Zemřela Eva Vlachová

Foto FDb

12. 10. 1927 Hradec Králové – 6. 12. 2020 Praha

Herečka. Nejdelší stálé angažmá měla v KOD (od r. 1958 Divadle V. Nezvala) v Karlových Varech (1950 – 1961).

Rozená Vavrušková. První kroky k umělecké dráze absolvovala v průběhu druhé světové války, kdy účinkovala v Pražském dětském divadle. Po osvobození studovala soukromě herectví a zpěv a nedlouho nato přijala první stálé angažmá ve Východočeském divadle v Pardubicích (1949-1950). V letech 1950-1961 patřila k předním herečkám Krajského oblastního divadla (od roku 1958 Divadla V. Nezvala) v Karlových Varech. Poslední stálé angažmá měla v Městském divadle v Příbrami (1961-1962). Na další profesionální dráhu pak rezignovala. Žila v Praze a jen příležitostně pohostinsky vystupovala v divadle, například v Městských divadlech pražských (Klarisa pro tři, 1967, Anna Kareninová, 1970), Divadle na Vinohradech (Dantonova smrt, 1968).
V začátcích její kariéry neušel její dívčí půvab zájmu filmařů. V hudební komedii Písnička za groš (1952) hrála jednu z hlavních rolí dělnice Andulky Jirákové. Později se s ní diváci mohli setkat v dodnes populární veselohře Florenc 13.30 (1957). Pro nevelké role ve filmech ji v dalších letech oslovili režiséři filmů Nahá pastýřka (1966) nebo Přehlídce velím já (1969). Dvakrát hrála menší úlohy zdravotních sester (Jakou barvu má láska, 1973; Pokus o vraždu, 1973) či vystoupila v úloze prodavačky v komedii Léto s kovbojem (1976). Její poslední vystoupení před filmovou kamerou je spojeno s filmem Já už budu hodný, dědečku! (1978). Výjimečně spolupracovala také s televizí. Její poslední účinkování se datuje do roku 1990, kdy vystoupila v inscenaci Plivník (r. Libuše Koutná).

Byla dvakrát vdaná. Z druhého manželství měla syna Davida Schneidera (*1958), který je též hercem. Jako matka se synem v nemocnici se spolu objevili i před kamerou (Po stopách krve, 1969). O jejím úmrtí informoval na svém Facebooku právě on.

/Pro i-DN z více zdrojů připravil hul/