Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2020

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2020

ročník 29
23. 6.–1. 9. 2020
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Zemřel Petr Král

    Foto archiv

    Petr Král

    4. 9. 1941 Praha – 17. 6. 2020 Praha

    Básník, prozaik, esejista, filmový teoretik a překladatel. 

    Původním jménem Chrzanovský. Příjmení Král přijal v roce 1950 po svém otčímovi. Pocházel z lékařské rodiny, po maturitě na jedenáctileté střední škole (1959) studoval dramaturgii na FAMU (1960-1965). Poté pracoval do srpna 1968 jako redaktor v nakladatelství Orbis. Publikoval časopisecky, v šedesátých letech patřil k postsurrealistické skupině kolem Vratislava Effenbergera. Po srpnové okupaci roku 1968 emigroval do Paříže. Živil se v nejrůznějších zaměstnáních, mj. jako lektor v nakladatelství Gallimard. V roce 1995 získal doktorát na Sorbonně. Hostoval na univerzitách v Paříži a Lyonu, rovněž na Masarykově univerzitě v Brně. Od roku 2006 žil znovu v Praze.

    Foto Jindřich Nosek

    Debutoval na konci padesátých let verši v literárních časopisech, rukopisy svých básní rozšiřoval mezi přáteli v improvizovaných sešitových vazbách. Psal česky i francouzsky. Knižně mu jako první vyšla sbírka Cie (BB, Paříž, 1979) ve Francii. Česky až Prázdno světa (BB, Mnichov, 1986), které se v té době k českým čtenářům dostávalo jen obtížně. V Mnichově mu v roce 1989 vyšly sebrané básně z let 1959 – 1980 nazvané Éra živých a jiné texty. Soubor P.S. čili Cesty do ráje vydalo ještě exilové Sixty-Eight Publishers v Torontu. Prvním českým vydáním jeho básní u nás byl soubor Právo na šedivou (Mladá fronta, 1991), následoval Pocit předsálí v aixské kavárně (NLT, 1991), Med zatáček čili Dovětek k dějinám (Mladá fronta, 1992) a Tyršovské přeháňky (Dragon press, 1994). Následuje opět střídání českých a francouzských knih. Za české jmenujme Staronový kontinent (Petrov, 1994), Chiméry a exil (Torst, 1998), Masiv a trhliny (H a H, 2004) či Svědek stmívání (Host, 2006). Od roku 2013 vycházejí ve Větrných mlýnech Královy sebrané spisy.

    Zpráva o místech, Torst 2008.

    Ústředním tématem jeho tvorby jako básníka a esejisty byl zejména vztah mezi skutečností a obrazností. Je to poezie plná paradoxů a nerealizovatelných projektů, jež spíš než svou utopií jsou svůdné právě svou neuchopitelností. Odtud i nezvyklá obraznost Králových básní a textů, téměř až smyslová konkrétnost jeho veršů, které dovolují prožívat každodenní trosky světa v jejich, pro autora téměř až obsedantní, šedi, píše o Králově tvorbě Jan Gabriel.

    Ve své knihovně v roce 2008. Foto Wanda Heinrichová

    Okrajově psal i scénáře a divadelní hry. V esejistice vyčnívá jeho dílo věnované filmu. Jako překladatel a zejména jako editor se soustavně snažil o představení české poezie francouzskému publiku, například třemi antologiemi básní Jaroslava Seiferta. Ve Francii vydal rozsáhlý sborník Surrealismus v Československu, francouzská pojednání o surrealismu zase převedl do češtiny. Zasloužil se o česká vydání některých zásadních textů francouzské avantgardy, mimo jiné rozsáhlého výboru z poezie André Bretona či prvního úplného překladu zakladatelského textu francouzského surrealismu Magnetická pole.

    V roce 2010 se stal komturem francouzského Řádu umění a literatury, což je titul, který uděluje Francouzská akademie. V roce 2016 byl oceněn Státní cenou za literaturu, a to „nejen za jeho knihu kritických statí a esejů Vlastizrady, ale i za celé jeho dílo zahrnující i jeho tvorbu v emigraci“.

    Zemřel ve svém pražském bytě. O jeho úmrtí informoval novináře vydavatel Martin Reiner s odvoláním na spisovatelovy blízké.

    • Autor:
    • Publikováno: 18. června 2020

    Komentáře k článku: Zemřel Petr Král

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,