Zemřel Rudolf Matys

V roce 2010. Foto archiv ČRo

28. 5. 1938 Praha – 2. 9. 2023 Praha

Básník, autor rozhlasových her, kritik, literární a rozhlasový redaktor a editor, člen porot festivalů Šrámkova Sobotka a Ortenova Kutná Hora.

Jeho otec Rudolf Matys (1900 – 1990) byl až do roku 1944 klavíristou a kapelníkem několika pražských salonních orchestrů Mj. řídil orchestr Karla Hašlera). V létě 1944 přijal nabídku P. Tomíčka a stal se ředitelem chrámového kůru v České Skalici a působil jako sbormistr pěveckého sboru Bendl. Vyučoval hudbu, byl kapelníkem městské dechové hudby a v r. 1955 převzal řízení českoskalického symfonického orchestru.

Syn Petr Matys po maturitě na náchodském gymnáziu krátce studoval na Přírodovědecké fakultě UK (historickou geografii), odkud přestoupil na Vysokou školu pedagogickou v Praze. Po promoci (1961) rok učil, pak pracoval jako klinický psycholog a biblioterapeut v pražské Psychiatrické léčebně.

Literaturou se zabýval od sklonku padesátých let jako básník a literární recenzent. V té době také navázal přátelství s Vladimírem Holanem.

V roce 2008. Foto Bronislav Pražan

V letech 1967 – 2002 působil v Československém (později Českém) rozhlase jako odborný redaktor literární redakce ČRo 3 – Vltava. Redigoval (i autorsky připravoval) stovky pořadů z oblasti poezie, literární historie, esejistiky, četeb na pokračování, dramatizací ad. Spolupracoval s Violou Fischerovou, Václavem Daňkem, Pavlem Šrutem, nebo generačně blízkými režiséry Josefem Melčem a Josefem Henkem. Připravoval a tvořil převážně pořady z české poezie, od literárních čtení přes dramatizace až po komponovaná pásma. Jako dramaturg stojí mimo jiné za ikonickou nahrávkou Máchova Máje z roku 1986 s Radovanem Lukavským, Viktorem Preissem, Josefem Somrem a dalšími a rozhlasovými dramatizacemi balad z Erbenovy Kytice. Dlouhodobě se zabýval barokní literaturou a dílem Antoina de Saint Exupéryho, esejisticky se věnoval základním otázkám lidského života. V komponovaných Pátečních večerech ČRo se věnoval nejen své specializaci, českému baroku, ale i životům a dílům Karla Hynka Máchy a Františka Hrubína. Vrcholem jeho rozhlasové a esejistické práce se stal cyklus Semper viva věnovaný nejvýznamnějším postavám české poezie. Věnoval se historii Umělecké besedy, v souboru Bez záruky vzpomínal na své zážitky s básníky Holanem, Seifertem, Hrubínem, Divišem a dalšími.

Orbis 1976. Repro archiv

Vydal čtyři sbírky poezie, dvě knihy próz a jednu sbírku veršů pro děti, napsal dvě rozhlasové hry a monografii V umění volnost (Kapitoly z dějin Umělecké besedy). K vydání edičně připravil více než dvacet knih, napsal dvacet šest doslovů a předmluv, v různých periodicích publikoval řadu recenzí, studií a esejů (hlavně o literatuře, rozhlasové tvorbě a kulturně společenské problematice). Pro Československý rozhlas napsal hry Klíč (1965) a Sisyfos na prázdninách (1969), zdramatizoval prózu Jurie Karloviče Oleši Závist (1966) a několik dalších textů. Jeho sebrané esejistické dílo vyšlo v roce 2020 v nakladatelství Torst pod názvem Společný jmenovatel /více o knize zde/.

TORST 2020. Repro archiv

V prosinci 2021. Foto archiv Milana Blahynky

Působil v řadě literárních porot (Magnesia Litera, Ortenova Kutná Hora, Šrámkova Sobotka, Prix Bohemia Radio ad.); byl členem redakční rady odborného časopisu Svět rozhlasu a předsedou redakční rady revue UB Život (členem UB byl od roku 1991). Byl rovněž členem Českého centra mezinárodního Pen klubu.

Zemřel po dlouhé nemoci.

Divadelní noviny o jeho úmrtí informoval Michal Šanda.

/Pro iDN z více zdrojů zpracoval hul/

///

Více o Rudolfu Matysovi na ČRo: zde, zde či zde

…