti dostává nejvíce prostoru a který marně zápasí s češtinou. Scéna, v níž Bukovčan vstoupí do role kolegy zesnulého otce a začne mluvit rodnou slovenštinou, je proto úlevná. Mírně problematická je i hudební složka – Balabánův text pojímá smrt v jejím majestátu bez nutnosti propojit s ní spiritualitu, patetický smyčcový hudební doprovod však předloze ne­odpo­vídá.

    Je patrné, že adaptace románu Zeptej se táty uváděná v ústeckém kině Hraničář vznikala v polních podmínkách. Hlavním inscenačním postupem je zpočátku stínohra, jež elegantně zastiňuje omezené možnosti tvůrců. Výprava tvořená z omšelého šatstva, hadrů, záclon a kuchyňských i šatnářských potřeb je sice odůvodnitelná finančními těžkostmi, ale přesto až příliš připomíná náhodnou sbírku předmětů. Oprostíme-li se však od vnějších okolností, zůstane ústecký Balabán poloprofesionálním pokusem o dramatizaci silné předlohy.

    Činoherák Ústí – Jan Balabán: Zeptej se táty. Režie a výprava Filip Nuckolls, dramatizace a dramaturgie Vladimír Čepek. Premiéra 19. prosince 2014 v Hraničáři. (Psáno z reprízy 12. ledna 2015.)

     


    Komentáře k článku: Balabán z hadrů

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,