Divadelní noviny Aktuální vydání 11/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

11/2024

ročník 33
28. 5. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Zprávy

    Zemřel Miroslav Macek

    V listopadu 2017 na zahradě své vily z roku 1910 v Zábřehu na Moravě. Foto Michal Sváček

    Miroslav Macek

    7. 12. 1944 Litomyšl – 1. 5. 2024 Zábřeh na Moravě

    Stomatolog, publicista, překladatel, politický komentátor, spoluzakladatel Občanské demokratické strany a její místopředseda (21. dubna 1991 – 7. listopadu 1992 a 8. prosince 1996 – 11. září 2001), poslanec Sněmovny lidu a Sněmovny národů Federálního shromáždění (30. ledna 1990 – 5. června 1990) a místopředseda federální vlády Jana Stráského pověřený řízením ministerstva práce a sociálních věcí a federálního výboru pro životní prostředí (2. července 1992 – 31. prosince 1992).

    Vystudoval stomatologii na Lékařské fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, studium dokončil v roce 1967. V letech 1967–71 pracoval jako zubní lékař na Hornické poliklinice v Ostravě, v letech 1971–90 na Obvodním zdravotním středisku v Postřelmově.

    V listopadu 2017 na zahradě své vily v Zábřehu na Moravě. Foto Michal Sváček

    V lednu 1990 zasedl – v rámci procesu kooptací do Federálního shromáždění po listopadu 1989 – do Sněmovny lidu (volební obvod č. 131 – Šumperk, Severomoravský kraj) jako bezpartijní poslanec, respektive poslanec za Občanské fórum. Ve volbách roku 1990 přešel do české části Sněmovny národů coby poslanec OF. V průběhu funkčního období se stal členem poslaneckého klubu nově zřízené Občanské demokratické strany, jejímž zakladatelům patřil. Do funkce místopředsedy strany ho zvolil ustavující kongres ODS v dubnu 1991. Za ODS obhájil mandát ve volbách roku 1992. Ve Federálním shromáždění setrval do zániku Československa v prosinci 1992. V měsících před rozpadem Československa zastával významné posty v poslední federální vládě ČSFR (vláda Jana Stráského), v níž působil jako její místopředseda. Zároveň byl v tomto kabinetu pověřeným ministrem práce a sociálních věcí ČSFR a také působil jako předseda Federálního výboru pro životní prostředí. V roce 1992 odešel z postu místopředsedy ODS kvůli najasnostem kolem privatizace Knižního velkoobchodu. Do vedení strany se vrátil roku 1993 po 4. kongresu ODS v Kopřivnici, kdy se stal členem výkonné rady ODS za severní Moravu. V srpnu 1996 se stal tajemníkem ministra zdravotnictví Jan Stráského a po 7. kongresu ODS téhož roku v prosinci opět členem vedení strany. Během roku 1997 se postupně profiloval jako kritik vedení ODS a otevřeně nesouhlasil v některých bodech s tehdejším předsedou ODS Václavem Klausem.

    Nicméně po takzvaném „sarajevském atentátu“, při němž koncem listopadu Ivan Pilip a Jan Ruml vyzvali v nepřítomnosti Václava Klause k jeho rezignaci, se postavil za tehdejšího předsedu ODS. Na mimořádném kongresu ODS v prosinci 1997 byl zvolen místopředsedou strany. V roce 2001 čelil další aféře (byl kritizován za roli poradce a konzultanta pro Erste Bank při privatizaci České spořitelny, která mu měla vynést mnohamilionový honorář), na což 11. září 2001 reagoval rezignací na post místopředsedy ODS. Od té doby se v politice výrazně neprojevoval.

    Se svou oblíbenou černou kočkou. Foto Pavlína Kolářová

    Údajně byl prvním členem organizace MENSA za železnou oponou. Byl dlouholetým členem Svazu českých filatelistů, České numismatické společnosti, Spolku českých bibliofilů, Hollara, Spolku sběratelů a přátel exlibris, Společnosti bratří Čapků, Genealogické a heraldické společnosti, Svazu československých fotografů, spolku zahrádkářů a mnoha dalších.

    V listopadu 2017. Foto Michal Sváček

    Spolu s politickými aktivitami překládal ve svém volném čase anglickojazykovou literaturu. Několikrát vydal vlastní překlady Shakespearových sonetů (soukromý tisk, 1992; Nadace Lyry Pragensis, 1996; AudioStory, 1996, XYZ, 2008, Audiostory, 2021) a Poeova Havrana (Krkavec. Martin Dyrynk, 1992; Havran / Krkavec, Nadace Lyry Pragensis, 1993) /Více zde./. Vydal i různé variace či pokračování Jirotkova Saturnina a několik sbírek detektivních povídek /více zde/. Vedle toho glosoval politické dění na svých webových stránkách, blogu Viditelný Macek. Jeho komentáře se  objevovaly i v různých českých denících.

    Obálka knihy jeho překladů Shakespearových Sonetů (XYZ, 2008). Reproa archiv

    Byl třikrát ženatý. S první manželkou Alexandrou, s níž měl syna Miroslava a dceru Alexandru, se rozešel v roce 2001. V dubnu 2001 se oženil s Janou Blochovou, s níž se seznámil v roce 1991 v kanceláři ODS. Manželství skončilo rozvodem v roce 2009. V roce 2015 se oženil s Petrou Hrochovou (* 1986).

    Se svou třetí ženou Petrou. Foto Heurigen Bayer

    Na podzim 2018. Foto Knihcentrum revue

    O jeho smrti dnes informovala společnost Albatros Media, která vydávala jeho knihy. Zprávu o úmrtí pana Macka jsme zveřejnili na žádost jeho manželky, sdělila manažerka nakladatelství Eva Karasová. S velkou lítostí oznamujeme, že po krátké těžké nemoci zemřel dnes 1. května poklidně ve spánku, doma v přítomnosti své milované ženy Petry, kmenový autor společnosti Albatros Media pan Miroslav Macek. Rozloučení proběhne v úzkém rodinném kruhu, doplnila ji mluvčí vydavatelství Jana Fikotová. Rodina předem děkuje za projevenou soustrast a zachování soukromí /zde/.

    /Pro iDN z Wikipedie a dalších uvedených zdrojů – především blogu Viditelný Macek – připravil a zpracoval hul/

    • Autor:
    • Publikováno: 1. května 2024

    Komentáře k článku: Zemřel Miroslav Macek

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,