Divadelní noviny Aktuální vydání 8/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

8/2024

ročník 33
16. 4. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Zprávy

    Zemřel Stanislav Buzek

    Stanislav Buzek

    2. 6. 1936 Praha – 25. 9. 2021 Praha

    Významný český tanečník a baletní mistr.

    Dětství prožil poznamenané válečnou dobou a bylo těžké si u rodičů prosadit přání navštěvovat baletní školu primabaleríny Národního divadla Zdenky Zabylové. V roce 1955 absolvoval taneční oddělení Státní konzervatoře v Praze, kde na něho měla velký vliv profesorka klasického tance dr. Mariana Tymichová. Na tu ve své knize Stanislav Buzek Danseur noble z roku 2004 vzpomíná: Své baletní a pedagogické zkušenosti získala v Brně a Paříži. Nebyla přehnaně přísná a nechávala nám určitou volnost podle našich fyzických dispozic. Díky ní jsem se naučil čistotě a přesnosti provedení od základních baletních prvků až po komplikované kombinace. Později studoval také u Konstantina Sergejeva v tehdejším Leningradě.

    Krátce působil v baletní skupině Armádní opery, kterou vedl Luboš Ogoun. V letech 1955–1965 tančil v baletu Národního divadla. Šéfem souboru byl v té době Antonín Landa, Buzkův bývalý profesor tance s partnerem. Dvouletou vojenskou službu strávil v Uměleckém vojenském souboru, kde také vedl tréninky a tvořil své první choreografie.

    Od roku 1962 začal vyučovat klasický tanec na tanečním oddělení Státní konzervatoře. Mezi jeho řadu úspěšných žáků, z nichž mnozí udělali kariéru v cizině, patřili kupříkladu Robert Strajner, Ivan Krob, Vladimír Klos, Josef Sklenář, Bohumil Reisner, Vlastimil Harapes, Jan Klár a další.

    Erich Walter, šéf baletu v Düsseldorfu, který přijel v šedesátých letech do Prahy, nabídl Stanislavu Buzkovi angažmá. Léta 1965–1970 tak Buzek strávil jako sólista v düsseldorfské Německé opeře na Rýně. Rovněž se účastnil řady zahraničních turné a pohostinských vystoupení.

    Byl předurčen pro role princů, které tančil v baletech Popelka (absolventské představení Taneční konzervatoře 1955, ND Praha 1965, Düsseldorf 1967); Sůl nad zlato (1956), Z pohádky do pohádky (1956), Sněhurka (1961); v ND Praha dále tančil Merkucia v Romeovi a Julii (1962), Maura v Petruškovi (1962), Tammuze v Istar (1964). Z řady jeho postav v düsseldorfském repertoáru jmenujme titulní roli v Donu Juanovi Ch. W. Glucka (1965) a Prométheovi (1967), Prince v Ptákovi Ohnivákovi (1966), Apollona v Orfeovi C. Monteverdiho (1968) a Rudovouse v Labutím jezeře (1969). V Českém tanečním slovníku čteme, že byl „výjimečně disponovaný tanečník typu danseur noble s vytříbenou technikou a čistou formou klasického tance“, ale také se schopnostmi pro dramatické vyjádření obsahu rolí.

    Joan Sutherland, světově proslulá koloraturní sopranistka, mu nabídla účast na koncertech po Severní a Jižní Americe. Po dobu čtyř let tak následovala řada vystoupení v Bostonu, Philadelphii, Chicagu, San Francisku, Mexiku a dalších městech. Ve světě navázal mnohá přátelství s velkými baletními osobnostmi (např. Neumeier, Grigorovič, Udaeta), s některými z nich ho vázala jeho velká vášeň pro sběratelství historických artefaktů spojených s tancem: vybudoval rozsáhlou sbírku tanečních obrazů, plastik a fotografií.

    Během oslav svých pětaosmdesátin, červen 2021. Foto archiv

    Jak už to tak bývá, byl odborné veřejnosti znám více v zahraničí než doma. Na počátku sedmdesátých let minulého století se rozloučil s aktivní kariérou a otevřel si v Düsseldorfu baletní školu. V roce 2000 se z Německa přestěhoval zpět do Prahy. Stále byl velmi aktivní, srdečný a štědrý. Po svém definitivním návratu do vlasti, věnoval velkou část své sbírky tanečním školám (katedra tance AMU, Taneční konzervatoř hl. m. Prahy). Angažoval se také v charitativních projektech a pomohl mnoha lidem.

    K jeho letošnímu životnímu jubileu otiskly Taneční aktuality 2. června medailonek z pera Heleny Kazárové (zde).

    Zemřel po dlouhé nemoci.

    Poslední rozloučení se koná 12. října ve 14 hodin v prostorách Velké obřadní síně krematoria v Praze – Strašnicích.

    ZdrojeStanislav Buzek – danseur noble. R-Studio Ústí nad Labem, 2004 (vydal Stanislav Buzek vlastním nákladem, bez ISBN, česko-německá kniha); Vašut, V.: Primoballerino. Taneční listy 1996, č. 6, str. 8.


    Komentáře k článku: Zemřel Stanislav Buzek

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,