Divadelní noviny Aktuální vydání 15/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

15/2019

ročník 28
17. 9.–30. 10. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Zemřel Milan Schulz

    FOTO archiv ČT

    FOTO archiv ČT

    Milan Schulz

    6. 4. 1930 Praha – 20. 1. 2014 Mnichov, SRN

    Dramatik, prozaik, básník, literární kritik a publicista. Široká veřejnost ho zná především díky jeho komentářům pro české vysílání Svobodné Evropy, kde pracoval po své emigraci v roce 1969. Předtím působil jako dramaturg divadla Semafor a redaktor Literárních novin.

    Narodil se v rodině Bedřicha Schulze (1902–1945, zemřel v koncentračním táboře Kaufering), autora kabaretních scének, operetních libret a filmových scénářů a redaktora Večerního Českého slova (1937–39). Jeho první manželka Naděžda Schulzová (* 1931, roz. Kovályová) vyučovala 1955–68 literaturu na Vojenské politické akademii v Praze; syn Martin Schulz (* 1954) byl redaktorem rozhlasové stanice Svobodná Evropa.

    Za okupace byl nucen v tercii z rasových důvodů přerušit studium gymnázia v Praze; stal se papírnickým učnem a středoškolské vzdělání dokončil po válce na Benešově gymnáziu (maturita 1949). V letech 1949–53 studoval češtinu a ruštinu na FF UK (diplomová práce Nástin vývoje Nezvalovy poezie v letech 1945–1952).

    Milan Schulz, režisér a hudební skladatel Karel Mareš a Jiří Suchý v Tatrách (60. léta). Snímka archív Jiřího Suchého

    Milan Schulz (vlevo), režisér a hudební skladatel Karel Mareš a Jiří Suchý v Tatrách (60. léta). FOTO MILAN ENGLICH

    Po absolutoriu FF UK pracoval v redakci Literárních novin. V letech 1959–65 byl současně externím dramaturgem divadla Semafor a až do druhé poloviny 60. let spolupracovníkem kabaretu Paravan (dramaturgická spolupráce, příspěvky do kabaretních a revuálních pořadů).

    Od roku 1966 byl vedoucím redaktorem dvouměsíčníku Orientace, v letech 1968–69 redaktorem Literárních listů a Listů. Jako televizní kritik se v 60. letech zúčastnil několika zahraničních televizních festivalů (Monte Carlo, Cannes, Řím) a po navázání spolupráce s Pavlem Tigridem v Cannes několikrát soukromě navštívil Francii. Z římského televizního festivalu v září 1969 se nevrátil. Emigroval do SRN a natrvalo se usadil v Mnichově. Až po odchod do důchodu (1994) zde pracoval v českém vysílání rozhlasové stanice Svobodná Evropa, především jako politický publicista a komentátor. Po přestěhování stanice do Prahy zde pracoval až do roku 1996, poté s ní spolupracoval jako volný autor. V České televizi po listopadu 1989 moderoval se svým synem Martinem Schulzem publicistický pořad Sněží.

    FOTO archiv ČT

    FOTO archiv ČT

    Publikoval od roku 1953. Do konce 60. let přispíval do periodik, v nichž pracoval, a dále postupně do Mladé fronty, Nového života, Května, Hosta do domu, Plamene, Filmových a televizních novin aj.; bez uvedení jména i do exilového časopisu Svědectví (Paříž). Ve spolupráci s výtvarníkem Milanem Kopřivou se v 60. letech podílel na vydávání pravidelných katalogů Libereckých výstavních trhů. (V 50. a 60. letech standardně používal šifry Sch.)

    Milan Schulz. Repro archiv

    Milan Schulz: Hledání ztraceného času. Repro archiv

    V exilu publikoval ve Svědectví (Paříž, zde fejetony a politické komentáře), Proměnách (New York), Obrysu (Mnichov), Listech (Řím) a na počátku 70. let i v Amerických listech (New York, politické zpravodajské články). Jako člen spolku Opus bonum (Mnichov) se od roku 1977 organizačně a programově podílel na každoročních spisovatelských setkáních v západoněmeckém Frankenu. V roce 2006 odvysílal Český rozhlas 3 – Vltava v rámci pořadu Osudy desetidílný cyklus vzpomínek Milana Schulze. Režisér Zdeněk Tyc o něm v roce 2009 natočil dokument Ještě jsem tady.

    Se svým synem Martinem byl hostem pořadu Michala Prokopa Krásný ztráty (ČT, prem. 5. 4. 2010). FOTO archiv ČT

    Se svým synem Martinem byl v roce 2010 hostem pořadu Michala Prokopa Krásný ztráty (ČT, prem. 5. 4. 2010). FOTO archiv ČT

    Schulzovu celoživotní tvůrčí aktivitu vyznačuje žánrová různorodost. Do konce 60. let pěstoval příležitostně fejetonistiku a reportáž, především se však věnoval literárněkritické činnosti. Jako recenzent a kritik – věnující se zejména poezii – se po počátečním období ideologického přístupu k umění (O Vítězslavu Nezvalovi a jeho Zpěvu míru) postupně propracoval k estetickému chápání literatury a v rámci reformního proudu začal vystupovat proti schematismu v soudobé české literatuře. Záhy přešel i k problematice televize jako nového a společensky vlivného média. V glosách, článcích, souhrnnějších referátech i fejetonech sledoval její nejrůznější stránky, od jednotlivých pořadů až po záležitosti koncepční (stať Pět hříchů televizního smíchu ve sborníku Čtyřikrát o televizi). Odbornou obeznámenost s českou literaturou a smysl kritika pro osobní i typologickou zvláštnost tvůrčích osobností Schulz spojil s vlastní tvůrčí invencí ve vlídně laděných parodiích na soudobou poezii, prózu i kritiku (Napalmanach). Jeho druhá sbírka básnických a prozaických textů z první poloviny 60. let (Ptáče a vědma) obsahuje vedle parodií rovněž verše a mikropovídky se širší společenskou tematikou, avšak i v nich je patrná Schulzova záliba v nápaditých lingvistických konstrukcích, humorně až satiricky vyhrocovaných neologismech a v pointách založených na jazykovém vtipu. Ačkoliv i po odchodu do emigrace se ve svých časopiseckých, a zejména rozhlasových příspěvcích rád vracel k fejetonistice a reportáži, jinak v jeho tvůrčí činnosti jednoznačně převážila politická publicistika zabývající se otázkami české i evropské společnosti.

    /Z více zdrojů pro i-DN zpracoval hul/

     

    • Autor:
    • Publikováno: 21. ledna 2014

    Komentáře k článku: Zemřel Milan Schulz

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,