Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2019

ročník 28
25. 6.–2. 9. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Zemřela Libuše Lesmanová-Nosková

    FOTO archiv NDB

    Libuše Lesmanová-Nosková

    5. 11. 1921 Praha –  21. 12. 2012 Brno

    Operní pěvkyně, sólistka opery Národního divadla Brno v letech 1949 – 1979, dlouholetá opora mezzosopranového a altového oboru Janáčkovy opery a pedagožka Janáčkovy akademie muzických umění. Nikdy si nepotrpěla na vnějškovou okázalost, o to výrazněji se věnovala co nejniternějšímu pojetí každé role, která jí byla svěřena.

    Vyrostla a vystudovala v Praze, ale svým životem a uměním patří Brnu a brněnskému divadlu, jemuž věnovala po boku svého manžela, vynikajícího operního dirigenta a dramaturga Václava Noska, své síly a schopnosti. Díky prostředí, v němž vyrůstala, byla dobře připravená pro uměleckou dráhu. Na pražské konzervatoři vystudovala hru na klavír, ale již během studia profesoři zpěvu V. B. Aim a Běla Chalabalová objevili její pěvecký talent a připravili ji tak pro její budoucí uměleckou kariéru.

    V roce 1945 se stala členkou plzeňské opery. Její první rolí byla statkářka Larina v Čajkovského Evženu Oněginovi. Pod vedením dirigenta a zkušeného pedagoga Pavla Dědečka vytvořila řadu významných postav jako například Radmilu ve Smetanově Libuši a definitivně tak nastoupila dráhu úspěšné operní pěvkyně.

    Po roce vyměnila Plzeň za nově vzniklý český operní soubor v Ústí nad Labem, kde si během tří sezón vytvořila základní operní repertoár. Zpívala zde Carmen, Amneris ve Verdiho Aidě, Suzuki v Pucciniho Madame Butterfly, Ježibabu v Rusalce a mnohé další.

    Ve světové premiéře Janáčkova Osudu (1958) zpívala Paní majorovou. FOTO archiv NDB

    V roce 1949 přijímá nabídku šéfa Janáčkovy opery Zdeňka Chalabaly  k angažmá. Záhy se stává mimořádně platnou členkou souboru, která exceluje v širokém repertoárovém záběru mezzosopránových a altových rolí české a světové tvorby. Zopakuje si úspěšné velké role ze svého ústeckého repertoáru, k němž  brzy přibudou mnohé další. Svůj verdiovský repertoár rozšiřuje na příklad o Azucenu v Trubadúrovi, princeznu Eboli v Donu Carlosovi či Ulriku v Maškarním plesu. Výtečně se vyrovnává s náročnou rolí Cherubína v Mozartově Figarově svatbě stejně jako s titulní ženskou rolí v Saint-Saënsově opeře Samson a Dalila. Zpívá pannu Rózu ve Smetanově Tajemství a Záviše v Čertově stěně, k jejím velmi úspěšným rolím patří postava Káči ve Dvořákově Čertu a Káče a dona Isabela ve Fibichově Nevěstě messinské. Z řady jejích janáčkovských rolí jmenujme například Varvaru v Káti Kabanové, stařenku Buryjovku v Její pastorkyni či Paní majorovou, kterou vytvořila ve světové premiéře opery Osud na janáčkovském festivalu v roce 1958.

    Početná je řada postav, které vytvořila v operách ruských autorů. Do povědomí příznivců opery vstoupil její carevič Fjodor v Musorgského Borisi Godunovovi stejně jako Ljubaša v Carské nevěstě Nikolaje Rimského-Korsakova či role v operách Sergeje Prokofjeva – Dueňa v Zásnubách v klášteře, kněžna Marie ve Vojně a míru anebo Věštkyně v Ohnivém andělovi.

    Svou schopnost propojení pěvecké a herecké preciznosti a přesného vystižení hudební i jevištní charakteristiky postavy dokázala vždy perfektně využít  v rolích moderního operního repertoáru. Jmenujme alespoň některé, kterými se natrvalo zapsala do historie brněnské Janáčkovy opery – Zuzka v Suchoňově Krútňavě, Lízalka v Maryši E. F. Buriana, Florence Piková v Brittenově Albertu Heringovi, Judita v Bartókově Modrovousově hradu anebo role v operách Bohuslava Martinů jako Fjokla v Ženitbě, Dejaneira v Mirandolině či Matka v opeře Slzy nože, která v Brně měla v roce 1969 svou světovou premiéru.

    Významná je její dlouholetá činnost pedagogická. Nejprve působila na pedagogické fakultě, posléze vyučovala zpěv na divadelní katedře JAMU a od roku 1959 byla po léta významnou pedagožkou sólového zpěvu. Vychovala řadu velmi dobrých a platných zpěvaček a zpěváků. Za všechny jmenujme alespoň první českou představitelku Bergovy Lulu Jaroslavu Janskou.


    Komentáře k článku: Zemřela Libuše Lesmanová-Nosková

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,