Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2020

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2020

ročník 29
23. 6.–1. 9. 2020
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Zemřel Otto Ondra

    Foto archiv SD

    Otto Ondra

    6. 1. 1939 Nebory (dnes součást Třince) – 12. 12. 2019 Uherské Hradiště

    Herec.

    Do Divadelních novin dnes přišel mail od Břetislava Rychlíka:

    Posílám smutnou zprávu o odchodu nenápadného, ale cenného divadelníka Otto Ondry. Nenápadně žil a nenápadně odešel. Ale v šedesátých letech byl v loutkovém divadle v Liberci, když vznikala Ypsilonka, hrál v éře plzeňské Alfy v časech Marty Kubišové… Po roce 68 degradován na inspicienta s povinností hereckou. Hrál mi skvěle v Ondrášovi (v roce 1988 na Malé scéně v Uherském Hradišti – v samizdatu to vyzvednul Karel Kraus). Byl podepsán pod řadou protirežimních petic (na malém městě to chtělo odvahu). Po listopadu opět hercem v oblastních divadlech. Naposledy mi hrál jako důchodce ve Steigerwaldově Ceně facky – Gottwaldovy boty (Slovácké divadlo 2014) stařečka, který vylezl z rakve zeptat se komunistů kom to vadilo, že měl koňa Furina, syna Vstekloňa, statek ze škatulky, sad a vinohrad, tak proč ho za to mučili v kriminále. Jeho Kom to vadilo? vhánělo lidem slzy do očí. Ten výkon je zaznamenaný i v České televizi. To byla jeho poslední role. Pohřeb měl 16. prosince v kruhu rodiny.

    Prosím o připomenutí. Děkuju.

    ///

    Rodem patřil do Horního Němčí. Sice se tam přímo nenarodil, ale od nejútlejšího věku tam vyrůstal. Pro venkovský život se však moc nehodil. Sám o tom v rozhovoru ve Slováckých novinách v roce  2002 řekl: Dokázal jsem si přivodit mnohá zranění, často jsem je před rodiči i tajil. Chodil jsem přímo k dobrovolné zdravotní sestře, která mě ošetřila. Přesto na své dětství vzpomínám velmi rád. Byl jsem spíše uzavřené dítě a ke hrám jsem ani moc nepotřeboval společníky. Mým prvním idolem byli žebráci. Chtěl jsem být jedním z nich. Jak zazvoní u dveří, pronesou prosbu a dostanou almužnu. Dalším objektem mého zájmu byli katoličtí kněží. Miloval jsem krásu jejich ornátů i obřadnost katolických mší. Přitom jsem po mamince evangelického vyznání, kde jsou obřady mnohem skromnější. Ač absolvent pedagogického institutu dobře věděl, že učit nechce, a hledal jiné uplatnění. Jako první přišla nabídka z loutkového divadla v Karlových Varech. Mou první rolí byl sokol, pak už jsem vodil lidské postavy, říká ve stejném rozhovoru. Jednou z dalších štací se stává legendární plzeňská Alfa, kde se potkává na jednom pódiu s legendami české populární písně Martou Kubišovou a Václavem Neckářem. Rád na to období vzpomínám. Byla to uvolněná šedesátá léta. Ale práce v Alfě nebyla pro mě. Repertoár byl zaměřen na hudební a černé divadlo a já jako činoherec jsem se cítil nevyužitý. Následovala angažmá v Liberci, Českém Těšíně, Šumperku, čtrnáct let ve Slováckém divadle. Poslední stálé angažmá prožil v divadle v Mostě. Dělali jsme tam jen velké kusy, protože obrovské prostory jeviště i hlediště nic komornějšího neumožňovaly… Zdravotní problémy jeho mostecké angažmá předčasně ukončily a Ondra se vrátil do kraje svého dětství. V té době přišla ještě nabídka z Hoffmannova divadla v Uherském Hradišti. Zjistil jsem, že bez divadla nemohu žít. Když je týden před premiérou a intenzivně zkoušíme, občas hudrám, ale když ten čas mine, je mi smutno a moc se těším na každé představení…, řekl o svém posledním divadelním angažmá v Hoffmanově divadle.

    Foto Hoffmannovo soukromé divadlo

    Na webových stránkách Hoffmannova divadla o sobě Otto Ondra píše:

    Těšínské divadlo – Slovácké divadlo – Těšínské divadlo – Slovácké divadlo – Severomoravské divadlo (Šumperk) – Těšínské divadlo – to jsou asi tak zhruba 4/5 mého putování českými divadly. Můj kamarád Břeťa Rychlík to vtipně nazval OTTŮV BERMUDSKÝ TROJÚHELNÍK. Úplný začátek byl však v Západních Čechách, v Západočeském loutkovém divadle v Karlových Varech (dnes už neexistující divadlo), pak přišla plzeňská Alfa a ještě Severní Čechy (Severočeské loutkové divadlo). Teprve potom jsem byl pohlcen oním moravsko-slezským bludným kruhem, oním Bermudským trojúhelníkem. Měřeno léty, nejdelší časový úsek jsem strávil ve Slováckém divadle, kde jsem drahný čas působil také jako inspicient.

    Dva roky před dosažením penzijního věku mě jakási neznámá síla vymrštila ze slezského Českého Těšína směrem na západ – do Městského divadla v Mostě. S vedením divadla jsme se dohodli, že tam budu i přesluhovat, leč prázdninový infarkt mě tyto plány zhatil. Po devítiměsíční pracovní neschopnosti jsem si nebyl jist, zda jevištní prostor mosteckého divadla (jedno z největších jevišť v České republice) zvládnu, proto jsem se rozhodl, že už zůstanu doma v Uherském Hradišti, a požádal o důchod.

    A tu přichází Méďa – tedy Karel Hoffmann – s nabídkou spolupráce s jeho divadlem. Přijal jsem… Že by mě opět Bermudský trojúhelník pohltil do jednoho ze svých bodů?

    ///

    Konec svého aktivního života strávil v Uherském Hradišti. Poslední dva roky – od září 2017 – žil u své sestry Olgy v Uherském Brodě, která o něj pečovala.

    Zemřel v uherskohradišťské nemocnici. Měl rakovinu prostaty a také Alzheimerovu chorobu.

    • Autor:
    • Publikováno: 2. ledna 2020

    Komentáře k článku: Zemřel Otto Ondra

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,