Divadelní noviny Aktuální vydání 12/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

12/2019

ročník 28
11. 6.–24. 6. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Zemřeli

    Jaroslav Choc

    20. 3. 1929 Planá nad Lužnicí – 29. 9. 2011 Plzeň

    Herec. V letech 1949–53 vystudoval pražskou AMU. První angažmá získal v roce 1953 v Krajském krušnohorském divadle v Teplicích, odkud po čtyřech letech odešel do plzeňského Divadla J. K. Tyla, jemuž zůstal věrný do konce své profesní dráhy. Poslední roli – Hraběte Kaunice – ztvárnil v operetě Uherská svatba od Nico Dostala, která měla premiéru v roce 1999. Nastudoval přes 150 rolí. Vynikal nepřehlédnutelnou postavou i hlasem, bravurně zvládal činoherní i operetní role. Po revoluci se stal členem Zastupitelstva města Plzně, byl pedagogem plzeňské konzervatoře a jako režisér spolupracoval s amatérským divadelním souborem v Plasech. luc

    Jaroslav Dufek

    26. 4. 1934 Brno – 30. 9. 2011 Brno

    Herec. Absolvent brněnské JAMU (1952–56). Po ukončení studia přijal angažmá v Divadle bratří Mrštíků v Brně, po devíti letech přešel do Státního divadla v Brně, kde hrál až do svých posledních dnů. Exceloval nejprve v rolích milovníků, s lehkostí zvládal dramatické role, disponoval komediálním a hudebním talentem, vynikal nezaměnitelným hlasem. Má na svém kontě přes 200 rolí. Za roli starého Karamazova v Kaločově dramatizaci Dostojevského Bratrů Karamazových získal v roce 1995 – zatím jako jediný herec Mahenovy činohry – Cenu Thálie. Kromě toho je držitelem Ceny Františka Filipovského za rok 2002. V roce 2005 obdržel Cenu Senior Prix a v roce 2009 vstoupil do síně slávy Mahenovy činohry. Byl dlouholetým pedagogem brněnské JAMU. luc

    Jan Jílek

    24. 11. 1933 Dlouhomilov –
    6. 10. 2011 Praha

    Dramatik, scenárista, spisovatel, herec. Po absolvování pražské DAMU (1951–55) nastoupil do hereckého angažmá v Divadle Jiřího Wolkera v Praze, kde působil téměř čtyřicet let. Od roku 1960 byl scenáristou Čs. státního filmu a později i Čs. televize. Je autorem více než dvaceti divadelních her, mnoha filmových a televizních scénářů. K nejúspěšnějším divadelním titulům patří Čarovná Barborka, Dvojitý tep srdce, Jak umřít na lásku, Silvestr… V televizi a filmu vešel ve známost snímky Žalobníci, Osení, Tchýně, Rafan, Láska jako trám či Křídlovka pro Majoránka. V roce 2008 vyšel jeho generační román Milování s hudbou. luc

    Bedřich Zelenka

    3. 12. 1921 Kralupy nad Vltavou – 14. 10. 2011 Praha

    Scenárista, dramaturg, herec. Autor několika stovek skečů, scének, fejetonů, dlouholetý spolupracovník časopisu Dikobraz, dramaturg Československého rozhlasu a Československé televize. Je otcem slavné postavy Hlustvisiháka, napsal také divadelní hru – Elce pelce do pekelce. Své vzpomínky shrnul v knize Capitolky ze života mého. V roce 2010 obdržel od Nadace Život umělce cenu Senior Prix. Byl bratrem scenáristy Otto Zelenky. luc

    Oleg Reif

    20. 9. 1928 Úvaly – 24. 10. 2011 Praha

    Herec, režisér, potomek slavného šlechtického rodu. Ve čtyřicátých letech získal několik dětských rolí ve filmu (Preludium, Kluci na řece) a současně účinkoval v Dismannově dětském rozhlasovém souboru. V roce 1945 byl angažován do Realistického divadla v Praze, rok působil v pražském Divadle Satiry a v sezoně 1947/48 v Divadle Míly Mellanové. Poté odešel do Krajského oblastního divadla v Karlových Varech (1948–59), kde nejen hrál, ale i režíroval a psal (například satirickou hru Jak na ně?). Po návratu do Prahy byl členem souboru Divadla E. F. Buriana (1959/60) a Divadla Rokoko (1960–64). V roce 1968 otevřel divadlo Music Hall Kotva, kterému necelý rok šéfoval. V dalším období se věnoval převážně filmu a televizi a připravoval revuální programy pro pražskou Sportovní halu.

    Natočil na padesát dokumentů o významných osobnostech sportovního a kulturního života, řadu z nich režíroval a v několika si i zahrál. Sám aktivní sportovec natočil seriál ke 100 letům tenisu v Čechách. V roce 1977 režíroval dokumentární snímek Poslední představení o Národním divadle před započetím rekonstrukce. Své vzpomínky zaznamenal v knize Hvězdné střípky. luc

    Jiří Gruša

    10. 11. 1938 Pardubice – 28. 10. 2011
    Bad Oeynhausen (Německo)

    Překladatel, básník, kritik, diplomat, politik. Studium filosofie a historie na FF UK završil v roce 1962.

    Pracoval jako redaktor, po zásahu režimu proti jeho publikační činnosti také jako knihovník a referent, v 70. letech spolupracoval s Krejčovým Divadlem za branou. Byl signatářem Charty 77. Na začátku 80. let se ocitl v nucené emigraci, žil v Německu. Po roce 1989 se stal velvyslancem v Německu a v Rakousku, později byl i ministrem školství. V roce 2003 byl zvolen prezidentem mezinárodního centra PEN klubu.

    Kromě mnoha významných prozaických a básnických děl má na svém kontě i několik překladů divadelních her, například Valdštejnovu smrt od Friedricha Schillera, spolu s Karlem Krausem přeložili Sofoklova Oidipa nebo Nestroyovy Lidožrouty. Je nositelem řady literárních ocenění. luc

    • Autor:
    • Publikováno: 26. prosince 2011

    Komentáře k článku: Zemřeli

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,