Divadelní noviny Aktuální vydání 16/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

16/2019

ročník 28
1. 10.–14. 10. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Zemřel Patrice Chéreau

    V roce 2009 na filmovém festivalu v Benátkách. FOTO NICOLAS GENIN

    V roce 2009 na Mezinárodním filmovém festivalu v Benátkách. FOTO NICOLAS GENIN

    Patrice Chéreau

    2. 11. 1944, Lezigne, Maine-et-Loire, Francie – 7. 10. 2013 Paříž, Francie

    Herec, filmový a divadelní režisér a spisovatel. Jeden z nejvýznamnějších francouzských režisérů poválečné generace. Bývá považován za zázračné dítě francouzského divadla. Chéreaua ocenila i Nadace Leoše Janáčka.  

    FOTO archiv

    FOTO archiv

    Chéreau pocházel z umělecké rodiny (oba rodiče byli malíři) a již na střední škole sestavil svou první divadelní skupinu, v níž vytvářel dekorace i kostýmy a ujímal se rovněž režie. Roku 1966 se stal ředitelem divadla v Sartouville a v tradici šedesátých let předváděl zejména politická představení. Když divadlo roku 1969 zkrachovalo, odjel Chéreau do Itálie a poté do Marseille, kde režíroval Richarda II., v němž zároveň ztělesnil hlavní roli. Po řadě dalších, většinou velmi subjektivně pojatých divadelních inscenací (klasická díla V. Huga, Molièra, W. Shakespeara, H. Ibsena) a oper (G. Rossini, R. Wagner, J. Offenbach, W. A . Mozart) natočil roku 1974 svůj první film, psychologický thriller Tělo orchideje. Velmi emocionálně pojatou hlavní postavu – bohatou dědičku, jež má být prohlášena za šílenou – v něm ztělesnila Charlotte Ramplingová. Na pozvání dirigenta Pierra Bouleze se o dva roky později v Bayreuthu ujal režie Wagnerovy slavné tetralogie.

    Sopranistka Gwyneth Jones v roli Brünnhildy během zkoušek Soumraku bohů, čtvrté části Prstenu nibelungova na Bayreuthském festivalu v roce 1976. FOTO archiv

    Sopranistka Gwyneth Jones v roli Brünnhildy během zkoušek Soumraku bohů, čtvrté části Prstenu Nibelungova na Bayreuthském festivalu v roce 1976. FOTO archiv

    Druhý filmový snímek, drama bývalé příslušnice protifašistického odboje Judith Therpauveová (1978) se Simone Signoretovou v hlavní roli, sledoval boj za záchranu provinčních novin. V následujících letech se Chéreau věnoval současně divadelní režii (stal se ředitelem divadla v Nanterre) a filmu (Poraněný člověk byl promítán v Cannes v roce 1983). Po moderní adaptaci Čechovovy hry Platonov nazvané Hôtel de France (1986) si historickým snímkem Královna Margot (1994) s Isabelle Adjaniovou, Danielem Auteuilem a Jean-Huguesem Angladem v hlavních rolích získal přízeň širokého publika. Po něm se vrátil znovu k autorské výpovědi prostřednictvím filmu Ti, kdo mě mají rádi, pojedou vlakem (1998). Následující snímek Intimita (2001) byl pak jeho největším úspěchem u kritiky: snímek obdržel na Mezinárodním filmovém festivalu v Berlíně 2001 tři ceny včetně Zlatého medvěda. U diváků vyvolal velký rozruch otevřenými sexuálními scénami. V českých kinech se promítaly i další Chéreauovy snímky, například Všichni, kdo mě mají rádi, pojedou vlakem (1998) či psychologický film Perzekuce (2009).V roce 2003 předsedal porotě festivalu v Cannes 2003, kde zvítězil Slon od Guse Van Santa.

    Z mrtvého domu v newyorské MET (r. P. Chéreau) FOTO archiv

    Z mrtvého domu uvedeného v roce 2009 v newyorské MET (v roli Luky Kuzmiče-Filky Morozova tam vystupoval i Štefan Margita) FOTO archiv

    Ve světě divadla se Patrice Chéreau proslavil především režií Wagnerova Prstenu Nibelungova pro wagnerovský festival v německém Bayreuthu v roce 1976. Z českého pohledu je třeba uvést především nastudování Janáčkovy opery Z mrtvého domu. Inscenace vznikala v roce 2007 v koprodukci Wiener Festwochen, Aix-en Provence festival, Holland Festival Amsterdam, Metropolitan Opera New York a Teatro alla Scala, Milan. Jak se režisér vyznal, lákala ho nejen sama opera a Janáčkova hudba, kterou měl rád, zvláště pak klavírní dílo –  ale také spolupráce s dirigentem Pierrem Boulezem, jehož si vážil pro jeho inspirativní a prozíravou interpretaci hudebního textu. A to byl právě pro Janáčkovu poslední operu velmi důležitý interpretační vklad. Inscenace, jíž se ujali Chéreau, Boulez a výtvarník scény Robert Peduzzi, byla strhujícím dramatem. Do detailů promyšlená interpretace více či méně kusých epizod, rozkrytí dramatických momentů epického příběhu, jejichž přítomnost sjednotila kolektivní drama v jednolitý celek: bezprostřední, strohý, nesentimentální, současný. Mimořádnost počinu podtrhl i fakt, že inscenace byla zaznamenána na DVD, vydaném společností Deutsche Gramophon. Divadelním režisérem byl až do konce života. Jeho poslední produkcí byla Elektra od Richarda Strausse na operním festivalu v Aix-en- Provence.

    Na jevišti se musí hrát příběhy, které nelze vyprávět nikde jinde, řekl v roce 2010 v rozhovoru s Normanem Lebrechtem. FOTO archiv

    Na jevišti se musejí hrát příběhy, které nelze vyprávět nikde jinde, řekl v roce 2010 v rozhovoru s Normanem Lebrechtem. FOTO archiv

    Patrice Chéreau měl blízko k České republice. V roce 2009 byl hostem Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech, v roce 2010 získal za nastudování opery Z mrtvého domu cenu Nadace Leoše Janáčka. V životě údajně litoval pouze toho, že se mu nepodařilo natočit film o Napoleonovi, kde měl hrát hlavní roli Al Pacino.

    V červnu 1999 přinesly Divadelní noviny č. 12 s Patricem Chéreauem původní rozhovor Po smrti Bernarda-Marie Koltése přestalo mít divadlo pro mne smysl, který připravila Lucie Němečková.

    Podle oficiálních zdrojů zemřel Patrice Chéreau na rakovinu plic.

    (Z více zdrojů – CSFD, Nadace Leoše Janáčka, OperaPlus – pro i-DN připravil hul)

    • Autor:
    • Publikováno: 8. října 2013

    Komentáře k článku: Zemřel Patrice Chéreau

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,