Zemřel Pavel Landovský

FOTO archiv ČT

Pavel Landovský

11. 9. 1936 Havlíčkův Brod – 10. 10. 2014 Kytín

Vyučil se nástrojařem, studoval průmyslovou školu a po neúspěšných pokusech o přijetí na DAMU začínal jako elév v mimopražských souborech. Od poloviny šedesátých let byl jedenáct let členem pražského Činoherního klubu. Byl jedním z nejlepších českých herců 60. let, jeho role hejtmana v inscenaci Gogolova Revizora se stala ikonou tehdejšího divadla.

Proslul v hlavní roli filmu Utrpení mladého Boháčka z roku 1969 v režii Františka Filipa. Nesmělého strategického svůdce si pak zahrál i ve filmové verzi povídky Milana Kundery Já, truchlivý Bůh (režie Antonín Kachlík).

V roce 1978. FOTO archiv

Sedmdesátá léta přinesla Landovskému nucený ústup ze slávy. Vedle hercova odporu k nastupující normalizaci k tomu přispěl i zvyk říkat, co si myslí. Přitížilo mu i jeho dlouholeté přátelství s předním disidentem a pozdějším prezidentem Václavem Havlem. Poté, co jako jeden z prvních podepsal Chartu 77, mohl hrát jen neveřejně, například v bytovém divadle Vlasty Chramostové. S Havlem také natočil záznam jeho Audience.

Koncem 70. let na Landovského tvrdě dolehla policejní zvůle. Od ledna 1977 jej opakovaně zatýkali a nakonec byl v roce 1978 v rámci akce Asanace donucen opustit republiku. Další léta strávil v Rakousku, kde se stal členem prestižního vídeňského souboru Burgtheater. Tady mu v začátcích významně pomohl spisovatel Pavel Kohout, rovněž násilně donucený k emigraci. Na přední rakouské scéně působil Landovský osmnáct let. Také v emigraci si zahrál v několika filmech i v televizi, mimo jiné ve snímku Miloše Formana Ragtime.

S Václavem Havlem v listopadu 1989. FOTO archiv

Změna režimu v tehdejším Československu mu umožnila návrat do vlasti, natrvalo se z Rakouska vrátil v roce 1996 po skončení vídeňského angažmá. Hostoval v Divadle Na Zábradlí, v Činoherním klubu i v Národním divadle. Početnější než výčet divadelních rolí je jeho polistopadová filmografie. Vedle populárního majora Terazkyho v Černých baronech z roku 1992 ztvárnil různé postavy například ve snímcích Amerika, Cesta pustým lesem, Nejasná zpráva o konci světa, Nestyda či Vratné lahve.

Herecké úspěchy poněkud zastínily Landovského pozoruhodné dílo dramatické. Před rokem pokřtil v Činoherním klubu kompletní soubor svých dramat Hodinový hoteliér nazvaný podle jeho zřejmě nejslavnější hry. V dubnu 2013 převzal společně s biskupem Václavem Malým a dalšími oceněnými z rukou ministra obrany Vlastimila Picka osvědčení o účasti ve třetím, protikomunistickém, odboji.

V roce 2002 přijal od presidenta Václava Havla státní Medaili Za zásluhy III. stupně. FOTO archiv

Byl rovněž autorem několika divadelních a rozhlasových her, z nich nejznámější je Hodinový hoteliér. Režisér Josef Abrhám mladší o něm natočil celovečerní dokument Hoteliér, v němž se Landovský opět sešel se zakladateli a herci původního Činoherního klubu Janem Kačerem, Josefem Abrhámem, Vladimírem Pucholtem a Libuší Šafránkovou.

Svébytný herec a dramatik s pověstí bouřliváka, který proslul otevřeností i jadrným slovníkem, byl znám také svou slabostí pro něžné pohlaví. Jednou o sobě prohlásil, že je „nesnesitelný obdivovatel žen“, které ovšem i s dětmi vždycky opustil, kdykoli následovala další romance. Podle dostupných informací je otcem sedmi dětí.

Příčinou úmrtí byl infarkt myokardu. Krátce předtím jsme všichni byli u něj, oznámila jeho rodina.

/Pro i-DN z více zdrojů zpracoval hul/