Divadelní noviny > Zahraničí Zprávy
Zemřel Ronald Harwood
Ve svém bytě v roce 2006. Foto Jean-Philippe DeFaut (NYC)
9. 11. 1934 Kapské Město, Jihoafrická republika – 8. 9. 2020 Sussex, Velká Británie
Britský dramatik, scenárista.
Vlastním jménem Ronald Horwitz. Narodil sea vyrůstal v Kapském městě (v dnešní Jihoafrické republice, která byla tehdy britským dominiem), kde absolvoval Sea Point High School. V sedmnácti letech odjel do Londýna, aby se zde věnoval divadlu. Ještě za studií na Royal Academy of Dramatic Art si změnil příjmení na Harwood, když mu jeden z učitelů sdělil, že jeho příjmení zní pro britskou scénu příliš cize a příliš židovsky. V devatenácti letech, ještě během studia, nastoupil jako herec a poté osobní garderobiér sira Donalda Wolfita, principála Shakespeare Company. Tuto éru posléze zužitkoval nejen ve svém nejslavnějším dramatickém díle The Dresser (Garderobiér), ale také v životopisném románu o Donaldu Wolfitovi (1959).
V roce 1960 se začal naplno věnovat spisovatelské kariéře. Jako první vydal novelu All the Same Shadows, další rok následoval scénář Private Potter a v roce 1964 televizní hra March Hares. Od té doby s psaním nepřestal. Vytvořil 21 dramatických děl, 10 knih a 16 filmových scénářů, které ho proslavily po celém světě. Jen velmi zřídka psal ovšem původní scénáře. Většinou šlo o adaptace, v jednom případě dokonce o filmovou adaptaci vlastní hry – Garderobiéra.
V roce 1961. Foto archiv
Jeho tvorba se dělila na dva základní zájmové okruhy. Jedním byla fascinace divadlem a herci, což se objevilo nejen v Garderobiérovi, ale také ve hře After the Lions o Sarah Bernhardt či v Kvartetu o stárnoucích operních pěvcích. Napsal také teoretickou knihu, která se zabývá historií divadla All the World´s a Stage.
Ve své tvorbě se také výrazně zabýval obdobím nacismu. Zajímala jej především situace jedinců, kteří buď dobrovolně kolaborovali, nebo k tomu byli donuceni okolnostmi, a po válce se museli vyrovnávat s následky a předsudky. Z tohoto období pro nás může být zajímavé, že jeden z jeho filmů – z roku 1975 – Operace Daybreak zpracovával téma atentátu na Heydricha.
V roce 2003 s Oscarem za scénář k filmu Pianista režiséra Romana Polanského. Foto archiv
Nejúspěšnější filmový scénář – Pianista -, kterého natočil Roman Polanski, byl adaptací biografie židovsko-polského hudebníka Wladyslawa Szpilmana, zachycující jeho život během nacistické okupace Polska. Toto téma se později objevilo jak v jeho divadelní hře, tak i ve filmu Taking Sides (Na miskách vah). Jádrem obou těchto děl bylo zkoumání viny dirigenta Wilhelma Furtwanglera v rámci de-nacifikace.
Další hry, které se dotkly tohoto tématu, byla Kolaborace o Richardu Straussovi a jeho vztahu k spisovateli židovského Stefanu Zweigovi a An English Tragedy, která se týkala britského fašisty Johna Ameryho. Harwood napsal také scénáře pro filmy The Browning Version s Albertem Finneyem, Božská Julie, Austrálie, Láska za časů cholery nebo – opět pro Polanského – adaptaci Olivera Twista s Benem Kingsleyem. Poslední adaptací pro film byla autobiografie Jeana-Dominique Baubyho Skafandr a motýl, kterou autor, postižený po mrtvici syndromem uzamčení, nadiktoval pouze pomocí mrkání víček. Film získal množství nejrůznějších ocenění včetně nominace na Oscara.
V roce 2010 jej britská královna Alžběta II. pasovala v Buckinghamském paláci na rytíře. Foto archiv
Harwood se aktivně účastnil i politického a společenského života. V devadesátých letech byl nejprve předsedou britského PEN klubu a poté i mezinárodního PEN klubu. V roce 2010 jej britská královna Alžběta II. pasovala na rytíře.
Po celý život byla jeho partnerkou Natascha Riehle, pocházející z ruského šlechtického rodu (zemřela v roce 2013). Vzali se v roce 1959 a měli spolu tři děti – Anthonyho, Deborah a Alexandru.
Komentáře k článku: Zemřel Ronald Harwood
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
