Divadelní noviny > Zprávy

Zemřel Ladislav Trojan

Ladislav Trojan

1. 8. 1932 Praha –⁠ 18. 12. 2022 Praha

Herec, dlouholetý člen Městských divadel pražských, otec filmového režiséra a producenta Ondřeje Trojana a herce Ivana Trojana.

Od dětství hrál ochotnické divadlo, jako dítě se věnoval i baletu. Po maturitě na gymnáziu se nejprve neúspěšně hlásil na DAMU a začal se věnovat přípravě na studia baletu (Balet byla spíš taková úlitba, abych se vyhnul vojně. Od doby, kdy jsem v tercii na gymnáziu vstoupil na ochotnická divadelní prkna, jsem uvažoval jen o herectví, řekl o tomto období později), ale nakonec po druhém pokusu dostat se na DAMU byl přijat a vystudoval činoherní herectví.

Již za studií vystoupil víckrát před filmovou kamerou. Hrál jednoho ze studentů ve filmu Stříbrný vítr (1954) a po několika dalších menších rolích ztvárnil svou větší filmovou roli – postavu Franty ve filmové pohádce Jak se Franta naučil bát (1959). Ve stejném roce hrál v prvním československém televizním seriálu Rodina Bláhova (1959 – 1960). V době studií také hostoval v Městském divadle v Mladé Boleslavi, kde se mimo jiné seznámil se svou budoucí manželkou.

Po absolutoriu na DAMU získal angažmá v Realistickém divadle Zdeňka Nejedlého (1958-1965 – dnes Švandovo divadlo), kde začínal rolemi milovníků. Brzy se ale prosadil i jako představitel komediálních úloh, jak v klasice, tak i moderním repertoáru (Filosofská historie, Hrátky s čertem, Tvrdohlavá žena).

V roce 1965 nastoupil do Městských divadel pražských, kde setrval až do svého odchodu do důchodu (1996). Zde jeho hlavním oborem byl především komediální žánr (Začalo to v máji, Veselé paničky windsorské, Jak je důležité míti Filipa), uplatnění našel ale i v dramatech (Král Richard II., Marie Stuartovna, Hlava XXII).

Po opuštění stálého angažmá v devadesátých letech nadále pohostinsky účinkoval na několika pražských scénách, důležitá je jeho spolupráce s Divadlem Na Fidlovačce (Fidlovačka, Slaměný klobouk). V rámci agentury Harlekýn se představil v několika úspěšných zájezdových představeních, například s Květou Fialovou a Petrem Nárožným v komedii Tři na lavičce. Mezi jeho další působiště patřilo Divadlo ABC, Viola, Divadlo Radka Brzobohatého. Vidět jej bylo možno také na Letních shakespearovských slavnostech, pohostinsky hrál i mimo Prahu.

Jeho filmografie zahrnuje více než sto položek, přičemž častěji než ve filmu točil pro televizi, a i když je jeho tvář divákům dobře známá, nikdy nevytvořil hlavní roli a i počet těch větších je mizivý. Do poloviny šedesátých let hrál jen v několika filmech, dnes vesměs zapomenutých. Do povědomí diváků se zapsal v seriálu Tři chlapi v chalupě (1961–1963), kde po boku Lubomíra Lipského (děda Potůček) a Jana Skopečka (otec Potůček) ztvárnil nejmladšího člena rodiny Potůčkových (syna Potůčka).

Od té doby ale ve filmu  i televizi ztvárňoval téměř výhradně postavy vojáků, kriminalistů či policistů. Výjimkou je delikvent v jedné z jeho větších filmových příležitostí v kriminálce Na kolejích čeká vrah (1970). Ve stejné době se vrátil k roli nejmladšího z Potůčků ve filmu Tři chlapi na cestách (1973). V sedmdesátých letech začal být obsazován také do rolí otců. Ze známějších filmů připomeňme snímky Vrchní prchni (1980), Vítr v kapse (1982) nebo Kamarád do deště (1988).

Pro nevelké role byl osloven i tvůrci pohádek (Princ a Večernice, 1978; O statečném kováři, 1983), podstatně častěji ale hrál v televizních pohádkách. Od roku 2011 vystřídal Petra Bruknera v moderování televizní Kouzelné školky. Do listopadu 2018 v pořadu vystupoval jako děda Láďa.

Po listopadu 1989 hrál ve filmech Učitel tance (1994), kde ztvárnil umírajícího pacienta, v pohádce Kouzelný měšec, 1996) či v roli dědečka jednoho z hlavních hrdinů v komedii Panic je nanic (2006). Naposledy se na filmovém plátně objevil ve filmu Beáty Parkanové Chvilky (2018) či ve stejném roce v úspěšném snímku režiséra Jiřího Havelky Vlastníci. Vystupoval i v seriálech, zvláště v Pojišťovně štěstí (2004), ale i v řadě jiných (např. Místo zločinu Plzeň), pokaždé však v menších rolích. /O jeho filmových a televizních rolích více zde./

V roce 2002 obdržel od Nadace Život umělce ocenění Senior Prix.

Byl ženatý. S ženou Olgou měli dva syny – filmového režiséra a producenta Ondřeje Trojana (*1959) a herce Ivana Trojana (*1964), který je členem Dejvického divadla a je jedním z dnes z nejpopulárnějších českých herců. Měl šest vnuků – Tadeáše, Matyáše, Františka, Josefa, Antonína a Václava. Josef Trojan je filmový herec.

O jeho úmrtí dnes informovali jeho synové: Dnes nad ránem zemřel náš milý táta, herec Ladislav Trojan. Odešel ve spánku, v klidu a míru. Úsměv měl na tváři do poslední chvíle. Ondřej a Ivan, napsali na své facebookové profily (zde).

/Pro i-DN z více zdrojů zpracoval hul/

• Autor: DN
• Publikováno: 18. prosince 2022

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Zemřel Ladislav Trojan

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ