Divadelní noviny Aktuální vydání 4/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

4/2024

ročník 33
20. 2. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Zahraničí Zprávy

    Zemřela Glynis Johns

    Mrs. Winifred Banks ve filmovém muzikálu Mary Poppins (režie Robert Stevenson, 1964). Foto archiv

    Glynis Margaret Payne Johns

    (5. 10. 1923 Pretoria, Jihoafrická unie, dnes Jihoafrická republika – 4. 1. 2024 Los Angeles, Kalifornie, USA)

    Britská herečka, jejíž kariéra trvala více než šedesát let. Je známá především rolí paní Banksové ve filmu Mary Poppins (1964).

    Byla dcerou welšského klavíristy a herce Davida Mervyna Johnse (1899 – 1992), jedné z hvězd briského válečného filmu. Matkou byla koncertní pianistka Alyce Maude Steele-Wareham (1901 – 1970). V Jižní Africe se narodila během jejího turné. Na divadelních jevištích začínala již jako velmi mladá coby dětská tanečnice (poprvé v roce 1935 ve vánoční dětské taneční revue Buckies Bears v londýnském Garrick Theatre). Jako dětská hvězda dále vystupovala v renomovaných londýnských divadlech The Old Vic (Hortense Bertrand v inscenaci hry R. C. Sherriffa St. Helena, režie Henry Cass, prem. 4. 2. 1936), Wyndham’s (Quiet Wedding, 1938, resp. 1941) či The Phoenix (The Way Things Go, 1950). /Více o jejích divadelních rolích zde./

    Jejím filmovým debutem byl snímek South Riding (1938). Do povědomí vstoupila začátkem čtyřicátých let jako Anna v britském válečném filmovém dramatu 49th Parallel (1941), za niž získala cenu National Board of Review Award for Best Acting, a hlavními rolemi v poválečných britských filmech Miranda (1948) a Third Time Lucky (1949).

    V briské komedii Miranda /režie Ken Annakin, 1948/. Foto archiv

    Následoval snímek v britsko-americké koprodukci No Highway in the Sky (1951), kde hrála po boku Marlene Dietrich.

    S Marlene Dietrich ve válečném dramatu No Highway in the Sky režiséra Henryho Kostera (1951). Foto archiv

    Od té doby získávala více filmových rolí v amerických snímcích než v britských.

    Reklamní snímek z roku 1952. Foto Wiki /zde/

    Reklamní snímek z poloviny padesátých let. Foto archiv /zde/

    Reklamní snímek z roku 1962. Foto Paramount Pictures / De Carvalho Collection /zde/

    V inscenaci hry Noëla Cowarda a Williama Marchanta Star Quality (režie Guy Verney, Playhouse Theatre, Londýn 1968). Foto archiv ITV Playhouse

    V roce 1952 debutovala v americké televizi a začala vystupovat i v divadlech na Broadwayi. Mezi roky 1952 – 1989 vystoupila v šesti broadwayských produkcích /více zde/.V divadle naposledy vystupovala v inscenaci hry Hortona Footeho A Coffin in Egypt režiséra Leonarda Foglii, která se hrála v newyorském Bay Street Theatre v sérii 17. června – 5. července 1998 /zde, resp. zde/.

    Současně hrála od roku 1953 v řadě hollywoodských filmů – The Sword and the Rose (1953), The Weak and the Wicked (1954), Mad About Men (1954), The Court Jester (1955), The Sundowners (1960), The Cabinet of Caligari (1962), The Chapman Report (1962) či Under Milk Wood (1972). V americké televizi měla dokonce svůj vlastní sitcom Glynis (1963).  V roce 1961 byla nominována na Oscara za roli Mrs. Firth ve snímku Poutníci za sluncem (1960). Nejslavnější a do konce života v tomto ohledu nepřekonanou byla její Mrs. Winifred Banks ve filmovém muzikálu Mary Poppins (1964), kde hrála po boku Julie Andrews a který získal pět Oscarů. Ve filmu Pod Mléčným lesem (1972) hrála po boku Richarda Burtona, Elizabeth Taylor a Petera O’Toola.

    S Davidem Tomlinsonem (Mr. Banks) a jejich filmovými dětmi Matthewem Garberem (Michael Banks) a Karen Dotrice (Jane Banks) ve filmu Mary Poppins (1964). Foto archiv

    V roce 1973 získala ceny Tony Award a Drama Desk Award za roli Desiree Armfeldt v broadwayském muzikálu Stephena Sondheima A Little Night Music (Malá noční hudba), v němž zpívala píseň Send In The Clowns. Sondheim napsal píseň speciálně pro ni, nicméně ve filmové verzi z roku 1977 převzala její roli Elizabeth Taylor. Píseň dále nazpívali mj. Frank Sinatra, Judy Collins, Barbra Streisand, Sarah Vaughan či Olivia Newton-John. Objevila se také ve druhé sérii seriálu Yellowjackets, kde ji zazpíval Elijah Wood.

    Několikrát se objevila v televizi. Hrála například v rodinném fantasy seriálu Batman (1966 – 1967), v komediální sérii Na zdraví (1982-1993), vystoupila i v epizodě Zazpívám ti o vraždě seriálu To je vražda, napsala (1985). V pozdějších letech si zahrála roli potrhlé babičky v romantické komedii Zatímco jsi spal (1995). Babičku si zahrála i ve své poslední filmové roli ve snímku Superstar (1999). Ještě v roce 2004 ale vystoupila v epizodě Na radu lékaře seriálu Star Trek: Enterprise. /Více o její kariéře zde, resp. zde./

    Za svou kariéru získala mnoho ocenění včetně Tony Award a Drama Desk Award a řadu nominací na Academy Award, Golden Globe Award a Laurence Olivier Award. Byla jednou z posledních žijících hvězd tzv. zlaté éry Hollywoodu /Golden Age of Hollywood/ a klasické éry britské kinematografie /British cinema/.

    V roce 1946 se svým tehdejším mužem, hercem Anthonym Forwoodem a jejich synem Garethem. Foto Alamy /zde/

    Byla čtyřikrát vdaná. Se svým prvním mužem, britským hercem Anthony Forwoodem (1915 – 1988), s nímž žila v letech 1942 – 1948, měla syna Garetha Forwooda (1945 – 2007), který byl také hercem. V letech 1952 – 1956 žila s důstojníkem Královského námořnictva Davidem Fosterem. Jejím třetím mužem byl obchodník Cecil Henderson, s nímž žila v letech 1960 – 1962. Jejím čtvrtým a posledním manželem by spisovatel a kapitán United States Air Force Elliott Arnold, s nímž žila v letech 1964 – 1973. Ke konci života měla nejblíž ke svému vnukovi, francouzskému spisovateli, scenáristovi a filmovému režisérovi Thomasi Forwoodovi (nar. 1974). /Více zde./

    Její úmrtí v sobotu serveru BBC News oznámil její manažer Mitch Clem. Její světlo zářilo velmi jasně po dobu sta let, uvedl, Glynis procházela životem s inteligencí, vtipem a láskou k představení a ovlivnila miliony životů. Nejenže truchlíme nad odchodem naší drahé Glynis, ale truchlíme i nad koncem zlatého věku Hollywoodu. /Více zde./

    /Pro iDN z více zdrojů zpracoval hul/

    • Autor:
    • Publikováno: 7. ledna 2024

    Komentáře k článku: Zemřela Glynis Johns

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,