Divadelní noviny Aktuální vydání 4/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

4/2024

ročník 33
20. 2. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Zprávy

    Zemřela Lidmila Kraváková

    Foto archiv MD Zlín

    Lidmila Kraváková

    30. 4. 1946 Prostějov – 2. 8. 2022 Aš

    Dlouholetá dramaturgyně Městského divadla Zlín (1972 – 1999), výrazná osobnost, která spoluvytvářela několik divadelních etap divadla. V letech 2000 – 2003 dramaturgyně Západočeského divadla Cheb.

    Formovala ji uvolněná atmosféra šedesátých let a studentské intelektuální podhoubí v Praze, kde absolvovala na Karlově univerzitě divadelní vědu, ale prakticky do divadelního života vstoupila až v tehdejším Divadle pracujících v Gottwaldově, dnešním Městském divadle Zlín.

    Se zlínským divadlem byla úzce spjata od roku 1972 dlouhých dvacet sedm let. Jejím prvním dramaturgickým počinem byla poetická hra Jitřní paní Alejandra Casony. Spolupodílela se společně s dramaturgem Miroslavem Plešákem na formování úspěšné éry sedmdesátých a osmdesátých let, kdy bylo Městské divadlo i přes komplikovanost společenské situace nazváno „ostrůvkem normality v moři normalizace“. Často spolupracovala s režiséry Svatoplukem Skopalem, Karlem Semerádem, Pavlem Pecháčkem, Milošem Slavíkem, později s Věrou Herajtovou, ale i dalšími.

    V devadesátých letech se spolupodílela na profilování dramaturgie v éře uměleckých šéfů Josefa Morávka a Petra Veselého. V Městském divadle Zlín působila do roku 1999, v letech 2000 – 2003 pak uzavřela svou dlouholetou a plodnou dramaturgickou kariéru tříletým působením v Západočeském divadle v Chebu.

    Jako milovnice literatury se soustředila zejména na textovou přípravu inscenací. Je podepsána pod úpravami mnoha titulů uváděných v Městském divadle Zlín. S jejím jménem je spojeno devadesát inscenací Městského divadla Zlín, ať už v roli dramaturgyně, asistentky režie, autorky dramatizace, adaptace či úpravy textu.

    Při návštěvě chebského divadla v lednu 2012. Foto Vladimír Kučera

    Byla vášnivou čtenářkou poezie, hledačkou neotřelých jazykových i divadelních řešení, bylo jí blízké hledat témata lidsky hluboká, duchovní až existenciální. Ne náhodou je její jméno spjato i s Vladimírem Holanem, s nímž vedla od roku 1966 až do roku 1975 korespondenci. Zajímal ji apokryfní přístup k mytickým příběhům, k tématům, jež přesahují dimenzi lidského života. Významný byl její podíl na inscenaci úspěšné inscenace hry Rostislava Křivánka Júdit (Helena Čermáková za ni získala Thálii), adaptovala pro Městské divadlo Zlín společně s Martinem Františákem české pověsti v příběhu Obrazy z dějin národu českého. V Západočeském divadle v Chebu pak navázala na tuto tendenci výraznou úpravou Dorstova Merlina, do pomyslného mýtického cyklu v Chebu zapadá také dramaturgie další hry Rostislava Křivánka Rút. Své divadelní působení zakončila – již v divadelním důchodu – v roce 2005 dalším apokryfním příběhem Mirjam.

    Jak ve svém nekrologu vzpomíná dramaturg MD Zlín Vladimír Fekar, neodmítala mladé autory: Když jsem ji ještě jako voják základní služby nesměle přinesl někdy v roce 1991 fragmenty své juvenilní poezie, přijala je ode mne a skutečně si je přečetla. Přidala nakonec i vlídný komentář. Když jsme se pak po letech potkali, utkvěla ji vzpomínka na poezii v paměti. Natrvalo tak zůstává ve vzpomínkách pamětníků jako osoba naplno žijící divadlem, literaturou a poezii i jako citlivá duše ponořená do svého světa, do světa slova, metafor divadelních i literárních, jako věčné dítě nenápadně obohacující svým citlivým vnímáním světa i toho, co nás přesahuje, ostatní spolutvůrce.

    Na závěr svého nekrologu Fekar píše: Hledal jsem verš Vladimír Holana, kterým bych se, stylově, poeticky, mohl s Lidmilou Kravákovou rozloučit. Vím, jak věrně po jejím boku stála její dcera Irena až do posledních chvil. Snad právě tato Holanova báseň o Zmrtvýchvstání patří na konec vzpomínky na Lidmilu Kravákovou.

    Vladimír Holan: Zmrtvýchvstání

    Že po tomto životě zde mělo by nás jednou vzbudit
    úděsné ječení trub a polnic?
    Odpusť, Bože, ale utěšuju se,
    že počátek a vzkříšení všech nás nebožtíků
    bude ohlášen tím, že prostě zakokrhá kohout…

    To potom zůstaneme ještě chvíli ležet.
    První, kdo vstane,
    bude maminka… Uslyšíme ji,
    jak tichounce rozdělává oheň,
    jak tichounce staví na plotnu vodu
    a útulně bere z almárky kávový mlýnek.
    Budeme zase doma.

    Zemřela náhle po dlouhé nemoci. Poslední rozloučení se konalo v úzkém rodinném kruhu. Divadelní rozloučení se chystá na 17. září do Městského divadla Zlín v rámci Galavečera Aplaus.

    /Z nekrologu Vladimíra Fekara a dalších zdrojů pro i-DN zpracoval hul/

    • Autor:
    • Publikováno: 4. srpna 2022

    Komentáře k článku: Zemřela Lidmila Kraváková

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,