Divadelní noviny > Zprávy

Zemřel Svatopluk Vašut

Svatopluk Vašut

18. 2. 1945 Ostrava – 15. 1. 2020 Ústí nad Labem

Dramaturg, divadelní režisér, scenárista a hudebník, zabývající se především hudebním divadlem a muzikálem.

Po základní škole vystudoval konzervatoř v Ostravě. Po základní vojenské službě nastoupil do ostravské operety jako první hráč ve skupině lesních rohů. Současně spolupracoval s tamním televizním studiem a dálkově studoval FAMU. Po čase začal spolupracovat s ostravskou operetou, nejprve jako asistent režie Vladimíra Hamšíka, později i jako režisér. Hostoval v Olomouci, v Opavě i dalších divadlech. V roce 1981 se stal dramaturgem a režisérem Krušnohorského divadla v Teplicích, kam se i s rodinou přestěhoval. Tři roky je dokonce řídil i z pozice zastupujícího ředitele (za onemocnělého Ladislava Chudláského). Po listopadu 1989 se stal dramaturgem divadla.

Po rozpuštění teplické operety se stal ředitelem Kulturního centra v Bílině, kde působil třináct let. Poté u něj zjistili nezhoubný nádor a odešel do invalidního důchodu. Na divadlo ale nerezignoval a začal spolupracovat s bílinským ochotnickým divadlem. Po onemocnění jeho vedoucí Ley Čihákové soubor je spolu s Jaroslavem Hunkou vedl.

Měl dva syny, Igora a Daniela. Talentovaný herec a zpěvák Daniel v roce 1999, ve svých 27 letech, zemřel. Igor je hudebníkem a pedagogem na základní umělecké škole v Ostravě.

Úryvek ze smuteční řeči syna Svatopluka Vašuta Igora:

S otcem jsme se naposledy potkali o vánočních svátcích, v té době už byl hospitalizován v ústecké nemocnici. Popíjeli jsme spolu kafe a na spravení chuti jsme mu přinesli i pivo, které si velmi pochvaloval. Zkrátka nic nenasvědčovalo tomu, že by se už neměl nevrátit domů. Ale bohužel stalo se a zaskočil tím všechny své blízké.

Před necelým měsícem sepisoval Svaťošek, tak mu říkala jeho maminka Jarmila Vašutová, smuteční řeč právě pro ni. Zemřela v Ostravě v prosinci loňského roku ve věku devadesáti čtyř let. Teď tato smutná povinnost napsat slova rozloučení padla na mě.

Hlavou se mi honily všechny možné vzpomínky na mé dětství, na tátu a mámu se kterými jsme jezdili na chalupu do Petrovic, za prarodiči do Metylovic, nebo na dovolenou do Bulharska. Tam všude zůstala po tátovi nesmazatelná stopa po neustálém budování, opravování, nebo vymýšlení něčeho nového. Nakonec i v té koupelně v bulharském Sozopolu zůstal po tátově letní aktivitě, protože on by se celý den u moře nudil, krásný modrobílý dlaždicový obklad s jeho podpisem. Osobně jsem se byl o tom před pěti lety na místě činu přesvědčit.

Nikdy nezapomenu na to, jak mě skoro celý týden budil ráno v pět hodin, abychom spolu mohli vyrazit na zednický melouch. Fyzickou práci rukama miloval táta asi stejně, jako tu duševní a uměleckou. Pracoval vždy poctivě a dotahoval vše do precizního konce.

První umělecké kroky mé a mého bratra Daniela, bedlivě sledovali a směřovali oba naši rodiče spolu. Máma většinou ty hudební u klavíru, táta ty divadelní na prknech jež znamenají svět. I s jeho přispěním jsme si oba zahráli ve svých prvních představeních. Já v baletu Z pohádky do pohádky, kdy mě táta sledoval ještě z orchestřiště ostravského divadla, kde tehdy hrál na lesní roh. Dan v představení Divotvorný hrnec, které už táta režíroval.

V hlavě mám asi už napořád vyprávění o tátově dětství v Ostravě Přívoze, o jeho studiích, o ostravských divadlech, o vojenské službě v olomoucké posádkové hudbě, o seznámení se s mámou při konkursu hereček do jeho filmu a spousty příhod s ním, těch publikovatelných, i těch druhých. Zkrátka bylo toho hodně, uměl život odžít naplno a výčet jeho pracovních i osobních aktivit byl nekonečný.

Prosím vzpomínejte na Sváťu pouze v dobrém. Čest jeho památce.

Divadelní noviny o jeho úmrtí informoval Michal Chalupný.

/Pro i-DN z více zdrojů zpracoval hul/

• Autor: DN
• Publikováno: 24. února 2020

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Zemřel Svatopluk Vašut

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ