Divadelní noviny > Zprávy

Zemřel Roman Ráž

Roman Ráž

(28. 5. 1935 Praha – 26. 1. 2022 Praha)

Spisovatel, scenárista, dramaturg, autor televizních i rozhlasových her a seriálů. Patřil do generace autorů, která do české literatury vstoupila v první polovině šedesátých let minulého století (společně s Ivanem Klímou, Vladimírem Páralem, Alenou Vostrou, Vladimírem Körnerem a Vladimírem Přibským). Jejich společným znakem bylo úsilí o analytickou reflexi společnosti.

Jeho otec Otto Ráž (1905–1950) byl pražský podnikatel. Rodiče uzavřeli manželství v roce 1932 v Brně, v roce 1938 došlo k rozvodu. Dědeček Rudolf Ráž (1880) vlastnil Hotel Belvedere v Praze na Letné, který Otto Ráž převzal v roce 1935. V roce 1948 byl – ako podnikatel – poslán do tábora nucených prací, kde zemřel.

Jeho matka Božena Rážová, roz. Vepřeková (1909–1991), pocházela z Luhačovic. Psala povídky, ale nikdy je nepublikovala. Vystudovala obchodní akademii, později pracovala jako vedoucí účtárny pivovarů a lihovarů. Její otec Emanuel Vepřek (1871–1924) byl restauratérem a starostou v Luhačovicích. Zasloužil se o rozvoj místních lázní, podporoval všeobecnou živnostenskou školu. Za jeho starostování byl postaven vodovod, zřízena měšťanská škola a založena obecní spořitelna. Hostem Vepřekovy restaurace býval často hudební skladatel Leoš Janáček.

V roce 1941 se Roman Ráž s matkou přestěhoval z Prahy do Brna, kde začal chodit do obecné školy. V letech 1944–1946 pobýval v Luhačovicích, kde zažil osvobození rumunskou armádou v květnu 1945. V roce 1946 se vrátil zpátky do Brna.

Z důvodu špatného kádrového profilu nemohl po roce 1948 dokončit studia na gymnáziu a nastoupil na zdravotní školu (1950–1953), kde složil maturitu. Poté vystudoval dějiny umění a estetiku na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně (1953–1958). Na pražské FAMU pak studoval mimořádně také filmovou vědu a dramaturgii (1954–1956), studia však nedokončil. V roce 1982 získal doktorát (PhDr.) v oboru divadelní a filmové vědy na Karlově univerzitě.

Už jako student publikoval básně, fejetony a povídky v Novém životě, Hostu do domu a jinde. V době studia se přátelil s Violou Fischerovou, Pavlem Švandou, Jiřím Kuběnou a Václavem Havlem, kteří patřili k literární skupině Šestatřicátníků. Stýkal se také s Milanem Uhdem, Antonínem Přidalem a Pavlem Blatným.

V letech 1958–1960 pracoval jako režisér a dramaturg zábavných pořadů v Krajském domě osvěty v Brně. Po reorganizaci instituce (1960) působil jako dramaturg a autor v Krajském podniku pro film, koncerty a estrády. V té době přispíval do časopisu Koncerty a estrády, především cestopisnými črtami.

V letech 1967–1971 působil jako dramaturg literárně-dramatického redakce brněnského studia Československé televize, odkud byl jako signatář petice Dva tisíce slov začátkem tzv. normalizace z ideových důvodů propuštěn. Od roku 1971 byl spisovatelem ve svobodném povolání, třebaže první léta nesměl publikovat pod svým jménem a tři jeho první knihy byly vyřazeny z knihoven. V roce 1976 se přestěhoval z Brna do Prahy, obnovil spolupráci s Československou televizí a s Československým rozhlasem (od osmdesátých let 20. století).

Debutoval povídkami Jediná noc, následovaly psychologické laděné příběhy Učitel ptačího zpěvu, Jednou se ohlédneš a Kdo umlčel Matyáše. Napsal 25 próz, 15 televizních her a řadu rozhlasových her a seriálů. Napsal rozsáhlou historickou ságu – trilogii Lázeňské dobrodružství, Lázeňské naděje a Lázeňské ozvěny. Jeho román Prodavač humoru (1984) byl zfilmován režisérem Jiřím Krejčíkem. Stejně tak byl zfilmován tragikomický román z roku 1989 o nevěře In flagranti byl v roce 1993 zfilmován režisérkou Annou Procházkovou (In flagranti). Román Narcisový dům o životě dvou generací v jednom domě se dočkal v roce 1994 televizní adaptace (režie Josef Henke). /Více zde./ Některé jeho příběhy se odehrávají v divadelním či uměleckém prostředí. Například román Vrabčí hnízdo (1983), který vychází z prostředí televizních studií a kritizuje umělecký život či kulturní instituce. Nebo jeden z jeho posledních románů Bonviván (2006), který zpracoval i jako divadelní hru (zatím neuvedena).

V próze jej ovlivnila především americká literatura: William Faulkner, William Styron, Saul Bellow, John Steinbeck, z francouzské literatury Louis-Ferdinand Céline a také kubánský spisovatel Alejo Carpentier. Při psaní poezie na něj měl vliv Guillaume Apollinaire, Jacques Prévert (v překladu Adolfa Kroupy), Lawrence Ferlinghetti (v překladu Jana Zábrany). Oblíbil si i sbírku básní Kašpar Noci od Aloysia Bertranda (v překladu Josefa Heyduka) a Malé básně v próze od Charlese Baudelaira. Pro psaní povídek pro něj byla inspirativní tvorba Alberta Moravii (Římské povídky), Michaila Zoščenka, Jamese Thurbera (Zmatený muž na hrazdě) a Antona Pavloviče Čechova.

Byl čtyřikrát nominován na Státní cenu za literaturu. 21. 9. 2016 mu byla udělena Cena Egona Ervína Kische za knihu Lázeňské naděje. 26. 10. 2016 mu byla udělena Chlumecká literární cena Jaroslava Golla za knihu Lázeňské dobrodružství.

Nikdy nebyl členem žádné politické strany. V roce 1989 založil společně s Miroslavem Ivanovem, Františkem Nepilem a Vladimírem Přibským Klub spisovatelů nestraníků (K 89), kde krátce působil jako předseda. V devadesátých letech minulého století byl opakovaně členem Rady Obce spisovatelů, členem výboru a literární sekce Nadace Český literární fond. Od roku 2019 působil ve spolku Litera (který uděluje ceny Magnesia litera), dále byl členem výboru Českého centra PEN klubu a dozorčí rady Divadelní, literární, audiovizuální agentury DILIA. Byl členem poroty pro udělení Státní ceny za literaturu za rok 2000. Od roku 2003 působil ve správní, později dozorčí radě DILIA. V letech 2005, 2006 a 2007 byl členem poroty Magnesie Litery pro udělení Litery za prózu.

Byl třikrát ženatý, měl dvě dcery a jednoho vnuka. V rozmezí let 1956–1966 žil s primářkou Fakultní nemocnice Brno – Bohunice MUDr. Miluškou Weberovou (†1998). První manželství (1968–1976) uzavřel s teatroložkou Martou Brabcovou (zemřela v roce 1976). Jeho druhou manželkou (1983–1996) se stala Vladimíra Černá-Krumlová. Měli spolu dceru Romiku (1983), která má syna Viktora (2018). Ani toto manželství ale nevydrželo. Potřetí se oženil v roce 1997. Jeho manželkou byla MUDr. Barbora Rážová. Měli spolu dceru Nicole (1998).

Zemřel po dlouhé nemoci. O úmrtí informovalo České centrum Mezinárodního PEN klubu, jemuž to sdělila Rážova manželka.

/Pro i-DN z více zdrojů zpracoval hul/

• Autor: DN
• Publikováno: 31. ledna 2022

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Zemřel Roman Ráž

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ