Divadelní noviny > Zahraničí Zprávy

Zemřela Mária Kráľovičová

Mária Kráľovičová (provdaná Procházková)

7. 6. 1927 Čáry, Československo – 5. 12. 2022 Bratislava, Slovensko

Slovenská herečka, dlouholetá členka činohry Slovenského národného divadla (1948 – 2022). Byla nejprve lyrickou a později charakterovou dramatickou herečkou.

Narodila se a vyrůstala v rodině tzv. malorolníků, byla nejstarší pěti sourozenců. Měla tři sestry a jednoho bratra, ktorý byl ze sourozenců nejmladší. Otec byl komunista.

Za války absolvovala gymnázium. Po maturitě se živila nejprve jako kadeřnice a později jako prodavačka v obchodu s oděvy. Svou hereckou kariéru zahájila záhy po druhé světové válce na základě inzerátu shánějícího herečky do slovenských divadel. V konkurzu zaujala předního slovenského divadelníka Andreje Bagara a jako jako osmnáctiletá nastoupila 15. srpna 1945 v Komorním divadle v Martině, kde za dva roky vytvořila čtrnáct postav. Hned v první sezoně získala na Divadelní žatvě v Praze ocenění Talent roku za postavu Aničky v Tajovského Ženském zákonu (o padesát let později – v roce 1996 – vytvořila v téže hře, přepsané pro SND do záhoráckého dialektu, Doru Chomútskou – inscenace se hrála čtrnáct let).

V letech 1947–1950 studovala herectví na Státní konzervatoři v Bratislavě, ale už 1. ledna 1948 se stala členkou Slovenského národného divadla, kde působila nepřetržitě sedmdesát čtyři sezon (až do ledna 2022). V březnu 1948 zde vystoupila po boku Andreje Bagara jako Agnes v Molièrově Škole žen. V listopadu 1948 ji Jozef Budský obsadil do zdramatizované Sládkovičovy Maríny (prem. 14. listopadu 1948). Moderní jevištní tvar této inscenace obrazů, světla a veršů, který byl společným dílem – vedle režiséra – i výtvarníků Dezidera Millyho, Jána Mudrocha, skladatele Andreje Očenáše a literátů Alexandra Matušky a Jozefa Felixe, byl později pasován na inscenaci století. Nicméně inscenace byla zakrátko zakázána a z repertoáru po patnácti uvedeních 3. ledna 1949 stažena. Přesto se stala hereččiným opusem magni a předurčila i její recitační dráhu.

Za svůj život ztvárnila přes čtyři sta divadelních, filmových a televizních rolí a ještě dvakrát tolik v rozhlase. Mezi jejími postavami nechybí Shakespearova Julie, Ofélie v Hamletovi, paní Fordová ve Veselých paničkách windsorských, Hviezdoslavova Salome, Schillerova Amálie, Brechtova Virginia, Arbuzovova Vala, Čechovova Sára i Raněvská ve Višňovém sadu, lady Torrancová Tennessee Williamse, Maggie-Marylin Arthura Millera, Iwaszkiewiczova George Sandová nebo Costeaova Ona a Edith Piaf.

K osmdesátinám jí věnovalo SND hru S mamou Táni Kusé, kde za ztvárnění role Terezie Klímové byla navržena na cenu Dosky. Obdobně pak k pětaosmdesátce jí SND svěřilo hlavní roli Cissy Robsonové v inscenaci hry Richarda Harwooda Kvarteto. V roce 2013 podnikla na rozlučkové turné po Slovensku s komedií Marca Camolettiho Kdo zhasl světlo a s detektivkou Ryba ve čtyřech. /Více o jejím účinkování v SND zde, soupis rolí zde./

Byla první slovenskou televizní herečkou, když ji v roce 1957 obsadil režisér Ján Roháč spolu s Elem Romančíkem do televizní inscenace Do videnia, Lucienne! (záznam se bohužel nezachoval). Byla i první recitátorkou, která prezentovala slovenskou poezii v recitálech na třech kontinentech (v roce 1958 na Expo v Bruselu v režii Alfreda Radoka, v Montrealu, v Havaně, v Hanoji, v Jeruzalémě…).

Na filmovém plátně se poprvé objevila v roce 1950, když si zahrála v budovatelském filmu Priehrada (vytvořila postavu Uľky Bojnové). V roce 1960 vystoupila ve sportovní komedii Skalní v ofsajde, kde hrála po boku Františka Dibarbory (ztvárnila jeho manželku). V roce 1969 se objevila v seriálu Príbehy lepšej spoločnosti. Další výraznou televizní inscenací byl v roce 1979 televizní záznam inscenac SND Čechovova Višňového sadu v režii Jozefa Budského. V roce 1997 hrála v seriálu Duchovia (1997), kde ztvárnila babku Kvetku, přicházející ze záhrobí. Poslední výraznou postavou na televizní obrazovce byla Mária „Mery“ Ozubená, energická osmdesátilá máma Kamily Škvarkové (Zuzana Tlučková) v seriálu Priateľky (2008). Před kamerou zůstala aktivní až do roku 2010. Posledním snímkem byl snímek Filmoviedky: Olé, zápražka režiséra Dodo Banyáka. /Více o jejích filmových a televizních rolích zde./

Od roku 1967 byla zasloužilou umělkyní, v roce 1979 obdržela titul národní umělkyně. Byla dvojnásobnou laureátkou státní ceny, nositelkou Řádu Ľudovíta Štúra I. třídy (2002), držitelkou Zlatého krokodýla, Křišťálového křídla, od roku 2006 je v síni slávy osobností televizní obrazovky OTO, má svou tabulku na chodníku slávy v Bratislavě (2010). V roce 2012 byla jmenovaná Osobností Bratislavy, ve stejném roce obdržela Medaili prezidenta Slovenské republiky za významné zásluhy o rozvoj slovenské kultury. V roce 2014 získala Cenu předsedy Národní rady Slovenské republiky za rozvoj kultury a za výjimečný přínos v oblasti dramatického umění.

Aktivně pracovala ve Svazu slovenských dramatických umění a v ústředním výboru Slovenského svazu žen a od roku 2006 byla rychtářkou Spolku Záhoráků, tedy obyvatel kraje, kde se narodila a vyrůstala.

S manželem, básníkem, spisovatelem a novinářem Miro Procházkou (1921 – 2005) měla dvě děti, Janu, která žije v Praze, a Mira, který byl před časem příležitostným dopisovatelem Divadelních novin ze zahraničí.

Zprávu o jejím úmrtí dnes zveřejnilo Slovenské národné divadlo /zde/.

/Pro i-DN z více zdrojů zpracoval hul/

• Autor: DN
• Publikováno: 6. prosince 2022

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Zemřela Mária Kráľovičová

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ