Divadelní noviny Aktuální vydání 8/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

8/2024

ročník 33
16. 4. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Burza Zahraničí

    Zemřel Marcel Reich-Ranicki

    FOTO archiv

    FOTO archiv

    Marcel Reich-Ranicki (nar. Marcel Reich)

    2. 6. 1920 Włocławek, Polsko – 18. 9. 2013 Frankfurt nad Mohanem, Německo

    Německý publicista a literární kritik. Bývá považován za nejvýznamnějšího a nejvlivnějšího německého literárního kritika své doby. Byl přezdíván Literaturpapst, tedy „Papež literatury“. Proslavil jej televizní pořad Literární kvartet.

    Byl synem židovského továrníka. Sám se označoval za „polovičního Poláka, polovičního Němce a celého Žida“. Narodil se v polském Wloclawku, ale vyrůstal v Berlíně, kde měl koncem třicátých let nastoupit na vysokou školu. Kvůli jeho židovskému původu jej však Humboldtova univerzita v roce 1938 odmítla.V témže roce byl – podobně jako tisícovky dalších polských Židů – deportován zpět do Polska a v roce 1940 zavřen do varšavského ghetta, kde velká část jeho rodiny zemřela. Tam si také v roce 1942 vzal svou ženu Teofilu, která zemřela předloni. Oběma se v roce 1943 podařilo z ghetta uprchnout a dva roky se skrývali ve sklepě polských rolníků. Bratr a rodiče však v koncentračních táborech zahynuli. V roce 1944 se přidal k polské Armii ludowej (Lidové armádě).

    Po válce sloužil v polské diplomacii v Londýně a několik let dokonce u komunistické tajné služby. Nakonec byl však ze strany vyloučen. V roce 1958 emigroval do Frankfurtu, kde pokračoval se svým psaním o literatuře, jímž ale už začínal v Polsku. Od šedesátých let byl členem Skupiny 47 a psal německy, což byl jazyk, který se začal učit až v devíti letech. V Polsku své texty podepisoval přezdívkou z tajné služby (Ranicki), v Německu se rozhodl obě jména spojit a publikoval již pod jménem Reich-Ranicki. Když jsem viděl, jak lidé v německých novinách píší o literatuře, rozhodl jsem se, že zkusím zaexperimentovat: budu to, co si o knihách myslím, říkat jasně a hlasitě. Buď se ze mě stane hvězda literární kritiky, nebo se propadnu na úplné dno, řekl o této etapě svého života.

    V roce 2000 na vernisáži výstavy jeho fotografií Sein Leben in Bidern. FOTO archiv

    V roce 2000 na vernisáži výstavy jeho fotografií Sein Leben in Bidern. FOTO archiv

    Jeho předpověď se vyplnila. Od začátku šedesátých let byl třináct let literárním kritikem hamburského Die Zeitu, od roku 1973 až do roku 1988 pak vedl literární rubriku FAZ, tedy deníku Frankfurter Allgemeine Zeitung. I po odchodu z tisku však jeho odkaz v německém tisku pokračoval – ti, kteří jej nahradili, patřili takřka bezvýhradně mezi jeho žáky. Silný vliv měl také na nakladatele či spisovatele, o jejichž osudech ve svých nejslavnějších letech de facto rozhodoval.

    Na obálce časopisu Der Spiegel č.34/1995, jak trhá knihu Güntera Grasse. Repro archiv

    Na obálce časopisu Der Spiegel č.34/1995, jak trhá knihu Güntera Grasse Ein weites Feld. Repro archiv

    Nejmasovější ohlas mu ale přinesl až televizní pořad Das literarische Quartett, který se v letech 1988-2002 vysílal na druhém kanálu německé veřejnoprávní televize ZDF. Tou dobou už se konfrontačnímu kritikovi v Německu dávno říkalo jen MRR. V televizi mu mezi čtyřmi dalšími kritiky často asistoval i německý novinář a brněnský rodák Hellmuth Karasek. Tehdy se z vyhlášeného literárního kritika stala definitivní hvězda – v roce 1995 se například objevil na obálce časopisu Der Spiegel, jak trhá knihu Güntera Grasse Ein weites Feld (viz …und es muß gesagt werden /v českém překladu Hanuše Karlacha vyšla pod názvem Širé pole v roce 1998 v nakl. Atlantis). Jeho slova mívala enormní váhu: Když v televizi pochválil knihu básnířky Sarah Kirschové, druhý den se jí prodaly dva tisíce kusů. Svůj literární pořad Reich-Ranicki završil roku 2001 recenzí Goethova Utrpení mladého Werthera. Poté vydal několik knih o americké a polské literatuře, převzal čestný titul na Univerzitě v Tel Avivu, později také v Berlíně na stejné vysoké škole, která jej za nacismu kdysi odmítla přijmout jako studenta. Roku 2002 obdržel prestižní Goethovu cenu.

    Měl ovšem i spoustu kritiků, a to nejen mezi autory, které zkritizoval – hned zkraje Thomase Bernharda či například Petera Handkeho. Ten do Reich-Ranického knihy Samé hanopisy napsal v roce 1970 kritiku samotného autora. Martina Walsera dokonce vyprovokoval k napsání knihy nazvané Smrt kritika.

    Společně s Peterem Demetzem či Andrém Dervalem byl jedním z porotců literární Ceny Franze Kafky. Když cenu v roce 2006 obdržel Haruki Murakami, slavnostní řeč při předání napsal právě Reich-Ranicki (v říjnu 2006 ji přetiskly Lidové noviny). A byl v ní i v roce 2010, kdy ocenění získal Václav Havel. Ve svých kritikách psal také o řadě českých autorů, například o Milanu Kunderovi, jehož román Nesmrtelnost si příliš neoblíbil, přednost dával Nesnesitelné lehkosti bytí.

    V roce 1999 vydal životopis Můj život, jenž o čtyři roky později v českém překladu Marty Myškové vydalo nakladatelství Větrné mlýny. V roce 2011 vyšla v nakladatelství H&H v českém překladu Zlaty Kufnerové jeho kniha Mannovi – Thomas Mann a jeho rodina.

    V roce 2007 během předávání Boeme Preis. FOTO archiv

    V roce 2007 během předávání Boeme Preis. FOTO archiv

    Naposledy na sebe upozornil v roce 2008, kdy v přímém přenosu ZDF odmítl převzít televizní cenu Deutsche Fernsehpreis – mimo jiné proto, že mu celý večer program nevkusně udělaný a kritika nutil dlouhé hodiny nehnutě sedět na jednom místě. Ještě týž rok se pak stal tváří reklamy společnosti Deutsche Telekom a dostal prestižní cenu Frankfurter Allgemeine Zeitung. Laudatio mu tehdy napsala kancléřka Angela Merkelová. Reich-Ranicki žije kulturou a chce umožnit i ostatním, aby se této vášně účastnili s ním, pomocí prostředků, které má k dispozici umění, pomocí subtilní síly ironie a také díky jazyku schopnému elegantní pointy, napsala.

    Německo ho sice nemilovalo, ale velice často se řídilo jeho vkusem – což je asi vrchol toho, co si kritik může přát, napsal o něm kritik Karel Kosatík v recenzi na jeho memoáry (viz Reich-Ranicki téměř tři desítky let kultivoval Německo).

    Příčina jeho smrti není oficiálně zatím známá (informoval o ní list Frankfurter Allgemeine Zeitung – viz Literaturkritiker Marcel Reich-Ranicki ist tot), nicméně Reich-Ranicki na jaře veřejně oznámil, že trpí rakovinou prostaty.Velký nekrolog mu včera věnoval americký deník The New York Times (viz Marcel Reich-Ranicki, Literary Critic, Is Dead at 93) či dnes britský The Guardian (viz Marcel Reich-Ranicki obituary). Nejvíce prostoru mu však dalo dnešní vydání jeho „domovského“ Frankfurter Allgemeine Zeitung (viz Ein sehr großer Mann, Fragen Sie Reich-Ranicki /Kolumne 2003-2013/ či Der Einzigartige).

    /Z více zdrojů pro i-DN připravil hul/

    • Autor:
    • Publikováno: 19. září 2013

    Komentáře k článku: Zemřel Marcel Reich-Ranicki

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,